Definici kartelu to moc nesplňuje. Ti výrobci nebrání nikomu dalšímu, aby vyráběl paměti. A nikdo další se do toho nehrne přesně z toho důvodu, z kterého ti současní výrobci nenavyšují kapacity nad rámec střízlivého odhadu (ono 30% navyšování produkce ročně není zas tak málo). Je to nejistý podnik. Postavit fabriku zabere roky času a stojí to miliardy dolarů. A odhadnout roky dopředu, jaká bude v té době poptávka a hlavně, jestli bude prodejní cena vyšší, než ta výrobní, to jde dost špatně. Zvláště pak na trhu, který roste o desítky procent ročně.
Když staví pekař pekárnu na rohlíky, dokáže plus mínus odhadnout, kolik se jich za dva tři roky prodá, i kolik budou stát. U těch pamětí tohle moc neplatí. Může se jich prodat o desítky procent víc či méně a cena může být na několikanásobku, stejně jako na zlomku dnešní hodnoty.
Jenže na těch cenách je právě vidět, že to ti výrobci zas tak jednoduché nemají. Ceny lítají díky nabídce a poptávce celkem výrazně, a pokud výrobce zprovozní továrnu na nějaké technologii v nevhodném okamžiku, tak v době, kdy má ta fabrika konkurenční výhodu díky lepší technologii, prodávají se ztrátou nebo s minimálním ziskem a mezitím už zase konkurence přijde s modernější fabrikou, která vyrábí opět levněji.
Krásně je to vidět třeba na Micronu nebo Samsungu. Ty prodeje a výkyvy jsou až neskutečné. Micron měl v roce 2016 (rok jim končí v srpnu) ztrátu 275 milionů. Dva roky poté zisk 14 miliard, což bylo víc, než tržby v tom roce 2016. Aktuálně má za své poslední čtvrtletí (končící v listopadu 2019) zisk jen 491 milionů (před rokem to za to samé čtvrtletí bylo 3,293 miliardy).
V takovémto prostředí se nelze divit, že ty firmy investují opatrně. Získat podíl na úkor konkurence je jistě lákavé, ale stačí blbé načasování a jde to do háje. A to časování se dělá opravdu špatně. Zkuste si sám odhadnout, jaká bude cena RAMek nebo SSDček za tři roky a jaká bude poptávka.