Asi už vám neuniklo, že Apple v Česku (ale také Slovensku) spustil obchod iTunes Store. Prozatím však jen s hudbou a knihami. Tam, kde skončili jiní, navazuje americká firma, největší prodejce online hudby na světě. Pro Apple už nejsme jen ta prťavá země kousek od Ruska, která k nim přes oceán dováží dobré pivo a hokejisty.
Pro Apple už jsme na úrovni západu, poskytuje zde prakticky totožné služby a hlavně obsah. Ostatně teď už je v tomhle dále než Microsoft nebo Google. Avšak tenhle článek nebude velebit cupertinskou firmu za to, že na nás myslí. Je to pouze část celku.
Mnozí paraonici už se ptají „co tím Apple sleduje“. Antiapplisté se také chytají za hlavu. „iPod nikdy, iTunes mi do počítače nesmí!“ A možná mají pravdu. Přehrávače s nakousnutým jablkem na zádech nejsou etalonem kvalitu nebo výbavy, stejně tak software iTunes (ve verzi pro Windows) je stále těžkopádná aplikace.
Jenže kouzlo je v tom, že dohromady to všechno krásně funguje. Apple má obchod, má počítače, přehrávače, příslušenství a hlavně miliony uživatelů. To je dobrá zprávy i pro ty, kteří firmu jinak nemají rádi. Konečně tu totiž budeme mít obchod, který už funguje, je jakžtakž vyladěn, má bohatý katalog a hlavně naučil lidi za obsah platit.
Marné snahy českých obchodů
Nejvýraznějším pokusem na poli online prodeje je český portál i-Legálně. Jenže ten krachuje kvůli nezájmu. Kdo by si chtěl v budoucnu koupit hudbu online, měl by smůlu. U Applu se to stát nemůže. Protože podniká celosvětově (a úspěšně). Nemusí už řešit provozní náklady, ale pouze počítá dolary. Jestliže se v Česku bude málo prodávat, možná si toho ani nevšimne. Když nebude prodávat i-Legálně, prostě skončí, protože nepokryje ani provozní náklady na chod serverů, natož aby vydělal na inovace a rozšiřování služeb.
Můžeme se pouze hádat, kde udělalo i-Legálně chybu. Možná za to mohly vysoké ceny, možná slabý katalog, možná jen máme pirátství v krvi. Především ale nakupování na tomto portálu byla jedna velká křeč. Ceny byly mnohdy vyšší než na CD. K dispozici bylo několik formátů a datových toků, ale bezztrátové formáty chyběly. Stahování v ZIP a následné ruční nahrávání do přehrávačů je nepohodlné (i když jej leckdo vyžaduje).
Tím, že Apple zastupuje celý řetězec, je vše jednodušší. Jednu zakoupenou hudbu můžete mít na pěti počítačích a neomezeně iPodech. Nakupovat a stahovat můžete v desktopových iTunes, hudba se po synchronizaci přesune všude. Až přijde iOS 5 s iCloudem, tak i bezdrátově. Soubory mají vyplněné všechny důležité tagy, není je nutné ručně kamkoliv nahrávat, vše je otázkou pár kliků. Apple rovněž v USA (a snad i pak u nás) bude nabízet roční předplatné služby iTunes Match, čímž do iCloudu přesunete i hudbu dříve koupenou nebo staženou. To vše jsou služby, které i-Legálně ani žádná jiná česká firma zřejmě nemůže nabídnout.
Apple vsadil a jednoduchost a podřídil tomu všechno. I kvůli tomu všechny skladby koupíte pouze ve ztrátové kompresi AAC (256 kb/s VBR, kontejnet M4A). Od roku 2010 už navíc Apple na žádnou skladbu neaplikuje DRM, takže lze hudbu poslouchat všude, stačí ji někam zkopírovat. Ale pro její nákup budete potřebovat iTunes pochopitelně.
Na vině není Apple, ale vydavatelé
Ale nemůžeme být naštvaní na Apple. Jeho produkty nemusíme používat, pokud nechceme. Avšak je asi jediný, kdo může pohnout ledy a z nakupování hudby udělat standard. To, co samy nahrávací společnosti těžce nezvládly.
Už nějakých 15 let, kdy běžně používáme a posloucháme MP3, se mluví o úpadku hudby. Ten nastal už přechodem z LP na kazety, z kazet na CD a teď z CD na jiné formáty. Celou tu dobu si studia myslela, že se prodeje nosičů podaří vzkřísit. Místo, aby sama něco podnikla a přizpůsobila se novým podmínkám, raději znepříjemňovala život těm, kteří chtějí platit. Obzvlášť u nás, kdy musíme cálovat výpalné za každé paměťové médium.
Jenže díru uviděl a zacelil Apple (iTunes Store uvedl v roce 2003, rok a půl po iPodech). Ta umírající společnost, kterou před krachem ještě nedávno zachraňoval Microsoft. Apple myslel jinak (think different), zbohatl na tom a i díky tomu teď existuje iPhone nebo iPad a firma je (střídavě) co do tržní hodnoty největší na světě.
Kdokoliv jej ale celá ta léta mohl napodobit. Zkoušeli to mnozí, ne tak úspěšně. Až s příchodem chytrých telefonů (a pomalou záhubou hloupých přehrávačů) se ukázalo, jaký to byl zásadní krok. Pro stahování a nakupování už není počítač vůbec potřeba. Jde hlavně o to, aby člověk mohl hlavně poslouchat, ne se něčím zdržovat.
Apple se nesoustřeďuje na hi-fi puristy nebo příznivce obskurních žánrů. Míří na masy, a proto vydělává
Tahle strategie vyšla na západě, teď je řada na nás ukázat, že si hudby také ceníme. Už jsem dříve někde napsal, že u nás už možná na resuscitaci trhu bude pozdě. Legislativními kličkami jsme si zvykli nakupovat hudbu na Ulož.to, RapidShare apod., kde mají věru hodně dobré ceny. Chce to trochu cviku, není to tak pohodlné, ale je to zadarmo. Vlastně není. Už pět let totiž platíme za každé CD, paměťovou kartu nebo tiskárnu, že si můžete zhotovovat kopie pro osobní potřebu, protože by jinak vlastníci autorských práv neměli ani na chleba.
Teď je tady Apple a jeho katalog 18 milionů skladeb. Můžeme nakupovat, kopírovat do přehrávačů a poslouchat kolikrát a jak dlouho chceme. Sice ne v plné kvalitě, ale mnohdy levněji, než kdybyste si koupili CD. Musíme doufat, že se osmělí také Microsoft se svým Zune Marketplace, Google se službou Music (nejedná se o obchod). Ti všichni mají stejnou příležitost jako Apple. Nezoraná půda, disponují mobilními i desktopovými systémy, kde lze jejich hudbu poslouchat a případný nezájem v Česku by je nezruinoval.
V tuto chvíli si nemůžeme stěžovat na Apple, že sem přišel tak pozdě a ještě prodává hudbu zprzněnou kvůli ztrátové komprese. Nadávat musíme pouze na hudební studia, která se doteď nesnažila online hudbu prodávat a propagovat. Ano, chystají MusicJet, takové české Spotify, ale není už pozdě? Měla si nás hýčkat už dávno, studia potřebují nás, ne my je. My si vždycky můžeme najít jinou cestičku, jak se k hudbě dostat. Vydavatelé ale zákazníky hledat nemůžou, musí si je vytvořit. Takže i když Apple nebo iTunes nemáte rádi, možná právě vstup na náš trh definitivně změní hudební politiku v zemi. Přijdou možná jiní, s lepšími podmínkami, lepší kvalitou nebo cenami. Jen nás musí cupertinští naučit za obsah platit, jako tomu udělali u aplikací.
Filmy a knihy, stejné chyby
Nejsmutnější na tom je, že stejným kolečkem si budeme muset projít i v případě filmů/seriálů a knih. Zatím si každý hraje na svém písečku. Televizní společnosti mají vlastní archivy, do filmů fušuje novácké Voyo nebo Topfun. Nic je nespojuje. A také opět chybí provázanost se spotřební elektronikou, jednoduché přehrávání a synchronizace na počítačích. Prostě křeč jako u i-Legálně. Ale abychom nekritizovali, dost se snaží se svými chytrými televizory Samsung a Panasonic, které umí přehrávat a nakupovat v některých půjčovnách.
A knihy? Tři odlišné a velké portál yuž e-booky prodávají. Palmknihy.cz jsou hodně univerzální, ale nákup není tak pohodlný. Snaží se RájKnih se softwarovou čtečkou Wooky. A také Ereading.cz, který vsadil i na širší podporu dokumentů chráněných Adobe DRM. Jenže katalogy všech portálů jsou chudé, formátování knih leckdy odbyté, podpora formátů a e-ink čteček nejednotná. Budeme čekat až na Amazon, aby u nás nastolil pořádek?
Možná jsem bláhový, ale nechce se mi věřit, že chyba je pouze v nás. Že máme v sobě neplatit, pokud je to možné. Vždyť auto bychom neukradli, ani kabelku, jak ukazuje klip ČPÚ. Prostě jen nikdo nechytil příležitost na pačesy a nenabídl cěnově i kvalitativně dobrou službu. Proč vzniká MusicJet až teď s křížkem po funuse?
Poznámka: někde v textu jsem psal o českém pirátství. Pokud si ripnete vlastní CD a nahrajete do přehrávače, to za piráství nepovažuji, na to máte nárok. Stahovat hudbu a filmy sice také můžete, ale logicky se na tom už někdo zašpinil, uploader je tedy pirát a stažená hudba je také trochu nečistá. Snad si rozumíme. Peace.
