Digitální obrazové snímače CCD nebo CMOS, které se používají ve skenerech nebo fotoaparátech, jsou totiž jen černobílé, resp. zachycují pouze jasovou složku scény. Abychom dostali přesné barvy, potřebovali bychom trojici snímačů, z nichž jeden by zachycoval červenou, druhý zelenou a třetí modrou složku. To je náročné jak prostorově, tak i finančně. Bayer proto už v roce 1975 navrhl filtr (patent 3 971 065), který propouští světlo jedné vlnové délky a každému pixelu tak přiřadí jednu barvu.
Filtry jsou uspořádány v mřížce, jak vidíte na obrázku – čtvrtina z nich je modrá, čtvrtina červená a polovina zelená (na ní je okolo nejcitlivější). Kvůli tomu má ale výsledný obrázek jen třetinové barevné rozlišení, zbytek se musí dopočítat (interpolovat). Je to kompromis, díky kterému mohou být snímače levnější, daní je horší kvalita. Problém řeší vícečipové přístroje, případně pokročilé snímače, jako je Foveon od Sigmy.
Přesto se nápad zrozený v Kodaku používá v drtivé většině dnešních fotografických přístrojů od nejlevnějších webkamer až po profi zrcadlovky. Za to patří panu Bayerovi velký dík.
Zdroj: Wikipedia, Imaging Resource
