Ze zákulisí: nové sestavy pro měření grafik a hlučnosti

Testovací sestava pro testy grafických karet

Ze sestavy, se kterou jste se tu ještě před čtvrtrokem pravidelně setkávali, toho moc nezbylo. Stejná je skříň, systémový disk, optická mechanika a panel pro monitoring a regulaci otáček, a z periferií samozřejmě monitor. I když nejde v případě některých komponent o žhavé novinky nebo to nejlepší co se dá pořídit, pořád si myslím, že jde o sestavu, kterou by většina z vás brala i domů.

Kombinaci základní desky Gigabyte X58A-UD5 a čtyřjádrového Core i7-920 v revizi D0 jsme zaměnili za předchozí model Gigabyte EX58-UD5 s „extrémním“ šestijádrovým Core i7-980X. Procesor je pochopitelně přetaktovaný. Asi je zbytečné zdůrazňovat, že hlavním důvodem je omezení vlivu procesoru při porovnání výkonu grafických karet, či chcete-li jinak to, aby procesor při testování brzdil grafiky pokud možno co nejméně. I když bez obtíží vydržel na 4 GHz půlhodinovou zátěž v LinX, o moc výš už se mu bez výrazného zvyšování napětí nechtělo. Proto jsme si raději nechali rezervu a takty nastavili na 3,8 GHz při napětí zvýšeném na 1,344 V.

V BIOSu jsou vypnuté úsporné technologie. Důvod je opět jednoduchý – co nejvíce omezit vliv procesoru při měření spotřeby grafické karty. Vypnutý je i TurboBoost – opět je to kvůli snížení chyb při měření, ke kterým by jinak docházelo kvůli automatickým a nevyzpytatelným změnám taktovací frekvence.

Nové jsou i paměti. Šestigigový kit od Kingstonu je stavěný na 1600 MHz efektivně při časování 7-8-7-20 při napětí 1,65 V. Kvůli lepší stabilitě při přetaktovaném procesoru je nastavené o něco horší časování, paměti běží na  1360 MHz při časování 8-8-8-22-1T a 1,64 V.

„Levný“ Centurion od Cooler Master se k podobné sestavě na pohled ani trochu nehodí, ale i kdybychom ji měnili, bude to nejspíš za něco podobného – skříň s jednoduchou perforací v bočnici a dvěma či třemi 120mm či 140mm ventilátory. Tato konfigurace totiž odpovídá asi většině herních PC a je tudíž optimální pro testování provozních vlastností karet a možnost porovnat jejich vlastnosti napříč celým portfoliem na trhu. Dvaadvaceticentimetrový ventilátor, který fouká přímo na grafickou kartu, je možná ve výkonné sestavě se dvěma grafikami ve SLI fajn, ale jen málokdo si takové monstrum pořídí v kombinaci s mainstreamovou kartou za čtyři tisíce. V bočnici jsem zalepil otvor v místě chladiče procesoru – při použitém chladiči procesoru a daném uspořádání systémového chlazení nadělal víc škody než užitku.

Když už jsme u skříně, rovnou zmíním i ventilátory – vepředu zůstal 1000otáčkový Cooler Master dodávaný se skříní. Zadní systémový ventilátor Nanoxia FX12 (možná si jej ještě pamatujete z naší recenze) může v případě potřeby běžet až na 2000 ot./min, pomocí panelu je zregulovaný na 1500 ot./min, při kterých je aerodynamický hluk ještě únosný.

K systému chlazení patří při této konfiguraci i ventilátor zdroje. Použitý 920W Enermax Revolution 85+ má vysokou účinnost, nabízí vysoký výkon a umožňuje i bezproblémový provoz řešení postavených na 3-way SLI či CrossFire X ze tří karet. Při časté manipulaci se náramně hodí odpojitelná kabeláž, která ve skříni zbytečně nepřekáží. K samotnému průvanu ve skříni zase tolik nepřispívá, ventilátor obvykle běží v rozmezí 800-900 ot./min.

Pevný disk se nezměnil, VelociRaptor VR150 (WD3000GLFS) s kapacitou 300 GB používáme hlavně kvůli rychlejšímu načítání her. Přestěhoval jsem jej ale do externí pozice pro 3,5" mechaniku. Má to dvě výhody – přes žebrování pasivu proudí vzduch a disk se díky tomu lépe chladí a navíc nepřekáží v prostoru pro grafické karty.

Chladič procesoru Scythe Mugen 2 nahradil Coolink Corator DS, který můžete také znát z testu zveřejněného na ExtraHardware. Důvod? Především snazší přístup k patici procesoru. Zatímco s uchycením Mugenu bylo zapotřebí kvůli přístupu k procesoru demontovat desku, Corator DS umožňuje díky uchycení pomocí SecuFirm 2 až dětinsky snadnou montáž a demontáž chladiče a potažmo i procesoru.

Jako operační systém nadále slouží Windows 7 Ultimate v 64b verzi. Ve stručnosti tedy ještě krátký seznam všech použitých komponent:

 

 

 

 

 

 

 

 

Sestava pro měření hlučnosti

Jak měříme hlučnost

Sestava, kterou jsme dali dohromady speciálně pouze kvůli měření hlučnosti, je přinejmenším atypická. Protože chceme měřit pouze hlučnost grafické karty s co nejmenším vlivem okolí, výběr komponent jsme podřídili především tomu, aby byl výsledek co nejtišší. V celém počítači jsou jen dva ventilátory – jeden 120mm ve zdroji a jeden na spodní straně pasivu chladiče a nenajdete zde žádné další mechanické prvky – schází optická mechanika a pro systém slouží 64GB SSD od Kingstonu. Díky otevřené konstrukci už není zapotřebí žádný další systémový ventilátor. Další výhodou je možnost měřit přímo hlučnost chladiče karty, aniž by v cestě byly nějaké překážky.

Kvůli nočnímu měření hlučnosti jsem si doma vyrobil polstrovaný koutek. Vystlaný je klasickým odhlučňovacím molitanem z nabídky Gumotexu. Do speciální odhlučněné místnosti to má sice daleko, ale i tak odhlučňovací hmota oproti holým zdem utlumila odrazy zvuku o 1-2 dBA.

Nejpodstatnější je ale nízký hluk chladiče a zdroje, který je ošetřený natolik, že po zapnutí sestavy s pasivní grafikou okolní hluk dosahuje úrovně 30,9 dBA, což je téměř na spodní hranici toho, co dokáže hlukoměr rozlišit.

Jen pro představu, jak málo to je – měření probíhá v noci, protože jinak hlukoměr rozhodí každé auto, které venku projíždí (a nedá se říci, že by plastová okna špatně izolovala venkovní ruch). Měřit se nedá ani na lačno, protože hlukoměr reaguje na každé zakručení břicha. Při této úrovni hluku už reaguje i na čerpadlo ústředního topení, které se rozeběhne o dvě patra níže. A problémem je pochopitelně i klikání myši nebo psaní na klávesnici, které na relativně dlouhou dobu hlukoměr vytočí „do nepříčetnosti“ – v tomto ohledu mě po chvíli vybírání té správné klávesnice příjemně překvapil model KB-06XE Genius, na kterém se s trochou snahy dá psát docela potichu.

Hlučnost měřím v celém rozsahu otáček ventilátoru, které lze manuální regulací nastavit a v případě, že automatická regulace bez zátěže nastavuje otáčky níže, než je spodní hranice, i na nejnižší hodnotě, které karta dosahuje.

Na první pohled je jasné, že„skříň“ vznikla „na koleně“ a jde o směsku složenou z traye pro základní desky vyřezaného ze staré skříně, pár hliníkových profilů, úhelníků a spousty šroubů, podložek a matek. Pomineme-li námahu vynaloženou na sestavení, výsledek je doslova za pár šupů. Estetika šla trochu stranou a na některých místech je znát improvizace – třeba u čtvrté nožky v pravém spodním rohu desky, která na konstrukci přibyla dodatečně. Snažil jsem se ale především rychlou cestou dopracovat k funkčnímu výsledku. Samotná konstrukce je nakonec docela robustní a přitom ve srovnání s klasickými skříněmi docela lehká.

K atypické konstrukci a uspořádání komponent mě vedlo několik důvodů. Předně to byla snaha dosáhnout co nejmenších rozměrů. Výsledkem je jak se dnes vznešeně říká „bench table“, který není v půdorysu o moc větší než samotná základní deska. Schválně se podívejte na srovnání s nepříliš velkým CM Centurion 534.

Zdroj je pod deskou. Kromě zmenšení půdorysu to má v našem případě i další výhodu – ventilátor zdroje je orientovaný směrem od hlukoměru a navíc odstíněný základní deskou. Je zavěšený ve vlastním rámečku a pro snížení přenosu vibrací od ventilátoru jej od konstrukce ještě dělí silikonové podložky.

„Skříň“ je v poloze ležmo o něco vyšší, než by bylo nutné. Je to jednak kvůli lepšímu přístupu vzduchu ke zdroji, ale také kvůli tomu, aby se pod desku ještě vešla klasická klec pro čtyři 3,5" disky (ať už jednoduchý plechový výlisek za stovku od Eurocase, nebo poněkud sofistikovanější hliníkový 4-in-3 Device Modul od Cooler Masteru), nebo optická mechanika s jedním či dvěma disky.

Na šikovné nožky z měkké gumy jsem narazil spíše náhodou v železářství. Proti ceně 11 Kč za kus se můžou nizounké Acutake Darkfeet za nepochopitelných 120 korun klouzat.  Na nožkách jsou ze dvou důvodů – kvůli snížení přenosu vibrací na desku stolu a také kvůli tomu, aby počítač při neobratné manipulaci jen tak nesjel ze stolu.

Nezanedbatelnou výhodou oproti komerčně dostupným řešením je i možnost postavit celou konstrukci na výšku. Důvod je prozaický – hlučnost ventilátoru se může v případě odlišné orientace lišit a nejčastější způsob montáže grafické karty je ventilátory směrem dolů.

Jelikož roli pevného disku sehrává SSD, kterému je jedno, v jaké poloze bude upevněný, vynechal jsem výrobu rámečku a pro jeho uchycení jsem využil jednu z příček.

U chladiče jsem originální výkonné 14cm ventilátory nahradil jednou velmi tichou Noctuou NF-S12-800, první generací tichých 120mm ventilátorů, který je na tom s hlučností ještě o něco lépe než jeho zubatý nástupce. Pomocí regulátoru dodávaného k ventilátoru Nanoxia je zpomalený na cca 450 ot./min.

Stačí to k tomu, aby se kolem žeber hýbal vzduch a chladič procesor bez obtíží uchladí i v dlouhodobé zátěži. Bez výrazného vytížení či pokud je intenzivní zátěž jen krátkodobá (tak do dvaceti minut) chladič zvládá procesor i pasivně.

K tomu, abych ventilátor zavěsil zespodu a foukal směrem od desky, mě vedly tři věci. V režimu, kdy vzduch tlačí přes žebra je ventilátor tišší než když vzduch skrz žebra nasává. Orientace ventilátoru nejde proti přirozenému proudění teplého vzduchu. Skrytím ventilátoru pod chladič si ušetřím jednu ochrannou mřížku.

V případě testů hlučnosti už není při dané metodice výkon procesoru, desky nebo pamětí podstatný. Proto stačí i dvoujádrový Athlon II X2. Díky SSD je při měření hlučnosti celkem jedno, jestli disk swapuje nebo ne, proto si sestava vystačí i se 2 GB RAM.