Jak vyrobit počítačovou klávesnici? Na tohle si každý výrobce odpovídá po svém, a přestože z dálky je to všechno stejná skladba tlačítek, rozdílů je mnoho. Rozložení podle PC/AT mají klávesnice dodnes, jenže standard je to velmi volný a výrobci klávesnic či notebooků si jej často přiohýbají. Většinou k horšímu, ať už z důvodu nějakého pokusu o vlastní design, nebo kvůli ušetření. Problematická místa mají hlavně notebookové klávesnice, ale i ty desktopové.
Nebudu řešit kvalitu spínačů či provedení, ani zda jsou mechanické modely lepší. Pokud se výrobce holedbá kvalitní klávesnicí, myslím tím právě spínače, ale už vám zamlčí, že experimentoval s umístěním Insertu, nebo si spletl šipky s nějakými nedůležitými tlačítky. Následující seznam může být subjektivní, vychází ale z mnohaleté práce s nejrůznějšími klávesnicemi. Pokud by vás něco z toho uráželo, berte to jako stesky jednoho konzervativního uživatele.
1. Více standardů rozložení
Nemám na mysli qwerty a qwertz (lepší je samozřejmě qwerty :), ale fyzický tvar některých kláves. Enter je někdy velký přes dva řádky, jindy poloviční (dříve se dělala ještě třetí varianta obřího Enteru s malým Backspacem) a levý Shift má také dvě různé velikosti. Existují totiž dva hlavní standardy (japonský JIS nepočítám) rozložení ANSI a ISO. První je severoamerický, druhý evropský. Výrobci to ale nedodržují.
Vybírat třeba notebook i podle tohoto parametru není nic příjemného. U některých notebooků je vidět zdvojení zmíněných kláves Enter a Shift, dělá to tak třeba Acer, kdy výrobce použije stejný díl šasi, ve kterém má pro obě varianty Enteru a Shiftu jednu velkou díru.
Vydávat obě verze je dražší, a tak jsou některé klávesnice dostupné pouze globálně ve verzi ANSI (klidně i s vygravírovanou diakritikou). Jiné jsou pak ve i verzi ISO, a když jste zvyklí na jeden standard, ten druhý je někdy k vzteku.
2. Neodsazené kurzorové šipky
Výrobci zapomněli, jak mají vypadat šipky. Že by jako speciální klávesy třeba měly být trošku oddělené a dobře nahmatatelné. Jejich splynutí v klávesovém bloku je zločin proti ergonomii. Šipky musí být nějakým způsobem odsazené, aby na ně prsty pravé ruky padly i poslepu.
U notebooků se často objevuje peklo ve formě poloviční velikosti šipek nahoru a dolů, protože to někteří výrobci považují za hezký „design“. Zároveň je to jednodušší na výrobu. Apple od toho naštěstí už zase upouští. Kromě něj se v tomto bodu nejvíce snaží Lenovo s Thinkpady.
3. Chybějící numerický blok
Numerická klávesnice rozhodně není užitečná jen pro účetní. Logicky se nevejde do malých notebooků, ale často chybí i u těch velkých a někdy dokonce i u desktopových klávesnic. Oficiálním zdůvodněním výrobců bývá například to, že čísla jsou přeci i na alfanumerické části a klávesnice by u notebooku nebyla vystředěná k displeji, takže byste neseděli rovně.
Já si tedy dovolím nesouhlasit a 15,6" notebooky bez numerického bloku bych zařadil jako speciální kategorii. Na západě se ale čísla na alfanumerické části píšou pohodlněji, neboť jim tam nepřekáží diakritika.
4. NumLock jako pozůstatek 40 let starých klávesnic
Když už numerický blok máte, je tu další zbytečná potíž. Pominu fakt, že u něj někdy zbytečně chybí indikační dioda a vůbec tak nevíte, jestli máte zrovna aktivní psaní čísel. Problémem je vůbec existence tohoto přepínání.
Druhá funkce numerického bloku, kterou je náhrada všech kurzorových kláves, se totiž již prakticky nepoužívá. Historicky vznikla kvůli starým 84tlačítkovým klávesnicím, které ještě samostatné šipky vůbec neměly, ale už asi 44 let není potřeba.
NumLock je nyní zcela zbytečná funkce (i ve srovnání s Caps Lockem), která je jen k zlosti. Navíc se na něj nejde spolehnout a po restartu někdy zůstává vypnutý. Žádný výrobce ale ještě neměl odvahu tuhle funkci zrušit a blok ponechat pouze číslům.
5. Chybějící sedmá řada kláves
Tady musím zavzpomínat na některé staré notebooky, které měly sedm řad kláves a bohužel úplně vyhynuly. Dnešní klávesnice mají šest řad a v té horní kombinují funkční klávesy F1-F12 spolu s ovládáním hlasitosti či jasu. Jednu variantu máte nastavenou defaultně, ta druhá funguje se současným stiskem tlačítka Fn.
Většinou to lze i prohodit. Notebooky mají nad klávesnicí prostor a několik tlačítek pro ovládání hlasitosti, jasu a dalších speciálních funkcí by se jistě vešlo. Takové modely i existovaly. Jenže je to těžké, když většina výrobců notebooků už dnes neumí udělat zvlášť ani obyčejné zapínací tlačítko… Pro úplnost musím uvést, že i tehdejší klávesnice kombinovaly některé funkce.
6. F-klávesy
U téhle řady ještě zůstanu. Ergonomické modely mají F-klávesy oddělené po čtyřech. Za F4 a F8 je vždy malá mezera, takže jdou tlačítka lépe nahmátnout. Tohle oddělení ale čím dál více mizí a zůstává už jen u herních klávesnic, které jsou na tom s ergonomií o něco lépe (ale jak kdy). Udělat v ostrůvkové klávesnici místy jinou rozteč musí být pro výrobce nesmírně složité, ale je také možné, že jim to prostě jen nedovolí designové oddělení.
Musím zmínit ještě často nefunkční zkratku Alt+F4 pro zavření okna, neboť v polovině případů si omylem změníte jas. Je totiž potřeba stisknout navíc ještě Fn, ale i zde se můžete trefit do druhého módu a opět omylem změnit jas. Tuto „drobnost“ mají ošetřené pouze notebooky HP a Asus, jiní výrobci zřejmě zavírají okna myší.
7. Stříbrné klávesnice, na kterých není nic vidět
Velká část notebooků má stříbrné klávesnice, což je asi na fotce hezké, v reálu to ale dost snižuje čitelnost znaků. Představte si pak ještě zapnutí bílého podsvícení, které kontrast znak-klávesa navíc otočí, a budete rádi, že jste se ve škole naučili psát poslepu. Barevné varianty těla notebooků můžou být hezké, ale klávesnice má být černá!
Závěrečný postesk
V eshopech jsou dnes stovky modelů klávesnic v nejrůznějších cenových relacích. Kvalitní kancelářskou klávesnici ale budete hledat mnohem hůře než kdysi. Výrobci se hodně zaměřují na herní modely, které mají třeba kvalitní mechanické spínače, ale také vysoký zdvih a větší hlučnost. Důležité je u nich podsvícení RGB, každé tlačítko musí ideálně blikat jinou barvou i frekvencí, popisky mají nečitelný herní font jak z Diabla a přídavné programovací klávesy mnohdy zavazejí (pokud nejste hráč). Používat herní model na běžnou práci není zdaleka ideální.
Dražší modely klávesnic často zcela postrádají diakritiku. Od výrobce je to pochopitelné, neboť klávesnic za šest tisíc u nás prodají pár kusů. Možná si posloupnost ěščřžýáíé pamatujete, ale je prostě lepší tam ty znaky mít vygravírované.
Výrobci také někdy zkoušejí experimentovat a přemísťovat či rušit zažitá tlačítka. U některých to vadí více, u jiných (třeba Caps Lock) bysme někteří změnu již uvítali – neboť stejně slouží jen pro křičení v komentářích.
Zejména u notebooků pak řadě uživatelů vadí prohozené Fn a Ctrl. Výrobci umožňují jejich zpětné prohození v BIOSu, ale je to prostě zásah do ergonomie a výrobce nenapadne raději pár tlačítek přidat. Klidně za příplatek.
Jaká provedení klávesnice vám vadí? (lze zvoli více možností)
A co vadí na dnešních klávesnicích vám? Podělte se v komentářích.
Možná jsou ale tyhle stesky už stejně zbytečné a budoucností je šudlání prstem po displeji, přičemž klávesnice zůstane pouze virtuální. Mimochodem, nemáte tip na dobrou klávesnici? Ptám se pro kamaráda.