Všudypřítomné obrazovky, do kterých lidé zírají úplně všude a pořád. Tak si v roce 1947 představoval budoucnost francouzský spisovatel a scénárista René Barjavel. Vytvořil o tom krátký film s názvem Televize, oko zítřka (La télévision, œil de demain), kde ukázal, jak by mohla vypadat budoucnost.
Lidé v ní u sebe nosí malá zařízení nápadně podobná dnešním smartphonům. Jde sice spíše o malé televizory, ale jejich chování a zírání do obrazovky místo před sebe je s dneškem prakticky stejné. Film ukazuje lidi, jak jdou po ulici a zírají do zařízení. Občas do sebe vrazí, občas se nerozhlédnou na ulici a vejdou přímo před auto. Ale ani v autě toto zařízení nechybí a následuje havárie.
Obrazovka s informacemi je všude, zařízení ale narozdíl od těch dnešních mají dlouhou vysouvací anténu pro analogový příjem (může sloužit i jako drbátko) a displej nejspíše není dotykový. Technika se měla poté vyvíjet až k holografickému promítání obrazu.
Autor sice nepředpověděl správně smartphony a představoval si, že půjde o malé přenosné televizory. Chování lidí s takovým zařízením však předpověděl velmi přesně. První alespoň částečně mobilní telefon DynaTAC představila Motorola v roce 1973. A první „smartphone“ Simon od IBM v roce 1994. Barjavel zemřel v roce 1985.
Tip: Na cestě za moderním smartphonem: 10 nejdůležitějších milníků
zdroj: INA, Michaël Mangeon
