První z obou ‚oblačných‘ grafik, VGX K2, je odpovědí Nvidie na otázku, jak s principem cloudu či použití tenkých klientů skloubit profesionální grafiku. Tato karta na svém PCB nese dva čipy GK104 (každý s 1536 aktivními stream procesory) a dohromady 8 GB paměti GDDR5. V podstatě jde o dvě Quadra K5000 v jedné kartě, ovšem uzpůsobené k vzdálenému poskytování virtualizovaných pracovních ploch. VGX K2 tak po síti poskytne připojeným pracovníkům podobný výkon, jako by měli s profesionální grafickou kartou – nebo to alespoň Nvidia slibuje. Přitom však tito klienti mohou používat nejen PC či notebook, ale i tablet či telefon. Zobrazované pracovní prostředí totiž běží nezávisle na serveru.
Karta má údajně mít TDP 225 W, a krmena tedy musí být osmipinovým přídavným napájením. Protože se VGX budou instalovat jen do serverů, nemají žádné grafické výstupy. Ze stejného důvodu je chlazení čistě pasivní, spoléhající se na dostatečně čiperný průvan skrze žebra chladiče.
Jelikož ne každý potřebuje profesionální grafickou kartu (zejména pokud ve firmě pracuje na tenkém klientu), má Nvidia i méně výkonné řešení. Tím je karta VGX K1, která nás nadšence zaujme především tím, že na svém PCB integruje hned čtveřici čipů. Nejde už však o Keplery GK104, nýbrž zřejmě o oříznutá jádra GK107. Dostupné informace o nich uvádějí pramálo podrobností kromě toho, že mají aktivních 192 stream procesorů. Každé GPU má pro sebe 4 GB paměti, celkem tedy 16 GB.
Místo poskytnutí vysokého grafického výkonu je tato karta určena naopak k virtualizování zcela obyčejných pracovních ploch. A údajně jich má zvládnout skutečně hodně – jedna karta prý zajistí provoz až stovky připojených klientů. Je otázka, zda to skutečně zvládne při plné obnovovací frekvenci (a také při jakém rozlišení). Zde bych se již také bál o propustnost vyžadovanou odesílanými daty. Karta musí navíc najednou komprimovat 100 streamů. Pokud všichni připojení klienti začnou na obrazovce provádět nějakou komplexnější aktivitu, kvalita obrazu a nejspíše i plynulost jim zřejmě povážlivě klesne.
Schopnost karty se v zátěži vyrovnat s avizovaným počtem klientů ovšem ponechme stranou, v tomto ohledu si bude třeba počkat na nějaké konkrétní zkušenosti či testy. Vzhledem k tomu, že VGX K1 má TDP pouze 150 W (stačí jí šestipinový napájecí konektor), by se i značně menší počet obsloužených pracovních ploch mohl považovat za úspěch.
Při provozu budou karty VGX nejspíš pracovat velice podobně, jako systém GeForce Grid, určený pro poskytování služeb cloudového hraní. To znamená, že vykreslované snímky jsou hardwarovým enkodérem komprimovány do videa formátu H.264, které je posíláno klientským zařízením k dekódování a zobrazení. Nvidia má údajně v záloze určité triky, které by měly omezit zpoždění; minimálně na lokální síti by však vše mělo běžet bez významné odezvy. Druhým stavebním prvkem je hypervizor VGX, který se stará o virtualizaci grafické karty, a umožňuje, že ji naráz může používat více hostovaných operačních systémů a k nim připojených klientů.
Karty VGX asi nebudou k dispozici na volném trhu. Někdy začátkem příštího roku by se ale měly objevit přímo v nabídce výrobců serverů. Dostanou se prý do strojů firem Dell, HP, SuperMicro, Cisco a IBM. Vzdálené vykreslování pracovních ploch sice technicky není zrovna ideální, velkým společnostem však systém tenkých klientů často vyhovuje. Karty VGX by se díky tomu mohly docela dobře prodávat.
Zdroje: Nvidia, X-bit labs, The Inquirer
ČLÁNKY DO MAILU