NZXT Apollo: extravagantní dravec

26. 11. 2008

První dojmy

Apollo působí od samého počátku příjemným agresivním dojmem, se kterým jsem se setkal i u Acer Predator. V závislosti na oblíbenosti barev nabízí NZXT tuto skříň ve čtyřech barevných mutacích – stříbrné, černé, modré a oranžové. K testu jsme zvolili modrou variantu, která nabízí kompromis mezi decentní černou a vyzývavou oranžovou.

Ovládací tlačítka počítače jsou umístěna do dvou míst. Zapínání počítače se nachází uprostřed modré části vespod skříně. Je tedy volně přístupné bez odklopení dvířek. V jeho těsné blízkosti naleznete i indikační diodu.

Na druhou stranu tlačítko reset je ukryto pod předním otevíracím krytem. Právě díky zmíněným dvířkům si mohl výrobce dovolit použít klasické tlačítko namísto zapuštěné štěrbiny, do které se dostanete jen s pomocí úzkých tužek. Dvířka zůstávají uzavřena pomocí magnetu, takže ani při přepravě nemusíte skříň přelepovat. Chybí mi zde však klasický počítačový zámek, který sice není příliš obtížné otevřít, přesto je to aspoň nějaká forma zabezpečení.

Většinu levé bočnice zabírá průhledné čiré plexisklo, které umožňuje snadnou kontrolu rotace ventilátorů či kontrolu případného vodního chlazení. Je to také jistý výstřelek poslední doby, vlastnit počítač s průhlednou bočnicí. Apollo tak jde jednoznačně s dobou. Součástí plexiskla je i perforace a osazený 120 mm ventilátor s modrým podsvícením.

Často používané konektory jsou umístěny trochu nešťastně na boční stranu skříně. Nešťastně pro ty, kteří neholdují umístění počítačové skříně na stůl. Ještě více problému budete mít, pokud počítač umisťujete do otvoru v nábytku. Konektorová výbava je však dostatečná. Najdete zde zdířky pro dva USB, FireWire, sluchátka a mikrofon.

Vnitřní prostor

Konstrukce skříně je velmi pevná. S mírným prohýbáním se setkáte pouze při instalaci ventilátoru na přední plechový kryt skříně.

Úložný prostor pro pevné disky i optické mechaniky zvládl výrobce na jedničku. Koše se při instalaci nijak neprohýbají a nabízejí snadnou bezešroubkovou instalaci. U pevných disků je využito plastových ližin. U optických mechanik je možno použít plastové držáky, které navíc můžete doplnit o šroubky.

Na zadní stranu se vlezl 120 mm ventilátor doplněn o odsávání vzduchu nad uchycením rozšiřujících karet.

Instalace komponent

Uvnitř skříně se nesetkáte s příliš velkým prostorem, přesto však nabídne dostatek místa i při osazení větších grafických karet.

Při instalaci narazíte na problém přebytečné kabeláže zdroje. Výrobce na tento neduh umístění zdroje do horní pozice zapomněl a tak se budete muset snažit sami. Ideální je využit prostor pro optické mechaniky.

Pevné disky se do koše instalují pomocí plastových ližin, které nepotřebují šroubky. Součástí skříně je šest těchto ližin pro uchycení tří disků. Více však asi nebudete potřebovat.

Prosklená bočnice skutečně lahodí oku a můžete se tak pochlubit svými originálními výtvory. Její průhlednost je velmi dobrá a při použití katodových světel jistě hezky prosvětlí noční pokoj.

Osazení předního ventilátoru není zrovna rychlá záležitost. Nejprve je nutné odstranit přední plastový kryt, který však drží pouze na šesti plastových sponách. Následuje vyšroubování koše pro pevný disk, který drží celkem na čtyřech šroubcích. Dva uvnitř skříně a dva zespod. Nakonec umístěte ventilátor na velmi vlnitou přední stěnu a postup reverzně zopakujte.

Snadnou instalaci rozšiřujících karet do PCI a PCI-E či postaršího AGP zajistí plastové držáky, případně doplněné o šroubky.

Apollo patří mezi středně drahé skříně, zvolený plech není příliš pevný. Tloušťka 0,7 mm nezabrání občasnému prohýbání. Výrobce si však dal práci se zaoblením všech ostrých hran, za což mu budete vděčni při instalaci komponent.

Testovací metodika

Pro sledování teplot používám Everest 4.50, který dokáže zároveň ukládat hodnoty z teplotních čidel na základní desce, procesoru, grafické kartě a pevném disku. V prní chvíli je minutu monitorován systém bez jakékoli zátěže. Poté zatížím procesor a paměti testem Prime95 (konkrétně Torture test, In Place large FTTs). Abychom zatížili i grafickou kartu, tak současně se zatížením procesoru spouštíme zátěžový test v ATITool, který vytíží grafické jádro na 100 %. Aby byl zatížen i pevný disk, tak navíc probíhá zátěžový test pevného disku v Everestu. Zátěž všech komponent skončí po deseti minutách. Poté následuje desetitiminutové doměřování poklesu teplot při odvětrávání skříně bez jakékoli zátěže.

Pro testování skříní používám ustálenou konfiguraci, v níž najdete jeden z nejžhavějších procesorů – Intel Pentium D820, pasivně chlazenou grafiku a speciálně upravený zdroj CoolerMaster osazený 12cm větrákem Noctua NF-P12. Návod na podobnou úpravu zdroje můžete najít v tomto článku.

Samotná testovací konfigurace je pak následující:

Jako případné přídavné 12cm větráky, které jsou osazeny do přední a zadní pozice, používám dvojici větráků Cooling, které se účastnily i velkého testu 12 cm větráků.

Teplotní testy – testovaná skříň

V této kapitole najdete porovnané výsledky měření teplot testované skříně v různých konfiguracích větráků. Pokud je skříň dodávána bez předního a zadního větráku, tak je zkusíme do skříně osadit a změřit změnu teplot.

U této skříně platila přímá úměra, čím více ventilátorů, tím nižší teploty. Obzvláště boční větrák pomáhal ochlazovat pasivní grafickou kartu.

Téměř o deset stupňů se snížila teplota pevného disku při osazení předního ventilátoru.

Teplotní testy – porovnání s ostatními

V této kapitole najdete naměřené teploty testované skříně porovnané s vybranými dříve testovanými skříněmi. U skříně Akasa byl pro zátěž disku použit ještě HD Tach, který ale nedokázal pevný disk dostatečně dlouho stabilně zatěžovat. Z toho důvodu jsou u této skříně teplotní výkyvy u pevného disku minimální. U ostatních skříní je již použit zátěžový test z pevného disku z Everestu.

V konfrontaci s konkurencí si testovaná skříň NZXT Apollo vedla velmi dobře, někdy až výborně. U grafu teplot grafické karty jsme mohli poprvé testovat i skříň zcela bez větráků, přestože byly teploty už docela vysoké. Nízkým teplotám procesoru jistě pomohly dva ventilátory – jeden ve zdroji a druhý v zadní části skříně. NZXT tak předhonila konkurenci až o 10 stupňů.

Závěrečné hodnocení

Testováná NZXT Apollo si zaslouží vaši pozornost zejména díky velmi zajímavému vzhledu a dobrému systému chlazení. Mnohé potěší možnost bezešroubové montáže, která je však u důležitých komponent přece jen doplněna otvory pro šroubky. V balení naleznete dva 120 ventilátory, z toho jeden průhledný s modrým podsvícením v bočnici a druhý klasicky černý v zadní stěně skříně. Oba nesou značku NZXT a napájeny jsou přes molexový konektor.
Jasným záporem je stejně jako u Yeong Yang Aquarius úhel otevírání předních dvířek, který nedosahuje ani 180°.

U skříně této cenové kategorie mi také chybějí prachové filtry, které značně zredukují prach ve skříni a s tím i frekvenci jejího čistění. Prostor pro kabeláž zdroje výrobce opomenul, za což by taky zasloužil políček. Poslední nevýhodou je vyšší hlučnost dodávaných ventilátorů, které vzhledem k molexovému konektoru není snadné regulovat.

Pokud vám nevyhovuje extravagantní vzhled, tak jako mě, tak můžete za 2 100 Kč najít i lepší a decentnější skříně. Na hliníkové si však budete muset připlatit přibližně jednou tolik.