Kdysi dávno v Utahu
Je ráno 19. ledna 2010, nacházím se v americkém Park City ve státě Utah. Obloha plná mraků, občas prší a průměrná teplota je pouze 4 °C. Výborně, je úterý, minulý týden jsem vzala šichtu za kolegyni, takže mám dnes volno. Chtěla bych se podívat do města, auto ale nechám v garáži, trocha pohybu mi neuškodí. Celou dobu sedím v kanclu na zadku a do léta je třeba shodit pár kil do plavek.
Do centra je to asi dvě míle (3,2 km), takovou štreku jsem pěšky ještě nedala. Vlastně bez auta ani nevím, jak se tam dostat. Nevadí, mám přece telefon BlackBerry s navigací Google Mapy. Naťukám cílové místo, mou pozici snad určí GPS. Je to přece mocný nástroj. Beru na sebe zimní nepromokavou bundu, člověk nikdy neví.
Výjezd z Main Street na Deer Valley Dr 224
Kilometr za mnou a nohy těžknou. Zpátky pro auto se mi nechce, ty dvě třetiny cesty už zvládnu. Jsem na rohu Deváté a Hlavní, BlackBerry hlásí, ať jdu doprava. Je tam sice rychlostní silnice, nikde žádný chodník a pěšky by se tam odvážil jen blázen. Ale co, risknu to, případná pokuta nebude problém. Se strážníky jsem to vždycky uměla.
Auta na mě pořád troubí, už se to nedá vydržet. Šmátrám do kapsy po iPodu a zvyšuju hlasitost na maximum. Proti mně jede nějaký blázen, sice rychlostí v normě, ale i tak to může být nebezpečné. Přibližuje se, ale já neuhnu. Znám to dobře z našich filmů. Protijedoucímu vždycky dříve teče pot po čele a nakonec uhne.
Cítím chlad a nic nevidím. Celé tělo mě bolí, ze země mi pomáhá jakýsi Patrick Harwood. Vždyť je to ten prevít, co jel proti mně! Ani nevím, co se stalo, možná mě lehce škřábnul zrcátkem, možná to byla vzduchová vlna, co mě odmrštila. Doktoři mě prohlédli, jsou to jen lehká zranění. Ale u srdíčka to vážně bolí a v hlavě mám také spoustu myšlenek. Emoce se mnou cloumají a já nevím, jak dál.
Přibližné místo nehody
O peníze až na prvním místě
Takhle by to vážně nešlo. Nevinná procházka se proměnila v peklo. Trpět by měli ti, kteří mi tyto potíže způsobili, tedy proklatý Google a Patrick Harwood. Ještěže je náš soudní systém takto benevolentní. Od kamarádky švagrová chodí do fitka s jednou ženskou, jejíž manžel se poranil, když si zbytky hovězího vytahoval nůžkami na nehty. Spravilo to pár stehů a 10 000 dolarů, které na tom vysoudil. V návodu přece nebylo napsáno, že se tohle nesmí.
Inu, zkusím to taky, v mém případě šlo přece o život. Sto tisíc dolarů je slušná náplast na mou bolístku. Samozřejmě 100 litrů od Googlu i Hardwooda zvlášť.
S případem zajdu za advokátem Allenem K. Youngem. Je to kapacita v oboru. Do případu se mu příliš nechce, ale slíbila jsem mu 40% provizi, to jej nejspíš zlomilo. Je to přece tutovka. Když to vyjde, vznikne precedent, podle kterého se pak budou řídit další podobné případy. Kdoví, třeba si příště zajdu do vedlejšího města.
Je 27. května, žalobu jsme s právníkem sepsali, teď už jen budeme čekat na soud. Držte palce.
Google pod palbou
Tento případ opravdu není přitažený za vlasy. Jen jsou domyšleny některé detaily, které nebyly ze stížnosti patrné. Lauren Rosenbergová z Park City se nechala navigovat Google do centra, jenže optimální cesta byla zvolena přes State Route 224, přes který nevede žádný chodník. Google na to dokonce upozorňuje, jenže na malém displeji BlackBerry to není zřejmě patrné.
Kompletní záznam cesty v Google Mapách, v rohu žlutém rámečku varování, že chodníky mohou chybět. Mapa zde
Logika jasně říká, že soudní proces bude opravdu rychle smeten ze stolu. Zcela jistě se kříží pravidla silničního provozu a naivita uživatele využívajícího GPS. Takových incidentů bylo více, auta končila v jezerech, ale snad nikdo nebyl tak drzý, aby se soudil s provozovatelem navigace. Je opravdu Google zodpovědný za 100% bezchybnost svých služeb? Nemá v tom prsty i RIM (výrobce Blackberry), Verizon (mobilní operátor), či GPS (služba provozovaná vládou USA)?
Osobně mám pocit, že s lidmi, jako je Lauren, jsou veškeré blbuvzdorné funkce stejně k ničemu. Ale kauza je to opravdu hezká. Je téměř jisté, že žalobkyně nevyhraje. O výsledku vás – pokud na případ nezapomeneme – budeme informovat maximálně na našem Twitteru. Pokud jí to však vyjde, čekejte hutný komentář nejenom na Cnews.
ČLÁNKY DO MAILU