Jak vypadá čtení e‑knih na počítači? K nejtypičtějším způsobům patří otevření staženého PDF v nástroji od Adobe. Tento formát podporují i webové prohlížeče, nebyl však nikdy určen k tomu, aby se s ním dalo chytře pracovat na různých typech zařízení. Oproti e-knihám na Kindlu a dalším e‑čtečkám např. nepodporuje změnu velikosti nebo typu písma. V prohlížeči toho přitom nepřečteme málo, jen se typicky jedná o články. Jan Martínek se rozhodl situaci změnit a po neúspěšném pokusu ze strany W3C v rámci projektu Next-book sám tvoří otevřené řešení pro e-knihy, které se budou otevírat přímo ve webovém prohlížeči. Proč právě takové řešení? S Janem Martínkem jsme se potkali začátkem listopadu na konferenci OpenAlt 2019.
Rozhovor s Janem Martínkem
Jaké to je, číst dnes e-knížky v prohlížeči?
Asi je to spíš blbé. (smích) Zajímavé je, že v posledním roce se docela objevují knížky, které jsou normálně na webu – jde o obyčejné webové stránky. Třeba lidi z Basecampu teď takto vydali svou nejnovější knížku. Člověk si prostě chodí po webu a v podstatě si čte ty jednotlivé články. Je to spíš sada stránek, které jsou určené k tomu, aby si to ten člověk fakt pročetl.
Co je to za formát?
Obyčejné HTML. Důvod, proč mě zajímá hraní si s knížkami na webu, spočívá ve vrácení zážitku, který má člověk z papírových knížek. To vlastně znamená, že mám lineární text, kterým projdu od začátku do konce. Přizpůsobit to tomu, aby čtenář měl maximální zážitek.
Což je…
To je vlastně věc, která jde dneska těžko. Na projektu Gutenberg jsou publikované knížky v nějakém formátu, kdy knížka je vždycky jedna stránka a člověk si ji může přečíst od začátku do konce. Je to nejvýznamnější vydavatel těchto starých textů, které jsou digitalizované. Často hodně brutálně, ale je to tam. Fakt jsou to ale třímegabajtové soubory, které si člověk má přečíst od začátku do konce.
Já právě myslím, že když řekneš „čtení knížek v prohlížeči“, může to být i vložené PDF.
Jo. To je další level, když se používají tyhle formáty, které jsou určené vyloženě pro předtiskovou přípravu. Často to je tak, že já si můžu na Kosmasu nebo kdekoli stáhnout MOBI, EPUB nebo PDF. Lidé často preferují PDF při čtení na počítači, protože oproti ostatním formátům nepotřebují aplikaci navíc. Ale čím víc je to tiskové, tím víc to jde proti snadnému používání na počítači.
A co se na tom zážitku čtení knížek na počítači v nejbližší době zlepší?
Nevím, jak v nejbližší době, ale ve W3C se teď dva roky chystala specifikace, která by poskytovala pro knížky infrastrukturu zabudovanou v prohlížečích. Primárně šlo o faktické čtenářství, tzn. sedím s knížkou na nějakém zařízení a čtu si. Ale to, co se jim nepovedlo, je protlačit to vendory prohlížečů. Neozývali se jim. Stejně tak to moc nezajímalo publishery.
Třeba já – a sleduji víc produktů, které se snaží o něco podobného – vytvářím formát, ve kterém se ty knížky dají číst normálně na webu. Existuje několik způsobů. Jeden je, že se udělá služba typu Netflix, kde mám knihovnu, zaplatím si za přístup a čtu si věci přímo u nich. Tak, jak Amazon obsluhuje Kindle, tak oni obsluhují nějakou doménu, na kterou mají knížky a funguje to jako aplikace.
My se snažíme vytvořit formát – něco podobného, o co se snažilo W3C, ale jen pomocí existujících webových technologií, aby se ta knížka četla dobře. Nejbanálnější příklad, který dávám, je, že když tu knížku přestanu číst a vrátím se k ní za týden, tak ví, kde jsem skončil. Není to jako u toho PDF, které vlastně otevřu a musím odskrolovat tam, kde jsem skončil.
Amazon Kindle 9Můžeš říct, kdo to je „my“?
Je to projekt Next-book. Doteď jsem technickou stránku řešil já, vlastně celou koncepci, a to ve spolupráci s Novou besedou, což je relativně malinké pražské nakladatelství, vydává řadu Co je nového, což jsou takové ty barevné knížky, často je vidíme v knihkupectvích. Od podzimu už jsme čtyři. Třeba od příštího roku bychom chtěli fungovat udržitelně. Snažíme se teď získat nějaký funding od sponzorů, partnerů, případně digitalizačních projektů apod.
A jak vám to zatím jde?
Ve čtvrtek se odevzdávaly granty od TA ČR, takže jsem tři týdny dělal na žádosti. Máme nachystaný projekt s Univerzitou Palackého, který se zabývá fake news. Staví to na předchozí spolupráci, kde si oni na platformě Next-book vytvořili svůj vlastní koncept toho, jak se čte knížka novým způsobem. Jsem zvědavý, jestli to vyjde.
Jinak se snažím hlavně oslovovat zahraničí. Příští týden pojedu do Regensburgu na konferenci potkat se s lidmi, kteří řeší to samé. Můžeme se bavit o tom, jestli pro ně nejsme zajímavá platforma pro experimentování. Oni se také většinou věnují zkoumání toho, co existuje. Ve výzkumu digitálního čtení se často řeší čtení PDF na iPadu.
Což je vlastně absurdní z hlediska toho, jak ta technologie někam směřuje. Na základě toho se třeba dělají závěry o tom, jak zavádět digitalizaci ve vzdělávání. Což dává smysl, asi bych nechtěl, aby za 20 let všichni četli PDF na iPadech. Zároveň to znamená, že pro použití je dostupných relativně málo platforem pro experimentování.
Vytváříte otevřenou platformu?
Jo. Všechno je to otevřené v tom významu slova, že jsou dostupné zdrojáky, dokumentace apod. Doteď to bylo hodně omezené lidmi. Vždycky to byl nějaký projekt plus já. Teď bych právě chtěl navýšit kapacitu, abychom fakt byli schopní reagovat na návrhy funkcionality a třeba i vycházet vstříc nějakým partnerstvím.
Přemýšlím nad tím, jestli existuje poptávka po čtení v prohlížeči. Ty jsi sám zmiňoval platformy jako Kindle, které tady máme. Jsou samozřejmě kompletně uzavřené, ale na e-čtečce se pěkně čte a je tam kompletní servis.
Dá se to zarámovat ze stran různých aktérů. Amazon redukuje čtenářský zážitek na to, co dělá konkrétní čtenář a maximálně optimalizuje obchodní proces za tím. Takže pro distributora a čtenáře je to relativně fajn, pokud ten čtenář neřeší nějaké custom věci typu „chci si udělat poznámky, někam je nasdílet“ atp.
Vydavatelé nebo knihovny jsou aktéři, pro které je to platforma vytahující je ze čtenářství. Někteří vydavatelé si vymohli, že v Americe knihovny brzy nebudou moct půjčovat víc než jednu kopii naráz. Což je u digitálního čtení jednak absurdní, jednak to mění roli knihovny v komunitě, protože najednou nemůže říct: „tohle bude populární knížka, koupíme deset kopií a budeme je půjčovat“. Dostane jednu, víc jim licenční smlouva nedovolí.
Ta otevřená platforma je zajímavá tak, že vydavatelé nejsou závislí na jedné třetí straně. Není tam jeden prodejce, který určuje, jak to má vypadat. Díky tomu to můžou mít levnější. Zároveň jsou schopní tvořit zajímavé a inovativní knížky. Unifikace je zároveň výhoda Kindlu, protože díky tomu je hodně přístupný. Ale kdyby chtěl někdo udělat knížku, která je vizuálně zapamatovatelná, tak to nejde, protože ta knížka vypadá vždycky stejně.
Z pohledu knihovny je to přístup do ekosystému. Z pohledu čtenáře jsou to potom rozšířené funkce, ať už to znamená nějaké sdílení, nebo třeba nějakou práci s vlastní knihovnou. Ztrácí se taková ta věc, že když přijdu k někomu domů, tak vidím jeho knihovnu a říkám si, že má zajímavé knížky. Můžeme si o tom popovídat, zatímco když je to schovaný v Kindlu, tak se tohle ztratí.
Opravdu myslíš, že existuje poptávka po tom, co děláte?
První věc je, že když to řeším s partnery, tak po dvou tří hodinách diskuze skončíme s tím, že je to zajímavé. Pro malého nakladatele je to zajímavé i v menším objemu. Druhá věc je potom velký distributor, u kterého, myslím, v tuhle chvíli poptávka být nemůže. Je to minoritní a začne mu to dávat smysl až ve chvíli, kdy mu to třeba zjednoduší nějaký proces, nebo to začne vyžadovat víc lidí.
Takže spíš jde o vytvoření komunity, pro kterou je to už teď zajímavé. Můžou to být malí vydavatelé, akademici, čtenáři, kteří od knížky chtějí víc. Potom se to možná může switchnout do toho módu, kdy vzniká organická poptávka jenom kvůli tomu, že je to řešení relevantní pro komunitu.
Na jakých zařízeních čteš e-knihy ty sám?
Pro mě je to dominantně asi Kindle, protože je lehký a dá se vzít kamkoli. Chtěl bych říct, že je levný, ale vlastně poslední dva Kindly mi vydržely hodně krátce. (smích) Druhá věc je, že každý den strávím mnoho hodin na telefonu nebo tabletu. Většinou tam čtu kratší texty, ale dokážu si představit, že by čtení bylo zajímavější, kdybych je třeba mohl odložit a vrátit se k nim.
Knížka je knížka kvůli nákladům na vytištění, distribuci apod. U e-booku ten systém bude asi fungovat jinak, protože internet a tak. Takže vlastně dlouhý článek v novinách by teoreticky mohl být „knížka“. Tím pádem to vnímám také příležitost – vidím, kolik času na tom zařízení strávím. Ale co se týče e-knih, tak teď je pro mě primární Kindle.
Zmiňoval jsi standard W3C. Je úplně mrtvý? Nepředstavuje pro vás konkurenci?
Za konkurenci ho nepovažuji. Tím, že W3C funguje otevřeně, tak dávají ven úplně všechno. Když mají v pondělí interní call, jsem schopný sledovat, o čem se baví, a vědět, jak vypadají zájmy vydavatelů a co na tom komu připadá zajímavé. Super je, že oni celou tu věc zabalili s tím, že to vydali.
Vlastně to byl dva roky draft a teď note. Jde o dokument, který shrnuje, k čemu došli. Dotáhli ho do formy, ve které jim připadá užitečný pro nějakou další aktivitu. Sami už ale žádnou nevyvíjí. S Next-bookem se skoro ve všem chceme přizpůsobit tomu, k čemu oni došli, protože to reflektuje velice širokou diskuzi, které se zúčastnilo třeba 50 lidí. Kdybych mluvil o poptávce, tak tady je nejvíc vydefinované, co pro ně bylo důležité.
To, že to nakonec nikdo nevzal, je také důležitý fakt, ale pokud to bylo kvůli implementaci v prohlížečích, tak to pro nás nepředstavuje problém. Zároveň když jde o otevřené řešení, tak co to znamená „konkurence“? Ve chvíli, kdy se objeví formát, který má stejný cíl, tak jde o konkurenci? Nebo lze naši práci vzít a nějak ji přihodit k nim a zkusit se sloučit? Myslím si, že konkurence má smysl při vydávání knížek.
Děkuji pěkně za rozhovor.
Také děkuji.
