DFI LanParty DK P45 – tvrďáci jako zamlada?

18. 1. 2009

První dojmy a hlavní přednosti

V dnešní recenzi se blíže podíváme na základní desku DFI LanParty DK P45-T2RS Plus, která především cenou předčí ve své třídě svoji konkurenci. Za co vlastně u DFI připlácíte a je cena těchto desek oprávněná? V minulosti tomu tak určitě bylo. Jak je tomu ale nyní?

DFI LanParty DK P45-T2RS Plus nepatří mezi absolutní špičku, kterou u DFI okupuje UT série (za níž také řádně zaplatíte), ale míží mezi běžné plebejce, kterým by měla za přiměřené finanční prostředky (cca 4300 Kč) zprostředkovat nevšední zážitky s taktováním. K tomuto účelu deska používá několik nástrojů, jak jsou kvalitní součástky, rozsáhlý BIOS, nebo nástroj ABS (Auto Boost System).

Pro zvýšení stability DFI používá čtyřfázové napájení a kvalitní kondenzátory po celé základní desce.

Ku cti DFI budiž fakt, že deska obsahuje celkem osm SATA portů ( o dva z nich se stará řadič jMicron). SATA porty, stejně jako rozšiřující sloty, reagují na UV záření a ve tmě lehce svítí. Na výkonu se tato fičura ale příliš neprojeví.

Na desce nechybí segmentový POST displej ani systémová tlačítka. Mazání paměti CMOS udělalo DFI trochu šalamounsky. Mezi zadní porty neumístilo tlačítko, jako jiní výrobci, ale starý dobrý můstek. Úspora nákladů oproti pohodlnějšímu tlačítku musela být obrovská.

Mezi další propagované funkce poslední série desek DFI patří ABS, neboli Auto Boost System. Ten umožňuje měnit profily BIOSu i z prostředí Windows, přičemž v BIOSu si můžete vytvořit profily vlastní.

Balení, příslušenství, parametry

Dodávané příslušenství není nikterak přehnaně bohaté, všechny základní věci zde ale najdete. Nechybí dokonce ani kulaté PATA kabely. SATA kabely jsou ale pouze dva, což lze dnes už považovat za nedostatek.

U desky najdete také CrossFire můstek a disketu k řadiči jMicron. Tu můžete potřebovat při instalaci systému Windows XP (pokud budete mít systémový disk připojený k tomuto řadiči). DFI také začalo desky obdařovat nástavci na konektory předního panelu a USB porty. Zde jsou pojmenovány Smart Connectors.

Použité komponenty a jejich osazení

Na první pohled vypadá vše až idylicky čistě. Na druhý pohled zjistíte, že například chladiče umístěné dost blízko patice tento dojem kazí. Jednotlivé konektory jsou citlivé na UV světlo a ve tmě lehce září.

Zadní blok konektorů je poměrně chudý. Na to, že se jedná o LanParty sérii zde celkem postrádám dvě síťové karty. Také FireWire by se jistě hodil. S trochu archaickým můstkem pro mazání paměti CMOS přichází DFI v době jednoduchých a elegantních tlačítek. Na druhou stranu, aspoň něco.

Ve svých propagačních materiálech se DFI chlubí čtyřfázovým napájením. Marketingovému oddělení asi trochu uniklo, že konkurence používá dnes až šestnáctifázové napájení. To ale nic neubírá na faktu, že součástky jsou zde kvalitní. Kondenzátory pochází od Nippon Chemi–con, konkrétně ze série PSC.

Se dvěma SATA kabely příliš nekoresponduje osm SATA portů. O dva z nich se stará přídavný řadič jMicron. Mezi rozšiřujícími sloty najdete dva přídavné napájecí konektory, které mají za úkol přiživit žíznivější grafiky.

Na desce nechybí ani POST displej, či systémová tlačítka. Na spodní hraně pak najdete piny pro šest USB portů, pro COM, reproduktor a barevně odlišené piny předního panelu.

O zvuk se stará trochu starší kodek Realtek ALC885. Kromě něj zde najdete i I/O řadič iTE, kombinovaný PATA/SATA řadič jMicron, nebo jednu síťovou kartu Marvell.

Teprve po osazení desky zjistíte jeden z hlavních nedostatlů – málo místa kolem patice procesoru. Testovací Freezer 7 Pro ještě osadit šel bez problémů, jakmile jsem na něj chtěl ale narazit větrák, narazil jsem na pasiv čipové sady. Větrák tak musel o několik žeber výše, což snížilo účinnost chlazení komponent za ním. Naopak ke kolizi grafické karty a paměťových slotů zdaleka nedošlo.

Systém chlazení, teploty a spotřeba

Chlazení desky je čistě pasivní záležitostí. Všechny pasivy, kromě jižního můstku, jsou navíc provázány pomocí heatpipe. Naměřené teploty si můžete prohlédnout v grafech níže.

Na desce najdete celkem čtyři konektory pro větráky. Regulovat v BIOSu můžete ale jen ten procesorový.

Spotřeba a zahřívání

Měření teploty jednotlivých komponent základní desky probíhalo při plné zátěži bezdotykovým infračerveným teploměrem Voltcraft IR-270H s laserovým zaměřovačem. Před samotným měřením byl systém v plné zátěži 15 minut, aby se všechny chladiče dostatečně rozehřály.

Naměřené teploty byly o poznání vyšší, než jaké jsem naměřil na desce Gigabyte se stejnou čipovou sadou. A týkalo se to všech měřených oblastí. Nejhůře ale dopadl nový čipset Nvidia GeForce 9300.

Nyní se můžete podívat na relativní srovnání desek podle výkonu chlazení.

Měření spotřeby probíhá zásuvkovým wattmetrem, který měří spotřebu celé sestavy (bez monitoru). Bohužel není technicky dost dobře možné změřit spotřebu pouze základní desky, nicméně z porovnání s ostatními deskami s různými čipovými sadami si můžete o spotřebě udělat velmi dobrý obrázek. V tomto případě je měřena spotřeba kompletní sestavy, tedy i s dedikovanou grafikou GeForce 8800 GT a přídavnou zvukovou kartou Asus Xonar D2.

Na vyšších teplotách měla jistě podíl i vyšší spotřeba. Ta byla nejvyšší ze všech měřených desek s LGA 775.

Nyní se můžete podívat na relativní srovnání desek podle spotřeby. Jak sami vidíte, desky s čipsety Intel X58 na tom zrovna nejlépe nejsou.

BIOS a jeho možnosti

Větší klasiku mezi BIOSy asi těžko najdete – starý dobrý Award. Přehledné uspořádání, vše na svém místě. Druhou klasikou je v podání DFI i jejich položka Genie BIOS settings, která se u desek DFI již nějaký rok objevuje. Mezi prvními položkami žádné záludnosti nehledejte, nachází se zde jen základní nastavení.

Zajímavou položkou je až PC Health Status. Zde můžete nastavit regulaci procesorového větráku pomocí rozmezí teplot. Bohužel to je vše, co deska v oblasti regulace nabízí. Připojené větráky se mi nepodařilo regulovat ani pomocí SpeedFanu z Windows a tak případní milovníci ticha budou muset sáhnout po manuálním regulátoru. Otáčky procesoru pak můžete částečně ovlivňovat i z prostředí Windows pomocí aplikace Smart Guardian.

BIOSy DFI byly proslulé svými nepřebernými možnostmi nastavení. Pro méně zdatné uživatele však bylo množství položek až matoucí a tak DFI přistoupilo po vzoru Gigabytu k dvouúrovňové variantě. Rozšířený režim aktivujete klávesou F9 a nabízí podstatně více možností pro nastavení pamětí i procesoru. Na snímcích vidíte režim základní, který pro standardní taktování ale dostačuje.

Velmi propagovanou funkcí ze strany DFI je ABS, neboli Auto Boost System. Ve své podstatě se ale nejedná o nic převratného. V BIOSu si můžete uložit až čtyři vlastní profily, které pak můžete i z prostředí Windows aktivovat. To samé, ale v lepším provedení najdete u desek Asus i Gigabyte, nehledě na to, že například Gigabyte EasyTune 6 vám přinese podstatně více možností.

Jednotlivé nejdůležitější hodnoty pak shrnuje následující tabulka:

Testovací sestava, použité testy

Pro účely testování jsme použili následující komponenty a ovladače:

Za zapůjčení zvukové karty Asus Xonar D2 děkujeme společnosti Asus

Za poskytnutí testovacích pamětí DDR2 a DDR3 děkuji společnosti Kingston

Za poskytnutí teplovodivé pasty Noctua NT-H1 děkujeme
rakouské společnosti RASCOM Computerdistribution

Přehrávání Blu-ray testujeme na optické mechanice LG GGC-H20L. Za zapůjčení mechaniky děkujeme společnosti LG

Přetaktování

Taktování s procesory Intel Core i7 je zcela odlišné od taktování procesorů Core 2 Duo. Pokud nemáte zrovna po ruce procesor 965 XE s odemčeným násobičem, budete se muset snažit taktovat pomocí zvedání frekvence základní sběrnice. V mém případě se jedná o Core i7 920, takže jednoduché taktování pouze pomocí násobiče nepřipadá v úvahu. Společně se základní frekvencí je třeba zvedat i napětí QPI a čipsetu. Výsledkem je velmi horký procesor i deska, na kterou boxovaný chladič při vyšších nastaveních zkrátka nestačí. V případě desek s paticí LGA 775 taktuji s procesory Intel Core 2 Due Q6600 a Core 2 Due E8500.

Výsledky u přetaktování nejsou sice úplně nejhorší, ale upřímně, čekal jsem víc. V mém případě zvládla deska přetaktovat stabilně procesor Core 2 Duo E8500 na 4178 MHz. Co se týče maximální FSB, tak ta se zastavila na hodnotě 513 MHz. Při jemném ladění bych se možná dostal ještě o kousek dále. V zahraničních recenzích se dají najít výsledky i kolem 600 MHz. Pro taktování tak tato deska jistě určitý potenciál má.

Nyní se můžete podívat na výkonnostní rozdíly mezi přetaktovanými deskami s LGA 755. Na frekvencích uvedených v následujícím grafu jsou pak provedeny všechny testy v této kapitole.

V tomto případě je měřena spotřeba kompletní sestavy, tedy i s dedikovanou grafikou Nvidia GeForce 8800 GT a přídavnou zvukovou kartou Asus Xonar D2.

Testy procesoru a paměti

Základní desky testuji na základním nastavení s procesorem Intel Core 2 Quad Q6600 se zapnutým C1E i EIST. Všechny desky jsou tak testovány na základní frekvenci 2,4 GHz. Paměti jsou nastaveny na frekvenci 800 MHz a časování 5-5-5-15. V případě desky s čipsetem X58 jsou testy provedeny s procesorem Core i7 920 na základní frekvenci 2,66 GHz se zapnutým Turbo režimem a pamětmi DDR3-1066 s časováním 7-7-7-20. S čipovou sadou X58 a architekturou Nehalem přišla ke slovu i nová testovací metodika, v níž najdete aktuálnější testy, které navíc více zohlední výkon vícejádrových procesorů.

V procesorových testech se deska nenechala zatlačit konkurenty do kouta a podávala velmi pěkné výsledky.

Nyní se můžete podívat na relativní srovnání desek podle výkonu procesoru a pamětí. V grafu jsou porovnány všechny výše naměřené výsledky a výsledky z testu pamětí. Zvlášť zde ještě najdete porovnání výsledků z PCMark Vantage, který je největší měrou ovlivněn právě výkonem procesoru a pamětí. Desky jsou porovnávány pouze mezi sebou, takže s příchodem nějaké velmi povedené desky se hodnocení může posunout vzhledem k ní.

Testy pamětí, pevného disku a USB rozhraní

Do této kapitoly spadají testy jako PCMark Vantage a nový Everest 4.60, který již dokáže regulerně otestovat nové procesory Core i7.

Velmi překvapivě dopadl test Everestu, kde deska s přehledem roztrhala Gigabyte se stejnou čipovou sadou na kusy. Základní časování bylo v obou případech nastaveno na 5-5-5-15 a ostatní položky na Auto. DFI zřejmě dokázalo z pamětí pomocí ostatních položek vymáčknout podstatně více než Gigabyte.

Nyní se můžete podívat na propustnost USB rozhraní a výkon pevného disku WD3200AAKS. Jeho výkon je měřen jednak v PCMarku Vantage a v HD Tachu.

Nyní se můžete podívat na relativní srovnání desek podle propustností SATA a USB rozhraní. Desky jsou porovnávány pouze mezi sebou, takže s příchodem nějaké velmi povedené desky se hodnocení může posunout vzhledem k ní.

Testy grafiky

Testování grafiky lze rozdělit na dvě části – na test propustnosti systému a test samotného grafického výkonu. Pro první jmenovaný jsme všechny hry spustili nízkém rozlišení 800 × 600 bez zapnutého vyhlazování nebo anizotropního filtrování, v druhém případě pak ve vyšším rozlišení 1680 × 1050 se zapnutým antialiasingem a případně i anizotropním vyhlazováním. Detaily jsou ve všech hrách nastaveny na vysoké. Zatímco u prvního nastavení se grafy krásně škálují především podle výkonu procesoru, v druhém případě jsou již výsledky téměř srovnatelné, protože hlavní slovo si zde bere grafická karta, která je vždy stejná. Rozdíly se tak pohybují v jednotkách fps a nikoli desítkách, jako je tomu v prvním případě.

Do nové metodiky byly zařazeny hry Call of Duty 4, Crysis a UT3 Demo. Dále zde najdete výsledky z testů 3DMark Vantage a PCMark Vantage. Tyto testy probíhají na dedikované grafice Nvidia GeForce 8800 GT. Integrovaná grafika (pokud ji deska má), je v tomto případě vypnutá.

Na závěr kapitoly je zde opět relativní srovnání desek, tentokrát podle výkonu grafiky. Desky jsou porovnávány pouze mezi sebou, takže s příchodem nějaké velmi povedené desky se hodnocení může posunout vzhledem k ní.

Práce s multimédii

Do těchto testů patří kódování videa do DivX 6.8, převod HD videa do H.264 pomocí X.264 benchmarku, kódování 200MB WAV souboru do MP3 pomocí lame 3.97 a úprava fotek v Paint.NET. Najdete zde také dílčí výsledky testu PCMark Vantage.

V těchto testech se paradoxně nepromítly výsledky naměřené na pamětech a deska lehce za konkurenčním Gigabytem zaostala.

Také zde nechybí relativní srovnání desek, tentokrát podle výkonu v multimediálních aplikacích. Desky jsou porovnávány pouze mezi sebou, takže s příchodem nějaké velmi povedené desky se hodnocení může posunout vzhledem k ní.

Testy zvukové karty

Kvalitu integrované zvukové karty měřím pomocí RightMark Audio Analyzeru a zvukové karty Asus Xonar D2, která má dostatečně kvalitní vstupy, aby dokázala integrované HD kodeky proměřit. Kvalitu zvuku hodnotím také pomocí poslechového testu pomocí sluchátek Koss UR/29. V porovnání najdete kromě testované zvukovky také kartu SoundBlaster X-Fi dodávanou k deskám MSI a testovací Asus Xonar D2 (testováno loop-back smyčkou).

I když je na desce osazen starší zvukový kodek Realtek ALC885, s kvalitou zvuku žádné problémy neměl. Ve sluchátkách jsem rozdíl nezaznamenal. Za výkonnější konkurencí ale při měření RightMarkem zaostal v odstupu signálu od šumu a při měření přeslechů mezi kanály. Pokud byste k počítači chtěli připojit nějakou kvalitnější a výkonnější aparaturu, tak bych investici do kvalitnější zvukovky přece jen doporučil. Kromě analogových výstupů ale zvukovka obsahuje i ty digitální, takže připojení receiveru můžete řešit skrze ně.

Dynamický rozsah

Odstup signálu od šumu

Přeslechy mezi kanály

Frekvenční odezva

Harmonické zkreslení

Závěrečné hodnocení

V závěrečném hodnocení si deska mnoho vavřínů neodnese. Zpracování je sice dobré, ale málo místa kolem patice procesoru může řadě uživatelů přinést potíže. Také výbava není zrovna nejbohatší, zcela chybí FireWire a u LanParty série bych čekal dvě síťové karty. Tuto situaci příliš nevylepšuje ani příslušenství, které sice obsahuje Smart konektory a disketu k řadiči jMicron, ale na druhou stranu přichází jen se dvěma SATA kabely. U levnějších desek konkurence toho často najdete více.

Po stránce výkonu již naštěstí situace tak tragická není a ve většině testů byla deska dříve testované Gigabyte EP45-UD3P důstojným soupeřem. V paměťových testech ji pak nechala daleko za sebou. Celkově však byly rozdíly více méně zanedbatelné.

Nejhorším parametrem této desky je ale její cena. Když desku porovnám s deskou Gigabyte EP45-UD3P, která stojí o cca 500 Kč méně, tak nemá DFI v podstatě co nabídnout. Gigabyte šel lépe taktovat (FSB až na 550 MHz), má bohatší výbavu a příslušenství a dostanete k němu vynikající aplikaci EasyTune 6, která ABS systém DFI strčí s přehledem do kapsy. Příplatek za značku DFI mi alespoň v tomto případě tedy připadá naprosto zbytečný.

+ kvalitní zpracování
+ dvouúrovňový BIOS
+ můstek Clear CMOS mezi zadními porty
+ systémová tlačítka
+ slušné přetaktování

- vysoká cena
- chudší příslušenství
- chybí FireWire a druhá síťovka
- těžkopádnost ABS systému

Za zapůjčení základní desky děkujeme společnosti TN Trade.