Nemusíme být věštci. Google nám sám dává nahlédnout pod pokličku. V první řadě zpřístupňuje vývojový aktualizační kanál, kde se objevují ty nejčerstvější funkce, byť obvykle mají do konečné podoby ještě hodně daleko. Pro ty nejšílenější experimentátory pak existuje aktualizační kanál Canary. Verze prohlížeče v tomto kanále si nezaslouží ani označení aplha, spíše jde o experimentální prototypy. Kanárkově žlutá ikona naznačuje, že tohle není obyčejné Chrome. Tohle je budoucnost a vy můžete stát jejího u zrodu. Chrome Canary funguje zcela samostatně a nijak vám nenaruší naši stávající instalaci „obyčejného“ Chrome, poněvadž používá vlastní uživatelský profil.
Denní porce aktualizací, které nikdo netestoval. I tak by se dalo popsat Canary. Nepočítá ani s lokalizacemi do jiných jazyků, překlady v tomto stavu vývoje pozbývají smysl, tudíž musíte vládnout angličtinou, pokud se chcete pustit do testování. Žlutý kanárek žije po boku Chrome teprve rok. Jeho vnik souvisí s přechodem na krátký vývojový cyklus. Řekli byste, že je tomu teprve rok, co Google začal chrlit nové verze každých šest týdnů? A jak jsme se tehdy odvážného kroku báli. S Firefoxem se nyní děje to stejné a po čase už pravděpodobně nebudeme změnu vnímat ani u něj.
Průběžná inovace má svůj symbol. Canary vniklo, protože bylo potřeba co nejrychleji získat zpětnou vazbu na vyvinuté funkce. Google po nikom nechce, aby kanárka běžně používal. V produktivním prostředí vskutku nemá co dělat. Potvrzuje to scházející předvolba, která by prohlížeč nastavila jako výchozí. Stejně jako malí ptáčci varují horníky v dolech před nebezpečím, vás má název a žlutá barva varovat před nestabilitou a nedokonalými funkcemi.
about:flags
Řadu funkcí, které podle Googlu zatím dostatečně nedospěly, lze ručně zapnout na speciální stránce. Do adresního řádku stačí napsat about:flags a ukáže se vám seznam dostupných experimentů. Dříve se stránka zpřístupnila po zadání mnohem výmluvnějšího about:labs, avšak americká společnost si nepřála, aby tuto sekci navštěvovali neznalí uživatelé omylem, takže zkratku změnila. Nyní se sem dostane jen ten, kdo ví, o co se jedná. Na několik nejzajímavějších chystaných funkcí se dnes podíváme. Nebudeme ale čerpat z Canary, protože je až příliš experimentální a nová a ne všechna zdejší funkcionalita skončí ve finále v Chromu.
Vezměme si aktuální Chrome ve vývojovém kanále. Funkce odtud již nemizí, jsou propracovanější a spolehlivější. V obou aktualizačních kanálech sídlí pořadové číslo patnáct. Stabilní kanál uchovává Chrome o dva stupně nižší. Přivítá vás přepracovaný obsah v Nové kartě. Ten nemusíte nikde aktivovat, jde o standardní součást vybavení, nikoliv o experiment. Současná podoba míchá dohromady nejnavštěvovanější stránky s aplikacemi běžícími v prohlížeči. Modernější pojetí Nové karty ji rozdělí na tři plochy, každá bude určená pro jiný obsah, čili nebude nadále probíhat žádné mísení.
Vlastní prostor dostávají miniatury s často navštěvovanými weby, aplikace a záložky. Záložkám zůstala i lišta, která se může zobrazovat vždy.
Hry pro DOS nyní i v prohlížeči
Jedním z nejnovějších experimentů na stránce about:flags je Native Client. Open source technologie představuje pro Google zásadní zvrat, neboť umožňuje spouštět kód napsaný v jazycích C a C++. Jistá omezení se musela aplikovat, jinak by hrozilo zneužití technologie. Přesto Native Client otevírá široké možnosti, která už některé projekty začínají využívat. Opět má jít o vylepšení, které především rozšíří možnosti využití Chrome OS. I v běžném Chrome pod Windows ale můžete vyzkoušet vlaštovku předvádějící schopnosti nativního klienta. NaClBox si přitom ukusuje větší sousto než by člověk čekal. Ovšem hrát hry pro starý DOS, to je potěšení. Nebo vy nejste tolik nostalgičtí?
„Hloupý prohlížeč“ vlastně vůbec hloupý není, naopak je velice pokročilý a sofistikovaný. Hry rozběhnete, aniž byste se obtěžovali s instalacemi. Jen povolíte experimentální předvolbu, která bude přirozeně časem automaticky zapnutá. Předváděcích her už vývojáři zpracovali dost, byť ve většině případů jde o pouhá dema, nikoli o plné verze. Legendární adventury The Secret of Monkey Island nebo Indiana Jones and the Fate of Atlantis patří do relativně skromného portfolia. Při spuštění her si všimněte, že vždy problikne obrazovka známého projektu DOSBox. S ním pod moderními operačními systémy rozběhnete prakticky libovolný program určený ještě pro stařičký Microsoft DOS, který předcházel éře Windows.
DOSBox tak vlastně bez zaváhání běží v prohlížeči a vy ho ani nemusíte nastavovat. Autoři NaClBoxu to mají vyřešené velmi dobře, jediným klepnutím hru spustíte a o nic dalšího se nestaráte. Již herní vydavatelé a jiné společnosti zapojují DOSBox do svého obchodu, protože díky němu pak distribuují staré hry, jimž jinak není přáno fungovat v současných počítačích. A lidé ještě rádi zaplatí symbolickou sumu za to, aby mohli hrát pecky ze svého mládí. Native Client by vlastně mohl přinést revoluci, protože by vydavatelé mohli staré tituly přivádět k životu prostřednictvím populárního emulátoru, potenciální zákazník by ovšem nemusel opustit prostředí prohlížeče. Jednodušeji už obchod fungovat nemůže, že?
Jak jste sami pochopili, Native Client bychom nejlépe přirovnali k projektům, které otevírají cestu virtuálním počítačům do vašeho systému. Na jedno z omezení si stěžuje i autor projektu NaClBox – zápis na disk ze zjevných důvodů Google zakázal. Autor doporučuje mít vždy aktuální Chrome, obvykle je v něm výkon nejlepší.
Karty na straně
Již velice dlouhou dobu nám první předvolba v dlouhém seznamu experimentů usnadňuje život s širokoúhlými monitory. Jak víme, do šířky se monitory nepřestávají rozšiřovat, zatímco výška trpí. Neprospívá to příliš prohlížení, webové stránky jsou často navržené do jednoho úzkého sloupce, o to více pak musíme skrolovat směrem dolů. Přitom stačí využít volné místo, které po sobě weby zanechají. Vzhledem k tomu, že málokterá stránka opravdu využije plnou šířku obrazovky, dává smysl řazení karet (respektive panelů nebo záložek, chcete-li) pod sebe v postranní liště. Po zapnutí volby Postranní karty se do kontextové nabídky karty přidá nenápadná položka, jež vám seřazení karet pod sebe zařídí. Osvobodí se tak záhlaví okna, program ho bohužel nevyužije tak účelně, jak by mohl.
Běžně se v záhlaví okna zobrazuje název stránky, Chrome ho ale ponechává prázdné. Zatím se nezdá, že by experiment někdy uspěl a stal se součástí běžné výbavy prohlížeče. Místo na výšku podle všeho Google ušetří osekáním jiných prvků. Zřejmě se ve vzdálené budoucnosti zbaví adresního řádku, takže nakonec zbude pouze řádek s kartami. Je pravda, že by pak postranní panel s kartami ušetřil maximum místa, protože v horní části okna by kromě záhlaví už žádné jiné prvky nezbyly.
Uživatelské profily, hardwarová akcelerace, video na požádání
Profil pro každého
Nedávno Chrome začalo podporovat funkci, kterou využijete především na sdílených počítačích. Každý uživatel má rád svůj profil a dělit se o něj s kýmkoliv často vyvolá dost nevraživé reakce na obou stranách. A i když s někým sdílíte jednu pracovní plochu, v prohlížeči můžete mít oddělené záložky i hesla. Tento ráj kompletně oddělí od sebe dva uživatele, stejně jako může oddělit váš pracovní život od soukromého. Pokud ale budete dva či více profilů využívat, myslete na to, že například rozšíření musíte nainstalovat dvakrát, pokud je chcete používat v obou případech. Nastavit sdílení nastavení ze stejného účtu u Googlu možné je, pokud v něm povolíte pouze synchronizaci rozšíření.
Jenže pakliže byste si rádi zálohovali do cloudu hesla nebo záložky, budete potřebovat dva účty, nikoliv jeden. Jinak se vám budou osobní věci neustále míchat s pracovními. Přepínání mezi profily je řešeno poměrně elegantně, na levé straně v řádku s kartami se ukazuje ikonka zpřístupňující i jiné účty. Po aktivaci předvolby Více profilů musíte zajít do nastavení Chrome a v sekci Osobní údaje vytvořit nového uživatele. Do doby, než funkci český tým přeloží, hledejte položku New user. Uživatelské profily pojmenujete a každému přiřadíte jeden ze sady obrázků. Vlastní podobizny nám Google zatím nedopřává, předpokládejme ale, že časem bude nahrávání vlastních obrázků a fotografií samozřejmostí.
Oba profily mohou běžet zároveň, v tomto vás už bude pouze výkon počítače a fakt, že více lidí naráz asi jeden stroj používat nebude. Přepínání je až příliš snadné, jestliže byste si chtěli ochránit svůj profil před druhým uživatelem, máte smůlu. Přitom obyčejná ochrana heslem by pomohla. Zatím si nicméně nemáme na co stěžovat, jde teprve o pokusnou funkci (která se ovšem dříve či později na seznam absolventů nepochybně zařadí).
Konec adresního řádku?
Po pauze se vraťme k adresnímu řádku. Ještě nedávno Chrome obsahovalo předvolbu, která odebrala adresní řádek, respektive jej šikovně schovala. Uživatelské prostředí tedy končilo lištou s kartami, pod ní už se nacházela webová stránka. Docela zajímavý pokus, jak skrýt další kus uživatelského prostředí a zjednodušit jej na nejvyšší možnou úroveň přesto nedopadl moc dobře. Google nebyl spokojen, z experimentu sešlo a prototyp byl stažen – v patnáctém Chrome jej už nenajdete. Karty vměstnané do postranního panelu naproti tomu stále přežívají a ze hry je vedení vývojového týmu nevyřadilo. Je proto poměrně vysoká šance, že alespoň tento prototyp bude dotažen do konce a objeví se ve Chrome jako normální funkce.
Vedle viditelných změn si řada prototypů pohrává s technologickým pozadím programu. Například experimentální API pro rozšíření využijí doplňky, ovšem jen ty experimentální. Na nepodporovaných sestavách Chrome nepovoluje hardwarovou akceleraci. Obvykle je příčinou zastaralý ovladač nebo nepodporovaná grafická karta. Převažovat bude první možnost, protože si málokdo hlídá a stahuje nová vydání ovladačů. Běžný uživatel pomalu ani neví, o co jde, natož aby si v systému udržoval aktualizované ovladače. Co nezaktualizuje Windows Update, to nerušeně žije vlastním životem, aniž by si získalo něčí pozornost a hlavně péči. Povolíte-li „Přepsat seznam softwarového vykreslování“, hardwarová akcelerace se pokusí o fungování i na zakázaných konfiguracích.
Buď se zadaří a akcelerace bude pracovat, jak má, v horším případě celý pokus skončí karambolem. Hned další prototyp zajistí akceleraci na všech stránkách – nebo se o to alespoň pokusí. Prozatímní Chrome využívá grafickou kartu v omezené míře, díky experimentu se rychlý kus hardwaru uplatní na každé stránce. Prakticky všechny možné operace související s vykreslením s složením stránky budou poháněné grafickou kartou. Čistě pro testovací účely Google zařídil předvolbu „Zakázat funkci GPU Vsync“. Vypíná totiž vertikální synchronizaci obrazovky, o níž byste měli vědět především to, že omezuje počet snímků za vteřinu, čímž opticky zklidní obraz. Vypnutím stropu můžete porovnávat výkon, zato se ale obraz může trhat a nebude tak hezky plynulý, jak obvykle bývá.
Lepší synchronizace, video na požádání
Mezi prototypy naleznete stejně tak pěkných pár funkcí, ze kterých budete těžit více. Zapnout lze vylepšení synchronizace uživatelských dat. Ne, Chrome momentálně nesynchronizuje úplně všechno, byť tento dojem úspěšně navozuje. Schází mu relace, k jejich přenášení do jiných instalací prohlížeče si s experimentem snadno pomůžete. Druhé vylepšení se týká Omniboxu, adresního řádku sloučeného s vyhledávacím polem. Cokoliv sem napíšete, budete moci rovněž synchronizovat. Dvě různé instalace prohlížeče skutečně mohou být i díky experimentům natolik propojené, že když opustíte jeden počítač (třeba pracovní), a pak zasednete doma k vašemu osobnímu stroji, bude vám připadat, že je v prohlížeči všechno stejné jako na prvním počítači.
Stránka about:flags ukrývá i jiná příjemná překvapení. Jistě víte, že aplikace automaticky vyplňuje formuláře na webu, lze i také naučit, aby vám při psaní do formulářů napovídala. Našeptávání funguje obdobně jako v adresním řádku. Jiný experiment si u malé skupiny uživatelů získal nemalou popularitu, poněvadž ve výchozí stavu znefunkční zásuvné moduly. Automatické přehrávání reklam a videí ve Flashi se tím pádem nekoná, dokud akci sami nepovolíte. Jen tuto předvolbu musíte povolit ještě jednou, tentokrát v nastavení programu. Všechny zablokované prvky spustíte klepnutím na ně. V Omniboxu se ukazuje ikona se symbolem rozšíření a jejím prostřednictvím mimo jiné přidáte stránku na bílou listinu. Zásuvné moduly pak na dané stránce budou fungovat naprosto normálně i bez vašeho zásahu.
Tímto jsme prošli ty nejzajímavější experimenty, které Chrome vůbec nabízí. Stránka s prototypy je ale plná dalších, menších testovacích funkcí. Pokud budou tyto zkoušky nadále přibývat, popovídáme si o nich. Jak jste se sami mohli přesvědčit, ne všechny prototypy naplní očekávání a z následujícího vydání prohlížeče na povel Googlu zmizí. Větším tempem ovšem zatím přibývají než se ztrácí. Přestože si některé možná velmi oblíbíte, připravte se na to, že se po nich může slehnout zem. Nezapomínejte ani na nespolehlivou povahu laboratorních produktů, které tak snadno shodí celé Chrome, nebo způsobí jiné chyby.
A pokud jste si mysleli, že cesta vede jen jedním směrem, mýlili jste se. Nejméně jedenkrát se přihodilo nemožné – Google poslal běžnou funkci zpět do experimentálnější sekce. Mělo by tomu být samozřejmě naopak, prototypy by měly dospět a přidat se k ostatním běžným funkcím. Osud má opravdu smysl pro humor. Spouštění zásuvných modulů na požádání opustilo standardní výbavu zhruba před rokem.
