Záznamová média pro videokamery

Videokamery jsou v posledních letech postupně vytlačovány fotoaparáty - s rostoucím rozlišení snímacích zařízení jsou totiž i běžné digitály stále schopnější v oblasti záznamu pohyblivého obrazu. Kamery jsou ale přeci jen stále o úroveň výše a ani zde technologický vývoj nevázne. Celý segment se dnes posouvá dopředu především díky videu ve vysokém rozlišení, po němž je čím dál větší poptávka.

Vývoj jde však kupředu nejen v rozlišení obrazu, ale také v záznamových médiích. Jsou to totiž právě média, které musí pojmout gigabajty natočených záznamů. A u videokamer není situace ani zdaleka tak jednoduchá, jako u digitálních fotoaparátů. Existuje několik technologií záznamu, žádná z nich však není úplně univerzální a vždy je třeba přihlédnout k tomu, co od kamery očekáváte nejvíce.

Kazety

Nejstarším záznamovým médiem jsou pásky. Od bubnů s filmem došlo k přechodu na pásky magnetické a současně s tím i k většímu pronikání videokamer mezi uživatele. První páskové videokamery byly velké, díky tomu ale pojaly i velké kazety, tzn. klasické videokazety VHS (resp. Betamax). Jejich výhoda je tím pádem nasnadě - stačilo kazetu vyjmout z kamery, vložit do přehrávače a mohli jste sledovat, co jste natočili.

Pásky se postupně společně s kamerami zmenšovaly a začalo vznikat více formátů. Časem tak přibyla nutnost pořídit si speciální přehrávač anebo z videokamery obraz nahrát na VHS s pomocí rekordéru. Kazety s námi prošly přechodem z analogového na digitální záznam, několik let již tak novou analogovou kameru nepořídíte.

Ačkoli tato technologie nenabízí takové požitky jako je vysoké rozlišení, mají přeci jen nezanedbatelnou výhodu: při poškození záznamu vzniká šum, obraz lze ale stále reprodukovat. Je-li poškozen digitální záznam, část obrazu je nenávratně ztracena.

Další výhodou kazet je také to, že jsou vůbec vyměnitelné (u všech médií tomu tak úplně není) a zároveň s ohledem na kapacitu poměrně levné. Vyměnitelnost v sobě nese riziko poškození, to ale u pásek není příliš velké, nedochází-li přímo k hrubému zacházení.

Velkým plusem je možnost archivace přímo na kazetách, obecně se totiž pásky udávají jako médium s velmi dlouhou životností záznamu. Dnešní pásky mají dokonce i poměrně solidní odolnost vůči externímu zmagnetování. Přesto všechno už dodnes přežily jen MiniDV a Hi8 (resp. klony Digital8) kazety, na které lze ukládat i záznam ve vysokém rozlišení, nicméně kvůli vysokému datovému toku výhradně jen komprimovaný, tedy se sníženou kvalitou.

Byť se pásky jeví jako poměrně zastaralá technologie, tisíce gigabajtů dat jsou dnes stále zálohovány právě na kazety - vývoj v oblasti zálohování/archivace totiž stále probíhá a pásky stále nabízí bezkonkurenční poměr mezi cenou, kapacitou a spolehlivostí. V segmentu digitálních kamer ale dochází již nějakou dobu k útlumu kazetových modelů.

VHS kazeta byla ještě před několika lety nejpoužívanější záznamové médium

Optické disky

Optická média jsou v kamerách zastoupena 8cm mini DVD a v blízké budoucnosti také mini Blu-ray kotoučky. Současné DVD-RW ale mají pro účely záznamu obrazu a zvuku příliš malou kapacitu a jsou poměrně drahé. Při velmi opatrném zacházení něco vydrží, nicméně mnoho čtenářů jistě ví, jak často se na běžných CD a DVD objevují škrábance, a to občas i přes velmi citlivé zacházení.

To je také důvod, proč přepisovatelná média málokdy vydrží byť jen desetinu udávaného počtu přepsání. Už proto není možné od kamer tohoto typu očekávat zázraky. Oproti páskám ale nabízí možnost kratších přístupových časů, zatímco u kazety je třeba odmotat třeba až desítky metrů, u DVD se jen optika posune o několik centimetrů. Disky také lze přímo přehrávat a použít pro přenos neobrazových dat mezi počítači (použít se dají i v obyčejných vypalovačkách).

Tak či tak, osobně vsázím na to, že Blu-ray kamery se moc nerozšíří. Budoucí optická média s rozumnou kapacitou totiž budou oproti jiným dražší a dražší a jak ukazují zkušenosti s Blu-ray (např. z videopůjčoven), přitom stále méně spolehlivá.

mini DVD disky jsou ve srovnání s běžnými DVD médii menší - mají 8 cm v průměru

Pevné disky

Magnetická média zastupují i pevné disky, které se rozšířily v posledních letech díky zmenšení rozměrů a navyšování kapacity. Oproti dlouhým páskám je v pevných discích záznam prováděn na rotující plotny pomocí magnetických hlav vzdálených několik stovek nanometrů od povrchu. S nasazením komprese lze uložit desítky hodin záznamu ve vysokém rozlišení, potíž je tak snad jen s jejich výměnou.

Disky jsou někdy vyměnitelné přímo, většinou je ale třeba kameru rozebrat. Navíc chcete-li používat více disků, budete muset sáhnout do kapsy - miniaturní pevné disky nestojí málo, poměr ceny za GB (či ceny za hodinu) je ale stále poměrně dobrý. Přístupová doba je více než dostačující, díky tomu, že uživatel disk většinou moc nevyměňuje, nedochází také k poškozování média či záznamového mechanismu (zde tedy sloučeného do jedné krabičky).

Nevýhodou tohoto řešení je fakt, že kamery s disky nejsou vhodné do náročnějších podmínek. Při dlouhodobém působení otřesů může dojít k poškození povrchu, což je o to horší, čím větší kapacitu (a tudíž cenu) disk má. Jinak záznam na pevném disku vydrží velmi dlouho.

Flash

Nejmladší technologií jsou flash čipy zastoupené integrovanými SSD disky, případně paměťovými kartami. Paměťové karty jsou většinou doplňujícím médiem k diskovým/SSD i pozdějším kazetovým kamerám. Mezi největší výhody Flash patři vysoká rychlost záznamu, ohromná odolnost (nemají žádné pohyblivé části, proto nehrozí riziko poškození záznamové plochy), tichý chod, malé rozměry a nízká spotřeba. Jasnými nevýhodami jsou ale vysoké ceny za jednotku kapacity a celkově nízká kapacita.

Kapacita dnes sice postupně roste a ve srovnání s dobou před několika lety dosahuje vynikajících hodnot, nicméně si za takové médium stále hodně připlatíte a navíc nastává problém s kompatibilitou. S nedávným přechodem ze standardních médií na tzv. HC média (např. SDHC karty) tak budou mít starší čtečky (příp. kamery) problémy. Podobně jako u DVD, jakmile už ale jednou takovou kartu máte, můžete ji použít i jinde než v kameře.

Z principu fungování flash (uzavření elektronů do malých buněk) je jisté, že jak poroste kapacita, bude se zvyšovat chybovost a snižovat výdrž dat. Jedním z důvodů je např. to, že zmenšující se buňky pojmou méně elektronů a již při náhodném útěku několika málo z nich může dojít k poškození příslušné informace. Navíc buňky při každém přepsání degradují, přežijí tak méně cyklů. Zatím jsou ale flashová média poměrně dobrou volbou.

S paměťovými kartami se jistě dobře znáte z digitálních fotoaparátů

Co si zvolit?

Nejméně doporučeníhodné jsou kamery na optické disky. Záznam je sice možné okamžitě přehrát, ostatní nevýhody ale převyšují. Stále ještě solidní alternativou jsou právě kazetové kamery, ačkoli kopírování záznamu trvá delší dobu a při velmi častém používání jedné pásky může dojít k jejímu opotřebení (vytahání). U zbývajících typů kamer záleží na tom, jakým způsobem je záznam řešen.

Zařízení jsou buď tzv. Mass storage, tedy lze je připojit do počítače a podobně jako z flashdisku kopírovat video jako soubor, nebo přehrávat postupně - podobně jako u kazet dochází k přehrávání kamerou a záznamu čistého datového toku s velkým objemem. Na rozdíl od Mass storage tedy přehrávání trvá tak dlouho jak dlouhý je záznam na kazetě.

Pokud se pohybujete v náročném prostředí či vyžadujete velkou výdrž na baterii, páskové ani diskové modely nejsou vhodné. Jde-li vám naopak výhradně o cenu, můžete se ještě po páskových modelech (pokud ne v obchodech, pak minimálně v internetových bazarech) poohlédnout. Dnes navíc, jak uživatelé přechází na modernější typy kamer, navíc můžete pořídit SD a HD modely z druhé ruky za velmi dobré ceny (třeba i v řádu stokorun).

Kladete-li důraz na maximální dobu záznamu bez výměny média, jsou jasnou volbou diskové kamery spolu s vloženou vysokokapacitní paměťovou kartou.