V našem hardwarovém zpravodajství jste se už několikrát mohli setkat s informacemi o procesorové architektuře RISC-V. Tato instrukční sada a na ní založená procesorová jádra byla navržena a vyvinuta jako otevřená a svobodná alternativa k dnešním mainstreamovým CPU architekturám. Její velkou výhodou je, že podobně jako u hnutí open source v softwaru patří k oné svobodné povaze i to, že je dostupná zadarmo. Zdá se, že díky tomuto začíná RISC-V skutečně prorážet jako alternativa k zavedeným licenčním architekturám ARM nebo MIPS. Nyní si totiž RISC-V připisuje důležité vítězství, které možná bude odrazovým můstkem pro další expanzi: získává prvního skutečně velkého zákazníka či uživatele.
Na v pořadí sedmém RISC-V Workshopu minulý týden se podporou iniciativy RISC-V pochlubila společnost Western Digital, jeden z hlavních výrobců pevných disků a po koupi SanDisku také výrobce úložišť typu SSD (pomineme-li další enterprise produkty). Western Digital ale neoznámila jen nějakou nezávaznou participaci, ale rovnou to, že ve svých produktech skutečně přechází na procesorová jádra architektury RISC-V, což je docela velká věc.
Western Digital nemá na první pohled s procesory nic společného, řekli byste. Jenže jeho disky používají docela velké množství procesorových jader v různých řadičích, ať už u HDD, nebo SSD. Řadiče SSD již dávno využívají vícero jader obvykle na úrovni Cortexů řady M, což nejsou zrovna nejprimitivnější jádra, a také HDD již před několika lety mívaly uvnitř několik CPU jader (viz třeba tuto analýzu). WD uvádí, že ve svých různých produktech pošle za jeden rok na trh přes miliardu procesorových jader.
Toto množství je už docela zajímavé i z hlediska toho, že každé jádro výrobce daného čipu něco stojí, jelikož se za něj platí licenční poplatky. Z tohoto důvodu a snad také na základě přesvědčení, že open source technologie by měla dlouhodobě být výhodná i technologicky, chce Western Digital eventuálně úplně přejít na architekturu RISC-V a různé řadiče, které nyní používá, na tuto instrukční sadu přemigrovat. Dalším důvodem je údajně také modulární povaha této instrukční sady, díky které se procesory budou dát upravovat pro konkrétní určení. Přechod se samozřejmě nestane okamžitě a proces to bude postupný, ale RISC-V ho zdá se plánuje provést na velké části svých produktů a nejen v nějakém omezeném měřítku. V době, kdy přechod doběhne, by už prý počet různých mikrořadičových a podobných CPU jader – v té době již založených na RISC-V – mohl v jeho produktech přesahovat miliardy dvě.
Pro RISC-V je tedy Western Digital jako klient docela důležitý úlovek. Ačkoliv společnost zřejmě do partnerství jde také proto, že jsou jádra RISC-V zadarmo, bude projektu prospívat nepřímo, tedy financováním a spolupodílením se na vývoji. Takto významný uživatel také slouží jako důkaz, že RISC-V „na to má“ a může konkurovat zavedeným firmám nabízejícím komerční licenční jádra. WD jakožto průkopníka (a také třeba Nvidii, která RISC-V také v roli mikrořadiče nasadila) mohou následovat další společnosti, které používají ve svých produktech velké množství licenčních jader. Toto vítězství by tak mohlo být začátkem procesu, během kterého by zejména třeba ARM mohl přijít o poměrně velký tržní podíl v této oblasti.
Propojení úložišť a výpočetních úloh?
Western Digital má přitom možná s architekturou RISC-V větší plány než jen použít ji jako náhradu za ARM v mikrořadičích a ušetřit tak pár centů na celkových nákladech za jeden disk. Firma ve své prezentaci hovoří o propojení dat a výpočetních aspektů, kdy už nechce tvořit jen úložiště samotná, ale produkt, který s daty zároveň už dokáže i pracovat. Zda to znamená větší integraci úložiště se systémem (oproti dnešnímu stavu, kdy je zařízení schováno za abstrakcí rozhraní SATA/SAS nebo NVMe), nebo naopak integraci určité „inteligence“ do disků, nebo to, že Western Digital začne stavět vlastní NAS a servery, těžko říct. Ovšem RISC-V s tím má přímo souviset, takže se možná ještě dočkáme nějakých překvapení. Je možné, že Western Digital nebude na bázi RISC-V vyvíjet jen řadiče disků, ale přímo nějaké pokročilejší procesory, které by již mohly konkurovat výkonným CPU pro servery a síťovou infrastrukturu.
