SSD z produkce společnosti Intel byla svého času velmi pozitivně přijata a dobrou pověst si udržují dodnes, trošku paradoxně však dosud nezasáhly do nejnáročnějších oblastí trhu. Zařízení, kterým nestačí protokoly SATA ani SAS a připojují se proto rovnou do PCI Express slotu, nabízí například Super Talent a hodně aktivní je také OCZ, která se svou řadou RevoDrive snaží uchytit na trhu profesionálního hardwaru. Intel mohl těmto produktům začít konkurovat již koncem minulého roku, kdy měly být uvedeny SSD řady 720 s kódovým označením Ramsdale, to se ovšem doposud nestalo – dle serveru VR-Zone se však nové SSD nakonec přece jen mají dostat na trh. Nepůjde ovšem o řadu 720, která byla zřejmě zrušena, nýbrž o řadu 910.
Změnou oproti původně očekávanému Ramsdale je použití NAND flash MLC. Ty mají obecně nižší životnost než NAND flash typu SLC, jsou ale také značně
levnější. NAND flash, které Intel použije v řadě 910 však samy o sobě mají mít
zlepšenou životnost (jde o výběrové kusy, označované jako „HET MLC“), a tak
je Intel dle všeho přesvědčen, že se mu podaří pomocí technologie rozkládání
zátěže a rezervovaného prostoru dosáhnout náležité životnosti (ta je
deklarována na 14 petabajtů pro větší nejvyšší model). Konečným důsledkem
použití méně náročné technologie je ovšem vyšší kapacita úložiště: místo pro
řadu 720 plánovaných 200 či 400 GB SSD narostou rovnou na 400 a 800 GB.
Disky – lépe řečeno karty – budou sestaveny z hned
několika plošných spojů. Na primární PCB umístil Intel náležitosti spojené
s napájením a hlavní řadič, který na jedné straně spravuje připojení
k PCI Express (a to v režimu ×8, dle standardu 2.0) a na straně druhé
se k němu skrze protokol SAS (o rychlosti 6 GB/s) připojují moduly
s NAND čipy, které jsou řešeny formou samostatných desek, s hlavní
kartou spojených do sendviče. Každá strana desky má svůj vlastní řadič, který
zapisuje nebo čte z NAND pamětí. Větší model má tyto desky dvě (paměť je tedy
připojena přes čtyři řadiče), zatímco menší model používá pouze jednu desku o
dvou řadičích, z čehož pramení poloviční rychlost tohoto úložiště. Výrobce
ani typ řadičů zatím bohužel neznáme.
Dle předběžné dokumentace Intelu dosahuje výkon většího
disku až 180 000 operací za sekundu při náhodném čtení 4KB bloků a 75 000
operací při náhodném zápisu (rovněž 4KB bloky). Sekvenční čtení a zápis pak
mají probíhat až rychlostí 2 GB/s (čtení) respektive 1 GB/s (zápis). Menší
disk, který zátěž rozkládá pouze mezi dva řadiče, má, jak už bylo řečeno, zhruba
poloviční výkon – dle dokumentace se jedná o „pouze“ 90 000, respektive 38 000
operací za sekundu při náhodném čtení/zápisu a 1 GB/s, respektive 750 MB/s při
sekvenčním čtení/zápisu. Spotřeba zařízení není zrovna nízká, v zátěži
může dosáhnout 25 W a v klidu čítá 12 W (menší model si řekne toliko o 8 W),
ovšem vzhledem k parametrům úložišť rozhodně není co kritizovat.
Produkty jsou určeny pro servery a superpočítače; sotva se
s nimi asi kdy setkáme v osobních počítačích. Jejich cena
pravděpodobně bude díky reputaci a síle značky Intel ještě vyšší než u
konkurence – dost možná lze tedy očekávat i sumu přesahující sto tisíc korun.
