Na úvod si ale jako vždy vysvětleme několik pojmů. Tak tedy, QR Code je dvojrozměrný kód sloužící k ukládání informací vytvořený japonskou korporací Denso-Wave v roce 1994. Přídomek „QR“ aneb „Quick Response“ znamená v češtině rychlou odezvu, jelikož jeho tvůrci zamýšleli již od začátku, aby se QR kód stal velmi rychle dekódovatelným. QR kód je toho času nejpopulárnější určitě v Japonsku, kde jej zvládne přečíst (a dekódovat) prakticky každý mobilní telefon.
QR můžete sami vytvořit třeba v Kaywa generatoru
Zpočátku se QR kódy využívaly pouze k dohledávání jednotlivých částí aut při jejich kompletaci v továrnách, nicméně později se QR kód stal populárním i mimo tuto branži. Dnes se s ním tedy můžete setkat v mnohem širším kontextu – od vysloveně komerčních aplikací, až po ty zpříjemňující život běžným uživatelům (tzv. mobile tagging).
Nejdůležitějšími daty v historii QR Kódu jsou bezesporu červen 2000 a září 2006, kdy došlo ke standardizaci za pomoci ISO – jde o ISO/IEC 18004:2000 a ISO/IEC 18004:2006.
A blížíme se k tomu nejzajímavějšímu: jak dlouhou informaci lze vlastně do QR kódu uložit? Pokud se spokojíme jen s numerickou informací, pak 7089 znaků. Jestliže chceme alfanumerická data, pak 4296 znaků. Binární informace je dostupná v počtu 2 953 bajtů a japonská Kanji/Kana zvládne 1817 znaků.
Dodejme si pro úplnost také to, že QR Kódy využívají chybový korekční mechanismus typu Reed–Solomon. Co to znamená v praxi? Na úrovní L lze obnovit 7 % informace. Na úrovni M 15 %. Na úrovni Q 25 %. No a na úrovní H celých 30 % informace. Samozřejmě platí, že tyto korekční mechanismy ujídají místo v obrazci samotné informaci.
Mezi další zajímavé využití QR nepochybně patří služba youzap.webs.com, která využívá QR ID systému, jež umožňuje svým uživatelům tisknout či zobrazovat QR kód identifikující jejich osobnosti ve hrách, u přeposílání SMSek apod.
Tečka, čárka…
QR kódy je vhodné použít nejlépe s takovými aplikacemi, které by se lidem špatně pamatovaly – namátkou Google Places s dlouhou adresou z čísel. Podobný člověk si QR zkrátka sejme mobilem, který obrazec dešifruje a rovnou se pak přenese na příslušný web. Nebo si čtete i recenzi nové hry pro mobil, vyfotíte QR na stránce a dostanete se přímo k instalačnímu souboru. Pro platformy chytrých telefonů existuje spousta QR čteček, pokud můžete mobil rozšiřovat jen pomocí Javy, zkuste třeba BeeTag.
Dle autorů QR kódu je jeho největší výhodou univerzálnost, může se totiž objevovat kdekoliv: na navštívenkách udávat GPS polohu, v magazínech může sloužit pro rychlý odkaz na nějaké místo (namátkou tvůrců programu) bez nudného přepisování adresy. Vše právě řečené je mimochodem proces známý jako „hardlink“ neboli spojování internetových odkazů s reálnými předměty.
Více informací najdete v odkazu po klepnutí, tedy vyfocení, zdroj: Trend Watching
Měli bychom však nabídnout kromě radostného pohledu technofilů z webu Cnews také odvrácenou stránku věci. Uznáváme, že na spoustu lidí může působit (a taky působí) QR kód jako něco, co by se dalo přinejlepším označit za zajímavou, ale postradatelnou novinku. Stále totiž působí tak trochu jako naprosto zbytečný mezikrok, jde vlastně o jakousi „technologii jen pro technologii“. A proč vlastně?
Je sice pěkné sejmout QR Kód, ten zpracovat a pak se přesunout na nějaký web, nicméně průměrný uživatel si 95 % adres pamatuje sám nebo dotyčné místo ve zbylých 5 % na webu dokáže sám nalézt za stejnou dobu, nežli najde a zpracuje dvourozměrný obrazec. Za další, již před mnoha lety zvládala i ta nejběžnější PDAčka s digitálem v CF slotu rozeznávat text, který na podobné účely stále bohatě stačí, nemluvě o tom, že text je navíc stále čitelný i těm lidem, které o QR kódu nemají páru, nebo je prostě nezajímá („Co to je ten čtverec namísto adresy?“).
No a ať máme nevýhody pěkně pohromadě: klasický čárový kód má dole čísla, takže se dá popřípadě číst i zapsat ručně, kdežto QR zpracujete výhradně a jedině speciálním programem (těch je naštěstí plný internet) nebo čtečkou. Samozřejmě čest drsňákům znalým ASCII tabulky, kteří čtou bajty po 8 a hned píšou písmena. Respektujeme proto i ten cizí názor, že u QR Kódu není bezhlavý optimismus vždy na místě.
Takže QR kódy jsou užitečné, ale jen pro omezenou skupinu uživatelů (říkejme třeba geeků). Zbytek lidí vidí na papíru jen nějakou tiskovou chybu. Pokud se povědomí dostane i mezi tyto uživatele a zareagují i tvůrci obsahu (třeba i reklamy), může to znamenat obrovský posun v propojení klasických a internetových médií. V novinách nebo TV najdete upoutávku a pro více informací nebude třeba kopírovat na počítači několik desítek znaků, ale rovnou si web zobrazíme v mobilu.
Zdroj: Wikipedia
