Test 14 grafických karet III. – minirecenze

28. 1. 2009

Zdroj: Redakce

Gigabyte Radeon HD 4670

Finále testu začneme minirecenzemi grafických karet, které budou vždy doplněny o aktuální screenshot s parametry z programu GPU-Z. GPU-Z je využit také pro ukázku monitoringu teplot a otáček, typicky je sejmuta alespoň obrazovka z idle režimu. U některých karet jsou teploty nižší než uváděné v grafech, to proto, že jsem obrazovky típal s novými ovladači a novou verzí GPU-Z a karty se při rychlém měnění nestačily ani zahřát.

Každá karta je doplněna screenshoty s detailními výsledky z 3DMark Vantage na nastavení Performance i Extreme. Výsledky jsou s posledními WHQL ovladači a v úplném závěru je porovnáme s výkonem ve hrách. Každopádně 3DMark obsahuje i několik nízkoúrovňových testů grafiky a věřím, že některým uživatelům tyto výsledky poslouží jako referenční pro porovnání s grafickou kartou, co mají doma.

Skoro na konci vás čekají také duely nejvyrovnanějších karet: Radeon HD 4830 proti GeForce 8800 GT a GeForce GTX 260 proti Radeonu HD 4870. A na úplný závěr zjednodušující verdikt, který snad pomůže těm dosud váhajícím. Teď už ale na jednotlivé minirecenze testovaných grafických karet.

V dalších částech testu jste si mohli vidět:

Gigabyte Radeon HD 4670

Radeon HD 4670 přišel v rámci strategie AMD až pár měsíců po silnějších sourozencích v podobě Radeonů HD 4850 a 4870. S nimi sdílí architekturu jednotek grafického čipu, liší se však jejich počtem a dalším podstatným výkonnostním parametrem: šířkou paměťové sběrnice.

Jádro RV730 komunikuje s GDDR3 pamětmi prostřednictvím sběrnice o šířce 128 bitů a to kartu jasně odděluje od dražších karet ATI. Propustnost je tak výrazně nižší než třeba u Radeonu HD 3850, přesto se nedá říci, že by Radeon HD 4670 nějak zaostával. Právě totiž uspořádání a výkon prováděcích jednotek osvědčených v RV770 zahrnující také rychlý anti-aliasing mu dávají sílu se předchozí o úroveň výše pozicované kartě AMD vyrovnat.

Ve své cenové kategorii nemá v současné době Radeon HD 4670 konkurenci. GeForce 9600 GT společnosti Nvidia je citelně dražší, v GeForce 9600 GSO panuje slušný zmatek a GeForce 9500 GT je výrazně pomalejší. Také ji společně s Radeonem HD 4650 (s dvakrát pomalejšími DDR2 pamětmi) nemůžeme považovat za dostačující herní grafiku. Tedy pokud se nespokojíte jen s nízkými rozlišeními.

Už jsem zmínil, že Radeony HD 4600 (RV730) vychází z Radeonů HD 4800 (RV770), jen mají všeho zhruba polovinu. Výjimku tvoří texturovací jednotky, tuto slabinu (co se počtu týče, s komplexností je to trochu jinak) Radeonů HD 3800 už AMD nechtělo znovu riskovat a pro textury (a rovněž Z/Stencil operace) má Radeon HD 4600 celkem 32 prováděcích jednotek.

Stream procesorů už není 800, ale 320, opět samozřejmě v 5D uspořádání (superskalární). Jediné v čem Radeony HD 4600 zaostávají za Radeony HD 3800 a jen mírně předčí Radeony HD 3600, je propustnost pamětí. Sběrnice je 128bitová, což sice bude na výkonu nezřídka cítit, na druhou stranu je to cestou k levnému a na rozměry nenáročnému návrhu.

Mezi nejvíce ceněné vlastnosti Radeonu HD 4670 patří kromě solidního výkonu a atraktivní ceny také skvěle nízká spotřeba a s ní trochu související nízké zahřívání čipu i celé karty nebo malé rozměry. Spotřeba karty v idle režimu se odhaduje na nějakých 10 wattů a v praxi je ještě o trochu nižší než třeba u poslední velmi úsporné karty téže třídy (GeForce 8600 GT). Radeon HD 4670 ani nepotřebuje přídavné PCI Express napájení, vejde se i do 75 wattů jež nabídne deska přes slot PCI Express 1.x s velkou rezervou.

Jak moc se Radeony HD 4670 společnosti AMD povedly, tak moc se většině výrobců těchto karet nepovedly chladiče. Ano, v drtivé většině jde o malé větráčky s vysokými otáčkami a chybějící teplotní regulací. Výjimku netvoří ani na ExtraHardware otestované karty od Sapphire či Gigabyte. U obou si nejsnadněji pomůžete manuální regulací nějakým odporem či potenciometrem, popřípadě výměnou chladiče.

Jelikož například karta od Gigabyte patří mezi vůbec nejlevnější Radeony HD 4670, vejdete se do ceny modelů s lepším chlazením i při zakoupení výborného alternativního pasivního chladiče Arctic Cooling Accelero S2. Bojíte-li se výměny chladiče, můžete si koupit Radeon HD 4670 Ultimate od Sapphire, který už pasivně chlazen je. Rovněž verze od Gainwardu má být tichá a údajně také karty MSI (snad díky novému BIOSu) už mají větrák umlčen.

+ cena/výkon
+ ideální do HTPC sloužícím pro občasné hraní
+ výkon stačí i pro 22" LCD (bez anti-aliasingu)
+ velmi nízká spotřeba
+ nízké zahřívání
- hlučný větráček (u testované karty Gigabyte i mnoha dalších)

Na ExtraHardware najdete také recenzi karty od Sapphire:

Gigabyte GeForce 9600 GT Silent-Pipe IV

GeForce 9600 GT (G94) je zdánlivě takovou poloviční GeForce 8800 GTS-512 (G92). Má polovinu stream procesorů (64) a polovinu texturovacích jednotek (32). Čeho ale nemá polovinu, to jsou rasterizační jednotky (ROP, 16) a jako první typicky střední třída Nvidie má i 256bitovou paměťovou sběrnici. Takty jádra, stream procesorů ani pamětí si s GeForce 8800 GTS-512 nijak nezadá a převyšuje jimi GeForce 8800 GT. Ta má oproti GeForce 9600 GT výhodu ve stream procesorech (112 proti 64) a texturovacích jednotkách (56 proti 32). V praxi však není výkonnostní rozdíl mezi GeForce 9600 GT a GeForce 8800 GT nikterak propastný.

GeForce 9600 GT byla možná příjemným překvapením i pro společnost Nvidia. Ta ji totiž dle svých prezentací a cenové politiky původně mířila proti Radeonu HD 3850, GeForce 9600 GT se však dokázala popasovat i s Radeonem HD 3870. Některé hry využily lépe architekturu RV670, jiné zase čip G94, o koupi rozhodovaly až další faktory (preferovaný stupeň anti-aliasingu, spotřeba, teplota, cena).

Gigabyte nezůstal jen u referenčního chlazení (mimochodem tichého a dostatečně účinného), ale jako obvykle uvedl několik vlastních řešení. Mezi příznivci tichých počítačů se velmi brzy rozkřikla existence pasivně chlazené verze. A protože pasiv Silent-Pipe IV na první pohled vypadá lépe než SP předchozích tří generací a protože se ví, že čip G94 se zase tak moc nezahřívá, vědělo se, že nepůjde o špatnou kartu.

Gigabyte dal kartě do vínku i zvýšený takt. Referenční GeForce 9600 GT běhá na 650/1625/1800 MHz (jádro/SP/paměti efektivně), pasivně chlazená 9600 GT od Gigabyte (s nápisem TurboForce na krabici) je taktována na 720/1800/2016 MHz.

Správný a zřejmě jediný správný název karty zní: GV-NX96T512HP (G - Gigabyte, V - Video card/VGA, N - Nvidia, X - PCI Express, 96T - GeForce 9600 GT, 512 - 512 MB videopaměti, H - Heat-Pipe, P - TurboForce).

Gigabyte se u karty chlubí několika vylepšeními:

Ultra-Durable - feritové cívky, lepší MOSFETy, ...
TurboForce - přetaktování od výrobce
Silent-Pipe IV alias Multi-Core cooling - poslední generace pasivního chlazení s heatpipe

Ohledně názvu posledně jmenovaného nemá zřejmě jasno ani Gigabyte a setkáte se se všemi třemi názvy (tím třetím je prostě Heat-Pipe). Nejvíce vám toho řekne ale Multi-Core cooling, Gigabyte tím naznačuje, že svůj měděný rozvaděč pod žebry chladiče i heatpipe navrhl tak, aby rozvedl teplo z několika exponovaných míst a rozložil je na plochu pasivu.

Gigabyte ke kartě dodává i hodně schopný nástroj Gamer HUD, s nímž můžete sledovat mimo jiné i zátěž GPU anebo zvyšovat napětí jádra pro dosažení vyššího přetaktování. Stejně jako u své GeForce 8800 GT implementoval Gigabyte i u GeForce 9600 GT snižování taktu GPU pro 2D režim. V něm jádro karty namísto 720 MHz běží na 450 MHz, adekvátně se sníží i takt stream procesorů. To se mírně projeví na o drobet nižší spotřeba a pasivně chlazená se také méně zahřívá. Efektivity ATI PowerPlay u Radeonů HD 3800/4600 sice nedosahuje, přesto se jedná o příjemné vylepšení.

Na konec bych ale rád upozornil na to, že jsem kartu v tomto testu testoval s nastavením standardní GeForce 9600 GT, k výkonu v grafech tak můžete s klidem připočíst nějakých 10 %, o které je GV-NX96T512HP výkonnější než standardní (referenční) GeForce 9600 GT. Navíc jde GeForce 9600 GT od Gigabyte fantasticky přetaktovat: 800 MHz pro jádro a 2000 MHz pro stream procesory není problém ani se základním napětím jádra 1,1 V, s 1,27 V se už dostanete na 820/2050 MHz a s 1,4 V pak na 840/2100 MHz. To už je ale lepší chladit pasiv karty nějakým 80 či 92mm větrákem, který na něj přesně sedne. Paměti karty se nechají přesvědčit k běhu na 2125 MHz efektivně.

+ po přetaktování výkonná jako GeForce 9800 GT
+ výborné pasivní chlazení
+ nízké zahřívání
- v současnosti nemá ideální poměr cena/výkon
- rozměry i spotřeba mohly být menší

Nvidia GeForce 8800 GT (9800 GT)

Srovnání GeForce 8800 GT s Radeonem HD 2900 XT, který představoval jedinou highendovou kartu ATI v době uvedení G92, je opravdu kontrastní: GeForce 8800 GT je v praxi (hry) rychlejší (s anti-aliasingem pak výrazně rychlejší), stojí méně, není tak hlučná a řekne si v zátěži o polovinu wattů. AMD však vše napravila o 14 dní později uvedením Radeonů HD 3870 a 3850. Ty sice nebyly tak rychlé jako GeForce 8800 GT, ale v poměru cena/výkon a spotřeba/výkon jsou na byly vždy podobně či ještě lépe.

G92 má zhruba 754 milionů tranzistorů, což je více než G80 nebo R600. Více tranzistorů si vyžádalo zabudování NVIO čipu (výstupy na monitory, SLI), VP2 (PureVideo HD) a DualLink DVI-I s HDCP. Jádro G92 je vyráběno 65nm technologií, přesto má plochu zhruba 330 mm². Celkový výkon G92 v plovoucí desetinné čárce činí 336 GFLOPS (což je proti teoretickému výkonu dnes stejně stojícímu Radeonu HD 4830 relativně málo).

GeForce 8800 GT má jednoslotové chlazení a měří devět palců (23 cm): stejně jako Radeon HD 3850/3870, o 1 cm méně než Radeon HD 2900 XT, o 4 cm méně než 8800 GTX/Ultra a asi o 1 cm více než 8800 GTS 640 MB. GeForce 8800 GT podporuje PCI Express 2.0 (karta samozřejmě běží i v běžných PCI Express 1.x deskách) a pro vaše monitory nabízí dva DualLink DVI-I výstupy s HDCP. Akceleraci videa zajišťuje PureVideo HD. Na rozdíl od GeForce 8800 GTX má G92 v sobě čip pro akceleraci HD videa s kodeky jako H.264/VC-1 (Nvidia VideoProcessor 2).

Shadery mají vyšší takt než u 8800 GTS/GTX a jsou efektivnější, Nvidia sdělila, že optimalizace se týkaly rozložení zátěže (load balancer) a plánovače (scheduler). Jsou podobné, ne-li stejné, jako u GeForce 8600 GTS/GT. G92 podporuje HDMI (přímo v jádře), první karty s HDMI výstupem (bude řešen pomocí redukce jako u Radeonů HD) přišly až ve druhé vlně. 600/1800 MHz jsou takty referenční karty, které jen mají poskytnout výrobcům prostor pro kreativitu.

Vše výše napsané je samozřejmě stále pravda, ale i tak už GeForce 8800 GT patří minulosti, do které se zapíše jako jedna z nejžádanějších a nejnedostatkovějších karet ihned po vydání, což si asi koneckonců pamatuje každý z vás z Vánoc 2007. GeForce 9800 GT, zdánlivá to prázdninová novinka od společnosti Nvidia, pro změnu zase příliš inovativní opravdu není. To ale neznamená, že by měla být na okraji vašeho zájmu, některé modely s tímto označením nabízí skvělý poměr cena/výkon.

GeForce 9800 GT vznikla jako mávnutím kouzelného proutku. V některých případech stačilo změnit název v BIOSu karty, případně na PCB a na krabici. Ano, GeForce 9800 GT je zoufale podobná GeForce 8800 GT, někdy dokonce zcela stejná. Opět v ní najdeme jádro G92, opět (alespoň zatím) vyráběné 65nm procesem.

Hybrid Power některé karty podporují, některé však nikoli. Více většinou prozradí krabice či stránky výrobce. Takt referenční 9800 GT je opět stanoven konzervativně na 600/1500/900 MHz (jádro/SP/paměti, efektivní takt pamětí je tedy 1800 MHz). Opět platí, že, budete-li chtít, zejména jádro snadno přetaktujete.

+ cena/výkon
+ stále stačí na většinu her
+ rozumná spotřeba
+ většinou velmi tichý chod
+ rozměry
+ rezerva pro přetaktování
- zahřívání
- spotřeba ve 2D (idle)
- výkon s anti-aliasingem
- hluk po startu, při zahřívání (přetaktování)

Sapphire Radeon HD 4830

Čtyřiosmtřicítka se nápadně podobá Radeonu HD 4850 a ve skutečnosti opravdu narazíte na dvojice od sebe na první pohled nerozeznatelných karet. Stejné PCB, stejné paměti, stejný grafický čip RV770.

Teprve pohled na některé výkonnostní testy a třeba do Catalyst Control Centra či utility GPU-Z prozradí, že oproti Radeonu HD 4850 byl RV770 významně oslaben. Stream procesorů už není 800, nýbrž 640 (faux pas prvních Radeonů HD 4830 spočívalo v pouhých 560 aktivních SP). Rovněž takt jádra se snížil o 50 MHz na nynějších 575 MHz. U pamětí došlo k nastavení frekvence na 900 (1800 efektivně) MHz, paměti Radeonu HD 4850 běhají na 993 MHz. Šířka paměťové sběrnice zůstala na 256 bitech, jinak by se HD 4830 pral s levným Radeonem HD 4670.

Sapphire nám k testů dodala balení lite retail (jaké většinou kupujete) a to obsahuje základní redukce a kablíky plus instalační cédéčko. Karta je dobře chráněna v polstrovaném antistatickém sáčku. Od Sapphire je sympatické, že se nespokojila s referenčním návrhem AMD a vytvořila vlastní, kratší PCB s jinak uspořádanými součástkami.

Také chladič je úplně jiný, dva sloty zabírající velký hliníkový pasiv s měděným jádrem je ochlazován proudem vzduchu od nemalé vrtulky. Chladič je připojen pouze dvěma žilami (napájení, zem), což většinou něco napovídá o nemožnosti softwarové regulace. V tomto případě tomu tak úplně není, hned po startu se větrák do konce na chvíli úplně zastaví, ale stejně vás nepotěším. Od té doby už totiž stále pracuje na vysokých či dokonce maximálních otáčkách a fouká opravdu velmi silně a slyšitelně.

Výhodou je velmi nízké zahřívání, hluk ale většina z vás bude chtít nějak řešit. Táhlem pro rychlost větráku v Catalyst Control Center anebo v Gainward Expertool ATI sice můžete hýbat, to je ale asi tak všechno, co se děje. Výměna chladiče však není nutná. Při jeho účinnosti jej můžete bez obav zregulovat na stálo, ať už laciným „home-made" výkonovým odporem, regulačním panelem v 3,5/5,25" pozici anebo třeba pár desítek korun stojícím potenciometrem typu Zalman Fan Mate 2.

Po regulaci ventilátorů na minimum, jež Zalman Fan Mate 2 dovoluje (zhruba 5,5 V), se větrák stane tichým a chlazení je přitom stále ještě dostatečné. Teplota jádra v idle zůstává na 38 ˚C, při delší zátěži pomocí programu ATITool vystoupá maximálně na 72 ˚C.

Radeon HD 4830 snadno přetaktujete na úroveň Radeonu HD 4850. Základní takt 575/900 MHz jen pomocí Catalyst Control Center zvýšíte na 625/993 MHz a vše by mělo fungovat. Testovaný kus již při 650 MHz pro jádro vykazoval artefakty v obraze, zůstaňte teda raději na taktu 625 MHz. Stejně tak paměti už při taktech nad 1000 MHz (2000 MHz efektivně) neběžely bez chybičky. Po přetaktování se zvýšil výkon v Crysis (1680 × 1050 px, vysoké detaily) na 33,8 fps, resp. 26,2 fps s 4× anti-aliasingem.

Kvitovat musím i perfektně zvládnutý power management. V idle se karta podtaktuje na 160/250 MHz a spotřeba celé sestavy pak klesla na velmi nízkých 122 W. S GeForce 8800 GT byla spotřeba o 18 W vyšší, s Radeonem HD 4670 o pouhých 6 W nižší.

+ poměr cena/výkon
+ účinný chladič, kratší tištěný spoj
+ výkon s anti-aliasingem a ve vyšších rozlišeních
+ spotřeba v idle
- jen manuální (hardwarová) regulace větráku
- slabé přetaktování testované karty

eVGA GeForce 8800 GTX

GPU GeForce 8800 (G80) se stal prvním herním grafickým čipem plně podporujícím DirectX 10. GeForce 6 a 7 byly velmi kritizovány za špatnou kvalitu anizotropního filtrování (rychlost na úkor kvality). Navíc ATI u nových Radeonů nabízí vysoce kvalitní režim, který téměř odstraňuje nepříjemné chvění textur například při sledování země, nad kterou ve hře rychle jdeme. Kaliforňané však zapracovali, a G80 nabízí v základu ještě kvalitnější režim zajišťující ostré textury bez nepříjemného chvění či jiných vad.

Další velmi vítanou novinkou byly nové režimy anti-aliasingu. Coverage sampling anti-aliasing (CSAA) je variací metody vyhlazování hran (multi-sampling), která díky šikovné optimalizaci (použití jakoby menšího množství barevných vzorků - color subsamples, ve skutečnosti je ukládán stejný počet vzorků, ale nikoli jako skalární hodnota, ale jako hodnota binární, čímž se šetří objem) nabízí 16násobný anti-aliasing minimálně při rychlosti běžného čtyřnásobného. Přitom na kvalitě vyhlazování se menší počet uložených barevných vzorků pro pixel na hraně polygonu nijak negativně neprojevuje.

Architektura G80 je podobně jako u čipu ATI Xenos v Xboxu 360 unifikovaná. To znamená, že už neexistují oddělené jednotky (procesory), které by operovaly buď nad vertexy (přeneseně „vertex shadery"), nebo pixely („pixel shadery"). Takto měla například GeForce 7900 GTX 24 pixel shader a 8 vertex shader jednotek, Radeon X1950 XTX má 48 pixel shader a 8 vertex shader jednotek, GeForce 8800 GTX má 128 unifikovaných shaderů, které jsou schopny provádět jak operace nad vertexy, tak nad pixely. Výhody jsou jasné - procesory jsou využity tak, jak to právě vykreslovaná scéna potřebuje. Tyto stream procesory neběhají na taktu grafického jádra, ale na taktu mnohem vyšším - 1 350 MHz.

Kromě toho, že jednotlivé shader procesory umí pracovat opravdu jako stream (proud), tedy v paralelním zapojení několika těchto procesorů dohromady společně s přidělenou cache na jedné instrukci (typ SIMD - jedna instrukce nad více daty), jsou také skalární (1D). To znamená, že oproti vektorovým shader procesorům v Radeonech (3+1) nebo minulých GeForce (3+1 nebo 2+2), pracují vždy se 100% efektivitou (že to tak nakonec díky zjednodušující prezentaci a vynechání zmínek o dual issue až tak úplně není, vědí jen zájemci o problematiku). Nvidia k jedné GeForce 8800 GTX doporučuvala minimálně 450W zdroj, pro její slabší sourozenkyni v podobě GTS (tehdy s 640 a 320 MB paměti) pak 400W.

GeForce 8800 GTX znamenala ve své době malou revoluci a ten, kdo si tuto kartu koupil, určitě neprohloupil. Jak můžete vidět z testů, na GeForce 8800 GTX se dá v rozumném rozlišení hrát i dnes, více jak dva roky po vydání karty. Nyní se už karta neprodává a na její místo nastoupila evoluce v podobě série GeForce 9 alias jádra G92 a po nich či současně s nimi GeForce GTX 200. Pokud však GeForce 8800 GTX máte a nepotřebujete nejvyšší nastavení anebo vás nemrzí zbytečně vyšší spotřeba, karta by vám ještě nějaký ten pátek měla vydržet.

+ v době uvedení bez konkurence
+ přijatelný výkon i v dnešních hrách
+ chlazení je účinné a není vyloženě hlučné
+ 384bitová sběrnice a 768 MB paměti
- délka karty
- výkon/spotřeba
- nižší takt jádra a shaderů nevyhovuje nejnovějším hrám

Gigabyte Radeon HD 4850

Radeon HD 4850 postavený na jádře ATI RV770 se stal postrachem Nvidie a hlavně hned po uvedení na začátku léta neměl téměř žádnou konkurenci. Ta přišla až s GeForce 9800 GTX+, o které jsme si něco pověděli už před chvílí, ale zpět k Radeonu. Ten je pomalejší variantou ATI postavenou na plnohodnotném jádře RV770 včetně 800 shader jednotek, a světe div se, i tento model při dnešní ceně okolo 3300 korun včetně daně překonává psychologickou hranici hrubého výkonu jednoho teraflopsu.

Společnost Gigabyte, která nám kartu k testu poskytla, neměla hned od počátku své vlastní Radeony HD 4850, a tak jsme testovali v podstatě referenční kartu s fialovou nálepkou od Tchajwanců. I produkční kus ale vypadá stejně. Tím hlavním, čím se karta liší od výkonnějšího Radeonu HD 4870, jsou takty jádra, chladič a grafická paměť, která je u HD 4850 pouze 512 MB GDDR3, zatímco vybrané HD 4870 mají 1 GB GDDR5 pamětí.

Radeon HD 4850 je, co se hlučnosti týče, zvláštním patronem. Po startu na chvíli také ukáže plné otáčky, ty pak klesnou na nějakých 1200 za minutu. Jenže větrák není tichý, projevuje se vrčivým zvukem. Ten se zesiluje při prvním náznaku zátěže, kdy se otáčky zdvojnásobí. V nejvyšší zátěži běží větrák na 4500 ot./min, ale hluk není tak strašný, protože o něco příjemnější aerodynamický hluk velkého množství vzduchu přehluší nepříjemné vrčení větráčku.

ATI Radeon HD 4850 v duelu s GeForce 9800 GTX+ díky nižší ceně a podobnému výkonu nabízí o něco lepší poměr cena/výkon. Ale je tu ještě jedna věc, a to onen chladič, který bude nucen vyměnit asi každý, komu vadí vrčící a hlučná karta. Díky tomu se síly vyrovnávají a Radeon HD 4850 je v referenčním provedení sice skvělá karta, ale k její ceně si raději připočtěte cenu za nový chladič (ideálně například Arctic Cooling Accelero S1 s 120mm ventilátorem).

Momentálně má Radeon HD 4850 ještě jeden problém: a to je cena Radeonu HD 4830 a GeForce 9800 GT. Tyto o necelých 15 % pomalejší karty jsou výrazně levnější, a nabízejí tedy lepší poměr cena/výkon.

Většina z prvních Radeonů HD 4850 nemá dobře vyřešenu spotřebu v idle režimu a místo podtahování jádra na 160 MHz se zpomalují jen na 500 MHz. To se dá dobře řešit BIOSmodem, buďte ale opatrní při úpravě napětí jádro pro 3D režim a přetaktování. První Radeon HD 4850, který jsem takto modifikoval, se odebral asi po měsíci do věčných lovišť (rozuměj: v obraze vykazuje artefakty a vrácení původního BIOSu už nic neřeší), společnost Gigabyte mi naštěstí poslala další na první pohled stejný Radeon. Nakonec se však ukázalo, že ač je ze stejné série, má spotřebu v idle režimu asi o pět wattů vyšší.

+ stále slušný poměr cena/výkon
+ výkon s anti-aliasingem
+ stačí jeden 6pinový napájecí konektor, rozměry
+ jádro lze přetaktovat
- slabé a nikterak tiché chlazení
- momentálně existují výhodnější karty

Takto vypadají teploty Radeonu HD 4850 při současně spuštěném Furmak Xtreme Stability testu:

Nvidia GeForce 9800 GTX+

Radeony HD série 4000 vtrhly do klidných vod grafické hegemonie společnosti Nvidia jako vyhladovělé štiky. Ale i mezi dobře živenými kalifornskými kapříky se našel atleticky založený a flexibilní typ. GeForce 9800 GTX jako poslušná holka prudce zlevnila a 55nm 9800 GTX+ s vyšším taktem přišla na trh zhruba měsíc po Radeonu HD 4850.

Konkurence je skvělá věc. Výsledky Radeonu HD 4850 pronikly do světa dlouho před oficiálním vydáním a Nvidia viděla, že nemá nic, co by se jeho výkonu v dané cenové hladině byť jen blížilo. GeForce 8800 GT se prodávala za jen o málo nižší cenu a že ani proti pomaleji taktované kartě, ze dvou na čipu RV770 postavených, nemá zkrátka šanci. Dokonce i GeForce 8800 GTS-512 výrazně zaostává. A to se prodává o takovou pětinu dráže.

Trošku čára přes rozpočet, ale co se dá dělat, řekli si v slunné Santa Claře. GeForce 9800 GTX bude stát tolik co Radeon HD 4850, a protože by ani tato karta novinku od AMD výkonnostně nepředčila a měla i nějaké další nevýhody, rozhodla se Nvidia uspíšit představení GeForce 9800 GTX+, tedy varianty 9800 GTX s prvním 55nm čipem GeForce (neoficiálně označovaným jako G92b) a vyšším taktem jádra i stream procesorů (shaderů).

Samotná karta je s klasickou GeForce 9800 GTX kromě značení jádra naprosto shodná (včetně chladiče, prostě do posledního tranzistoru), a tak se popisem karty budeme zabývat až u GeForce 9800 GTX. Jedinými rozdíly jsou 55nm výrobní proces jádra a zvýšené takty, a to z 675 na 738 MHz u jádra a z 1688 MHz na 1836 MHz u 128 unifikovaných jednotek (SP).

Zvukový projev GeForce 9800 GTX asi znáte a GeForce 9800 GTX+ je na tom pochopitelně úplně stejně. Větrák má také plnou a velmi postupnou PWM regulaci, ve 2D je vcelku tichý (do úplně tichých sestav se ale nehodí, jestliže majitel není ochoten nastavit softwarově nižší otáčky), postupně s narůstající teplotou při zátěži se umí dostat do stavu docela silného a jasně slyšitelného foukání.

GeForce 9800 GTX+ se zejména v ČR nikdy neprodávala za stejně nízké ceny jako Radeon HD 4850, i v současnosti je o významné procento dražší (v zahraničí je to asi 20 USD, u nás 500-600 Kč). GTX+ je ale také výkonnější než Radeon HD 4850, to ale platí jen do chvíle, než zapnete 4× anti-aliasing. Komu se zdá být anti-aliasing důležitějším, zvolí tedy Radeon HD 4850. Je-li někdo, kdo MSAA nezapíná a raději by si užil v několika hrách GPU PhysX, může zvolit GTX+.

+ kvalitní chlazení
+ výkon
+ potenciál k dalšímu taktování
+ podpora PhysX
- nestačí pro hraní s vyhlazováním hran v nejvyšších rozlišeních
- dražší než Radeon HD 4850
- rozměry, vyšší nároky na napájení, spotřeba v idle

Pro naměření výkonnostních výsledků v novějších hrách a s novějšími ovladači jsem použil GeForce 9800 GTX nataktovanou přesně na hodnoty GeForce 9800 GTX+:

Gigabyte Radeon HD 4870 512 MB

ATI Radeon HD 4870 je stále nejvýkonnější jednočipovou kartou AMD. Proti Radeonu HD 4850 najdete se nemálo rozdílů. Když začnete těmi vnějšími, utkví vám pohled jistě na chladiči. Ten není jednoslotový, zabírá sloty dva a vyfukuje teplý vzduch ze skříně ven. Svým návrhem připomíná chladič Radeonu HD 2900 XT a má i některé podobné rysy. Naštěstí jsou otáčky omezeny a také platí, že se jádro ATI RV770 zahřívá zřejmě méně než starší R600 z Radeonu HD 2900 XT. Hlučnost tohoto chladiče tedy už není nesnesitelná, ve 2D režimu je dokonce velmi tichý, s teplotami to však stále není ono.

Kromě dalších fyzických odlišností v délce PCB jsou patrny rozdíly i v jeho složitosti. Mimo to, že Radeon HD 4870 je nejspíš vybaven více teplotními čidly než HD 4850 (ale asi ne tolika jako HD 2900 XT - R600), jsou tu i dva napájecí konektory PCI Express (6pin). Oba bohužel směřují dozadu a karta je tak takřka stejně kolizní (především s disky u méně prostorných skříní) jako 27cm GeForce GTX či ATI Radeon HD 4870 X2.

Rozdíly v pracovních taktech jsou oproti Radeonu HD 4850 rovněž nemalé. Čip už nepracuje na 625 MHz, ale na 750 MHz. Paměti 993 MHz GDDR3 byly nahrazeny zdánlivě pomalejšími 900MHz GDDR5 pamětmi, ty ale ve skutečnosti přenesou téměř dvakrát tolik dat za jednotku času (3,6 oproti necelým 2 Gb/s).

Máme pro vás dobrou i špatnou zprávu: po startu se větrák nadvakrát roztočí vždy naplno a hučí, velice rychle ale ztichne a už při bootování do systému je velmi potichu. Ventilátor připomínající turbínku se otáčí pomalu a jen opravdu hodně zblízka jej slyšíte. Po přechodu do 3D zátěže se postupnou regulací přes už celkem hlučných 1500 ot./min dostane docela záhy až na zřejmě maximálních 2200-2400 ot./min, kdy je už dosti hlasitý. Jde ale především o hluk množství foukaného vzduchu, ne o hluk motorku, a tak to není až tak nepříjemné.

Řekl bych, že hluk je srovnatelný s GeForce 9800 GTX v zátěži, je jen možná o něco intenzivnější. Občas vás ale větrák vystraší plnými otáčkami i ve 2D režimu, to je ale naštěstí záležitost na jednu sekundu a popravdě nevím, proč to karta občas dělá. Možná se jedná jen o záležitost prvních Radeonů HD 4870 512 MB, jelikož u později vyrobené 1GB verze téhož výrobce už tento problém není.

Díváte-li se čistě na poměr cena/herní výkon, Radeon HD 4870 je vaším favoritem mezi nejvýkonnějšími kartami, protože je v tomto srovnání díky nižší ceně lepší než jeho největší konkurent - GeForce GTX 260 (vynecháme-li přetaktování). Jedná se však o kartu z dražší kategorie, a tak dobrý poměr jako u Radeonu HD 4850 či HD 4830 u něj nehledejte.

+ ve své kategorii dobrý poměr cena/výkon
+ s vyhlazováním hran klesá výkon málo
+ v klidu tichá karta
- 512 MB už v některých hrách a nastaveních nemusí stačit
- vysoká spotřeba v idle (i teploty)
- zbytečné roztáčení větráku v idle

Gigabyte Radeon HD 4870 1 GB

„Gigabajtový Gigabajt" Radeon HD 4870 se na první pohled od svého staršího a v některých hrách pomalejšího sourozence s polovinou paměti lišil jen samolepkou. A to konkrétně jakoby kovovým lemem kolem větráku.

Podstatnější rozdíl spočívá samozřejmě v oné velikosti paměti, najde se už pár her, ve kterých 512 MB pro vyšší nastavení opravdu nestačí a gigabajtový Radeon HD 4870 je v nich výrazně rychlejší. V celkovém průměru pak jen kousek zaostává za GeForce GTX 260 s 216 stream procesory, s anti-aliasingem a v náročnějších hrách ji dokonce předčí.

Vyrovnanost těchto dvou karet ATI a Nvidia se tedy přenesla z Radeonu HD 4870 512 MB a GeForce GTX 260 192SP do nového souboje, a není tak ani divu, že obě karty stojí přibližně stejně.

Na Radeonu HD 4870 s 1 GB paměti mě velice potěšil fakt, že větrák je ve 2D/idle skutečně tichý pořád, žádné člověka lekající roztáčení naplno se nekoná. Škoda jen, že podtaktování je stále stejně konzervativní (500 MHz v idle), chcete-li spořit více wattů, musíte si pomoci sami. I tak ale spotřeba karty oproti staršímu HD 4870 s polovinou paměti klesla, zřejmě se jedná o pokrok ve výrobním procesu, nebo prostě jen štěstí na kus.

+ vysoká rychlost anti-aliasingu
+ výkon i v náročných hrách
+ tichý chod v idle
- vysoká spotřeba v idle (i teploty)
- cenově si nezadá s GeForce GTX 260 SP216

Zotac GeForce GTX 260 SP216

Zotac GeForce GTX 260²

Velmi nenápadně se mezi herními grafickými kartami vyšší třídy objevila nová GeForce GTX 260 SP216. Číslovka 216 značí počet aktivních prováděcích jednotek, nová GTX 260 tedy posílila. Odskočí už Radeonu HD 4870? Přetaktovaná AMP! edice určitě, ale co ta běžná?

Nvidia má ráda zmatené zákazníky. Jak jinak si po GeForce 8800 GT výkonnější než tehdejší GTS či přeznačování karet (nejdříve na z GeForce 8 na GeForce 9, následně na GTX 1xx) vysvětlit druhou GeForce GTX 260 s jiným výkonem a jiným počtem aktivních jednotek.

GeForce GTX 260 má stále stejný design, stejné frekvence, stejnou velikost paměti i šířku paměťové sběrnice, použitý grafický čip však nemá aktivních už jen 192 (z 240 možných) stream procesorů, ale těchto jednotek v nové GTX 260 pracuje 216. Stejně tak byl odemčen další blok texturovacích jednotek. Jak to zahýbalo s teoretickým výkonem (GFLOPS, Gtx/s), vidíte v tabulce níže.

Nutno říct, že zpřehlednění situace nepřispěli ani někteří výrobci, Zotac je zrovna tím špatným příkladem. Jeho nenápadná číslovka 2, která je v horním indexu za názvem karty či edice, je poměrně malá a snadno ji v náhledovém obrázku při vybírání v eshopu přehlédnete. Konkurenti angažující se také pouze ve stáji Nvidia to vyřešili trošku lépe: například eVGA tyto karty nazývá GTX 260 Core 216, BFG má Maxcore a myslím, že pouze XFX má karty se stejným názvem se 192 i 216 stream procesory.

GeForce GTX 260 si na rozdíl od GTX 280 vystačí se dvěma PCI Express 6-piny (280tka potřebuje jeden 6-pin a jeden 8-pin). Délkou si se silnější sestrou bohužel nijak nezadá: 27 cm může být v některých skříních problém. Součástí balení je opravdu vcelku nová áčková hra Race Driver: GRID. Jestli byste si ji chtěli stejně kupovat, můžete si s klidem z ceny karty odečíst nějakých 700 Kč. Pěkný bonus.

Celý test potvrdil papírové předpoklady, jež GeForce GTX 260 s 216 stream procesory předcházely: její výkon leží mezi původní GeForce GTX 260 a GeForce GTX 280, výrazně blíže k první jmenované. Změnil se prostě jen počet SP a počet texturovacích jednotek, další důležité parametry jako frekvence, paměťová sběrnice či počet ROP jednotek zůstal stejný jako u GeForce GTX 260 (192 SP).

AMP²! Edition této karty od Zotacu je jen o pár stovek dražší než běžná edice a jestli nejste zvyklí maximálně taktovat grafiku sami, příplatek se vám vyplatí. AMP²! Edition šlape na paty nesrovnatelně dražší (ale samozřejmě ještě nepřetaktované) GeForce GTX 280, a to za mnohem menší peníze. Zotac tedy svou úlohu v případě obou karet zvládl dobře, trošku ale doplácí na momentální cenové relace střední a vyšší třídy grafik Nvidia.

+ vysoký výkon bez výraznějších slabin
+ rezerva pro přetaktování
+ nízká spotřeba v idle
+ kvalitní chladič
+ pětiletá záruka
+ plná verze Race Driver: GRID
- Radeon HD 4870 umí anti-aliasing rychleji
- hlučnější v zátěži
- rozměry

Pro poslední testy jsem používal variantu karty od XFX s přídomkem Black Edition. Ta ukazuje taktovací potenciál karty, neboť si ji výrobce dovolí prodávat s taktem jádra 666 MHz a taktem pamětí 2,15 GHz efektivně. Výkon této karty je tak blízký GeForce GTX 280, v balení navíc najdete plnou verzi Far Cry 2. Pro účely našeho testu jsem kartu provozoval na taktech referenční GeForce GTX 260.

Nvidia GeForce GTX 280

Jádro G200 má nejen 1,4 miliardy tranzistorů, ale také až téměř neuvěřitelné rozměry - 24 × 24 mm znamená 576 mm čtverečních. Do takových rozměrů se například jádro Radeonu HD 3870 vejde asi třikrát. V duchu tradice a jistoty Nvidia u svého highendu sází na odzkoušený 65nm výrobní proces.

Pokud se na základní parametry nových GeForce ještě jednou podíváte do srovnávací tabulky, jistě pochopíte, proč Nvidia považuje GeForce GTX 280 za ještě větší skok než byla GeForce 8800 GTX. To, že tomu tak není i v grafech herního výkonu, mají na svědomí už jen vcelku doladěná dvoučipová řešení typu GeForce 9800 GX2 či Radeon HD 4870 X2.

GeForce GTX 280 měří stejně jako třeba GeForce 8800 GTX/Ultra či 9800 GTX celých 27 cm. To je horní hranice pro kartu do běžných middle tower skříní. Chladič je tvarem blízký tomu, jaký znáte z GeForce 9800 GTX, není však plastový, ale z většiny kovový. Tím se zase podobá GeForce 9800 GX2.

GeForce GTX 280 vyžaduje jeden šestipinový PCI Express a jeden osmipinový PCI Express 2.0 napájecí konektor. Nvidia doporučuje alespoň 550W zdroj se zatížitelností 40 A na 12V větvích.

Zajímavostí je doporučený procesor: Core 2 Duo E6300, případně Core 2 Duo E8500 pro SLI konfiguraci. Když Nvidia něčemu věří, hodlá to dokázat na všech frontách. Chladič GeForce GTX 200 je podle Nvidie navržen tak, že GPU udrží v rozumně větrané skříni vždy pod 80 °C (prahová hodnota pro GT200 je nastavena na 105 °C). Větrák je plně regulovatelný (PWM), prozatím jej můžete regulovat minimálně v Nvidia Control Panelu u desek s nForce.

GeForce GTX 280 je ve svém zvukovém projevu velmi podobná GeForce 8800 GTX. Po startu se na chvíli rozhučí, ale velmi rychle utichne, pak se větrák točí zhruba 550-800 ot./min (40 a více %) a karta bude pro většinu z vás dostatečně tichá. Milovníkům ticha pak stačí spustit RivaTuner, eVGA Precision či podobný nástroj a nastavit 30 % otáček, při nichž karta zcela ztichne a chlazení je pořád pro idle režim dostatečné.

V zátěži se větrák rozfouká více, hlučný sám o sobě není, ale tlačí docela dost vzduchu přes úzký prostor mezi žebry pasivu a malé otvory v mřížce ven ze skříně. Pokud kartu zatěžujete dlouhodobě, je už foukání hodně silné, ale ani v tom si GTX 280 nijak s GeForce 8800 GTX nezadala.

GeForce GTX 280 střídala období vcelku rozumné ceny a ceny takřka absurdní, Nvidia chvíli využívala toho, že má nejrychlejší kartu světa, nedávno GTX 280 místy kvůli nové GTX 285 zase zlevnila na docela atraktivní ceny.

+ vysoký výkon ve vysokém rozlišení
+ dobré chlazení, v idle s regulací velice tiché
+ nízká spotřeba ve 2D (idle)
+ rezerva pro přetaktování, výkon po přetaktování
- cena
- vyžaduje 1× 6pin a 1× 8pin napájení

Asus GeForce GTX 285

Na 55nm GeForce GTX 200 (či čipy označované nejčastěji jako GT200) se čekalo poměrně dlouho a čekala na ně jak Nvidia kvůli úspoře nákladů, tak případní kupci karet GeForce, kteří si od nového výrobního procesu slibují čipy s menším zahříváním, spotřebou a vyššími dosažitelnými frekvencemi. Grafická jádra GT200 vyráběná 55nm výrobním procesem si už pár týdnů můžete koupit díky kartě GeForce GTX 260. Modely s tímto jádrem ale nejsou na krabici či v ceníku typicky nijak odlišeny, a tak musíte spoléhat na štěstí anebo na dobrou radu uživatelů diskuzních fór.

U GeForce GTX 285 se změnilo nejen jádro (k lepšímu), ale změněn byl také chladič (k horšímu). O rozdílech si něco řekneme v následující kapitole při prohlídce karty od Asusu. Některé možná potěší, že karta už nevyžaduje 6-pin a 8-pin PCI Express napájení, ale stačí vám dva 6pinové konektory, jež jsou běžnější.

GeForce GTX 285 má oproti GTX 280 takt jádra zvýšen z 602 na 648 MHz, což jí mimojiné dává o nějakých 8 % vyšší fill-rate, stream procesory („shadery") poskočily s frekvencí z 1296 na 1476 MHz a teoretický výkon v plovoucí desetinné čárce tak konečně překročil 1 TFLOPS (933 -> 1063 GFLOPS, zlepšení asi 15 %). To nejzajímavější na konec, Nvidia si u Hynixu vymodlila GDDR3 paměti o dříve nevídané frekvenci 1242 (2484) MHz efektivně, propustnost tak ve spojení s 512bitovou sběrnicí stoupla na 159 GB/s (o 12 %). Co jsou zač ony čipy umožňující tak vysoké frekvence?

GeForce GTX 285 je osazena 16 paměťovými čipy Hynix H5RS5223CFR N3C (pouze na jediné straně PCB), přičemž H v označení znamená Hynix, 5 potom DRAM, R odpovídá GDDR3, S značí 1,8 V VDD, 52 pak 512M čipy s 8K/32 ms, 2 znamená organizaci x32, 3 pak odpovídá třem bankům, C čtvrté generaci die, F značí FBGA pouzdro (Wire Bond) a R na konci delšího řetězce potom nepřítomnost olova a halogenů (RoHS).

Nejzajímavější je asi řetězec N3C, kde N3 odpovídá frekvenci 1,3 GHz (2,6 GHz efektivně), kdo by na začátku éry GDDR3 čekal, kam se s frekvencemi nakonec dostanou? Poslední písmeno C se používá pro „komerční" teploty a normální napájení. Některé čipy nesou označení rozšířených rozsahů teplot nebo dokonce průmyslové teploty, to ale nebyl tento případ.

Když Asus GeForce GTX 285 dorazila do redakce, trochu jsem se zhrozil, že už Asus stačil udělat vlastní verzi Dark Knight. Přece jen pro první recenzi by byl vhodnější referenční návrh, ale nakonec obrázek připomínající výjevy z krabic edice Dark Knight nic neznamenal. S kartou dostanete díky akci Nvidie 10% slevu (po zadání na fotkách snad vymazaného kódu) na až pět her či aplikací s CUDA, Asus ke kartě kromě nejnutnějších kablíků a redukcí přikládá ještě podložku pod myš a na cédéčku pak vlastní utility jako třeba GamerOSD.

Zadní strana karty už není vybavena heatspreaderem, paměťové moduly jsou již jen ze strany jediné. Rovněž chladič doznal změn, stejně tak bylo zjednodušen i PCB (tištěný spoj). Krytky pro výstupy na monitor či na TVoutu už jsou celkem běžné, poprvé jsem ale viděl také krytku PCI Express konektoru. Na rozdíl od GeForce GTX 295 (či 9800 GX2) GeForce GTX 285 ještě není tak hypermoderní a místo HDMI na ní najdete starý dobrý 7kolíkový mini-DIN (S-Video, RGB, cinch) jakožto TVout.

Taktoval jsem pro jednoduchost opět v eVGA Precision, ale stejně jako u minule recenzované GeForce GTX 295 můžete použít samozřejmě i RivaTuner nebo méně pohodlný nástroj v NVIDIA Control Panelu.

Tentokrát mě zajímalo hlavně 55nm jádro. Vypnul jsem tedy linked režim jádra a stream procesorů a zkusil 720 MHz. To je také maximum, kolik vám bude se stream procesory na základní frekvenci dopřáno, zase to úplně unlinked tyto hodnoty totiž nejsou. Pro 750 MHz už musíte stream procesory (shader clock) nastavit na 1525 MHz. Každý dílčí krok jsem ověřoval chvilkou Stability testu Furmarku 1.6.0 (1920 × 1200 px, 4× MSAA). I 750 MHz bylo pro testovaný kus naprosto bez problémů.

Zbývalo vyladit frekvence pamětí. S vědomím, že na 1242 MHz jsou 1,3GHz Hynix N3C moduly vlastně podtaktované, nastavil jsem rovnou 1350 MHz (2,7 GHz efektivně), Furmark s anti-aliasingem neukazoval artefakty. I na 1400 a dokonce 1450 MHz běhal Furmark bez jediného artefaktu. Až na 1500 MHz (nastaví se přesně 1512 MHz) se po chvíli začaly objevovat pixely nesprávné barvy. Frekvence by tedy byla někde mezi 2,9 a 3 GHz efektivně! Pro testy jsem zůstal raději na 1450 (2900) MHz. Dohromady však frekvence 730/1600/1450 MHz nefungovaly, u jádra se bylo třeba uskromnit. Výsledek 729/1566/1458 MHz (jádro/SP/paměti) považuji i tak za solidní.

Nová GeForce GTX 285 nastoupila ale opět s vyšší cenou (kolem 9000 Kč s DPH, dnes dokonce už většinou nad 10 000 Kč), a ta tvoří zároveň její jedinou vážnější slabinu. Vyšší cena má zřejmě dát prostor doprodeji starších GeForce GTX, protože o nějakých 5-11 % vyšší výkon a o několik wattů nižší spotřeba v idle k tomu novinku rozhodně neopravňuje, zvlášť když budete z recenzí vědět, že jádro je díky novému výrobnímu procesu vyráběno jistě levněji a ušetřilo se také na chladiči a PCB.

GeForce GTX 285 je určitě dobrá karta a vlastník s ní bude bez debat spokojen. Dokonce i ten, kdo se snaží si vydržovat tichý a úsporný počítač jej takový mimo hraní her bude mít. Úsporný režim už byl dobrý u GeForce GTX 280, zde je ještě umocněn lepším výrobním procesem jádra. Na GeForce GTX 285 se opravdu těžko hledá větší slabina, tou v podstatě jedinou závažnější je startovní cena, jež je vysoká nejen oproti konkurenci (kterou GTX 285 v řadách ATI Radeon úplně přímo nemá), ale i proti jiným GeForce. Toto velké mínus se ale snad brzy změní, jen co zmizí zlevňované GeForce GTX 280.

+ spolehlivý a vysoký výkon
+ lze provozovat velmi tiše
+ rezerva pro přetaktování
+ velice nízká spotřeba v idle
+ není potřeba 8pinový napájecí konektor
- v nejnáročnějších nastaveních na Multi-GPU špičku nemá (a přitom stojí většinu jejich ceny)
- spotřeba v 3D
- počáteční cena
- nastavení větráku výrobcem mohlo být „tišší"
- málo inovací (a ještě ne všechny k lepšímu) oproti GTX 280

Sapphire Radeon HD 4870 X2

Radeon HD 4870 X2 aneb dva samy o sobě výkonné Radeony HD 4870 na jediné kartě. Nejsilnější současná grafická karta společnosti AMD je založena na čipech ATI RV770, které mimo jiné pohánějí i Radeony HD 4850 a 4870. Právě takové dva RV770 najdete na jediném necelých 27 cm dlouhém PCB Radeonu HD 4870 X2.

Mezi nimi je, stejně jako v případě Radeonu HD 3870 X2, bridge čip (speciální můstek zajišťující Crossfire komunikaci mezi oběma čipy) označený nápisem dle výrobce PLX. Tentokrát se však jedná už o druhou generaci nejen s menšími rozměry a mírně nižší spotřebou, ale také podporou PCI Express 2.0. To už samo o sobě znamená rychlejší výměnu dat, další urychlení by měla přinést technologie Sideport.

Teoreticky by mohla být propustnost vnějších sběrnic účastnících se na operacích obou čipů dvojnásobná, protože díky Sideportu je možné přímé obousměrné spojení RV770 (X2 Interconnect) s 5 GB/s v každém směru. Sideport je však dosud u HD 4870 X2 neaktivní a zřejmě tomu tak i nadále zůstane.

Přestože Radeon HD 4870 X2 sází na podobnou koncepci jako Radeon HD 3870 X2, má předpoklady mnoho jeho nedostatků nezdědit. I v případě, že by CrossFire nepracoval příliš dobře, je výkon samotného Radeonu HD 4870 velmi slušný a stejně tak díky rychlejšímu můstku už nebude trpět propady snímkové frekvence ve scénách s velkými texturami. Navíc má každý RV770 na Radeonu HD 4870 X2 velmi luxusně svůj 1 GB videopaměti. Když k tomu navíc víme, že i s 512 MB dokáže RV770 naložit velice dobře, o robustnost řešení je zřejmě postaráno.

Za oslnivé parametry dvoučipového řešení se však musí také někde platit. Se silným zdrojem asi už počítáte, thermal design power karty není stanoven na 286 wattů jen tak. Přestože chladič je skoro samá měď (HD 4870 X2 je na první pohled subtilnější než GeForce GTX 280, ale mnohem těžší), i tak si pro uchlazení obou čipů s jediným zhruba 7cm větráčkem musí logicky dopomoci pořádným foukáním.

V klidu je však Radeon HD 4870 X2 vcelku tichou kartou, v zátěži ale zvýší otáčky prakticky hned po přepnutí do 3D a po chvíli intenzivního zatěžování se tak Radeon HD 4870 X2 promění ve fén. Dlouhotrvající test karet se stal docela nepříjemnou záležitostí a majitelům těchto modelů se základními chladiči není co závidět.

Po stránce výkonu je však Radeon HD 4870 X2 od Radeonu HD 3870 X2 obrovským skokem vpřed. Výkonově vás jistojistě nezklame, s provozními vlastnostmi už je to horší. Jestli ale víte, jak jej tiše a dobře uchladit, užijete si s ním Full HD s vysokým stupněm vyhlazování, takřka kde si jen vzpomenete.

+ skvěle rychlý anti-aliasing
+ celkový výkon ve vysokém rozlišení
+ stačí jediný PCI Express ×16 slot (lépe 2.0)
- CrossFire neškáluje všude
- spotřeba 2D i 3D
- hlučnost v zátěži

Nvidia GeForce GTX 295

GeForce GTX 295 je karta obsahující dva tištěné spoje, z nichž každý má svůj grafický čip (GPU), paměťové moduly a další nezbytnosti. Komunikace probíhá přes SLI (Scalable Link Interface), tedy Multi-GPU řešení společnosti Nvidia. O jednotlivých polovinách GTX 295 se nedá říct, že by to byly GeForce GTX 260, ale ani se nedá říct, že by to byly GTX 280. Každopádně jsou to jádra G200 vyráběné již 55nm výrobním procesem a mají něco od každé z jmenovaných jednočipových předchůdkyň.

GeForce GTX 295 má 448bitovou paměťovou sběrnici a 896MB framebuffer jako GeForce GTX 260, ale má 240 stream procesorů v GPU jako GeForce GTX 280. Nenechte se zmást sčítáním Nvidie, propustnost opravdu není 223,8 GB/s a karta nemá limit až v úctyhodném 1,7 GB grafické paměti. Počet texturovacích jednotek (80 pro každý čip) GTX 295 podědila po GTX 280, počet ROP a pracovní frekvence jsou pro změnu opsány od GTX 260.

Co se rozměrů týče, podařil se návrhářům Nvidie majstrštyk: GeForce 295 GTX není větší než GeForce 9800 GX2, ani GTX 280/260 či třeba 8800 GTX/Ultra. Všechny karty si stejně jako konkurenční dvoučipové Radeony HD 3870/4870 X2 zachovávají maximální délku PCB do 27 cm a vejdou se tak do drtivé většiny middle tower skříní. Svaté pravidlo v poslední době překročil jen Sapphire Radeon HD 4850 X2.

Nvidia se od GeForce 8800 GTX a hlavně 8800 GT začala striktně držet stejného grafického stvárnění, jakoby vás vybízela k tvorbě sladěné sbírky. Povrch karty je jakoby sametový a má dá dát zapomenout na laciné, leské a brzy upatlané plasty z nedávné doby. Buď Nvidia myslela na podivíny, co grafiku vydělávají z počítače a laskají se s ní, nebo na recenzenty, aby neměly ošklivé odlesky světla a otisky prstů na fotkách karet v testech. Ale nebojte, celokapotáž slouží i prakticky: pro směrování vzduchu chlazení a jako ochrana karty.

Na rozdíl od jednočipových karet už Nvidia u svých Multi-GPU sendvičů opustila analogový TVout (miniDIN s S-Videem, kompozitním a RGB výstupem), DVI-I konektory nejsou ale na rozdíl od GeForce 9800 GX2 pod sebou. Je otázkou, zda se dočkáme karty se čtyřmi DVI-I výstupy: Nvidia sice nedávno v ovladačích uvedla multi-monitor s SLI, ale kvůli chlazení a nutném redesignu obou PCB to zřejmě není příliš pravděpodobné.

Karta vyžaduje stejně jako HD 4870 X2, GTX 280 či 9800 GX2 napájení v podobě jednoho PCI Express 6-pin a jednoho PCI Express 2.0 8-pin. Konektory už nejsou zeleně/červeně podsvícené jako u GeForce 9800 GX2 a nesignalizují tedy (ne)správnost připojení.

GeForce GTX 295 má kupodivu ještě solidní rezerve pro přetaktování. Při delším testování ve hrách jako Crysis nebo S.T.A.L.K.E.R.: Clear Sky jsem nakonec frekvence ustálil na 655/1480/1258 MHz (jádro/SP/paměti). Pomůžete si tak zhruba o 10 % ve výkonu, ale citelně se zvedne nejen spotřeba ve 3D, ale především ve 2D, a to téměř o 35 wattů. Přestane totiž fungovat podtaktování karty pro 2D (idle) na 300/100 MHz a na plné takty jsou na spotřebě samozřejmě cítit.

Přestože mi vydání GeForce GTX 295 přijde jako jakási původně nechtěná povinnost, nutno uznat, že Nvidia nic neodflákla. Na kartu o dnes už běžných rozměrech (délka 27 cm, dva sloty) nacpala dva výkonné čipy s 448bitovou paměťovou sběrnicí a zejména spotřeba karty v idle se dá považovat za rozumnou. Rovněž teploty kupodivu nestoupají do nebezpečných výšin a větrák se ve 3D přitom drží dlouho překvapivě zpátky. Navzdory nízké teplotě obou GPU však na svých implicitních 41 % docela ruší ve 2D (idle), mírně pokročilejší uživatel to naštěstí snadno vyřeší posuvníkem v RivaTuneru/Precision.

Kaliforňáné jsou zřejmě dostatečně poučeni z celé řady Radeonů HD 4800 a nezačínají už také s cenou o polovinu přesahující nejdražší kartu konkurence. Cena GTX 295 byla stanovena na stejnou hladinu jako u Radeonu HD 4870 X2, AMD samozřejmě reaguje snížením ceny své karty.

Potenciální kupce ale zajímá především jiná věc: herní výkon. O tom, že se SLI spřažení dvou GeForce GTX 200 v jedné kartě stane nejrychlejší herní grafikou své doby, nepochyboval určitě nikdo. Není to ale všechno tak růžové. Podzim byl totiž bohatý na mírně udivující hry co se týče nároků na hardware. Rozmach DirectX 10 se stále nekoná, a tak jsme se dočkali buď her jdoucích proti trendu předešlých let a závislých hodně na výkonu dalších komponent (především procesoru), nebo pro změnu her, jejichž nejvyšší detaily okořeněné třebas o nějaké to pozlátko DirectX 10(.1) pošlou do kolen jakoukoli grafickou kartu, GeForce GTX 295 nevyjímaje.

Ani 2,8 miliardy chytrých tranzistorů si stále neví rady s Crysis na velkých monitorech (či nedej bože s maximálním, very high (enthusiast v případě Warheadu), nastavením), do problémů je dostane třeba i druhý S.T.A.L.K.E.R. s vyhlazováním. I Zaklínač či ještě starší Oblivion jsou pro grafické orgie na 30" LCD pořád ještě těžkým oříškem.

SLI je na rozdíl od CrossFire už „od výroby" funkčnější v širším spektru her, navíc máte možnost vše jemně ovlivnit přes profily aplikací. Dokonalé ale SLI rozhodně není, pro dobré škálování výkonu musíte zvolit „dobré" hry. V případě ovladačů GeForce 181.20 jsem se setkal i s chybami v obraze: v Trackmania Nations Forever lze pozorovat jakési duchy (Radeony s novými ovladači mají při maximálních detailech zase v některých tratích pruhy namísto stínů), spouštěcí soubor Falloutu 3 jsem musel přejmenovat na Oblivion.exe (jinak jsem končil s BSOD).

V Oblivionu, v němž jsem kartu neměl problémy dostat na hladinu kolem 35 fps, byly v takovém náročném nastavení činnosti jako otáčení kolem dokola utrpením: přestože jsem FRAPSem nezaznamenal nějak hrozivě nestejnoměrné intervaly mezi snímky, subjektivně byla plynulost hry i při relativně dostatečné snímkové frekvenci špatná; řekl bych horší než s jednočipovou kartou při 20 fps. Na druhou stranu jsem kartu ke třiceti snímkům za sekundu dostal třeba i v Trackmanii a plynulost byla stále na dobré úrovni.

Fajnšmekry s dostatkem financí karta určitě nezklame, pro ty, kdož hledají optimální řešení mezi výkonem a cenou samozřejmě není. Nebude zřejmě ani pro ty, kdo žádají to absolutně nej: zde se vlády pravděpodobně ujme 3-way SLI tří GeForce GTX 285 a nikoli Quad-SLI dvou GTX 295. Kdo chce ale už teď nejvýkonnější grafickou kartu a nemá desku s podporou SLI, přehmat díky celému souboru solidních vlastností s GTX 295 neudělá.

+ výkon
+ stačí jediný PCI Express ×16 slot (lépe 2.0)
+ až na výjimky ideální partner k 30" monitoru
+ rezerva pro přetaktování
+ dobré chlazení
+ spotřeba (vzhledem k výkonu a konkurenci)
- nastavení větráku pro 2D (idle)
- spotřeba 2D i 3D
- Multi-GPU nemoci (nejistota dobrého škálování, input lag, micro-stuttering)

3DMark Vantage vs. skutečné hry

Duely: 8800 GT vs. HD 4830 a HD 4870 vs. GTX 260

V testu vykrystalizovaly dvě velice vyrovnané dvojice grafických karet, které nejenže stojí zhruba stejně, ale jejich výkon je také přibližně zhruba stejný. Následující tabulky bez nějakého řazení dle priorit (to si uděláte už sami) vám snad umožní správně si vybrat na základě vlastností, které od své grafické karty žádáte.

GeForce 8800 (9800) GT vs. Radeon HD 4830

Radeon HD 4870 (1 GB) vs. GeForce GTX 260 (SP216)

Verdikt

Možná jste si už také všimli, že s drobnými odchylkami v současném vyrovnaném souboji Nvidia vs. ATI platí fakt, že podobně drahé produkty obou rivalů podávají přibližně podobný výkon. Při řízení se cenou tedy kupující zásadní přehmat neudělá, zajímavější to může být pak u dalších vlastností grafické karty.

Začneme-li od spodní hladiny našeho testu, stojí určitě za vypíchnutí nejlevnější a nejpomalejší testovaná karta: Radeon HD 4670. Tento Radeon překvapivě příliš nezaostal za GeForce 9600 GT, párkrát ji i porazil a hlavně se jedná o skvělou kartu do úsporného počítače či HTPC. Ocenění se nemusím bát udělit ani testované kartě od Gigabyte, jelikož její nízká cena dává prostor k (snadnému) vyřešení hlučnosti chlazení.

GeForce 9600 GT sice v přetaktované a pasivně chlazené podobě není špatná, v ceně 2750 Kč se však blíží GeForce 9800 GT a Radeonu HD 4830, což pro ni není ideální stav. 64 stream procesorů přece jen v novějších hrách není tak úplně dostatečným počtem.

Na minulé stránce jsem podrobněji rozebral neskutečně těsný souboj Radeonu HD 4830 a GeForce 8800 GT. Přestože provedení Sapphire spíše přineslo plusy oproti ref. provedení ATI, nakonec i tak svým setem předností zvítězila GeForce 8800 GT (již dnes koupíte pod jménem 9800 GT).

GeForce 8800 GTX byla v testu už jen jako zajímavost a prokázalo se, že za dnešní střední třídou v podobě GeForce 9800 GTX+ a Radeonu HD 4850 tato dřívější královna nijak zvlášť nezaostává. Radeon HD 4850 trochu ztratil na své výhodnosti, stále se však jedná o velmi dobrou volbu. To GeForce 9800 GTX+ je diskutabilnější, při zvážení všech pro a proti by měla být nanejvýš jen lehce dražší než HD 4850.

Radeon HD 4870 512 MB už ostatním kartám odskakuje jak cenově, tak výkonnostně a jedná se o kartu, se kterou nemusíte přemýšlet nad tím, zda na 24" LCD ještě zvládne i vyhlazování hran. Bohužel se už objevilo pár her, kterým 512MB frame buffer u takto jinak výkonné karty nestačí a proto bych asi doporučil nešetřit 800 Kč a zakoupit 1024MB verzi. Ta je, jak jste v duelu na minulé straně mohli vidět, právě tak dobrá jako GeForce GTX 260 (SP216). GeForce má soubor vlastností ještě o něco lepší, Nvidia by však zasloužila dostat přes prsty za to, jak je vždycky z nějaké výhodné karty v ČR nedostatkové zboží.

Volba mezi GeForce GTX 260 a Radeonem HD 4870 by se u mě zakládala také s ohledem na základní desku: pozdější rozšíření výkonu dokoupením druhé karty do SLI/CrossFire má už u obou karet s velkým frame bufferem a solidním výkonem i s jedním čipem svůj smysl. To ostatně ukazuje jak Radeon HD 4870 X2, tak GeForce GTX 295.

V highendu už žádnou kartu za oceněníhodnou neoznačím. GeForce GTX 280 se teď sice objevuje za zajímavé ceny, GeForce GTX 285 je volbou pro všechny, kdo se bojí SLI/CrossFire a přesto chtějí špičkový výkon, Radeon HD 4870 X2 vydržel kralovat pět měsíců a stále dokáže mnoho her a nastavení předvést s nevídanou rychlostí a GeForce GTX 295 je takřka po všech stránkách povedenou multi-GPU kartou, žádná z karet ale nepředvádí na monitorech běžných smrtelníků výrazný odstup od zbytku daleko levnějšího pelotonu, jako tomu bylo třeba za časů Radeonu 9700 Pro nebo GeForce 8800 GTX.