Odpověď na názor

Radek Holeček: Proč je to nejhorší řešení? Protože jakýkoli vnější crossbar vyrobí znatelnou latenci a potíže s koherencí cache. A protože Intel nezamýšlí používat big.little jako je tomu u ARMu (tj. přesouvat běh mezi velkým(i) a malými jádry, je takové řešení naprosto nejhorší.

kgardas: malá jádra jsou doplněna o koprocesory, proto nevypadají jako "malá", nicméně v kontextu klasického počítače (nikoli specializovaného HW v případě M1) jsou opravdu malá.

Honza O.: Předchůdce M1 byl přece mobilní procesor pro maximálně tablety - to přece neznamená, že byl limit ve výrobě, ale spíše v návrhu (pokud tam vůbec limit byl) a dost nejpravděpodobněji to byla jen snaha dosáhnout energetického optima. Ale ok, vezměme v potaz, že Ryzeny jsou o dosti složitější než Intelovo Core. Přesto bych řekl, že ten gap cca 500MHz (beru v potaz frekvence allcore, tj. cca 4,5GHz max. vs 5GHz max.) je při zohlednění výhod 7 vs 14 nm prostě moc. Jak AMD, tak Intel se chovají podobně - na další pokusy o taktování začínají neomaleně žrát a výkon se nahoru už moc neposouvá ▶ z toho plyne, že tohle jsou limity procesu a návrhu.
Můžeme se o tom tady pohádat, ale myslím si, že AMD na 5nm nedosáhne na frekvence, kterých dosahovalo na 7nm. Ono se stačí kouknout na to, co TSMC slibovalo - 30% pokles spotřeby při stejném výkonu, ale pouhých 15% výkonu navíc při stejné spotřebě.