Byznys s grafickými kartami takto funguje již spoustu let, nyní by se to však mělo změnit. Co když na výkonu počítače přestane záležet a jedinými parametry, které si musíte ohlídat, je rychlost a kvalita vašeho internetového připojení? Dámy a pánové povstaňte, přichází Cloud!
OnLive – průkopník internetového hraní
Když se na ulici zeptáte jakéhokoli člověka, co si představí pod pojmem internetového hraní, nejspíše vám popíše nějakou karetní hru, graficky ubohé 2D hry ve Flashi nebo podobné „casual games“. Někteří možná budou mluvit o multiplayerových krvavých orgiích nebo o zelených skřetech s magickou mocí, těžko se ale dozvíte, že: „Otočil dvojku Mafie na svém osm let starém železe“. A ono to jde, skutečně si dnes můžete zahrát prakticky libovolnou hru na relativně starém počítači, klidně s integrovanou grafikou. Stačí se zaregistrovat na www.onlive.com a stáhnout si klientskou aplikaci o velikosti jednoho megabajtu.
Jistě vás zajímá, jak to vlastně funguje. Princip je až šíleně jednoduchý, hra fyzicky běží kdesi na serveru, kde spotřebovává výkon procesoru a grafické karty, zabírá několik gigabajtů v operační paměti a na pevném disku. Váš počítač pak slouží pouze jako terminál, s jehož pomocí posíláte serveru příkazy (pohyb myší a stisky kláves). Server vám na oplátku posílá streamovaný obraz ze hry.
Po ověření registrace na OnLive se před vámi objeví zcela nový svět – k dispozici budete mít naprostou většinu oblíbených počítačových her. Snad každou hru si můžete nejdříve zdarma vyzkoušet, pouze s časovým limitem, nejčastěji to je třicet minut. Už nemusíte stahovat několikagigabajtové ISO z pochybného zdroje, abyste zjistili, že vás hra vlastně ani moc nebaví a nestojí za nákup.
Pak ale narazíte na hru, která vás naprosto uchvátí. Uběhlých třicet minut ani nezpozorujete a bojíte se, že dojde na placení. Zde si dovolím malé srovnání – krabicová verze Call Of Juarez: The Cartel stojí v českých obchodech kolem 500 Kč, na Steamu za ni dáte v přepočtu 750 Kč, OnLive pak tuto hru nabízí v přepočtu za 1 000 Kč. Je to drahé? Jak se to vezme, zkuste se podívat na celkové náklady. Na to, abyste si tuto ne až tak náročnou hru zahráli, potřebujete grafickou kartu za 2 500 Kč, s OnLive si vystačíte s integrovanou. Stejně tak odpadají i investice do procesoru, operační paměti nebo pevného disku.
Jako protiargument může sloužit to, že hardware koupíte jeden, ale her si koupíte více a náklady se v nich rozpustí. I zde má ale OnLive přichystané pověstné eso v rukávu – hru si prostě jen pronajmete na pár dní, a to doslova za pár babek.Třídenní pronájem výše zmíněné hry stojí celých šest dolarů, tedy přibližně 120 Kč. Za tu dobu se hra dá dohrát bez problému, patříte-li mezi pomalejší hráče, pronajměte si ji na pět dní za 180 Kč. U jiných titulů jsou ceny velmi podobné.
To je super, tak kde je chyba?
Všechno to zní krásně, jak je tedy možné, že výrobci grafických karet ještě neživoří? Vraťme se ještě jednou na začátek tohoto článku, cituji: „Jedinými parametry, které si musíte ohlídat, je rychlost a kvalita vašeho internetového připojení.“ A to je právě kámen úrazu. V tomto ohledu je situace v našich končinách naprosto žalostná. Udělali jsme pro vás jednoduchý test (nečekejte žádné grafy výkonu, jde spíše o subjektivní porovnání) s různými připojeními. Předem prozradíme, že OnLive je závislý výhradně na rychlosti stahování, takže asynchronní spojení typu xDSL nejsou v nevýhodě.
Nejprve jsme OnLive nainstalovali na počítač připojený k internetu pomocí lokálního poskytovatele bezdrátového internetu (to opravdu existuje, nemáme teď na mysli souseda s nezabezpečenou Wi-Fi). Linka s parametry 5 Mb/s download bez agregace na běžnou práci na internetu bohatě stačí, ne tak pro OnLive. Ačkoliv se hra chvíli tváří hratelně, po chvíli dojde k výraznému zhoršení kvality obrazu, a to až do té míry, že hra je naprosto nehratelná. Největším problémem je ale latence, díky které dochází k častému zasekávání obrazu.
Druhý pokus jsme provedli na VDSL lince s rychlostí stahování 16 Mb/s a s vysokou agregací. Díky vyšší rychlosti téměř ustaly změny kvality obrazu, ten byl na poměrně slušné úrovni po celou dobu testování. O to horší ale bylo neustálé přisekávání hry. Opět došlo na vysokou latenci, což se u xDSL připojení v hustě obydlené oblasti dalo očekávat. Zahrajete si ale možná v noci, až všichni v okolí vypnou počítače…
Napotřetí jsme se na pár minut zašili v serverovně jedné nejmenované firmy a napíchli se na garantovanou linku s rychlostí 10 Mb/s oběma směry. Pohodlnému hraní nejdříve bránil jen hrozný hluk z okolních serverů, po pár minutách se ovšem hra začala v pravidelných intervalech zadrhávat a nakonec na monitoru zbyla jen černá obrazovka. Důvod neznámý. Poslední pokus pak proběhl na lince s rychlostí stahování 50 Mb/s. Hra byla plynulá, sekání bylo ojedinělé a na pohled vypadalo vše v pořádku. Nicméně k dokonalému prožitku stále jaksi něco chybělo.
Když se podíváte na rady, jak zlepšit chod streamovaných aplikací (a je teď jedno, jestli mluvíme o streamu muziky, videa z YouTube, počítačové hry z OnLive nebo třeba online přednášky), dozvíte se, že máte ukončit ostatní aplikace využívající internetové připojení nebo odpojit ostatní zařízení od sítě. Jenže vy přeci chcete mít zapnutou Wi-Fi na mobilu, stejně tak vám asi těžko spoluobyvatelé domácnosti jen tak odkývnou, abyste je odstřihli od internetu, jen proto, že si chcete zahrát hru. Co když si chce někdo zahrát také?
V dnešním světě, kdy prakticky vše děláme online, jsou zkrátka takové rady nemístné a hlavně nefunkční. Jistě, další možností je změna poskytovatele internetu, jenže to také není vždy dost dobře možné. Nemusíme hned chodit do extrému a vzpomínat na nabídky poskytovatelů v odloučených vesnicích, na výběr mnohdy nemáte ani pět minut od centra.
Gaikai – podruhé a ještě hůř
V poslední době se začalo živě debatovat o konkurenci k OnLive. Tou se podle všeho stane portál gaikai.com. Exotické jméno možná nevzbuzuje moc důvěry, ledacos ale napoví i to, že tento portál dostal výraznou finanční výpomoc od samotného Intelu. A na co Intel sáhne, z toho se rázem stává zlato. Gaikai funguje na trochu jiném principu než OnLive – nemusíte instalovat žádný klientský software, pouze se přihlásíte na webovou stránku a spustíte hru pomocí Java appletu. Zahrajete si tak kdykoliv, kdekoliv.
Chtěli jsme pro vás také otestovat hratelnost jednotlivých titulů, nicméně se to nepovedlo. Ani na garantované lince s rychlostí 10 Mb/s jsme se nedostali dál než přes intro hry. Gaikai se poslušně odporoučel s tím, že kvalita linky je nedostatečná. Tím ale nechceme říct, abyste nad těmito službami lámali hůl, pouze jsou ještě v plenkách a mají hodně co dohánět. Stejně tak kvalita naší internetové infrastruktury. Zkrátka to chce ještě trochu času.
Co bude dál?
V době psaní tohoto článku se OnLive začal veřejně chlubit tím, že má aplikace pro tablety iPad a zařízení běžící na systému Android. Čirou náhodou jsme měli po ruce iPad 2, na kterém jsme chtěli aplikaci vyzkoušet. Je nám líto, aplikace není určena pro Českou Republiku, alespoň tak zní hlášení z iTunes. Z rozmaru jsme nainstalovali alespoň aplikaci OnLive Viewer, která se na první pohled chová úplně stejně jako ta na počítači, nicméně si skrze ní můžete pouze prohlížet, jak hrají ostatní uživatelé. To opravdu někdo dělá?
Aplikaci pro Android jsem chtěl vyzkoušet na Acer Iconia Tab A101, nicméně jsem opět narazil. Zařízení prý není kompatibilní s touto aplikací, bohužel bez nějakého hlubšího vysvětlení, zda nevyhovuje verze operačního systému, rozlišení nebo hardware. Pokud se ale v dohledné době těchto aplikací dočkáme, máme se na co těšit – OnLive slibuje mimo parádních herních prožitků také streamování operačního systému Windows 7, a to i s balíkem Microsoft Office 2010. Opět bez jakýchkoliv nároků na počítač.
Rýsuje se také dohoda se společností Google – mělo by dojít k integraci OnLive do všech zařízení Google TV (multimediální box připojitelný k televizi, v České Republice zatím příliš nepoužívaný). Díky tomu by z této jednoduché rovnice vypadl počítač úplně.
Pokud bychom měli hodnotit službu tak, jak dnes funguje, byl by to jasný propadák. Ze širšího pohledu ale musíme uznat, že se jedná o velice zajímavý koncept, o kterém ještě v budoucnu uslyšíme. Otázkou zůstává, jak se k celé situaci postaví poskytovatelé internetu. Podobných služeb bude do budoucna jistě přibývat a nelze tedy stále schovávat hlavu do písku. Nebo se dočkáme stejných výmluv jako u mobilního internetu (Česká Republika je specifický trh apod.)?
