V dnešních datacentrech najdeme typicky několik vrstev softwaru a hardwaru, které zajišťují cestu dat mezi ne zcela kompatibilními systémy – aplikační vrstva pracuje s objekty, úložná zařízení ale mluví jazykem datových bloků. Mezi tím je zpravidla ještě databázový systém, který ukládá data do relačních tabulek. Zde stojí za poznámku, že samotné mapování objektů do relačních databází bylo dlouho „Vietnamem naší branže“, jak problém označil Ted Neward v roce 2004. Z hardwarového hlediska data putují po síti (Ethernet) nebo přes Fibre Channel, skrz řadiče RAID a expandery SAS, než doputují k pevným diskům.
Jak už asi tušíte, Kinetic na to jde jinak. V první řadě je součástí řešení je knihovna, která aplikaci poskytuje rozhraní pro ukládání objektů v párech klíč-hodnota a stará se o jejich uložení na disky. Obchází tak jak databázové systémy, tak všemožné vrstvy operačního systému a ovladačů. Zřejmě ta nejzajímavější věc na technologii Kinetic je to, že pevné disky nepoužívají rozhraní SATA ani SAS, ale Ethernet (SGMII). Marně byste hledali port RJ-45, konektor fyzicky vypadá úplně stejně jako ten pro SAS, jen jsou na piny vyvedeny dva porty gigabitového Ethernetu. Namísto řadiče SAS tak diskům stačí jen trochu lepší switch s jinými konektory. Data jsou přenášena po existující infrastruktuře, tedy po síti.
Znamená to snad, že databázové systémy a výkonné diskové řadiče jsou překonány? Ani náhodou. Tato řešení stále mají své opodstatnění tam, kde je vyžadován vysoký výkon. Ostatně i méně zdatným počtářům možná došlo, že 2× 1 Gb/s je méně, než co nabízí rozhraní SAS s rychlostí 6 Gb/s. Seagate s Kineticem ale míří tam, kde je vyžadována maximální kapacita za minimální cenu a výkon je vedlejší. Proto vás asi nepřekvapí, že první pevný disk s podporou rozhraní Kinetic je 3,5" model s kapacitou 4 TB a 5900 ot./min.
Zajímá-li vás více detailů, na stránkách Seagate najdete celou wiki pro vývojáře i stavitele datových center.
Zdroj: Seagate, X-bit labs
