V počítačích a noteboocích se SSD během posledních let standardizovala na formátech 2,5" SATA a M.2, ovšem v kompaktnějších zařízeních typu tablet a podobně se obvykle setkáte s nějakým jednodušším úložištěm pájeným přímo na desku, například čipem eMMC. I do tohoto formátu se ale chystají modernější a výkonnější technologie jako NVMe a připojení přes PCI Express. V červnu odhalil takové miniaturní SSD s velkou kapacitou na jednom čipu Samsung, nyní se s podobným NVMe miniúložištěm přidává také Toshiba. Opět půjde o jednočipovou náhradu za velké SSD s technologií NVMe, ovšem Toshiba jde na věc poněkud jinak, než korejská konkurence.
Toshiba již jednočipová SSD na bázi
NVMe 1.1a vyráběla dříve, odhalila je loni pod
označením BG1. Pouzdra BGA o rozměru 16 × 20 mm
měla kapacitu 128 nebo 256 GB a rozhraní PCI Express 2.0 ×2.
Na tato úložiště nyní firma naváže pokročilejší variantou,
která bude založena na její zatím nejmodernější NAND –
vrstvené paměti BiCS druhé generace (Toshiba s partnerským
WD mezitím již oznámili i generaci
třetí, ve výrobě a komerčním nasazení je však zatím
jen ta předcházející).
Nová NAND s vyšší kapacitou
umožní nabídnout v BGA formě také 512GB kapacitu. Použity
jsou čipy typu TLC, což potenciálně znamená nižší výdrž
proti MLC, jenže u vrstvených NAND je na druhou stranu použit
starší proces s menší miniaturizací, čímž by měla být
houževnatost naopak zlepšena. Nová generace BG1 zůstává
u připojení pomocí dvou linek PCI Express, ale nyní již
generace 3.0, což dává přenosovou kapacitu až 2 GB/s.
Protokol byl rovněž povýšen na NVMe 1.2. Starší verze těchto
čipů uváděla sekvenční rychlost až 715 MB/s při čtení
a 228 MB/s při zápisu, ale pro novou zatím čísla
nemáme. Netušíme tedy, do jaké míry bude dvojnásobná přenosová
rychlost rozhraní saturována.
Pouzdro čipů by mělo zůstávat na
stejné velikosti 16 × 20 mm s výškou 1,60 mm a údajně
váží jediný gram, což by mohlo být lákavé pro ultrabooky.
Spotřeba nicméně jako výkon a kapacita také odpovídá
větším SSD: při aktivitě může být příkon až 2,8 W
(při nečinnosti by ale měl být na úrovni miliwattů díky
úsporným režimům). Kromě BGA verze by měla být opět dostupná
i verze osazená na modulu M.2 s délkou 30 mm
(M.2-2230).
HMB: Mezipaměť v hlavní RAM
místo vlastního bufferu
Jednočipová SSD Toshiby se liší od
těch Samsungových mimo jiné tím, že nepoužívají vlastní
paměť DRAM jako mezipaměť a pro načtení mapovacích
tabulek dat v NAND. To zjednodušuje návrh a znamená
menší cenu, ale nevýhodou je značně nižší výkon, disk totiž
musí tabulky číst z NAND. Toshiba však u těchto BGA
disků využívá jednu z nových možností, kterou dává NVMe
1.2, tak zvanou technologii HMB (host memory buffer). Jde jednoduše
o to, že si disk vezme jako mezipaměť kousek operační
paměti počítače.
Nemusí přitom jít o nijak velký
blok, podle Toshiby lze výkon SSD bez DRAM zlepšit o desítky
procent i s malým HMB. V testu, kdy mělo SSD pro své
potřeby přidělených 37 MB z operační paměti, údajně
Toshiba při náhodném přístupu do 16GB sekce disku dosáhla
zrychlení čtení o 30–65 % a zápisu o 70–115 %
(čísla pro hloubku fronty 1 a 32). Přitom by prý tato
RAM měla být použita jen jako cache pro ony mapy dat, nikoliv jako
zapisovací buffer, což by zvýšilo náchylnost ke ztrátě dat
v případě výpadku napájení či zatuhnutí počítače.
Tam, kde se u SSD hledí na cenu, by tudíž mohla technologie
HMB být docela zajímavým vylepšením.
Technologie NVMe HMB
V tuto chvíli však nehrozí její
větší rozšíření, ačkoliv by ji už měly umět některé
řadiče (například od Marvellu). HMB totiž zatím nemá nativní
podporu v ovladačích a operačních systémech. Pro
fungování HMB je ale spolupráce hostitelského systému nutná,
takže technologie bude v podstatě využitelná až v momentě,
kdy ji začnou podporovat Windows. Do té doby podobná SSD budou
muset fungovat bez HMB. Tato SSD Toshiby mají nicméně být
v masové výrobě až ke konci roku, takže se ještě situace
s ovladači může mezitím pohnout.
Zdroj: AnandTech
