O to, jak telefon zbavit šňůry, se vědci snažili hned po druhé světové válce. V USA byla již v roce 1946 spuštěna
síť Mobile Telephone System, na které pracovala Motorola a Bellovy laboratoře. Radiotelefony měly formu kufříků nebo velkých
krabic umístěných v automobilech a prakticky šlo jen o chytřejší vysílačky (bylo však možné najednou mluvit i poslouchat).
Vyžadovaly ruční přepojování a neměly žádnou ochranu proti odposlechům. Takových sítí ve světě vzniklo několik a byly navzájem
nekompatibilní. Dokonce i v tehdejším Československu (roku 1978) vyvinula pardubická Tesla mobilní síť AMR – Automatizovaný
Městský Radiotelefon. AMR i americkou MTS označujeme za sítě nulté generace.
Martin Cooper s prvním mobilem po 34 letech
Téměř třicet se „nic nedělo“, čekalo se na důležitější vynálezy, které by miniaturizaci dovolily (tranzistory). Bellovy
laboratoře ale pracovaly na skutečném mobilu, který by uživatel mohl nést v jedné ruce, a celulárních sítích, jež by
pomocí množství vysílačů dokázaly pokrýt velké území. Dosavadní modely počítaly s jedním velkým vysílačem podobně jako
televize či rádia. Jenže prvenství jim vyfoukla Motorola.
Martin Cooper se údajně inspiroval komunikátorem ze Star Treku (ač to později sám popřel) a představil vedení firmy svou
vizi skutečně mobilního telefonu, který člověk může držet v ruce. Motorola dala nápadu zelenou a Cooper se svým týmem dokázal
první mobil vyrobit za 90 dní. Jmenoval se DynaTAC (DYNamic Adaptive Total Area Coverage). Na střechu dnešní budovy Alliance
Capital na newyorské Šesté avenue pak firma instalovala první celulární vysílač.
Během 3. dubna 1973 firma uspořádala v hotelu Hilton tiskovou konferenci, na které chtěla mobil ukázat světu. Cooper
při představení novinky uskutečnil první hovor a nezavolal nikomu jinému než Joelu Engelovi, vedoucímu vývoje mobilů z konkurenčních
Bellových laboratoří. „
Joeli, tady je Marty. Volám ti z mobilního telefonu. Skutečného ručního a přenosného telefonu.“
Dnes si ani nedokážeme představit, jak DynaTAC změnil svět. Kdyby první mobil vyrobil Engel, americká Federální komise pro
komunikace by nejspíš odsouhlasila návrh operátora AT&T (vlastnil Bellovy laboratoře) na převedení potřebných rádiových
frekvencí pouze jediné firmě. AT&T by tak měl monopol v pevných i mobilních sítích a to by zcela jistě pokrok zbrzdilo.
Každopádně trvalo dalších 10 let, než se DynaTAC začal skutečně prodávat. Mezitím se stačily rozšířit celulární analogové
sítě (1G) do téměř celého světa, ač stále neexistoval jednotný standard. Amerika měla AMPS, severní a východní Evropa (včetně
ČSFR) používala NMT, vlastní systémy vyvíjely Británie, Francie, Německo, Itálie, Španělsko či Japonsko (tam jich bylo hned
několik).
Česko bylo první zemí východní bloku, které spustilo vlastní mobilní síť
Skutečná revoluce přišla až v 90. letech s nástupem digitálních 2G sítí (GSM, CDMA), které již bez problémů fungovaly
všude. Zároveň se telefony staly opravdu kapesními a relativně levnými, takže si je mohl dovolit každý. Motorola byla
celých 40 let u toho. Vyzkoušela si všechny možné konstrukce telefonů, byla u zrodu supertenkých přístrojů, smartphonů, nasadila
spoustu operačních systémů…
Jenže stejně jako Nokia „nepřežila“ poiphonovskou dobu a nástup dravých čínských. Firmu proto v roce 2014 koupil Google,
jenže ten místo vzkříšení vysál patenty, přebral šikovné inženýry a firmu rozdrobil na další části. Mobilní divizi nakonec
předloni prodal Lenovu. Tvůrčí tým Motoroly sice převzal dohled na designem, značka Motorola z telefonů zmizí. Odteď
to je jen Lenovo. Podle původného plánu měly lepší telefony spadat do řady Moto, ty levnější pak do série Vibe. Letos na
podzim však čínská společnost rozhodla, že všechny budou Moto. K původním Moto E, G a X letos přibyla Z a nově i M.
Samotná značka Motorola sice zmizela z mobilů, ale nikoliv z našich srdcí. Připomeňme si veleúspěšné, zásadní,
odvážné nebo jinak zajímavé telefony její historie. Pokračujte v další kapitole.
První mobil, véčko i krásná stylovka
DynaTAC 8000X (rok 1983)
Trvalo deset let, než Motorola dokončila Cooperem představený prototyp a získala úřední povolení k prodeji. DynaTAC 8000X
byl prvním komerčně dostupným mobilem. Finální verze byla o čtvrtinu lehčí, ale stále vážila 800 gramů. Cihla měla na výšku
25 cm a k tomu ještě dlouhou anténu. Na jedno nabití DynaTAC vydržel jen hodinu hovoru, pak se musel 10 hodin nabíjet.
Kdo viděl film Wall Street (jedničku nebo dvojku), je to ten telefon, který používal Gordon Gekko (Michael Douglas).
DynaTAC byl první příruční telefon vůbec
MicroTAC 9800X (rok 1989)
Za kapesní telefon se dal považovat až nástupce DynaTACu, měl jen 20 cm a 350 gramů. MicroTAC dostal také bohatší červený
LED displej, více funkcí (například převodník měn) a tlačítka, která po stisknutí vydávala zvuk. Charakteristickým znakem
byl odklápěcí kryt klávesnice a výsuvná anténa. Obojí ale bylo pouze pro efekt. Anténa byla ve skutečnosti integrována v těle
a kryt neobsahoval mikrofon, pouze chránil klávesnici.
MicroTAC se už dal považovat za kapesní
StarTAC 3000 (rok 1996)
První véčko na trhu. Kloub se přesunul nahoru. V základně byl displej, tlačítka a mikrofon, v krytu se nacházelo
sluchátko. První StarTAC už měl na výšku jen necelých 10 cm a vážil 88 gramů. Podporoval esemesky, jako jeden z prvních
měl vibrační zvonění a novinkou bylo i grafické zobrazení síly signálu. Řada StarTAC se dočkala několika nástupců, které
vylepšovaly síťovou podporu (včetně podpory více pásem GSM) a měly například také monochromatický grafický displej.
StarTAC vyšlapal cestu véčkům a už byl maličký
V100 (rok 2000)
Komunikátory od Nokie byly velmi drahé, BlackBerry zatím telefony nedělalo a Ericsson pro své mobily nabízel jen externí
QWERTY klávesnice. V tom Motorola chtěla oslovit masy komunikátorem V100. Vypadal jako malý plastový notebook, ale necílil
na manažery, ale spíš mladé, kteří chtěli pohodlněji psát esemesky. V100 používala průhledné plasty, takže šlo vidět, co
se nachází uvnitř. Sluchátko a mikrofon byste tam ovšem nenašli. Telefonovat se muselo s přiloženým handsfree.
Motorola V100 byla levným komunikátorem
V70 (rok 2002)
Když už měl véčko každý, Motorola chtěla zkusit udat jiný směr. V70 byl stylovka, u které klávesnici nechránil flipový kryt,
nýbrž otočný (a navíc hliníkový) podobně jako luneta u hodinek. Displej mimochodem vypadal, že je kruhový. Ve skutečnosti
byl ale uvnitř vepsaný obdélník. O šest let později Motorola přišla s nástupcem pojmenovaným jako Aura. Byl hodně drahý,
postrádal anténu a měl odolnější tělo vyrobené z nerezové oceli, displej pak chránilo safírové sklo.
Stylovka V70 byl odvážná až příliš
Motorola donutila Apple udělat iPhone
MPx200 (rok 2003)
Tohle nebyl žádný přelomový přístroj, ale stal se hodně populárním, protože mu rychle spadla cena. Chytré véčko v kvalitním
těle běželo na systému Windows Mobile. Mělo hodně dlouhou podporu, takže se nakonec dočkalo i ROM s poslední verzí WM
6.5. Nechyběl sekundární (úsporný) černobílý displej a čtečka velkých SD karet. Díky ní bylo možné telefon rozšířit také
o fotomodul, protože integrovaný foťák chyběl.
Po snížení ceny se z MPx200 stal hit
Razr V3 (rok 2004)
Nejúspěšnější telefon v historii Motoroly, celkové prodeje překročily hranici 130 milionů kusů. Úspěšný byl i přes
svou vysokou cenu. Byl to první zástupce supertenkých telefonů, v zavřeném stavu mělo véčko pod 14 mm, krása ale vynikla
po otevření. Celokovové tělo, plochá klávesnice, špičkový displej na přední i zadní straně. Tehdy byla Motorola nejvíce cool.
Razr měl několik nástupců a přežil i dobu smartphonovou. Výrobce uvedl několik verzí s Androidem a krásným kevlarovým
tělem.
Razr V3, nejúspěšnější Motorola v historii
Rokr E1 (rok 2005)
První mobil s integrovaným přehrávačem iTunes nebyl iPhone, ale o dva roky starší Rokr. Představil jej sám Steve Jobs
spolu s iPodem Nano. Jeho multimediální výbava byla velmi dobrá, telefon měl dokonce stereo reproduktory. Jenže Rokr
měl také spoustu chyb, byl pomalý, omezený a roční spolupráce mezi Applem a Motorolou hodně skřípala. Sám Jobs v biografii
přiznal, že ten telefon byl prostě mizerný. To jen uspíšilo vývoj jejich vlastního mobilu. A všichni víme, kde je dnes Apple
a kde Motorola.
Rokr E1 byl tak špatný, žel musel Apple udělat iPhone
Motorola Q (rok 2006)
Kvéčko bylo velmi dobrou alternativou pro BlackBerry. Telefon měl na svou dobu velký 2,4" displej a prostornou QWERTY klávesnici,
směrový kříž a podobně jako kanadská konkurence i boční otočné kolečko. Běžel na nedotykové verzi Windows Mobile s bohatou
softwarovou výbavou a manažerskými funkcemi. V Evropě jsme na telefon museli rok čekat, nakonec přišla až vylepšená
edice Q 9h s podporou GSM/UMTS sítí, rychlejším procesorem a větší pamětí.
Motorola vždy udávala směr, ale Q byla kopírka BlackBerry
Atrix 4G (rok 2011)
Microsoft chce prorazit s režimem Continuum, který z mobilu udělá desktop. HP uvedlo mobil a externí stanici ve
formě notebooku, který umí totéž. Jenže Motorola s podobným konceptem přišla již před pěti lety. Tehdy uvedla telefon
Atrix 4G s Androidem, který po připojení k dokovací stanici (stojánku nebo notebooku) na telefonu spustil upravenou
verzi Ubuntu Linuxu v desktopovém módu. Atrix měl jako jeden z prvních mobilů i čtečku otisků. Bohužel to byla
slepá větev, Motorola již nástupce nepřipravila.
Atrix 4G měl „Continuum“ již v roce 2011
