Společnost Zalman máme zažitou především coby výrobce chladičů. Už dlouhou dobu se ale zaměřují i na další produkty, mezi kterými najdeme i herní myši a s nimi související sortiment – podložky. Dnes se podíváme na herní myš Zalman GM1, která je jedním z vyšších modelů, které má výrobce v nabídce a spolu s ní vyzkoušíme i největší herní podložku z nabídky výrobce – MP1000s.
Pokud na vás myš nemrká podsvícením, působí celkem elegantně díky kombinaci lesklé a matné černé barvy a stříbřité metalíze po stranách a v okolí pochromovaného kolečka.
Jakmile ji ale poprvé zapojíte do USB konektoru, decentní dáma získá díky čtveřici poblikávajících vlnovek po stranách mnohem dravější vzezření.
Myš se dodává v jednoduché krabičce. Uvnitř najdete v černé plastové vaničce myš téměř klasickým symetrickým tvarem vylepšeným dvojicí „křidélek“ v zadní části myši a prolisy. Příslušenství je poměrně skromné, najdete v něm plechovou krabičku se závažíčky (kvůli prapodivnému víčku s oušky se do ní trochu hůře dobývá), stručný manuál, kde se toho moc nedozvíte a médium s ovladači.
Výrobce uvádí na stránkách produktu následující specifikace:
- Snímač: laserový
- Konektor: USB
- Rozměry: 125 × 84 × 38 mm
- Hmotnost: 85 g
- Počet tlačítek: 7
- Délka kabelu: 1,8 m (včetně konektoru)
- Nejvyšší rozlišení: 6000 DPI
- Snímková frekvence: 12 000 fps
- Živonost tlačítek: 5 000 000 stisků
- cena: cca 700 korun s DPH
S rezervou berte délku kabelu, jde o rozměr včetně konektoru (a ještě zaokrouhlený o pár centimetrů nahoru. Největším lákadlem bude asi použitý optický snímač. Myš je totiž osazená laserovým senzorem Avago 9500, který mezi laserovými snímači patří k těm lepším a populárnějším. A používá se i u mnohem dražších myší (z těch populárnějších jím byla vybavená třeba Logitech G500).
Údaje týkající se snímače udávané výrobcem jsou lehce zaokrouhlené a nepříliš podrobné přesnější údaje přímo ze stránek výrobce Avago totiž uvádí snímkovou frekvenci až 11 750 fps, rychlost až 150 ips (až 3,8 m/s), zrychlení 30 G rozlišení až 5040 cpi s krokem 90 cpi (výrobci uvádějí rozlišení 6000 DPI).
Hřbet myši přecházející v tlačítka má „populární“ povrchovou úpravu Piano Black. Není to ani zdaleka tak na škodu, jak by se mohlo zdát. Nevýhodou je, že kvůli tomu povrch trochu vrže pod prsty, klouže, je náchylnější na poškrábání. Po zkušenostech s lesklými černými monitory či televizory, na kterých ruce zanechávají otisky prstů, ze kterých by měl radost každý kriminalista, byste asi hádali, že podobný povrch u produktu, který je určený k tomu, aby na něj člověk sahal, to nebude dobrá volba.
Opak je pravdou, mastné fleky od prstů na něm nejsou vidět ani zdaleka tak dobře jako na matných plastech s jemnou povrchovou úpravou soft-touch. A pokud při hraní i něco rádi chroupete, také ostatní fleky jdou dolů snáze a bez větších následků. Další výhodou je to, že zatímco u myší s barvenými kryty a tlačítky se časem k těm lesklým flekům stejně dopracujete také (a často se proleštíte i na podklad jiné barvy), v tomto případě už myš v kritických místech lesklejší nebude. Proto je možná trochu škoda, že si výrobce stříbrnou barvu po stranách neodpustil.
Také populární soft-touch na myši nechybí, je v přední polovině boků. A tam v kombinaci s prosvítajícími drážkami vydatně napomáhá k jistému úchopu myši. Co se exteriéru myši týče, dostáváme se asi k nejkontroverznějšímu prvku – spodní skořepině.
Ke konstrukci skořepiny nemám námitek, díl je pevný a výrazně napomáhá k větší robustnosti myši. Nelíbí se mi ale volba materiálu. Celá je z průhledného plastu, vydatně podsvíceného spoustou modrých LED. A to vás nenapadne, protože se celá myš tváří, jako by spodek byl z plastu černého. Že je něco špatně, zjistíte, když tenkou vrstvičku barvy někde kvůli opotřebení setřete nebo na ní vyrobíte škrábanec. Pak se jedovaté modré světlo z LED přihlásí. Nejdříve to zaregistrujete v okolí nožiček, to je ale na spodní straně myši, kde to v podstatě ničemu nevadí.
Jako téměř ideální se (alespoň mě) jeví umístění senzoru, kéž by na tom tak byla spousta jiných myší. Snímač je umístěný více vepředu a přesně uprostřed. Zejména pokud držíte myš spíše konečky prstů je tak někde mezi prostředním a koncovým článkem prstů a dá se s ní snadno a přesně pracovat.
Detaily, tlačítka, kolečko, kabel, závaží
Výrobce na krabici hrdě hlásí sedmero programovatelných tlačítek. Když tuto specifikaci necháme projít obvyklým očistcem a vynecháme trojici základních, jejichž funkci asi mění jen málokdo (pravé, levé a prostřední kolečko), zůstanou nám už jen čtyři.
A pokud se nebudete chtít připravit o jednu z funkcí myši, kterou je přepínání rozlišení, zůstává už jen dvojice tlačítek pro pravý palec.
Na pravém a levém tlačítku je mírný prolis, který pomáhá udržet prsty na správném místě.
Přes základní tlačítka se dostáváme asi k největší slabině myši, a tou je kolečko. Zřejmě jde opět o provedení s mechanickým snímáním. Jako obvykle to bohužel vypadá na osku kolečka zapíchnutou na jedné straně do snímače (a tím pádem uchycenou jen na jedné straně). Znamená to dvě věci – protože bývá u mechanických snímačů vůle, kolečko se mírně posouvá do stran. A protože je uchycené jen na jedné straně (na té protější je oska volná a opřená o mikrospínač), při stisku se nepohybuje rovně dolů, ale spíše se mírně naklání.
Výrobce bohužel nenechal v okolí kolečka příliš velkou vůli. Zatímco jindy úzké spáry svědčící o přesnějším dílenském zpracování kvituji spíše s povděkem, u takto konstruovaného kolečka je to na škodu. Pokud jej kvůli volnějšímu uchycení natlačíte příliš na stranu, hodně špatně se mačká (jednou za čas se stávalo dokonce to, že nešlo v zápalu hry domáčknout vůbec).
Na levé horní hraně je pak klasická „kolébka“ – dvojice (v tomto případě oddělených) tlačítek pro palec. Jde o jediný větší prohřešek proti symetrii. Hráči držící myš v levé ruce je využijí jen minimálně nebo vůbec.
Na hřbetu myši je dvojice tlačítek s označením plus a mínus pro přepínání DPI. Pokud hodláte DPI přepínat během hry, musí obě tlačítka zůstat namapovaná na zvýšení a snížení DPI. V softwaru totiž nelze nastavit ani počet rozlišení, mezi kterými chcete přepínat. Plusem a mínusem tak v podstatě projíždíte nastavení v celém rozsahu. U myší, kde si můžete naprogramovat rozlišení, jaká se vám zlíbí, stačí pro přepnutí mezi 1600 a 3200 DPI stisk jediného tlačítka, u ZM-GM1 potřebujete tři kliknutí (a z 800 na 600 DPI už šest). V kombinaci s relativně malým počtem programovatelných tlačítek je chyba, že nelze nastavit cyklické přepínání DPI, jedno tlačítko by se tím dalo vyšetřit pro užitečnější funkci.
Myš má na spodní straně „poklop“ přikrývající prostor pro závaží. A to je druhé místo, kde si mohl výrobce minimalistickou spáru ušetřit. Když je myš nová, dostanete se dovnitř bez potíží. Po chvíli používání, kdy se zanese nečistotou, ale i po otočení kolečkem setrvává krytka tvrdošíjně na svém místě. A protože je spára uzounká (jsou to desetiny milimetru), můžete začít hledat jehlu nebo hodně ostrý nožík na to, abyste krytku vyloupli.
Závažíčka do útrob myši jsou charakteristickým příslušenstvím herních hlodavců. V případě ZM-GM1 je nejspíš využijí i ti, co tuto vymoženost jinak nevyžadují. Samotná myš je bez nich totiž v ruce hodně lehká. Každé závaží má hmotnost kolem 2–2,5 g (přesněji už je nemám jak zvážit).
Uchycení kovových válečků na pohled nebudí důvěru – působí to, že je bude do plastů buď nutné cpát násilím, nebo že kolem nich bude taková vůle, že budou při otočení myši vypadávat a při pohybu myši cvakat. Ale není tomu tak, přestože jdou do připravených pozic velmi snadno, drží v nich docela dobře. Stříbřité kolečko pod plastem je totiž magnet, který závaží na svém místě udrží i po otočení myši. A zespodu je ještě přimáčkne molitan, který je na vnitřní straně krytky.
Zbývá poslední část, kterou jsme nepopsali – kabel. Myš využívá „luxusnější“ variantu s dráty opletenými textílií. Pokud se vám povede jej narovnat, nebrání v pohybu a přitom je celkem pevný. Trpí ale stejným nešvarem, jako všechny kabely tohoto druhu – velmi dlouho drží tvar, do kterého byl zlámaný v krabici (a i když jej srovnáte, má po překroucení tendenci dělat v příslušných místech zlomy). A když se v některém místě zlomený příliš, nepodaří se jej už nejspíš nikdy úhledně srovnat.
Zlatý konektor USB asi nemá smysl komentovat, v případě digitálního USB je spíše pro parádu než aby to mělo nějaký praktický význam. A co se odolnosti třeba vůči oxidaci týče, i obyčejné USB přežije celou myš.
Ergonomie, ovládací software, zkušenosti z provozu
Myš má o něco větší rozměry, především délku. Protože má ale po stranách prolisy, které ji zeštihlují, a v zadní části je nízká a zvažuje se zvolna, takže na zádech nemá žádný hrb, drží se dobře nejen ve velké, ale i ve středně velké ruce.
Myš není přehnaně ergonomicky tvarovaná, takže vám dá do jisté míry volnost v tom, jak ji uchopíte. Spíše než „zalehnutí“ do myši mi vyhovoval úchop více vzadu a držení myši pouze prsty. Tlačítka jsou potom celkem dobře přístupná a u tlačítek pro palce se nestává, že byste je zmáčkli nechtěně. Jediná potíž je, že palec a prsteníček zůstane ležet na křidélkách. Někomu asi vyhovuje, pokud má ruku ve vzduchu a prsty se nedotýkají podložky, sám jsem ale zvyklý v případě potřeby (nejčastěji při stisku tlačítka) přimáčknout prsty do podložky, aby myš neujela, což při tomto způsobu držení není možné. Kvůli tomu mi také občas nechtěně při střílení uskočila.
Levákům se díky symetrickému tvaru bude držet stejně dobře jako pravákům, jen s tím rozdílem, že nevyužijí boční tlačítka, ale to jsem už zmiňoval.
Kolečko
Problémem, který mě pálil daleko víc, ale bylo chování kolečka. Už jsem jej zmiňoval, jen pro ty, co některé kapitoly přeskakují, zopakuji, že se kvůli minimální spáře v jeho okolí a volnému uložení v extrémních situacích (kdy jej namáčknete uplně doleva) špatně mačká. A občas kvůli tomu při otáčení člověku vrže pod prsty
Krokování bylo téměř ideální, snad mohlo být jen o malinko jistější. Kroky jsou ale i tak dobře rozlišitelné, cvakání přitom není nijak intenzivní a při stisku pod prstem kolečko téměř neujíždí.
Senzor
Senzor zachytává pohyb ještě 4-5mm nad podložkou. Možná je trochu háklivější na kvalitu podložky a čistotu optiky. Nechápejte to jako velký problém, za běžných podmínek a běžných površích, které hráči používají, funguje na výbornou. Zlobil jen v náročnějších situacích, při lehce zaprášeném snímači občas uskakoval tam, kde některé myši potíže za obdobných podmínek ještě nemají – na froté látce či nerovném podkladu.
Co se rychlosti snímání týče, myš se mi při pohybu „utrhnout“ nepovedlo.
Ovládací software
Ovládací software je jednodušší a některé funkce (jmenovitě přepínání DPI a profilů) fungují dost neohrabaně. Také dost schází zpětná vazba – pokud přepnete rozlišení nebo profil, není žádný identifikátor, který by vám dal vědět, na co jste právě přepnuli.
Pokud hodláte DPI přepínat během hry, musí obě vyhrazená tlačítka zůstat namapovaná na zvýšení a snížení DPI. V softwaru totiž nelze nastavit ani počet rozlišení, mezi kterými chcete přepínat. Plusem a mínusem tak v podstatě projíždíte nastavení v celém rozsahu. U myší, kde si můžete naprogramovat rozlišení, jaká se vám zlíbí, stačí pro přepnutí mezi 1600 a 3200 DPI stisk jediného tlačítka, u GM1 potřebujete tři kliknutí (a z 800 na 600 DPI už šest). V kombinaci s relativně malým počtem programovatelných tlačítek je chyba, že nelze nastavit cyklické přepínání DPI, jedno tlačítko by se tím dalo vyšetřit pro užitečnější funkci.
I možnost přepínání profilů je ve stávající podobě celkem k ničemu. V ovladačích opět nelze nastavit cyklické přepínání, ale tlačítku se dá přiřadit jen funkce přepnutí na konkrétní profil. V okamžiku, kdy byste chtěli přepínat byť jen mezi dvěma profily, musíte buď oželet tlačítka pro změnu DPI a přiřadit nějaké funkce jim, nebo nezbude žádný důvod, proč vlastně mezi profily přepínat – nezůstanou volná žádná přídavná tlačítka, kterým lze přiřadit další funkce či makra.
Program umožňuje dále přiřadit tlačítkům v těchto aplikacích obvyklé funkce (multimediální tlačítka, práce s okny, práce s dokumenty a schránkou) a dovoluje naprogramovat i jednoduchá makra (buď stisk jediné klávesy, nebo sekvenci až osmi kláves).
Software umožňuje nastavovat chování podsvícení – můžete vybírat mezi vypnutým a zapnutím a měnit intenzitu a rychlost pulzování světla. Intenzita podsvícení se zřejmě reguluje rychlým blikáním LED. Kvůli tomu světlo při kombinaci nízké intenzity podsvícení a pomalého pulzování při „stmívačkách“ už bliká. Aby LED svítily soustavně bez pulzování nastavit nelze.
Akcelerace, angle snapping, sample rate
Myš může nebo nemusí podporovat akceleraci pohybu. Bez akcelerace se kurzor posune pokaždé o stejnou vzdálenost, ať myší hýbete jakoukoliv rychlostí, s akcelerací se vzdálenost mění podle rychosti (to zvyšuje přesnost při běžné práci, kdy se dá na krátké vzdálenosti přejet přes tři monitory a zádroveň se trefovat s přesností na pixel, ale ve hrách to někomu nevyhovuje, protože se třeba při otáčení natočíte pokaždé jinam jen v závislosti na tom, jak rychle jste myší pohnuli.)
Minimálně na úrovni operačního systému odpovídá (při nastavení citlivosti myši v ovládacím panelu Windows na 6) jeden pixel „nacestovaný“ s myší jednomu pixelu, který kurzor urazí na ploše.
Ani na hardwarové úrovni se nezdálo, že by kurzor akceleroval, ani při přejíždění mezi třemi monitory (plocha o šířce 2×1920 + 1× 1080) se dráha, kterou kurzor urazil při různé rychlosti pohybu myší nelišila víc, než je „chyba měření“ (v tomto případě přesnost, s jakou se dá stejná vzdálenost trefit, když s myší pohybujete lidskou rukou mezi dvěma mantinely).
Pod Angle snappingem se nejčastěji rozumí srovnávání pohybu kurozoru do vodorovného nebo svislého směru, které usnadňuje kreslené čáry, mohou to být ale i různé „kulaté“ úhly, jako 45° či 30° a 60°. To jsem vyzkoušel opakovaným malováním (skoro) koleček, kurzor neměl tendenci se při pohybu držet ve zmiňovaných úhlech.
Také frekvence vzorkování, kterou lze přepínat mezi 125, 500 a 1000 Hz funguje korektně, na snímku je nejvyšší nastavení.
Herní podložka Zalman MP1000s
Spolu s myší nám zastoupení společnosti Zalman zapůjčilo k vyzkoušení i podložku Zalman MP1000s, která nahradila MP1000 (to S v označení není vidět na potisku podložky, ale na nálepce blistru ano). Jak se oba modely podložek lišily se mi vypátrat nepodařilo.
Porovnal jsem ji u nás celkem oblíbenou ExactPad GameTex Standard s běžným rozměrem 28 × 22 cm.
Že je větší a dražší asi netřeba zdůrazňovat (stojí kolem tří set korun, zatímco ExactPad kolem 150 korun). Tloušťka podložky jsou klasické tři milimetry.
Co se kvality zpracování týče i vlastností týče, je na tom Zalman o poznání lépe. Textilní povrch vypadá na pohled podobně jako u ExactPad. Oba mají má velmi jemnou a hladkou strukturu. Ale hlavně, na podložce Zalman myš klouže rychleji a pohyb je o poznání jedovatější.
Také na hranách je na tom Zalman lépe, látka se zdaleka tolik netřepí a hrana je krásně ostrá. Otázka, na kterou neznám odpověď, je, jak na tom podložka bude po čase a jestli se po hranách nezačne látka odlepovat (to bývá po náchylnosti na ušpinění a obtížnějším čištění asi tak druhý největší nešvar textilních podložek).
Suma sumárum mě celkem potěšila, kdybych byl postavený před výběr mezi ExactPad a Zalmanem (za předpokladu, že se menší MP500 liší jen rozměrem), těch asi třicet korun na Zalmana bych určitě připlatil.
Závěrečné shrnutí
ZM-GM1 mě v řadě ohledů potěšila v některých zklamala. Vzezřením je docela sympatická, oceňuji i to, že se dá podsvícení vypínat. Potěšila mě ergonomie, která dovolí člověku určitou volnost, líbilo se mi umístění a kvalita senzoru.
Zejména s přihlédnutím k relativně nízké ceně je zapotřebí zdůraznit, že je osazená snímačem, který se běžně používá u myší s dvojnásobnou cenou. Musíte si také hlídat, kde nastavujete citlivost myši a jak. Pokud v ovládacím softwaru myši nastavíte citlivost nízkou a naženete to ve standardním panelu myši pro Windows, kurzor není při pohybu tak přesný a může i přeskakovat.
Myš mě nepotěšila po softwarové stránce, zejména přepínání DPI bez jakékoliv identifikace aktuálního rozlišení, vysoký počet kroků a nutnost mít pro přepínání vyhrazená dvě tlačítka. Celá funkce je kvůli tomu dost neohrabaná na to, aby si člověk vybral to nejvhodnější rozlišení a na dvě tlačítka namapoval něco užitečnějšího, třeba makra.
Ani co do funkcí se nemůže měřit s aplikacemi výrobců, kteří mají herní periferie v hlavní náplni práce. Schází možnost programovat profily pro aplikace, schází pokročilejší makra (myš zvládne jen osm stisků kláves), schází rozumný systém pro přepínání profilů (a opět identifikaci aktuálního). Ale můžeme se na to dívat i z jiné stránky, v této cenové kategorii je lepší softwarová výbava spíše výjimkou a dá se říct, že to, co ovladače umí, je i tak nadprůměr.
Někteří uživatelé si stěžují na pískání, sám jsem jej za běžného okolního provozu zaregistroval jen po přiložení ucha na myš a ještě se charakter měnil podle nastavené vzorkovací frekvence.
Nejvíc mě ale mrzelo chování kolečka, ve hrách jde o dost používané tlačítko a nejistý stisk určitě nepotěší. Když to shrnu, stačilo by vychytat pár detailů a výsledek by byl výborný, takto ale mohu konstatovat, že se za podobné peníze dá pořídit i myš, se kterou budete spokojenější.
Herní myš Zalman ZM-GM1
cena 700 Kč s DPH
+kvalitní laserový senzor
+ergonomie
+volnost v úchopu
+elegantní provedení
+vypínatelné podsvícení
+vyměnitelná závaží (bez nich velmi lehká)
+umístění senzoru
+cena
± symetrický tvar
− jednodušší software
− nepraktické přepínání DPI
− schází identifikace rozlišení a profilu
− problematické kolečko s mechanickým snímačem otáčení