Aivia M8600 v2: nejlepší herní myš od Gigabyte po faceliftu v testu

Aivia M8600 je nejlépe vybavenou herní myší Gigabyte. Má symetrický tvar (včetně rozmístění ovládacích prvků) a je vhodná pro praváky i leváky.

V současnosti se pod stejným označením vyrábí už její druhá verze. V automobilovém průmyslu by se na změny, které myš prodělala, asi nejlépe hodil výraz facelift.

U původního modelu si řada uživatelů stěžovala na ostrou hranu na hřbetu. To je designový prvek, který je zdánlivě nelogický, ale není zase tak neobvyklý, jenže u menších myší. Aivia M8600 je ale pořádný macek. Na fotografii je srovnání hned se čtyřmi dalšími myšmi, některou z nich snad znáte ze svého okolí.

Zleva doprava jsou to levná laserovka Genius Netscroll 220 Laser, Logitech G300, Logitech G3 (má stejný tvar jako celá řada předchozích modelů Logitechu – Pilot Wheel Mouse Optical, MX300, G1 nebo levná M-BT58 či RX250), Gigabyte GM-M6800 a Gigabyte GM-M8600 Aivia.

Zatímco u menších myší ostrá hrana nevadí, u M8600 v menší či střední ruce hrana tlačí do dlaně. Nová revize tento ergonomický problém alespoň částečně řeší, stylovou ostrou hranu výrobce lehce obrousil. Hřbet myši už tedy do dlaně přímo neřeže, přesto ale může lidi s menší rukou tlačit.

Gigabyte nám pro srovnání do recenze zapůjčil obě varianty.

Jinak jsou myši postavené na stejném základu a využívají stejné technologie, liší se už jen drobnostmi a příslušenstvím.

Nezvyklé označení Aivia je zkratka pro advanced, intuitive and versatile interface archetype. Do češtiny by se to dalo přeložit jako pokročilý, intuitivní a univerzální archetyp.

Gigabyte si ve zkratkách libuje, další, kterou najdete v manuálu, už nezní zdaleka tak vznešeně – QSBSTM znamená Quick-swap Battery System. S trochou cviku by výměna akumulátoru neměla trvat víc než dvě sekundy.

Plně nabitá baterie má vydržet více než 24 hodin v herním režimu (tedy v režimu, kde se myš pro úsporu baterie neuspává), ve specifikacích se ale mluví o hodnotách přes 50 hodin. S dvojicí akumulátorů je to tedy přes 100 hodin pohotovosti.

Za Dual Mode Functionality se skrývají dva režimy provozu – myš pracuje na 2,4GHz bezdrátové technologii, umí ale komunikovat i přes USB pomocí odpojitelného kabelu.

GHOST Engine a paměť s kapacitou 32 kB značí pokročilé možnosti programování tlačítek a paměť, do které lze uložit pět profilů s nastavením myši a makry.

Spodek obou modelů se prakticky neliší, bohužel včetně produktových štítků.

Rozdíl je jen v okolí senzoru – u novějšího modelu efektní kroužek hologramu nahradil funkčnější kluzák.

Myš je vybavená snímačem Twin-eye Gaming Laser, nejspíš jde o snímač od Philipsu. Jedno „oko“ slouží pro snímání pohybu v ose X, druhé v ose Y. Rozišení snímače je 5600 CPI v obou osách.

Parametry obou myší jsou následující:

 

S novou verzí se změnilo i balení myši. Původní ohromný tubus dával balení myši jakýsi punc jedinečnosti.

Ve verzi 2 už dostala M6800 celkem nudnou krabičku. Vše podstatné z příslušenství ale zůstalo, ba dokonce je tu i něco navíc. Vedle samotné myši, základny, dvou akumulátorů, dvou kabelů, 8cm CD s ovladači, stručné příručky a plátěného pouzdra přibyla ještě plastová krabice.

Milou drobností v příslušenství je sada náhradních kluzáků.

fotogalerie Aivia M8600: v1 a v2 ze všech stran

fotogalerie Aivia M8600: v1 a v2 ze všech stran

Protože si obzvláště u tvarově komplikovanějších myší lze z pár fotek jen stěží udělat představu o tvaru myši, vzal jsem obě myši důkladně ze všech stran a z různých úhlů.

 

 

Tlačítka, kolečko, detaily a pohled dovnitř myši a její konstrukce

Tlačítka, kolečko, detaily a pohled dovnitř myši a její konstrukce

Počet programovatelných tlačítek je i na herní myš nadprůměrný.

Myš má celkem 11 tlačítek a kolečko, všechna lze programovat. První dvě jsou pochopitelně levé a pravé, roli prostředního hraje klikací kolečko, které lze navíc naklápět vpravo a vlevo (= další dvě, která lze programovat), dále jsou dvě tlačítka na hřbetu za kolečkem myši a na horní hraně obou boků je další dvojice.

Kolečko má jisté krokování, stisk i naklápění, krokování je ale spíše ze staré školy a pokud jste přivykli méně znatelnému cvakání či dokonce volnému otáčení kolečka pro rychlejší posun textu, nemuselo by vám vyhovovat.

U přídavných tlačítek po stranách je to o něco horší s ergonomií, po hmatu se hůře rozeznává, které mačkáte, spíše je nutné se jejich polohu naučit. Tlačítka nahoře mají zvláštní protáhlý tvar, dají se dobře nahmatat i stisknout, ale neuškodilo by, kdyby byly špičky na koncích tlačítek zapuštěné pod úroveň okolního plastu, občas se o ně dá při manipulaci s kolečkem zavadit.

I spodek myši je dost komplikovaný, na pohled není moc jasné, k čemu která pojistka slouží.

Ta vepředu na straně (J) slouží k zajištění a uvolnění kabelu.

Pod písmenem M je ukryto tlačítko pro spárování s přijímačem, N je vypínač a pojistka pod písmenem O slouží k vyhození akumulátoru (doslova, díky pružině uvnitř po povolení vystřelí ven).

Písmenem L jsou označené kontakty pro dobíjení a K je senzor.

 

Jedna z myší už byla (soudě dle zvlněných, již odlepovaných teflonů) rozebíraná. Protože jí během testování vyskočila vrátka na konektor, otevřel jsem ji také, abych je vrátil na místo a při té příležitosti nafotil i útroby.

Konstrukce

Myš drží pohromadě hned čtyři šroubky. Uvnitř jsou tři plošné spoje. Dva menší jsou upevněné na horní skořepině, třetí na spodní.

Na nejmenším jsou dvě hřbetní tlačítka a LED, pod ním je větší plošný spoj s většími mikrospínači pro boční (na bočních mikrospínačích je označení OIM či WIO), pro pravé a levé tlačítko jsou snímače OMRON.

Naklápěcí kolečko má zřejmě mechanické snímání pohybu, trojice drátů vede do malé krabičky na straně a schází u něj klasické perforování, které je u koleček s optickým snímačem.

Příslušenství, dokovací stanice, nabíjení, dodávané akumulátory

Tlačítka, kolečko, detaily a pohled dovnitř myši a její konstrukce

Kabely dodávané k myši mají standardní konektory, na straně do počítače je to klasické USB, které je spíš pro efekt pozlacené, na opačném konci kabelu jsou konektory mini USB. Konektory mini USB mají ale speciální tvar opláštění, který brání špatné orientaci konektoru.

Konektoru je pochopitelně uzpůsobený jak otvor na myši, tak otvor v základně.

Základna hned plní tři úlohy. Jednak jde o přijímač bezdrátového signálu (pro spárování s myší je na ní tlačítko connect, páruje se současným stiskem tlačítka na spodku myši a na základně), dále jde o napájecí kolébku , na kterou lze myš odkládat pro nabíjení bez nutnosti vytahovat akumulátor, a konečně v zadní stěně je otvor pro zasunutí samotné baterie pro dobíjení.

Kolébka je ideální pro krátké dobíjení baterie, když si někam odskočíte. Přestože se to z polohy myši nezdá, na zámcích drží celkem dobře zaklesnutá, horší je styk obou kontaktů s myší. Kontakty na myši mají jednak tendenci oxidovat (nemůžu ale vyloučit, že k tomu došlo proto, že  někdo přede mnou kontakty v něčem nevykoupal), a ani kontakty na základně nevypadají příliš robustně. Chce to tedy opatrnější zacházení.

Akumulátor lze dobíjet i v základně, přijímač je přitom plně funkční. Po zasunutí akumulátoru se barva LED změní z červené na zelenou, plné nabití je signalizováno opětovným přepnutím LED na červenou.

A konečně, třetím způsobem, jak akumulátor dobíjet, je zasunutím kabelu do myši. U myši kryjí zdiřku mini USB plastová zaklápěcí „vrátka“. Po zapojení kabelu signalizuje myš dobíjení postupným rozsvěcením zelených šipek na hřbetu myši, stejně jako když je zavěšená na základně.

Tvar zadního dílu s akumulátorem vypadá dost komplikovaně, ale samotný akumulátor je zasunutý uvnitř schránky a je jednodušší. Využívá technologie Li-Ion, má kapacitu 1500 mAh a napětí 3,7 V.

Stav baterie signalizuje trojice šipek za kolečkem následovně:

• 61–100 % – tři zelené šipky
• 31–60 % – dvě zelené šipky
• 11–30 % – jedna zelená šipka
• 0–10 % – tři zelené blikající šipky

Na nutnost dobití baterie myš ještě před úplným blikáním všech tří šipek červenou barvou. Dobíjení signalizuje trojice šipek na hřbetu myši, postupně se rozsvěcí zeleně.

Možnosti nastavení a programování

Možnosti nastavení a programování

S programem pro ovládání jsem chvíli válčil. Existuje ve dvou verzích, s podporou Flash a bez ní. Pro 64b Windows 7 jsem nakonec musel sáhnout k verzi bez Flashe, verze s Flashem se dožadovala knihoven, které si se systémem moc nerozuměli. A protože jsem z těch, co občas návod čtou, až když všechno ostatní selže, nemohl jsem se s programováním chvíli domluvit také kvůli tomu, že jsem nevěděl, že aby bylo možné myš naprogramovat, je zapotřebí zapojit ji přes kabel.

Rozhraní programu působí kvůli obrovskému množství ovládacích prvků na první spuštění dost nepřehledně a k ergonomii ovládání nepřispívají ani jeho futuristická a zbytečně komplikovaná grafika. O tom, že není moc intuitivní, svědčí i to, že když je myš připojená bezdrátem, většina prvků v rozhraní ovládacího programu je bez zjevného důvodu skrytá a nefunkční. Funguje ale třeba přepínání levorukého a pravorukého režimu (prostě zrcadlově převrátí funkce tlačítek) nebo přepínání mezi herním režimem a režimem s rychlejším uspáváním pro úsporu energie.

 

Nechápu, proč program, který rozpozná, že je myš připojená bezdrátem a nebude ji tedy možné programovat, prostě uživateli také nějak nevynadá, že má pro nastavení programování myš připojit přes kabel. Po zapojení myši kabelem se zavřené panely otevřou a můžeme se pustit do programování.

 

Pochvalu si určitě zaslouží lokalizace rozhraní do češtiny.

V levém horním rohu je přepínač mezi levorukým a pravorukým režimem a přepínání herního a úsporného režimu.

V pravém horním rohu je pak přepínač profilů.

Vlevo od něj můžete pro zvolit barvu příslušného profilu, na výběr je z šestadvaceti barev a černé, která značí vypnutou LED. Zvolenou barvou se pak při aktivaci příslušného profilu rozsvítí RGB LED na hřbetu myši za trojicí šipek. Dlužno dodat, že autoři programu byli zřejmě zatížení na modrozelenou. Kdyby těch barev byla jen třetina a zůstaly jen dobře odlišitelné barvy, posloužily by stejně dobře protože většina odstínů si je tak podobná, že jsou pro rozlišení jednotlivých profilů nepoužitelné.

Jednotlivým tlačítkům lze přiřadit některou ze spousty základních funkcí nebo naprogramovaná makra.

Programování makra nabízí obvyklé možnosti. Makro lze buď zaznamenat automaticky (nahrávají se sticky klávesnice a talčítek myši), nebo jej lze vytvořit či editovat ručně. Zaznamenávat i přehrávat se dá buď maximální rychlostí, nebo můžete do sekvence zaznamenat či vložit potřebné prodlevy. Po uložení makra jej lze přetažením přiřadit na příslušné tlačítko.

Zaznamenané makro lze přehrát buď jednou, nebo stiskem tlačítka spustit jeho opakované přehrávání (vypíná se opětovným stiskem tlačítka), nebo jej přehrávat v režimu do češtiny přeloženém jako „pal“ (v originále Fire Button), kdy se makro přehrává, pokud příslušné tlačítko držíte.

Jednotlivé profily lze zálohovat i do souborů na pevný disk.

V panelu lze dále nastavit dpi pro čtyři stupně rozlišení a frekvenci komunikace.

 

Nastavené rozlišení pak myš signalizuje červenou barvou trojice LED na hřbetě.

A konečně lze ještě nastavit chování kolečka.

 

Zkušenosti z praxe a závěr

Zkušenosti z praxe a závěr

Předně musím zdůraznit, že M8600 není nic pro lidi s menší rukou. I když jste zvyklí hrát s celou rukou položenou na myši, může vám vadit hrb na zádech myši.

Pochvalu si jednoznačně zaslouží bohaté příslušenství včetně náhradního akumulátoru a zejména tři různé způsoby nabíjení akumulátorů, díky kterým byste se neměli ocitnout bez šťávy.

U snímače u dražších herních myší už dnes celkem není co řešit, na běžně používaných površích funguje přesně a má i více než dostatečné rozlišení. I umístění senzoru na středu v přední části je ideální a umožňuje přesnější ovládání myši.

Dosah myši je delší, než se dá běžně využít. Při přímé viditelnosti na snímač fungovala bez problémů na vzdálenost pěti metrů a to ještě nebyla konečná, podobnou vzdálenost zvládala myš i když byly mezi snímačem a počítačem menší překážky (ne přes zeď), až když jsem základnu postavil za asi tři metry vzdálený počítač a v cestě stál ještě stůl a monitory, myš občas zaváhala, ale jen při prudších pohybech.

I naměřená hodnota odezvy myši odpovídala udáváným parametrům a to jak při připojení přes USB, tak při bezdrátovém připojení.

Na plné nabití akumulátoru vydržela myš 3–4 delší pracovní dny. Nabíjení baterie potom trvalo kolem pěti hodin. Krátké, asi pětiminutové nabíjení vybitého akumulátoru pak stačilo na hodinku práce.

Co mě moc nepotěšilo, je povrchová úprava myši – ačkoliv se zdá, že jde o jednoduchý černý plast, minimálně část tvoří jen černý nástřik, pod kterým je plasto o něco světlejší. Jednak to znamená, že se po chvíli používání tlačítka rychleji vyleští, což poněkud kazí dojem z původního efektního matného laku, a co je horší, když se prodřete vrstvou černé barvy, vykoukne z pod ní trochu světlejší tmavě šedá.

 

Jakkoliv jinak proti lesklým černým plastům brojím, v tomto případě by alespoň na hlavních tlačítkách nebyla na škodu, myši by mladistvý vzhled vydržel o cosi déle.

Výhradu mám ještě k provedení kolečka, i když se mi ho během testování zničit nepovedlo a krokování, otáčení, stisk i naklápění fungovalo bez problémů, k myši za dva tisíce pro hráče, kteří periferie zrovna nešetří, by se hodil přece jen o něco robustnější systém s optickým snímáním.

Aivia patří mezi dražší myši, ale do velké míry to kompenzuje bohaté příslušenství.

A ještě jedna drobnost, která mě moc netěší – výrobce obě revize nijak znatelně nerozlišuje ani v produktovém značení, na produktových stránkách najdete dokonce jen první „ostrou“ variantu a ani v e-shopech nepoznáte, zdali je v ceníku či na skladě model M8600 nebo M8600 V2.

Facelift modelu M8600 rozhodně prospěl, vůbec by nevadilo, kdyby mohla být hrana sražená ještě o něco víc. Většině jedinců, snad s výjimkou masochistů, bude nový model určitě vyhovovat víc. Proto se při nákupu ptejte, a tuhle drobnost si hlídejte.

Gigabyte Aivia M8600 v2

+ velký počet programovatelných tlačítek
+ přesný a dobře umístěný laserový senzor
+ bohatá výbava a příslušenství
+ možnosti nastavení a programování
+ až na detaily robustní konstrukce
± symetrický design pro levou i pravou ruku
± rozměrná
± vyšší hmotnost
− horší ergonomie, i po faceliftu je zaoblená hrana cítit
− matný černý povrch hůř odolává opotřebení
− vyšší cena
− nevhodná pro přesnější držení jen v prstech
− provedení kolečka
− horší kontakt při nabíjení myši na základně