Letos v létě naplno vyhřezly problémy Intelu, ve kterých se spojily zhoršující se finanční výsledky, průšvih s chybou vedoucí k masivnímu selháváním procesorů Core 13. a 14. generace pro desktop, později ještě poněkud neuspokojivé výsledky desktopových procesorů Arrow Lake. Spustilo to dokonce drby o tom, že by Intel někdo mohl koupit (Qualcomm, nebo dokonce ARM). Spekulace teď vrcholí dokonce debatami o tom, že by Intel mělo pohltit AMD.
Po nejnovějších finančních výsledcích za Q3 2024 (které také nedopadly dobře, Intel vykázal extrémní ztrátu) se drby o možných prodejích Intelu opět oživily. Podle youtuberského kanálu Moore’s Law is Dead se prý objevují zvěsti to tom, že by Intel mohly pohltit společnost Apple (která má ze všech podobných predátorů asi nejvíc peněz k financování podobných plánů) nebo Samsung (ten má vlastní portfolio továren na čipy a nejmodernějších křemíkových technologií, které jsou spíše napřed před Intelem, i když pozadu za TSMC). Nicméně zde asi nejde o nic moc důvěryhodného, nejspíše jde jenom o něčí spekulace, ohledně možných akvizicích má asi cenu poslouchat jenom zprávy od ekonomicky zaměřených médií.
AMD, záchrana Intelu?
Objevila se ale podstatnější informace, která může mít reálnější základ. Intel je velká společnost a z tohoto důvodu by její případný krach nebo existenční potíže byly strategický problém pro USA. Asi i čistě hospodářsky, ale v případě Intelu se ještě uplatňuje potřeba zajistit si soběstačnost ve výrobě pokročilých čipů a šířeji v technologickém sektoru, která by bez Intelu byla vážně narušena (TSMC je tchajwanské, Samsung jihokorejský).
Podle webu Semafor má americká administrativa (v tomto případě Ministerstvo obchodu a senátor Mark Warner stojící za tzv. CHIPS Act) rostoucí obavy a přemýšlí o různých krocích, jak Intel revitalizovat v případě, že společnost nebude schopná své problémy sama vyřešit. Jednou z možností, kterou úřady zvažují, by byla fúze nebo akvizice Intelu s jednou z amerických firem, které mu konkurují. Tu by USA mohly nějak finančně podpořit, ale šlo by o soukromé převzetí. USA nemají zájem na tom získat výměnou za pomoc ve firmě podíl (jako to bylo v roce 2008 při záchranách automobilek).
Kandidáty na takové spojení, jehož cílem by bylo strategický byznys Intelu konsolidovat, jsou údajně například Marvell, ale zejména AMD. Tomu se tímto dostává zadostiučinění, kdy se z firmy, které v roce 2015–2016 kdekdo věštil bankrot, stává ten, kdo má bývalého dominantního protivníka zachránit. Zde lze podotknout, že AMD v době, kdy se snažilo o vlastní restrukturalizaci a obrat, za podobnou pomoc americké administrativě zřejmě tolik nestálo. Což nebylo prozíravé. I poměrně omezená státní pomoc by tehdy například zabránila výprodeji některých technologií mimo jiné do Číny a firma mohla po obratu být silnější.
Jde však o předběžné diskuse vedené o možných řešeních budoucích problémů, ne o konkrétní plán, který by už někdo chtěl spouštět. Možnost, že by stále výrazně menší AMD (které má tržby zhruba na úrovni poloviny Intelu a přes problémy Intelu je jeho tržní podíl v x86 procesorech stále jen asi 24 %) nakonec triumfovalo a Intel si podrobilo takovouto záchrannou akvizicí, je samozřejmě atraktivním „příběhem“. Realizace je ale asi nepravděpodobná, většina faktorů mluví jasně proti ní.
Mnohem pravděpodobnější je, že USA podpoří Intel obyčejnějšími cestami a pomocí, kterým mu zajistí potřebné financování. Zvažovaná pomoc Intelu by byla nad rámec grantů a půjček, které má Intel přiklepnuté v rámci CHIPS Actu, ale zatím nebyly vyplacené (podle Bloombergu úřady vyžadují informace, které by ukazovaly, že plán Intelu na obrat má šanci, a zatím to nebylo úplně uspokojeno).
Historické procesory x86 Intel a AMD
Nabídky akvizicí jsou asi hlavně póza
Všechny tyto v médiích létající akvizice jsou asi hodně nepravděpodobné. Problém bude se souhlasem regulačních orgánů. Ty by spojení mohly zablokovat nejen v USA, ale i v Evropě nebo v Číně, která může fúze amerických firem blokovat v podstatě naschvál, stalo se to s plánem Qualcommu koupit NXP a koupí Tower Semiconductor, o kterou se pokoušel Intel. Ale nejen to. Pokud mají dotyčné firmy o schlamstnutí Intelu skutečně zájem (a nejde jenom o levný způsob, jak se zviditelnit, kopnout si do dřív dominujícího konkurenta a ukázat, kdo je teď pán), pak jde asi většinou jen o „velké oči“ způsobené drastickým propadem ceny akcií. Ten umožňuje dostat Intel s velkou slevou (i když by stále asi šlo o největší IT akvizici všech dob).
Pokud by se ale některé z dotyčných firem opravdu povedlo Intel koupit, asi by rychle narazily na problém, co se získanou společností. U Qualcommu nebo ARMu by sice nebylo moc velké překrytí produktů, lze si představit, že by výsledné těleso prostě dál pokrývalo dosavadní trhy obou firem jako předtím. Ovšem nový vlastník by musel tak jako tak řešit problémy, které řeší Intel sám, a musel by pravděpodobně vynaložit hodně peněz na nápravu jeho kurzu, stejně jako Intel samotný. Prakticky určitě by se při akvizici kupec musel zbavit továren a je otázka, jestli by to neznamenalo jejich konec.
AMD + Intel nedává smysl
V případě AMD platí druhý problém s penězi (a tím, co udělat s továrnami). Navíc se ale ještě přidává problém s překrytím portfolií. Procesory AMD a Intelu pokrývají stejný trh a konkurují si v desktopu, noteboocích i serverech. Intel navíc vyvíjí herní GPU a AI akcelerátory, které opět AMD konkurují. Po fúzi by nevyhnutelně byly technologie jedné strany nepotřebné a byly by zrušeny. Tím pádem by se muselo řešit, co s redundantními týmy, které na nich pracovaly. Po zrušení všech těchto duplicit by toho nakonec moc nezbylo. Zjednodušeně řečeno by se dalo říct, že AMD by nakonec nic nezískalo (pokud by obětí byly technologie Intelu, a ne naopak).
Není to úplně pravda, protože firma by získala tržní podíl Intelu – buď by dál vyráběla jeho procesory, nebo by je u odběratelů nahradila dřív nebo později svými. Jenže, a to je největší výhrada, by se tím v počítačích PC s procesory x86 vytvořil monopol a ztratila by se konkurence. To by nejspíš mělo katastrofální následky. Výrobce počítačů by to také nejspíš vedlo k většímu preferování procesorů ARM, takže za několik let by AMD mohlo zjistit, že je v ještě horší pozici než Intel dnes a trh pro jeho produkty kolabuje, protože počítače přecházejí na platformu ARM, a investice do fúze se nikdy nevrátí.
Výroba čipů v továrně Intel Foundry
Lze to asi uzavřít tak, že fúze AMD a Intelu coby pokus o řešení problémů druhé z firem je asi nejhorší možný nápad, jaký lze mít. Pokud si můžeme dovolit hodnotit, tak nejlepší řešení je více méně současný plán Intelu prosazovaný Patrickem Gelsingerem, který spočívá ve vybudování konkurenceschopné foundry společnosti z továren Intelu, které by tak dotoval byznys u externích klientů.
Otázka je, jestli se to oživení továren povede, ale právě jejich udržení je cíl, který mají americké úřady chtějící samostatnost ve výrobě čipů. Fúze a prodeje Intelu, při kterých by továrny byly odhozeny, by tento cíl nesplnily. Fúze či prodej by sice mohly být součástí této cesty, ale kupcem by musela být společnost, která se chce foundry byznysu a špičkovým technologiím naplno věnovat tak jako Intel.
Takový zájemce ale zatím nikde není vidět a třeba v případě GlobalFoundries, což jsou bývalé továrny AMD (to řešilo v podstatě stejný problém jako Intel o 16 let dříve), se to úplně nepovedlo. Podnik sice přežil, ale vypadl ze soutěže o nejpokročilejší technologie a hraje teď jen druhou ligu mezi foundry výrobci. Investor tohoto typu by mohl být snad jedině Apple, který by ale zase asi chtěl továrny jen pro sebe, a ne pro zbytek amerického průmyslu.
USA tedy asi musí pomoci Intelu s investicemi a doufat, že Intel dokáže vyřešit problémy s interní neefektivitou, organizací, a zejména technologickou a ekonomickou konkurenceschopností (a získat potřebné klienty).
