Názory k článku Historické okénko: Zrození legendy Commodore C64 - II. díl

Malá oprava:
Natažení adresáře se provádělo pomocí

LOAD "$", 8 .... prostě se adresář tahal stejně jako program nebo data, jen se použil speciální znak pro adresář (dolar).

Otevírání souborů a práce s nimi byla opravdu "maso", na druhou stranu to bylo udělané obecně, takže když člověk znal adresy zařízení na sériové sběrnici (na které byla třeba i tiskárna), resp. portu magneťáku, tak se vše ovládalo stejně, jen se měnila adresa a samozřejmě dostupné operace.

viz https://www.c64-wiki.com/wiki/OPEN


Pěkná vzpomínka jinak, co já se navztekal, když jsem luštil jak to všechno má vlastně fungovat (z německé, poměrně strohé a nejasné, přiručky) ???? Jo to byla doba. ????

C64 přivezený z Německa,to byla doba...Tedy hezčí verzi C64C.Původní jsem u nás u nikoho neviděl.

C=16 měla slušný vestavěný Basic a Assembler/Disassembler v ROM. Po rozšíření z 16KB na 64KB RAM to byl pro programování docela zajímavý stroj. S Turbem 3600 (10x zrychlený záznam/čtení na kazetu) ani Datasette 1531 nebyl problém. Existovalo i Turbo 7200, ale to aspoň s kazetami jimiž jsem disponoval bylo pouze pro zápis. ;-)

Jinak nejkrásnější 8-bit je IMHO C=128D, následovaný Atárkem 130XE.

kulaty C64 mel znamej, ja mel C64C, videl jsem tedy oba, to byla panecku doba kdy se na kazetove mechanice musela ladit sroubovackem hlava temer pro kazdou kazetu kdy sto kazdy mel trosku jinak a tak kopie kazet byli co kus to original s nastavenim :D

tech joisticku s mikrospinacema co jsem u toho znicili :D

Těchto radostí jsem byl bohužel ušetřen... Tuším že to byla c128 co jsem měl jeden den doma na vyzkoušení před koupí. Bohužel po zapojení předvedl jen kouřové efekty a musel jsem ještě nějaký pátek počkat, než se poskládaly penízky na jinou mašinku...

Já měl taky C64C, ale kamarádi až na jednoho klasické breadboxy.

A jak píše Saman, do kazeťáku jsem si vypiloval drážku, abych mohl "ladit" (měl jsem kazeťák, který neměl ladicí dírku) - vím, že na to byl prográmek, který to dělal graficky, ale já si vždy vystačil s vlastním uchem a poslechem pískotu hlavičky souboru. No a pak jsem pořídil (někdy v roce 1989?) disketovku a tiskárnu, a z C64 už byl použitelný stroj, i čeština byla...

Mne vždy svým vzhledem fascinoval Elan Enterprise 64.

Je to paradox, ale já na ty doby vzpomínám v dobrém. Byl jsem mladý, spousta času, naučil jsem se (nejen) kvůli tomu základy němčiny, ale hlavně jsem si na všechno musel přijít sám, a to se mi zúročuje dodnes, protože přístup "vím jak to funguje uvnitř" je to nejlepší, co může být.

Sice jsem už skoro úplně zapomněl, jak se C64 ovládal (pamatuju se už jen na poke 53280 a 53281 na změnu barev obrazovky ????), a koneckonců třeba u Amigy bych už taky nedokázal napsat z hlavy shellový nebo arexx skript, ale to jsou věci zbytné, podstata je jinde.

Mě tohle právě díky této nehodě minulo, takže jsem pak ještě skoro 2 roky čekal než došlo na vlastní PC, pokud tedy nepočítám občasné zahrání u "zámožných" kamarádů :D
K 8bitům jsem se dostal oklikou za další 2 roky a to k 8051. Pěkně v assembleru, vše okolo zbastlit. Vrcholem byla robotická ruka, co přenášela kostku z jednoho místa na druhé... Ale nějak se mi to taky všechno vykouřilo z kebule a teď když mám něco programovat tak je to docela zápas...

To si pro mou C=16tku pamatuji i po těch 35ti letech. Změna barev na adresách FF15/FF19. Vetšina her spočívala v jednom řádku BASICu s příkazem spuštení strojového kódu od určité adresy a bloku instrukcí/dat v paměti. Po resetu počítače zůstala pamět zachována, ale spouštěcí program v BASICu se ztratil. Jelikož změna barev byla prakticky vždy první věc co zdrojový kod hry dělal, stačilo najít v paměti tyto instrukce a začátek kodu hry byl na světě. ;-)