Procesor i8088 taktovaný na 4,77MHz byl spíše podprůměrný už v době vzniku IBM PC. PC XT s tímto srdcem počítače nic neudělalo, ačkoliv v roce 1983 už šlo o zastarávající technologii. V IBM se proto rozhodli správně – novinka bude poháněna modernějším i80286. Úžasné! Po tomto prvotním rozmachu se ale velká modrá polekala, takže procesor byl taktován na velmi konzervativních 6 MHz, ačkoliv v této době bylo zvykem v případě jeho použití v nějakém počítači jít na 8 či 10 MHz.
IBM PC AT v celé své kráse (zdroj: www.maximumpc.com)Rychlost především
IBM si však nechtělo pokazit svůj trh s mainframy. Mikroprocesor připadal manažerům až příliš výkonný. V mnoha testech ukazoval nárůst výkonu na 200–250 %, což se tehdy považovalo jako velmi slušné. „PC AT je tak neskutečně rychlé!“ zněla chvála.
Procesor Intel 80286 patřil ve své době ke špičce (zdroj: www.wikipedia.com)S volbou moderního mikroprocesoru se ale z dalšími upgrady roztrhl pytel. Bylo možné tím pádem rozšířit adresovou a datovou sběrnici a to na 16 a 24 bitů, což v důsledku kromě zrychlení znamenalo i možnost adresace až 16 MB, na rozdíl od pouhého jediného megabajtu na XT. Je třeba tedy zdůraznit, že i ten 1 MB byl v této době pro drtivou většinu aplikací naprosto dostačující kapacitou. Dokonce ani nějaká Windows od Microsoftu či GEM od Digital Research (tedy první okenní operační systémy) více nepotřebovaly. Ještě pár let bylo naprosto neobvyklé, aby i PC AT bylo osazeno více, než jediným megabajtem paměti.
Rozšiřování schopností
S rozšířením datové sběrnice se rozšířily i porty ISA, které předtím byly pouze osmibitové a PC XT disponovalo osmi. PC AT nemělo celkový počet těchto slotů navyšovat, nicméně místo osmibitových se objevily šestnáctibitové, s nimiž se setkali i uživatelé počátkem devadesátých let u nás, když se tato technologie konečně dostala mezi relativně obyčejné lidi. IBM nabídlo kombinaci šesti šestnáctibitových slotů a dvou osmibitových, čímž byla zachována zpětná kompatibilita i možnost expanze do budoucna.
Základní deska pro procesory Intel 80286 (zdroj: www.wikipedia.com)U PC AT došlo dále k zásadnímu navýšení IRQ a DMA kanálů. Počet 8xIRQ a 4xDMA, známý z PC XT, se konstruktérům jevil jako nedostatečný, a proto přidali dva další řadiče a navýšili počet IRQ na 15 a DMA na 7 (jeden kanál byl vždy vyhrazen jako brána pro druhý řadič). S tímto počtem se uživatelé museli jednou provždy vyrovnat, což s narůstajícím počtem různých rozšiřujících karet v devadesátých létech byl nemalý problém a znamenal přímo laborování s konfigurací. Něco takového ovšem v polovině osmdesátých let byla sci-fi a fakt, že se meze projevily až deset let po uvedení počítače, ukazuje na jasnozřivost jeho tvůrců.
První BIOS
Další jasnozřivostí bylo zabudování systémových hodin přímo na základní desku počítače. Ano, původní PC XT hodiny standardně nenabízelo, museli jste si přikoupit speciální kartu. Hodiny byly zálohované baterií, no a když už tam ta baterka jednou byla, přišli inženýři s nápadem, za který jim dodnes musíme být vděčni. Nastavení počítače se totiž do budoucna nemělo dít pomoci miniaturních DIP přepínačů, ale luxusním ovládacím prográmkem, přičemž počítač si vše zapisoval do CMOS paměti, napájené právě touto baterií.
Dnes nám něco takového přijde jako naprostá samozřejmost, ale tehdy se jednalo o skvělý nápad, který uživatelům značně ulehčil život. Prodírat se spletí kabelů k základní desce a tam, aniž by člověk pořádně na vše viděl, něco nastavovat – nelze se divit, že dobové články tuto činnost přirovnávají k cestovatelům v pralesích. To odpadlo, paměť CMOS vše zařídila. Její původní kapacita byla 64 bytů, což může připadat leckomu jako nedostatečné, ale není, i zde je vidět vizionářství tvůrců počítače.
Dnešní NVRAM mají obvykle kapacitu 512 bytů, což je pouze osmkrát více, než před těmi více než třiceti lety. S ohledem na to, kolikrát jsou tehdejší limity překonány v jiných ohledech, jde o velmi solidní číslo. Ano, program pro nastavení byl dodáván na diagnostické disketě, ještě se nestal součástí BIOSu, jak je tomu dnes, ale i tak se jednalo o obrovský krok vstříc pohodlí uživatelů.
Jakkoliv byl počítač teoreticky schopen pracovat až s 16MB pamětí, samotná IBM s tím zprvu nepočítala a takovou kapacitu pro něj ani nenabízela. Na rozdíl od dneška, kdy je paměť umísťována do speciálních patic, tehdy byly k dispozici karty s pamětí, zasouvající se do ISA slotu. S ohledem na fakt, že počítač měl k dispozici šest šestnáctibitových slotů, kam bylo možné paměťové karty umístit, a vzhledem k tomu, že IBM nabízela pouze karty s 512kB RAM, bylo možné dosáhnout maxima jen s pomocí karet jiných výrobců, kteří se předháněli v nabídce 4MB karet.
Samotný počítač měl v základu 512kB RAM a je třeba si uvědomit, že šlo v této době o velice solidní kapacitu. Takovou se nemohl pyšnit ani původní Apple Macintosh se svým paměťově značně náročným grafickým operačním systémem. Smutné ovšem bylo, že dle vzoru PC XT použila IBM pro paměť starší 64kB čipy, což znamenalo zaplácnout velkou část základní desky pouze pamětí. V této době přitom už existovaly 256kB čipy, ale byly dražší. Ano, přátelé, šetřit se musí i na prémiovém produktu.
20MB disk musí stačit
IBM zapracovalo i na úložných zařízeních, a tak se PC AT mohlo pochlubit 20MB harddiskem, rychlejším, než byl ten u XT, no a zcela novými HD disketovými mechanikami s kapacitou tehdy úchvatných 1,2 MB. To žádná tehdejší platforma nenabízela a IBM mohla být na své dítko právem hrdá...bohužel, zprvu se tyto mechaniky staly terčem proklínání uživatelů. Problematická totiž byla jejich kompatibilita se starším formátem 360 kB.
Mechanický zámek – jedna z vymožeností moderního IBM PC AT (zdroj: www.maximumpc.com)Mechaniky jej teoreticky uměly číst i zapisovat, problém byl ale v tom, že při zápisu se vzhledem k menší hlavě na disketě nevytvořily dostatečně široké stopy, čímž se stala nečitelnou pro starší mechaniky. To samé platilo, i když jste takovou disketu v nové mechanice pouze zformátovali – hlava nedokázala dokonale data vymazat a disketa tudíž byla na starších mechanikách nečitelná. Co jen si IBM vyslechlo nadávek od nazlobených uživatelů!
Pochválena budiž klávesnice
Kromě výdobytků pod kapotou nabídlo IBM PC AT i něco, viditelného hned na první pohled – novou klávesnici. Zde se asi nejvíce projevilo naslouchání zákazníkům, protože dobové recenze na ni jednotně pějí chválu. Z dnešního pohledu to sice stále není to, na co jsme dnes zvyklí, funkční klávesy jsou stále po levé straně, chybí oddělený blok kurzorových šipek atd., nicméně rozhodně je tato klávesnice mnohem blíže tomu, co dnes používáme, než ta původní z roku 1981.
Další výdobytek, viditelný na první pohled, byl ve své době velmi vychvalovaným, což dnes ovšem naprosto nechápeme. Klíček.
Na svou dobu vynikající klávesnice pro IBM PC AT vzbuzovala zasloužený obdiv recenzentů (zdroj: www.maximumpc.com)Ano přátelé, IBM PC AT nabídlo klíček, pomocí kterého jste si mohli počítač zamknout, aby se k vašim datům nikdo nedostal! Konečně jste měli svá data zabezpečená před nenechavci! Recenzenti se nad tou bezpečností rozplývali a my se dnes smějeme. Dnes si pod bezpečností představujeme opravdu něco jiného, než primitivní mechanický klíček. Už v devadesátých letech z tohoto nadšení uživatelé vystřízlivěli, a ačkoliv se tehdejší bedny i nadále prodávaly s klíčkem, byl obvykle ihned po instalaci počítače schován někam do šuplíku, aby nezavazel či se třeba náhodou neztratil.
Levné to nebylo
No a kolik celá ta sranda stála? Pokud jste se spokojili s počítačem bez pevného disku a jen s 256kB RAM, stačily vám čtyři tisícovky dolarů, zatímco za plně vymazlený model s pevným diskem a půl megabajtem paměti jste zaplatili 5 795 $. Šlo o opravdu hodně peněz, mnohem více, než stál tehdy Macintosh či konkurenční počítače od výrobců klonů. Vymazlené IBM XT s 256kB RAM a 10MB harddiskem bylo možné pořídit za 2 200 $ a za nějaký ten klon bez pevného disku dal chtivý kupující méně než 1 500 $.
IBM si ale byla jista, že její nová technologie je prostě tak dokonalá, že si zákazníci rádi připlatí. Kromě toho věřila, že než se objeví srovnatelné klony, bude to trvat hodně dlouho. V tom druhém se ale zmýlila, výrobci kopií dokázali reagovat dostatečně pružně a IBM nepomohla ani poněkud nesmyslná snaha si termín „AT“ licencovat.
Netrvalo ani rok od onoho 14. srpna 1984, kdy bylo PC AT velkolepě představeno, a na trhu se objevily srovnatelné počítače od konkurence. IBM opět nedokázalo setřást tu odpornou nenechavou havěť, která se pásla na úspěchu její technologie! Mělo trvat několik let, než proběhl v podobě PS/2 poslední pokus IBM o získání plné kontroly nad svou platformou. Neúspěšný pokus.
Základní deska pro procesory Intel 80286 (zdroj: www.wikipedia.com)Jakkoliv bylo tehdejší přijetí nové vlajkové lodi této platformy velmi příznivé, v jednom se odborná veřejnost shodla – IBM sice inovovalo počítač, nicméně jeho grafické schopnosti byly stále ponechané na původní nijak oslňující úrovni. Copak si v IBM neuvědomují, že to její jinak velmi solidní platformu omezuje? V IBM o tom však velmi dobře věděli a hned na září toho samého roku chystali odpověď na námitky kritiků. Měli v rukávu dva zcela nové produkty – jeden pro běžné uživatele, druhý pro ty hodně náročné. O tom, jak se to všechno seběhlo, ale až příště.
