Acer TravelMate P645: téměř dokonalý pracovní notebook (recenze)

Acer má v tuto chvíli v nabídce hned dva top modely, které se téměř neliší cenou – jeden stojí 46 tisíc, druhý bez tisícovky padesát. Mají podobný hardware, podobnou cenu, přesto jsou naprosto odlišné. Aspire S7, který jsme testovali nedávno, patří ke stylovým ultrabookům, který zaujme svou stříbrnou barvou a tenkým provedením – v zavřeném stavu má jen 12 mm a řadí se tak k nejtenčím a nejlehčím (1,3 kg) na trhu. Má vynikající rozlišení dotykového displeje QHD, 2560 × 1440 bodů, což zajišťuje extrémně jemné body (ale jsou i ještě jemnější displeje).

 

TravelMate P645 oproti tomu míří úplně jinam. Je tlustší, i když 21 mm stále nikoho neurazí – ještě před pár lety by patřil mezi nejtenčí notebooky na trhu. Nemá dotykový displej, rozlišení nabízí „jen“ full HD, displej je matný s antireflexní vrstvou. Touchpad má klasická tlačítka, mezi kterými je umístěn snímač otisku prstu, klávesnice má standardní layout včetně funkčních kláves, uvnitř najdete 3G modem, nechybí tři USB porty a ethernet bez nutnosti používat redukci a můžete si pořídit dokovací stanici.

 

Dvě konfigurace pro byznys

Zkrátka P645 je plně byznysový notebook, který kromě k zábavě budete používat také k práci. Aspire S7 je v tomto směru hodně omezen, porty USB má jen dva, pro připojení k síti potřebujete redukci, displej je lesklý, tlačítka na klávesnici byla silně zredukována a hlavně chybí konektor pro dokování a snímač otisku, což je pro bezpečnost dat vynikající funkce. Oba notebooky si ale najdou své uživatele – S7 míří na mladé lidi, kteří chtějí využívat i dotykové aplikace a jde jim o minimální rozměry pro přenášení, P645 se svým provedením, funkcemi i designem hodí do konzervativní kanceláře.

 

Zatímco S7 se nabízí pouze v jediném „top“ provedení, P645 si můžete pořídit ve dvou konfiguracích, které se od sebe liší výrazným rozdílem patnácti tisíc. Přitom i ta základní za 33 890 Kč je velice dobře vybavena, má procesor Core i5 i5-4200U, 8 GB RAM, 500GB disk (+SSD), full HD IPS displej a nechybí jí nic z výše uvedených vlastností. Dražší model za 48 990 Kč už má Core i7-4500U, 12 GB RAM, vlastní dedikovanou grafiku Radeon 8750M, 256GB SSD a 3G modem. Zkrátka nenajdete nic, co by tomuto modelu chybělo (snad jedině mechanika, ale tu dnes už nikdo nedělá).

Černá a pevná klasika

Aby dobře zapadl i do konzervativní kanceláře a hodil se k obleku manažera, má P645 klasickou černou barvu. Nikde také nenajdete žádné lesklé zakončení, všechno je matné a příjemné na dotek. Základem je klec z hořčíkovo-hliníkové slitiny, která je schována do šasi z uhlíkových vláken, takže pevnost je zaručena. Oproti hliníkové S7 je povrch jednak příjemnější na dotek a jednak v zimě vás nebude zpočátku povrch notebooku zábst do rukou. Mimochodem, P645 získal cenu za design Red Dot Award a osobně musím přiznat, že se mi tento černoušek líbí – i když S7 svým designem a stříbrně-bílým provedením přitáhne pozornosti určitě více.

 

Design P645 vyniká v podstatě tím, že nijak nevyniká – každý z výrobců notebooků se snaží nějak zaujmout, nějakým prvkem, který vás trkne na první pohled, což je případ právě neustále zmiňované S7. Ta má například bílé víko překryté sklem. TravelMate je pravý opak: černý, jednoduchý, konzervativní, funkční. Nikde žádné výstřelky, důraz na maximální ergonomii. A tu rozhodně nelze tomuto notebooku vytknout. Displej je matný, takže se neleskne, klávesnice má standardní rozložení a všechny funkční klávesy jsou na svém místě, bílé popisky na černém pozadí jsou skvěle čitelné i za šera, touchpad má tlačítka, což usnadňuje ovládání.

 

Provedení notebooku je příkladné, šasi se ani nehne, natož aby zavrzalo. Displej je zasazen v tenkém rámečku, takže ačkoliv jde o čtrnáctku, je notebook stejně široký jako třináctipalcový S7 (ale je hlubší, už jenom kvůli jinak řešeným kloubům displeje). Vadí ale měkké klouby displeje – víko se hýbe až příliš snadno a když notebook v otevřeném stavu vezmete ze stolu do ruky příliš prudce, víko se vyvrátí dozadu. Oproti S7, která je pevná jako skála, je to výrazný rozdíl. Na omluvu nutno přiznat, že S7 je dotykový, takže pokud používáte dotyk, je pro vás důležité, aby displej neutíkal vzad. To u P645 není třeba.

Snadný upgrade

Oproti S7 není šasi monolitické, takže spodní strana není jednolitá plocha, ale je zde kryt pevného disku a pamětí a malý šuplík pro kartu SIM. Baterie ale schována je, což znamená horší přístupnost při případné výměně; na druhou stranu je to operace, kterou nebudete provádět dříve než za dva roky. Výhodou P645 je možnost snadného upgradu pevného disku, což u S7 nejde – tam je pevný disk napájen přímo na desku a navíc v poli RAID kvůli zvýšení rychlosti. (Na druhou stranu S7 nabízí v základu 256 GB, což dostatečný úložný prostor; skoro každý dnes už používá cloud a většina i nějaké síťové domácí nebo firemní úložiště.)

U krytu slotu na kartu SIM se pak nachází další důležitý prvek P645 – konektor dokovací stanice. To je například pro mne doslova nutnost používání notebooku. Představa, že doma a v práci neustále zapojuji kabely (a notebook odpojuji i několikrát denně), mne skoro děsí. Dokovací stanice přichází i s další nabíječkou, jen musíte počítat s cenou navíc.

Pořádná porce portů

Portů má notebook standardní množství. Tři USB konektory, jeden vlevo, dva vpravo. Bohužel velmi blízko přední části, takže pokud máte třeba drátovou myš, bude vám kabel překážet. Konektory jsou navíc mělké, takže USB dongle ke klávesnici a myši nezajede dost hluboko a vyčuhuje ven o nezanedbatelně větší kus více než třeba v S7. Když pak chcete vzít notebook do ruky, jednak překáží a jednak si jej můžete zalomit. Na to je bohužel třeba dát pozor. Stejně tak další konektory jsou blízko, zapojíte-li tedy třeba kabel k monitoru a dalších pár drobností, budete mít na stole pořádnou „dráťárnu“. Už jen to jen důvod pro pořízení dokiny.

 

 

Zbytek konektorů je soustředěn na levé straně, standardní VGA doplňuje HDMI (DP a DVI je na dokovací stanici), výstup na sluchátka a vstup pro mikrofon a také ethernetový konektor s malou výklopnou částí, aby se vešel do designového zkosení spodní části. Právě ethernetový konektor v poslední době ultrabookům chybí – je to jasné, do tenkých těl se prostě nevejde. Například S7 má kvůli tenkému tělu i velmi tenký konektor nabíječky, která není s P645 kompatibilní.

Matný a s dobrými úhly

Displej notebooku přesně odpovídá parametrům byznysového modelu. Je matný a není dotykový, takže si jej neušpiníte špinavými prsty. Má klasický rámeček, protože není překryt žádným sklem. I v levnějším modelu je typu IPS, díky čemuž má vynikající pozorovací úhly. To je rozdíl oproti S7, který je typu MVA, a ačkoliv má slušné pozorovací úhly, při pohledu z boku ztrácí kontrast a blednou barvy. Nic takového na P645 pozorovat nebudete.

Displej má rozlišení full HD, což je méně než na S7, na druhou stranu je to vhodnější volba. Proč? Příliš vysoké rozlišení je totiž nevhodné pro desktopové aplikace a pro plochu Windows obecně – zejména ve chvíli, když chcete používat externí monitor. Windows si s tím zkrátka nedokážou poradit. Full HD na 14“ displeji je oproti tomu použitelné i při základním nastavení dpi 100 %, takže nemusíte nic řešit – stačí mít jen solidní zrak, protože některé prvky jsou přece jen trochu malé.

Tip: Proč je vysoké rozlišení notebooků spíše na škodu

U běžných aplikací jako je Word, Excel nebo Explorer, které umí zvětšit svůj obsah nezávisle na nastavení systému, je vysoké rozlišení bezesporu přínosem, protože nabídne jemnější písmo. Navíc, pokud používáte externí displej s full HD rozlišením, zůstávají velikosti oken při přepínání displejů stejné a není nutné je manuálně pokaždé upravovat.

Pravda je, že bez dotyku jsou Windows 8 trochu ochuzeny, protože mnohé aplikace pro Metro jsou ovládaný dotykem. Na druhou stranu u byznysového notebooku si představuji poněkud jiné zaměření, takže toto by vadit nemělo. Navíc v aktuálním updatu Windows 8.1 bylo vylepšeno ovládání Metra myší, například přidána kontextová nabídka.

Normální layout

Jednoznačným plusem oproti S7 je klávesnice. Ta má totiž naprosto standardní layout s šestou řadou funkčních kláves, nechybí samostatná tlačítka Home, End, kurzorové klávesy jsou odděleny od hlavního bloku, na svém místě je středník, Delete apod. Trošku zarazí jen malý levý Shift, ale to je už u Aceru standard. Tlačítka jsou černá s bílými popisky, takže jsou dobře vidět, stejně tak podsvícení pomáhá, než aby čitelnost popisků zhoršovalo za šera jako u S7.

 

Klávesnice je typu chicklet, jde tedy o samostatné ostrůvky oddělené mezerami. Klávesnice je velice tichá a není problém psát rychle a bez překlepů, jen zdvih bych si představoval větší. První generace S7 to za nízký zdvih schytala a v druhé generaci to již bylo napraveno, u P645 Acer bohužel opakuje stejnou chybu. Někomu může nízký zdvih vyhovovat, já spíš patřím k těm, co potřebují klávesu pořádně zmáčknout.

Podsvícení má jen jednu úroveň jasu, možná je až zbytečně výrazné – u S7 jsou úrovně dvě. Pokud počítač delší dobu nepoužíváte, podsvícení se vypne a aktivuje zase při doteku. Oproti S7 je klávesnice více posunuta k displeji, takže máte při psaní dostatečnou oporu pod zápěstími.

Touchpad s tlačítky

Touchpad je naprosto klasický, čili nejde o clickpad, a jsou zde dvě samostatná tlačítka, mezi kterými je čtečka otisků prstů. Plocha touchpadu je i přesto dostatečně velká, aby velký displej obsloužila – je mimochodem skoro stejně velká jako u S7, který je typu clickpad a tlačítka nemá; to bylo umožněno větší plochou pod klávesnicí. Někomu clickpad vyhovuje, já mám radši klasické řešení. Poklepání a poklepání dvěma prsty funguje stejně jako u clickpadu, takže když tlačítka používat nechcete, nemusíte.

V jednom ohledu je ale touchpad na S7 lepší: jednak je o něco přesnější, takže se snáze trefujete na malé plochy a jednak lépe funguje rolování dvěma prsty. Zatímco S7 hýbe stránkou okamžitě a rolování je naprosto plynulé a snadno „řiditelné“, u P645 dochází ke zpoždění. Když pak pohnete prsty rychleji, protože se stránka nehýbe, dojde následně k prudkému pohybu a obvykle přejede místo, kam jste chtěli přejet. Pokud používáte touchpad často, bude vám toto chování na obtíž a bude třeba si na to zvyknout (naštěstí se to dá).

Dvanáct giga k dobru

Notebook je dodáván se dvěma konfiguracemi, mezi kterými je rozdíl patnáct tisíc. Liší se použitým procesorem, pamětí, diskem, grafikou a 3G modemem. Základním procesorem je Core i5-4200U s frekvencí 1,6 GHz a turbem na 2,6 GHz, v dražší verzi pak najdete Core i7-4500U se základní frekvencí 1,8 GHz a turbem na 3 GHz. Oba procesory se také liší cache, kdy v prvním případě je to 3 MB a v druhém 4 MB. V reálném provozu ale nemáte moc šancí rozdíl postřehnout.

Díky turbu se frekvence procesoru dokáže vyšvihnout až na 3 GHz, pokud vzroste teplota nad určitou hranici, klesá na 2,7 GHz. Je-li zapnut Prime95, je maximem 2,7 GHz a teplota se pohybuje okolo 68 st. Pokud je současně spuštěn Furmark, běží procesor na 1,8 GHz stabilně, aby nebylo překročeno maximální TDP 15 W; teplota vzroste na 73 stupňů. Spotřeba na zásuvce v případě puštěného Prime 95 činí 41 W, v případě Furmarku 51 W a v případě obojího nejdříve 64 W, po deseti sekundách pak spadla na 54 W souběžně s poklesem frekvence procesoru na 1,8 GHz.

Oproti základnímu modelu, který má 8 GB RAM, je testovaný model vybaven rovnou 12 GB. V praxi ale rozdíl nepoznáte, už s osmi megabajty lze zpravidla vypnout swapovací soubor, takže s dvanácti máte ještě větší rezervu. To dedikovaná grafika pomůže výkonu, zejména ve hrách, více. V idle běží jádro na 300 MHz, když je ale potřeba, skočí na 825 MHz (nominálně 775 MHz). Při delší zátěži pak frekvence padá k 650 MHz. Přestože grafika používá pomalejší paměti, jen DDR3, vzroste například v testu FireStrike aplikace 3D Mark výkon oproti Intel HD 4400 na dvojnásobek.

Dva disky?

Asi největší výhoda dražšího modelu tkví v použitém disku. Zatímco „levná“ verze má obyčejný 500GB disk s rychlostí 7 200 otáček (doplněný 24GB SSD, kam notebook hibernuje), ta dražší nabízí pořádné SSD s kapacitou 256 GB. Rozdíl v používání notebooku ucítíte okamžitě – notebook rychleji startuje, aplikace rychleji nabíhají, neuslyšíte žádné šustění a chrčení disku při práci. Pokud se tedy rozhodnete pro levnější model, určitě investujte do upgradu disku na SSD.

Mimochodem, toto je docela zajímavá varianta – pokud nepotřebujete výkonnější grafiku a stačí vám o něco slabší procesor a 8 GB RAM, můžete si pořídit jen základní model a tomu vyměnit pevný disk za SSD. Ušetříte a ještě vám zbude na dokovací stanici. Jediné, co mít nebudete, je 3G modem, ale to se dá řešit USB donglem. Pozor ale, výkonnější model má však jednu specialitku. Disk SSD totiž není umístěn v šachtě pro 2,5“ disk, ale ve slotu mini PCI-E (mSATA). Šachta pro disk je tak volná a vy si můžete snadno přidat další disk! Na SSD pak poběží systém a na disku budete mít data.

Podobně jako u S7 jsou i zde reproduktory umístěny na spodní straně, takže hrají hezky „do stolu“. Dolby vylepšení však absentuje, takže zvuk není tak sytý jako u S7, ale stále slušný. Basy a středy sice chybí, ale na sledování dokumentů nebo nenáročný poslech hudby při práci to stačí.

Do kina? Dokina!

Dokovací stanice není v ceně, na její pořízení si připravte několik tisícovek. Získáte ale druhou nabíječku (jednu domů, druhou do práce) a nebudete muset nestále zapojovat kabely, zvlášť když používáte ethernet a třeba tiskárnu. Placka, na kterou notebook položíte, je poněkud velká, vlevo přesahuje základnu o nějaké čtyři centimetry, vpravo pak o dvojnásobek.

Na zadní straně jsou všechny čtyři grafické konektory, čtyři porty USB a ethernet, vlevo pak můžete připojit reproduktory a mikrofon. Osobně bych uvítal výstup na reproduktory vzadu, takto vám na boku zbytečně čouhají kabely.

Notebook vypojíte pomocí páčky na pravé straně, za kterou jednoduše zatáhnete do strany. Na této straně jsou i dvě informační diody a tlačítko pro zapnutí. To bohužel nefunguje ve chvíli, kdy je notebook zavřený, takže je vlastně docela zbytečné. Právě možnost nechat notebook zavřený a zapnout jej externím tlačítkem by se mi hodila, protože při připojení k monitoru displej notebooku zpravidla nepoužívám.

 

Přes osm hodin

Díky platformě Haswell má notebook i se standardní baterií naprosto pohodovou výdrž. Oproti S7, kde má baterie kapacitu 47 Wh, je tu 8 Wh navíc – celkem 55 Wh. To při běžné spotřebě okolo 8 W dává výdrž přes šest hodin, což potvrzuje i dlouhodobý údaj BatteryBar, který průměruje výdrž za všechny nabíjecí cykly. Po 14 dnech používání tohoto notebooku ukazuje 6:45 h. V „pracovním“ idle (Word bez internetu) si vezme notebook okolo 5–6 W, při jasu na jedné třetině, při prohlížení webů a náročnější práci 10–11 W, při přehrávání full HD videa pak 9 W.

 

Standardizované testy programem PowerMark ukazují následující hodnoty: Balanced 4:58 h (S7 – 4:09 h), Entertainment, což je v podstatě ekvivalent hraní her, 3:81 h a Productivity (kancelář) vynikajících 8:31 h (S7 – 6:37 h). Ve všech případech byl nastaven jas na polovinu maxima a zapnuta Wi-Fi. Přehrávat 720p pak notebook vydržel parádních 6:55 h (S7 – 5:10 h). Zejména u kancelářské výdrže a přehrávání videa má P645 oproti S7 navrch, což je dáno nejen baterií, ale možná i nižším rozlišením displeje, které spotřebovává méně grafického výkonu. A taková perlička: v naprostém idlu, kdy byl stažen jas displeje a vypnuta Wi-Fi, vydržel notebook krásných 13 hodin.

 

Při práci je notebook zcela tichý, a když se zapne větrák, vůbec jej neslyšíte. Jen při testu PowerMark Entertainment se projevoval nad hranicí slyšitelnosti. Je také studený, jen vzadu u výdechu větráčku se nachází vlažnější místo. Je to dáno i tím, že dedikovaná grafická karta je naladěna na nižší než maximální výkon, takže ani ve hrách notebook moc netopí a není tak náročný na baterii. A vzhledem k tomu, že notebook je na polovinu kapacity nabit již za hodinu a za dvě hodiny je v podstatě hotovo, máte před sebou ideálního společníka na cesty. Posledních pár procent pak trvá něco přes půl hodiny a kompletně je notebook nabit za 2:50 h.

Poznámka: U S7 trvá nabíjení přes tři a půl hodiny, protože nabíječka dává nižší nabíjecí výkon, jen 13 W, tedy polovinu.

A když už jsem zmínil to téměř absolutní ticho, dodám, že větráček pro chlazení procesoru má zajímavou funkci: Dust Defender. Jednou za čas se na krátkou dobu zapne větrák v protisměru, aby vyfoukl ven prach, který se usazuje uvnitř. Funkce větráčku by tak neměla časem degradovat.

Windows 7, 8 nebo 8.1?

Na notebooku byly předinstalovány Windows 7 Professional s tím, že není problém je vyměnit za Windows 8 – a to velmi snadno. Na disku je totiž preload obou systémů, takže když jej obnovujete, jen si vyberete, který z nich chcete. Zatím je pouze preload pro W8, W8.1 přijdou až během jara. Musíte ale počítat s tím, že výměna za W8 sebou nese několik úskalí.

Pro oba systémy má Acer (zatím) dva BIOSy, takže pokud vyměňujete systém, je třeba flashnout správný BIOS. Díky utilitě z webu podpory to ale není problém. Pokud následně instalujete update na W8.1, musíte nejdřív provést veškeré aktualizace, následně odinstalovat ovladače obou grafik – Intel i Radeon a teprve pak upgrade provést. Pokud to neuděláte, nebude vám správně fungovat přechod do S3 stavu (usínání) – notebook se při něm zasekne.

Problém také nastal se snímačem otisku prstů – ten funguje dobře ve Windows 7 a 8, ale ve Windows 8.1 jsem narazil na potíže s ovladačem snímače. Ten sice zaregistruje otisky prstů, nicméně se nedokáže domluvit se systémem, aby se pomocí nich také dalo logovat. Zatím tedy používám PIN a se servisem řeším, kde by mohl být problém. Acer v tuto chvíli už naštěstí chystá preload s Windows 8.1, kde budou (doufejme) tyto potíže odladěny.

A co všechno snímač otisků umí? Jednak se s ním můžete logovat do Windows, lze s ním chránit BIOS, takže i když by někdo notebook ukradl, nic s ním neudělá, a také umí chránit a šifrovat vybrané soubory na disku. V systému jej také můžete využít pro správu hesel, například v Internet Exploreru – nemusíte se logovat do webových služeb, jen přejedete přes snímač prstem. Ve Windows 7, stejně jako ve Windows 8 před updatem na Windows 8.1 to všechno fungovalo naprosto bez problému.

Pro práci vynikající

Musím přiznat, a na textu je určitě vidět, že se mi TravelMate P645 zalíbil. Je to přesně ten notebook, který bych chtěl používat v práci i doma. Ideální kombinace výkonu, výdrže, dobrého displeje a dalších možností, které byly zmíněny v textu. Je i relativně lehký, i když za současnými ultrabooky konkurencí v tomto ohledu poněkud pokulhává. Na druhou mezi pracovními notebooky je hmotnost 1,6 kg a tloušťka 20 mm běžná, tenčí a lehčí jsou spíš ultrabooky stylové (Aspire S7, Zenbook…), které si moc nehrají na další funkce jako dokovací stanice nebo snímač otisků.

Oproti Aspiru S7 nabízí TravelMate řadu funkcí navíc a hlavně i lepší ergonomii díky „normální“ klávesnici. S7 sice zaujme více, přiznejme si, je to zejména díky stříbrno-bílému provedení a skleněnému víku, ale pro práci bych si určitě vybral P645, už jen pro větší a kvalitnější displej, na kterém lze pracovat i bez nutnosti připojit externí monitor. Důležitá je také dokovací stanice, která usnadňuje časté přenášení notebooku nejen v rámci firmy, ale i mezi firmou a domovem. A pokud často cestujete, bude se vám u dražšího modelu hodit vestavěné 3G, takže nebudete muset manipulovat s nepohodlným USB donglem. Jediným zásadním minusem P645 je lagující touchpad při rolování dvěma prsty.

Jednoznačným konkurentem pro tento model je Lenovo T440s, který jsem testoval v závěru loňského roku. Parametry jsou velmi podobné, provedení také, T440s se liší v podstatě jen touchpadem, který nemá tlačítka a který lze stisknout po celé ploše. Vynikající výkon, kvalitní displej, otisk prstů atd. nabízí oba, takže rozhodovat bude jen osobní preference a náklonost k té které značce. Pokud se ale nemůžete rozhodnout, pak vězte, že TravelMate je o nezanedbatelných pár tisíc levnější, nehledě na to, že i T440s za 54 tisíc má jen 4 GB RAM a nejlevnější provedení za 37 tisíc má jen HD+ displej. Tady P645 jasně vede.

Z další konkurence jmenujme například HP Elitebook Folio 1040 (46 990 Kč), HP Zbook 14 (45 000 Kč) nebo Dell Latitude E7440 (48 700 Kč), oba mají velmi podobné parametry a oba jsou určeny do firemního prostředí.

Galerie