V září 2009 dostal pracovník pily okamžitou výpověď za to, že trávil čas na internetu. Muž podal na zaměstnavatele žalobu s tvrzením, že kontrola jeho počítače byla nezákonná, se kterou však neuspěl. Zaměstnavatel v pracovním řádu výslovně zakazuje internet používat pro zábavu nebo své potřeby, takže kontrola byla oprávněná.
Podle zákoníku práce zaměstnanci nesmějí bez souhlasu zaměstnavatele používat výpočetní techniku nebo mobilní telefony pro své účely. „Stanovení rozsahu souhlasu k použití výrobních a pracovních prostředků zaměstnavatele pro osobní potřebu zaměstnance je zcela na vůli zaměstnavatele,“ stojí v rozhodnutí Nejvyššího soudu. Záleží tedy na každém zaměstnavateli, co svým zaměstnancům dovolí.
Češi tráví mimopracovními aktivitami na internetu v průměru 51 minut denně. Podívejte se na aktuální žebříček žroutů času.
Oživeno: Jan Hanzal ze společnosti SodatSW, která se zabývá vývojem softwaru pro správu a bezpečnost pracovních stanic nám zaslatl k aktuální kauze komentář.
„Nejvyšší soud ČR nyní učinil v oblasti monitorování zaměstnanců na internetu v pracovní době významné rozhodnutí. Vytyčil jasné mantinely, které nárok firem na omezení internetu zaměstnancům zlegalizovaly. Potvrdilo to zamítnutí stížnosti muže, který byl propuštěn, protože strávil v jednom měsíci celkem 103 hodin surfováním po internetu.
Organizace využívají stále častěji nejrůznější monitorovací systémy a sledují činnost zaměstnanců na počítači ve stanovené pracovní době. Sofistikované softwary v současnosti totiž pomohou odhalit, kolik času věnují zaměstnanci práci a kolik času trávili surfováním po internetu. Zároveň dovedou také zjistit, jak dlouho zaměstnanec na počítači neklikl. Často touto formou řeší podniky personální otázky. Pokud totiž vše předem zaměstnanci oznámí, je forma výpovědi za tento přestupek zcela legální. Zároveň tak mohou zaměstnavatelé určit, kteří zaměstnanci jsou opravdu výkonní a kteří se věnují v pracovní době spíše svým vlastním zájmům.“
Zdroj: Finanční noviny
ČLÁNKY DO MAILU