Náhlý odchod, pravděpodobně ne v dobrém
Podle tiskové zprávy je oficiálním důvodem Krzanichova konce věc, kterou byste asi nečekali. Firma se prý dozvěděla, že v minulosti měl vztah s někým dalším zaměstnaným v Intelu (a podřízeným). Krzanich je ženatý a má děti, takže by šlo o morální poklesek a o porušení manželské věrnosti, nicméně Intel má také v interních předpisech, že mezi zaměstnanci nemají být navazovány intimní vztahy. To není v amerických firmách neobvyklé. Cílem má být podpora profesionality nebo třeba také předcházení problémů se zaujatostí nebo případnými skandály se sexuálním obtěžování. A toto pravidlo je uvedeno jako důvod, proč Brian Krzanich podal rezignaci.
Rozhodnutí o Krzanichově konci je podle všeho náhlé a nebylo připravováno dopředu (nebo alespoň ne delší dobu dopředu). Firma totiž nemá přichystané následnictví. Dočasným ředitelem společnosti bude CFO (finanční ředitel) Robert Swan a Intel nyní započíná proces hledání nového stálého šéfa ve spolupráci s nejmenovanou poradenskou agenturou. Kandidáty údajně mohou být jak kádry z prostředí firmy, což bylo u Intelu doposud pravidlem, tak nová krev zvenčí, což by mohlo firmě zase pomoci změnit své směřování. Intel se už na této trajektorii fakticky pohybuje, když v poslední dobu na vysoké pozice přetáhl Murthy Renduchintalu z Qualcommu, Raju Koduriho z AMD nebo Jima Kellera z Tesly a předtím AMD).
Intel was recently informed that Mr. Krzanich had a past consensual relationship with an Intel employee. An ongoing investigation by internal and external counsel has confirmed a violation of Intel’s non-fraternization policy, which applies to all managers.
Pro srovnání: při minulém střídání na pozici šéfa byl konec Paula Otelliniho oznámen půl roku předem. Otellini oznámil rezignaci v listopadu 2012, ale až do května 2013 byl vybírán nový ředitel z tří různých kandidátů, s nimiž Otellini osobně pracoval na hladkém přechodu. Přitom to možná bylo v situaci, kdy další měsíce byly pro Otelliniho velká oběť. Mezitím jsme se totiž bohužel dozvěděli, že dost možná skončil kvůli vážné nemoci, loni totiž zemřel těsně před teprve 67. narozeninami.
Většina rysů celého oznámení také svědčí o tom, že Krzanichova rezignace byla nejen náhlým rozhodnutím, ale také vynucená. V tiskové zprávě je jako „agent“ celého dění vždy uváděn Intel jako firma, případně správní rada, která rezignaci přijala. Co je pozoruhodné: v celém textu není žádný citát či prohlášení Briana Krzanicha na rozloučenou nebo hodnotící jeho působení. Dokonce není ani součástí jeho curriculum. Slovo dostal jenom Robert Swan a ve zprávě pak už Intel jen zdůrazňuje, že se mu momentálně rekordně daří, opakuje prognózu tržeb pro druhý kvartál (oprava: respektive ji zvýšil z 16,3 na 16,9 miliardy dolarů) a pro letošní rok, jenž má opět být rekordní. Zdá se, že s Brianem Krzanichem je najednou taková nespokojenost, že chce firma jeho kapitolu mít obrazně řečeno uzavřenou a odsunutou co nejdřív. Prohlášení Andyho Bryanta ze správní rady ale alespoň odejitému řediteli děkuje za jeho práci.
Brian Krzanich prezentuje telefon s čipem SoFIA na IDF 2014. Atomy vyráběné mimo Intel byly částí eventuálně neúspěšné mobilní strategie InteluProblémy s 10nm procesem jako reálná příčina?
Osmapadesátiletý Brian Krzanich, v Intelu působící už od roku 1982 coby inženýr pracující na výrobních procesech, není teď alespoň v některých kruzích úplně populární. Některé zdroje mu připisují chaotické řízení (kdy některé projekty byly nerozvážně spouštěny a pak zase příliš zbrkle rušeny), podcenění konkurence a zpomalení vývoje procesorů. Zejména pak problémy s léta opožděným a zdá se stále nepřipraveným 10nm procesem. Krzanich přitom paradoxně před svým povýšením na CEO vedl právě továrny Intelu. Skutečně to momentálně vypadá, že Intel možná promrhal víceletý náskok ve výrobní technologii, který si proti konkurentům vytvořil na 22nm procesu, ovšem nevíme úplně jistě, jaká souhra okolností a faktorů v tomto hrála roli a zda by jí jiný CEO dokázal zabránit.
Šéf nicméně nese za firmu odpovědnost, takže je logické, že se 10nm problémy Krzanichovi přikládají k tíži. Dopustil se asi i dalších přešlapů, například prodeje akcií v době, kdy věděl o zatím tajných chybách Spectre a Meltdown, a pravděpodobně také i o špatném stavu 10nm výroby, který tehdy ještě firma navenek nepřiznávala.
Wafer s čipy Cannon Lake, který Intel ukazoval v září 2017. 10nm proces ale stále není připraven pro komerční nasazení (Zdroj: AnandTech)Rezignace Krzanicha se proto čekala na základě těchto důvodů a její zdůvodnění osobním prohřeškem je překvapivé. Přímo se proto asi vnucuje dojem, že toto může být pouze záminka, použitá správní radou pro jeho odejití. Intel pod Krzanichovým vedením finančně prosperuje (zisky jsou rekordní) a firma pravděpodobně nechce přiznat, že jí pod povrchem kvasí nějaké potíže. Veřejné odhalení poměr v rámci firmy je ovšem záminka poměrně necitlivá ke Krzanichovi (a to i pokud o informaci nepochybujeme; onen poměr byl jinak prý v minulosti a skončil), ale zejména k jeho rodině a dětem, kteří nepotřebují, aby se jim v této ráně ještě někdo rýpal. Pokud tedy šlo o pragmatickou záminku, bylo by to poměrně drsné.
Osobně mám pocit, že pokud by vskutku bylo porušení pravidel (a morální poklesek) reálným důvodem, byl by tento fakt naopak udržen v tajnosti a zvolil by se nějaký obvykle používaný scénář o potřebě být víc s rodinou nebo touze změnit prostředí.
Patrně přijdou velké změny
Pro Intel se nyní každopádně otevírá nová kapitola. Nový CEO bude mít příležitost, ale také povinnost nějak se vyrovnat s problémy, které jsou Krzanichovi připisované. To na jednu stranu může znamenat, že se Intel stane konkurenceschopnějším, nebezpečnějším a agresivnějším. Také se ale může stát, že teprve s postupným řešením a tím, jak bude ubíhat čas, se potíže ukážou jako ještě závažnější, než se zdálo. Pokud bude nový CEO (muset) dělat závažné změny, existuje i riziko, že může dojít k určitým škodám, které se při změnách směřování firem někdy dějí. Teoreticky by mohlo jít o ukončení některých projektů nebo stažení se z některých oblastí. Extrémním případem, který ale asi není moc reálný, by mohlo být dokonce opuštění vlastních továren a přechod k zakázkové výrobě u TSMC a jiných partnerů. V takovýchto velkých transformacích by přirozeně byl také velký prostor k chybám. Intel je tedy asi každopádně na určité křižovatce a v následujících letech může jeho fungování projít výraznými proměnami ale i výzvami.
