V čem je řešení AMD lepší než to od Intelu, se ptali redaktoři serveru SemiAccurate Daryla Sartaina z AMD na konferenci APU13. Jedním z hlavních problémů bezdrátového přenosu obrazu je pochopitelně latence, nebo, chcete-li, input lag. Ten prý za ideálních podmínek kolísá mezi 30 a 50 milisekundami. Závisí ale nejen na schopnostech hardwarového enkodéru a bezdrátové karty notebooku, nýbrž i na adaptéru Miracast na straně zobrazovadla a v neposlední řadě na síťových vrstvách a ovladačích ve Windows (networking stack).
AMD ale implementovalo Wireless Display tak, že operačnímu systému se bezdrátově připojený televizor tváří jako každá jiná kabelem připojená obrazovka. Takto AMD prý jednak obchází latenci networking stacku, vedlejším efektem je, že na takto připojeném televizoru lze měnit nastavení barev nebo overscan/underscan z ovládacího panelu driverů Catalyst.
Obraz se bezdrátově přenáší v komprimované podobě a AMD na to používá hardwarový enkodér, který nepožírá výkon grafického jádra, takže výkon ve hrách by oproti drátovému monitoru měl být nižší jen o zanedbatelná 3 %. SemiAccurate tvrdí, že řešení Intelu (jeho procesory mají specializovaný blok Quick Sync pro kompresi a dekompresi videa) používá výpočetní výkon integrovaného GPU a o to nižší je pak výkon ve hrách. Co je na tom pravdy, se mi bohužel nepodařilo dohledat. Možná záleží na konkrétní generaci – Intel své řešení průběžně vylepšuje, procesory Haswell už podporují WiDi 4.1.
Na závěr se sluší uvést i hlavní nevýhodu technologie Wireless Display v podání AMD. Ovladače totiž podporují pouze Windows 8 a 8.1, zatímco řešení Intelu funguje i pod Windows 7. Linux ani jeden z výrobců nepodporuje.
Zdroj: SemiAccurate
