Eizo FlexScan SX2762W: těsně pod monitorový Olymp

Eizo: částečně trend, částečně tradice

FlexScan SX je po CG druhou nejvyšší řadou Eiza a už při pohledu na cenovku vám bude zřejmě jasné, že tohle bude monitor pro profesionální grafiky, fotografy či předtiskovou přípravu. Můžete si jej koupit samozřejmě i domů pro hobby fotografii, filmy či dokonce hry, ale počítejte s tím, že kupujete tank T-72 pro orbu pole. Také to udělá skvěle, jen zaplatíte podstatně více a jeho zbraňový systém přitom asi moc nevyužijete.

Eizo se nijak netají tím, že vsází na stejný panel od LG jako třeba Dell U2711 nebo Fujitsu P27T-6. A dost možná i NEC PA271W, zde jsme se ale definitivního ověření, ani vyvrácení nedopídili. Přesto jsou mezi zmíněnými monitory dost velké rozdíly, dané samozřejmě jinou elektronikou, podsvícením, provedením samotného monitoru a také dodávaným software.

• Re-test Fujitsu P27T-6 IPS: další kus i nová revize
• 2560 × 1440 bodů na IPS za 19 000 Kč: Dell U2711
• NEC PA271w: 10bitový vládce moderních 27"

Přidané programy a utility si odbudeme nejdříve, jasně totiž ukazují, na koho Eizo svým monitorem cílí. EcoView NET je nástroj, kterým můžete vzdáleně spravovat až 2000 monitorů Eizo (v případě SX2762W je to 75 milionů Kč vč. DPH) a nastavovat je pro úsporu spotřeby el. energie. Screen Manager je obdobou NaviSetu od NECu: můžete díky němu nastavovat monitoru pohodlně klávesnicí a myší (namísto tlačítek na něm). Nejzajímavější je však EasyPIX 2.

EasyPIX slouží k nastavení monitoru Eizo tak, aby odpovídal tiskovým výstupům. Jinými slovy ke kalibraci. EasyPIX 2 rovnou počítá s použitím kolorimetrické sondy Eizo EX1 (= přeznačený Spyder 3), po vyžádání dostanete také knihovny pro spektrofotometr ColorMunki. Ten Eizo také k monitorům nabízí. Za jakoukoli sondu ale zaplatíte peníze navíc, v ceně monitoru nejsou. EasyPIX 2 je ke stažení zdarma, ale pokud byste jej chtěli použít bez sondy, musíte se spoléhat na okometrické nastavení pomocí "Matching" oproti bílému papíru. To ale zdaleka není tak nepřesné, jak byste asi z popisu soudili, navíc EasyPIX 2 dokáže (u monitoru připojeného USB kabelem) sahat přímo do nastavení monitoru a tedy kalibrovat hardwarově.

Řada SX je podle Eiza řadou foto-video a SX2762W je prvním modelem, který do ní přináší poměr stran 16:9. Jak už víme, při rozlišení 2560 × 1440 px nabídne i tento poměr stran velmi dobré možnosti pro práci (ale oproti 1920 × 1200 px, což je polovina pixelů, rozhodně nepočítejte s jakoby dvojnásobnou pracovní plochou). Dvě okna prohlížeče/editoru/tabulkového procesoru s výškou 1440 px a šířkou 1280 px jsou něčím, co nezřídka stírá potřebu druhého monitoru.

Eizo propaguje také osm přednastavených režimů. Tři jsou označeny jako User (1, 2, 3) a využívají nativní gamut monitoru, další omezuje rozsah pomocí emulace na sRGB. Nemohou chybět ani režimy pro text, fotky a filmy. Zajímavostí je režim, který má simulovat papír. Podle toho, co se s obrazem stalo po jeho aktivaci, bych to tipoval na nějaký pergamen. Do režimu User 1, 2, 3 můžete ukládat výsledky kalibrace pomocí EasyPIX 2.

K hlavním chloubám se však dostáváme. V čele stojí DUE (Digital Uniformity Equalizer), tedy technologie zajišťující co nejlepší rovnoměrnost (homogenitu, uniformitu) podsvícení. To má samozřejmě dopad na mnoho dalších parametrů obrazu v různých místech monitoru. Stejně jako v případě Uniformity u hlavní konkurence (NEC) dochází na oběť v podobě max. jasu. Ten ale zůstává pro většinu nasazení určitě dostatečný, takže nemožnost DUE vypnout bych nepovažoval za mínus.

S podsvícením souvisí taky senzory pro nastavení jasu podle okolní intenzity osvětlení a také senzot detekující přítomnost u monitoru sedící osoby. Další chloubou elektroniky Eiza je OverDrive. S ním se v přechodech šedá-šedá pohybuje odezva kolem 6 ms a tentokrát si výrobce opravdu nevymýšlí.

Už jsme zmínili schopnost SX2762W zpracovat 10bitový vstupní signál, ještě si tedy řekněme, že vnitřní zpracování probíhá pomocí 16bitové LUT. Eizo stejně jako Dell UltraSharp U2711 či Fujitsu P27T-6 sází na panel LM270WQ2-SLA1. LG Display k tomuto panelu poskytuje podrobný datasheet a tentokrát je zajímavé pozorovat, jak se od něj Eizo třemi základními věcmi (OverDrive, DUE (výsledkem je nižší max. jas), férovějším uváděním specifikací) odlišilo. Velmi zajímavé je, že už ve specifikacích se dozvíte, že monitor umí měnit jas v rozsahu 80 až 270 cd/m2, takže v noci nebudete muset vedle monitoru svítit, nebo oslepnout. Ještě o nižší jas bychom samozřejmě uvítali, řada CG ho umí a konkurenční NEC PA271W taky. Pěkné je, že Eizo při celém rozsahu jasu přímo ve specifikacích zaručuje stabilní kontrast alespoň těch 850:1.

Parametry a papírové srovnání s konkurencí

Z otestovaných monitorů je určitě nejpřímějším konkurentem NEC PA271W. Níže najdete také specifikace levnějších 27" od Dellu a Fujitsu.

 

Všimněte si, že NEC a Eizo se u svých špičkových monitorů dokáží oprostit od udávání dynamického kontrastu.

 

Fotografie SX2762W, detaily, vstupy/výstupy, polohování

Fotografie, detaily, vstupy/výstupy a polohování

Mám takové tušení, že někdo z grafiků a fotografů, kteří si budou číst recenzi takového monitoru, vyskočí při prohlížení fotek pořízených bez snahy o rozptylování světla a zbavení se odlesků i velkých stínů z kůže, ale dokumentační účel snad splní.

Stojan FlexScanů je doveden téměř k dokonalosti a polohování je opravdu radost. Všechno jde snadno, otočení na výšku umí monitor samozřejmě také, dále kolem osy stojanu a ještě naklápění dozadu. Trochu mi chybělo naklopení v opačném směru, musíte prostě sedět ve správné výšce (nebo výše).

Testovaný kus byl z konce ledna 2011 a zastoupení Eiza nám sdělilo, že se nejedná o žádný engineering sample, nýbrž finální produkt, takový, jaký je v prodeji.

Takovým trochu nepříjemným překvapením byl ventilátor s průměrem 6 cm chladící zadní část monitoru. Jedná se o Nidec U60R12MLAB-51 z vietnamského závodu této společnosti a v tišší místnosti si jeho odhadem 3000 otáček za minutu všimnete. Zdroj brumí jen velmi mírně, to ale nehraje roli, protože je upozaděn větráčkem. Chápu, že max. jas šesti U trubic CCFL podsvícení je možná pro co nejdelší životnost zařízení dobré chladit, ale proč proboha Eizo nezabudovalo automatickou regulaci na základě jasu, ideálně ještě s vypnutím při nastaveném min. jasu? Přitom by to stačilo: za bílého dne většinou není v okolí takové ticho, aby vás nijak zvlášť hlučný větrák rušil (vlastně dva, podle Eiza jsou totiž modely SX2762W, CG275W a CG303W chlazeny hned dvěma větráčky), ale večer či v noci (kdy je právě jas typicky stažen a monitor se nezahřívá) už ano. Přitom taková chytrá elektronika řídí senzory okolního světla a detekují u monitoru sedící osoby a Japonci neimplementují prachsprostou regulaci větráčku.

Eizo má stojan připraven na určitou správu kabelů, v tomto ohledu je ale NEC o něco dál. Namísto dvířek u PA271W a mnoha dalších otevřete celý zadí kryt stojanu a uvnitř nataháte kabely do připravených drah.

Eizo zvolilo poměrně zajímavou kombinaci vstupních portů: DualLink DVI-D je doplněn velkým i mini DisplayPortem. HDMI a další legrace grafikům do monitoru Eizo dávat zřejmě nikdy nebude. Eizo nevyužilo USB hub k vyvedení portů někam po ruce (na stranu monitoru), má jen dva výstupní USB 2.0 porty hned vedle dalších vstupů.

Jednalo se sice o produkční kus, nicméně cestující v typické testovací výbavě: kromě potlučené krabice obsahuje ještě všelijak sesbíranou směsici kabelů. V balení, jež koupíte, by měl jeden konec jednoho kabelu končit asi MiniDisplayPortem a předpokládám, že USB kabel bude snad také černý.

Nabídka OSD, ovládání, EasyPIX2

 

Ovládání obsahuje spoustu přímých tlačítek a rovněž, jak je dnes u spousty výrobců naštěstí dobrým zvykem, nabízí také kontextovou nápovědu přímo na monitoru. I v naprosté tmě tedy uvidíte, co které tlačítko v daném chvíli dělá. 

Nabídka OSD

Hned první tlačítko zleva nabízí přepínání zdrojů signálu, v OSD můžete také zvolit automatické prohledávání.

Hned vedle Signal je tlačítko Mode, které, jak asi čekáte, přepíná mezi režimy. User 1, 2, 3 navíc spolupracuje s EasyPIX2.

Následující fotka ukazuje v pravém dolním rohu právě kontextovou nápovědu k tlačítkům.

Režim User 1 mě trochu překvapil předdefinovaním R 100 %, G 98 % a B 98 %. Tento režim je na monitoru nastaven jako výchozí (tovární).

 

EasyPIX2

Na pár obrázcích můžete vidět geniálně jednoduchou aplikaci EasyPIX2, hardwarovou kalibraci pomocí bíleho bodu, přirovnání k bílému papíru nebo spolupráci se spektrofotometrem ColorMuni.

Testovací metodika

Metodika testování

Před tím, než začnu jakýkoli panel testovat, tak na něm v ideálním
případě alespoň den běžně pracuji. Tím se čerstvě vybalený panel alespoň
částečně zahoří a ustálí. Pak následuje měření optickou sondou X-Rite
eye one, kterou změřím barevné podání a jeho odchylky v továrním
nastavení. To bývá u řady panelů doslova katastrofální. Pak následuje
kalibrace obrazu optickou sondou na co nejlepší hodnoty blížící se
teplotě barev
6500 K, gamma 2,2 a jasu 150 cd/m2 a u pozdějších testů 120 cd/m2.

Po kalibraci optickou sondou následuje zjišťování pozorovacích úhlů,
barevného podání na testovacím obrazci a podání jasu s kontrastem. K
těmto účelům používám speciální aplikaci, kterou jako svou diplomovou
práci na VUT vytvořil můj dlouholetý kamarád Jirka Švec (díky Jirko).
Díky ní jsem schopen zjistit rozsah zobrazení jednotlivých barevných
kanálů RGBCMYK, zejména v jejich kritických krajních rozsazích. To samé
platí o podání jasu s kontrastem na stupních šedi.

Na barevném obrazci vidíte zastoupení jednotlivých barev RGBCMYK ve
dvou řadách. Spodní pruh zobrazuje celé spektrum odstupňované po deseti
krocích v rozmezí 0–255, horní pruh pak jemné detaily v rozmezích 0–25 a
230–254 pro každou barvu. Díky tomu jsem schopen s celkem velkou
přesností určit, jaké barevné odstíny jednotlivých barev již panel není
schopen ani po kalibraci zobrazit. Výsledkem jsou pak dva grafy, které
zobrazují, od jaké hodnoty bylo možné na monitoru rozeznat odstupňování
nejtmavších a nejsvětlejších jemných odstínů.

To samé platí pro testovací obrazec se stupni šedi. V horní polovině
můžete vidět rozmezí 1–24 na černém pozadí (0), v dolní polovině pak
světlé odstíny v rozmezí 231–254 na bílém pozadí (255). Na tomto obrazci
se velmi pěkně pozorují např. problémy S-IPS panelů s nejtmavšími
odstíny.

Se zkalibrovaným panelem se pak podívám, jak si poradí s barevnými
přechody a případným ditheringem. Ten je nejvíc patrný v černo-bílém
přechodu, kde je velmi často vidět alespoň jemné pruhování.

První obrazec (se střídavými černými a bílými obdélníky) je věnován
měření stability kontrastu. Měřeny jsou vždy rozdíly na dvou stejných
sousedních bodech (dvě dvojice), jejichž výsledky jsou pak zprůměrovány.
Tím je eliminováno zhoršení výsledků vlivem nerovnoměrnosti podsvícení.
Stabilitu kontrastu měřím celkem v jedenácti krocích - pro nastavení
jasu od 0 % do 100 % po 10% skocích. Výsledkem je pak graf, který
najdete v příslušné kapitole.

Následuje měření homogenity podsvícení, ke kterému si díky této
aplikaci zobrazím libovolně hustou (v mém případě 10 × 6) síť, v níž
probíhá měření. Jas je v tomto případě nastaven na 100%, aby bylo
zamezeno kmitání obrazu na osciloskopu vlivem blikání podsvětlovacích
trubic. Výsledky měření jsou pro lepší grafickou přehlednost převedeny
do grafického obrazce s příslušnou legendou.

Při stejném nastavení pak probíhá i měření odezvy. Tomuto účelu je
věnována také jedna záložka aplikace LCD Tester. Kromě standardního
průběhu odezvy měřené v rozsahu 0–x mě zajímá i jak si panel poradí s
odezvami pro běžný provoz podstatně typičtějšími a to 127–255
(šedá–bílá) a 75–180 (šedá–šedá, někdy označována jako GTG –
gray-to-gray). Tyto hodnoty jsou pro každý TN panel nejhorší, protože se
krystal musí ustálit na dvou ne krajních hodnotách, při nichž není
možné v takové míře použít OverDrive.

Za zapůjčení digitálního osciloskopu M526 děkujeme společnosti ETC.

 

Za zapůjčení optické sondy X-Rite eye-one display 2 děkujeme společnosti X-Rite.

 

Barevné podání, kontrast, (ne)slevání barev

Než se pustíte do prohlídky měření barevných odchylek Eiza SX2762W od zkoušených ref. barev a standardů sRGB a AdobeRGB, určitě se podívejte na článek Měření barev na LCD: i1 Display 2 vs. ColorMunki, který byl tvořen právě na tomto FlexScanu.

Barevné podání, profily

V továrním
nastavení je nastaven režim User1. Nejdříve jsem ani nevěděl, jestli jeho barevné odchylky mám uvádět, jelikož jdou hodně spravit pouhým nastavením bílé (podle oka) v EasyPIX2 a rázem je to lepší. Ale budiž tedy, výchozí stav, pouze s jasem staženým na 30 %. Srovnáváno je vždy proti profilu AdobeRGB1998.icc:

Při černé 0,17 cd/m2 jsme na kontrastu někde kolem 710:1.

S rychlou výpomocí sondy (ale ne SW kalibrace, pouze změnami v nastavení, viz kousek výše) jsem nastavil rozumnější teplotu barev, stačí v menu nastavit cílových 7200K:

Takhle vypadají režimy User 2 a 3:

Zde je zmiňovaný předdefinovaný režim Paper. S jasem 80 cd/m2 se dostává černá na velmi dobrých 0,12 cd/m2.

Pro zajímavost ještě Movie a Picture (v tomto pořadí):

Profil AdobeRGB má Eizo až u řady CG, profil sRGB a emulace tohoto barevného prostoru naštěstí přítomna je:

Kromě modré jsou odchylky velmi malé a pro sRGB monitor takřka nepotřebuje žádnou kalibraci či změny nastavení. Gamut přesahuje trochu v červené a právě i modré, ale nějakých přehnaných barev při prohlížení sRGB se bát nemusíte. S černou 0,18 cd/m2 se drží kontrast nad 700:1 i v tomto nenativním režimu. Softwarová kalibrace sRGB dopadla nějak takto:

Kdybyste po ICC profilu pro sRGB náhodou toužili, máte jej ke stažení zde. Jako obyčejně za výsledky pro váš monitor neručím a zvlášť v tomto případě určitě především widegamutové režimy zkalibrujete lépe sami a hardwarově.

Zkusil jsem si také pohrát trochu s hardwarovou kalibrací přes EasyPIX2 a výsledky ověřit pomocí spektrofotometru ColorMunki. Nyní už jsem se dostal na kontrast přes 850:1 a především černá 0,10 cd/m2 je na CCFL IPS vynikající.

(Ne)slévání tmavých a světlých barev

Stručně: o žádném slevání barev nemůže být ani ve výchozím nastavení řeč.

Rovnoměrnost podsvícení, rovnoměrnost barev

Rovnoměrnost podsvícení

Dalo se to trošku tušit, ale musíme to říct nahlas: rovnoměrnost podsvícení je jedním slovem fantastická. Eizo se nebálo obětovat docela velký díl z max. jasu na úkor DUE a výsledek podle mě stojí za to. Jeden z nejpřesvědčivějších argumentů, proč připlácet za takové monitory, tedy vidíte na dalších dvou (se skoro stejně dobrým NECem PA271W vlastně třech) obrázcích. Ty další pak zase ilustrují odstup oproti běžným monitorům (byť se stejným panelem) od Dellu a Fujitsu.

 

Eizo FlexScan SX2762W a rovnoměrnost podsvícení při 150 cd/m2, DUE

Eizo FlexScan SX2762W a rovnoměrnost podsvícení při 120 cd/m2, DUE

 

NEC MultiSync PA271W a rovnoměrnost podsvícení při 120 cd/m2, Uniformity = 5

 

NEC MultiSync PA271W a rovnoměrnost podsvícení při 120 cd/m2, Uniformity Off

 
Fujitsu P27T-6 a rovnoměrnost podsvícení při 150 cd/m2

Fujitsu P27T-6 a rovnoměrnost podsvícení při 120 cd/m2

Dell U2711 a rovnoměrnost podsvícení při 120 cd/m2

Pro širší srovnání přikládám ještě výsledky menších LCD z nedávných recenzí: 

Dell U2311H: Rovnoměrnost podsvícení při jasu 150 cd/m2

BenQ BL2400PT (LED) a rovnoměrnost podsvícení při 120 cd/m2

Samsung SyncMaster F2380M a rovnoměrnost podsvícení při 120 cd/m2

Rovnoměrnost (homogenita) barev

Rovnoměrnost podsvícení (na bílé barvě) měříme pravidelně v každé
recenzi. Fujitsu P27T-6 na tom byl docela dobře, lépe než U2711. Revize
01 a 03 se v tomto nijak zvlášť neliší, odchylky budou dány spíše kusem.
Poprvé jsem ale zkusil změřit i další hodnoty včetně barevných odchylek
mimo střed monitoru. Vybral jsem si pět bodů rozmístěných zhruba tak,
jak vidíte na obrázku. Po jeho rozkliknutí byste měli vidět, že ref.
barvy jsou všude velice podobné. Měřeným profilem je AdobeRGB.

Eizo FlexScan SX2762W:

Pro srovnání zatím jediný další takto naměřený monitor (Fujitsu P27T-6):

Panel v noci – (ne)prosvítání podsvícení, gradienty, pozorovací úhly

Panel v noci, (ne)prosvítání podsvícení

Prosvítání nehrozí, svit LED diody indikující zapnutí lze ztlumit v několika krocích, nebo úplně vypnout. Na IPS je černá nadprůměrná, oproti VA (a ještě s LED podsvitem a lesklou či pololesklou obrazovkou) pak samozřejmě špatná. S jasem lze jít na 80 cd/m2 a při snze o nějakou kalibraci můžete ještě skončit trochu níže. Potud tedy spíše chvála, ale co se nočního provozu týče, musím připomenout nezkrotitelné ventilátorky.

Přechody (gradienty), dithering

Abych opravdu vyzkoušel, jak dobře si monitor poradí s přechody sobě blízkých barev (přitom na větší ploše), musel bych mít k dispozici 10bitový výstup. Bohužel žádná karta AMD FirePro, FireGL či Nvidia Quadro po ruce nebyla, takže jsem se na přechody mohl podívat jen v klasickém 8bitovém (pro každou z barevných složek R, G, B, s alfa průhledností je to 32bitový režim, jak jej máte zřejmě nastaven v operačním systému). Některé vodorovné mě ale trochu vyděsily, snad to není klam mého oka, ale namísto rovných (vodorovných linek) vidím jakási zvlnění. Že by chyba výpočtů a zaokrouhlování v elektronice vyladěné spíše pro 10bitový vstup? Těžko říci.

Pozorovací úhly

Pozorovací úhly: p-IPS

Jedno srovnání pozorovacích úhlů VA vs. (levnější varianty) IPS jsem už v minulých recenzích provedl, tentokrát si doplníme docela dobře ilustrující ukázku se želvou. Jelikož je v tomto ohledu Eizo SX2762W až na mírně jiný nádech černé z úhlu stejný jako Dell U2711, ilustraci pozorovacích úhlů zkopíruji právě z recenze Dellu. Pro jistotu jsem přece jen nafotil pár obrázků i přímo na SX2762W. K té černé mám jedinou poznámku: nemusíte se bát divokých modrých nádechů, sice to není černá, ale mění se mírně do šedé či šedohnědé , což není nijak vážně rušivé a v kontrastních scénách vlastně ani nijak patrné.

 

Zatímco mezi IPS a VA jsou fundamentální rozdíly v pozorovacích úhlech, mezi monitory s IPS je veskrze jedno, jaký máte. Rozdíl může být jen v různých polarizačních vrstvách, což se pak projevuje různě nehezkým chováním (především rohů) na tmavých homogenních obrazovkách. U2711 je v tomto ohledu oproti levnému U2311H velmi dobrý, k výrazný modrostříbrný či modrozlatý nádech rohů u něj není zdaleka tak patrný. Srovnání dobrého zachování barev a kontrast při změnách pozorovacích úhlů v horizontální rovině oproti VA si můžete snad díky této a následující sérii fotek udělat rychle sami.

Pozorovací úhly xVA

Připomeňme si konkurenční matrici VA (konkrétně A-MVA od AU Optronics): Vlastnosti
VA bohužel obejít nejdou, a tak musíte myslet na jev zvaný off-centre
contrast (či color) shift anebo někdy také jen black crush (týká se však
všech tmavších tónů). K demonstraci jsem si tentokrát přizval notoricky
známý obrázek želvy (zkuste na svém LCD sami).
Na PVA a MVA lze pozorovat, že z čelního pohledu jsou některé tmavé
tóny slity do černé a zase už z poměrně malého ze středu detaily vidíte,
ale barvy se rychle stávají vyprané a kontrast se snižuje.

Průběh jasu a spotřeba (příkon), interpolace

Průběh jasu a spotřeba

Pokud bych měl také pokračovat ve srovnávání spotřeby panelů s běžnou krajinnou tapetou ve Windows a na 120 cd/m2, pak by
vypadalo nějak takto:

• Fujitsu P27T-6 (27", 2560 × 1440 px, p-IPS): 58 W
• Dell UltraSharp U2711 (27", 2560 × 1440 px, p-IPS): 73 W
• NEC MultiSync PA271w (27", 2560 × 1440 px, p-IPS): 66 W
• Asus PA246Q (24", 1920 × 1200 px, p-IPS): 43 W
• HP ZR24w (24", 1920 × 1200 px, H2-IPS): 39 W
• Dell UltraSharp 2311H (23", 1920 × 1080 px, e-IPS): 22 W
• Samsung SyncMaster F2380M (23", 1920 × 1080 px, cPVA): 21 W
• BenQ BL2400PT (24", 1920 × 1080 px, A-MVA LED): 19 W

Eizo v tomto případě samozřejmě za vynikající homogenity skrze DUE platí i vyšším příkonem než by normálně dané svítivosti odpovídala:

 

Jas a spotřeba (najeďte kurzorem na graf výše pro jeho změnu)

Interpolace

Na následujících obrázcích si můžete srovnat zobrazení jiných rozlišeních než nativních (a s ním srovnat). I bez doostřování je jich většina interpolována slušně a především je dobré připomenout, že monitor má zobrazení 1:1. Ale kdybyste připojovali třeba něco, co bude za každou cenu posílat nejvýše 1920 × 1080 px, alespoň vidíte, jak to vypadá.

 

Odezva

Odezva

Následující tabulka srovnává současné LCD po stránce odezvy. Je z ní
docela dobře vidět, že IPS na technologii OverDrive reagují obecně lépe
než VA a tuto svou dříve Achillovu patu do velké míry potlačily. Některé starší monitory jsou v některých případech trochu poškozeny (nebo naopak vylepšeny) odečtením hodnoty přímo z měření programu od ETC, je třeba ručně nastavit hodnoty podle standardu VESA (ukázka je na přechodu bílá-černá-bílá):

Odezva Eiza SX2762W je jedním slovem blesková. Žádných papírových 6 ms, ono je to 6 ms i doopravdy a dokonce nejen mezi šedou a šedou. Na Prad.de si všimli náznaku kontur jako stop po OverDrive, já jsem takové ostříží oko při testu asi neměl a artefakty OverDrive jsem nezpozoroval. Pokud tam skutečně jsou, pak jen velice těžko vysledovatelné.

 

 

0-255-0 s Overdrive:

 

127-255-127 s Overdrive:

 

0-50-0 s Overdrive:

75-180-75 s Overdrive:

Input lag

Input lag za mě (opět, díkybohu) změřili na Prad.de, takže tady je odkaz na celé povídání. Ve stručnosti: výsledek 12,7 ms je nadprůměrný. Tenhle monitor se obecně asi nemusí bát použít i náruživí hráči (pokud na to mají).

Verdikt

Verdikt

Eizo FlexScan SX2762W nemá smysl srovnávat s Fujitsu P27T-6 či Dell U2711. Pokud chcete monitor na nějaké hobby úpravy fotek doma, sledování filmů a podobné typické činnosti, nemá pro vás smysl dávat skoro čtyřicet tisíc za SX, když vám poslouží stejně dobře monitor za 15 až 19 000 Kč. Skutečným soupeřem SX2762W je MultiSync PA271w od hlavního a taktéž japonského soka: NECu.

V době, kdy jsem testoval NEC PA271w, jsem bohužel dělal jednu zásadní chybu při zkoumání barevných odchylek widegamutových režimů a také jsem neměl k dispozici spektrofotometr jako teď při testu SX2762W. Mohu tedy hodnotit vše mimo barevných odchylek. Takže popořadě.

Jedním z hlavních přínosů drahého monitoru je homogenita. Tedy homogenita podsvícení, která ovlivňuje spoustu dalších věcí. A v ní FlexScan SX2762W o maličko MultiSync PA271w předčí. NEC má trochu výhodu v možnosti Uniformity vypnout a dát vám pro nějaké ojedinělé případy k dispozici vyšší jas (s podstatě horší homogenitou).

Celkově je rozsah regulace jasu u PA271W rozsáhlejší, umí jít s jasem o dost níže (nějak podobně bych to tušil u Eiza vyšší řady, tedy CG), a jak jsme řekli, v případě potřeby pak výše. Kontrast jsem naměřil u PA271W trochu vyšší, ale oba monitory jej drží velmi dobře napříč jasem. Hloubka černé je srovnatelná.

Oba monitory mají senzor okolního osvětlení a upravují podle něj jas, Eizo navíc umí detekovat před monitorem sedící osobu. NEC zase chytře kombinuje senzor okolního osvětlení s detekcí bílého (světlého) obsahu a upravuje jas rovněž velmi přizpůsobivě. Eizo ale tento dílčí souboj vyhrává přizpůsobováním se teplotě osvětlení.

Přestože jsem neměřil odezvu sám, tak i z dalších testů vyplývá, že odezva Eiza SX2762W je naprosto špičková. PA271w podle všeho ale také není špatný a patří k silnému nadprůměru. Ovládání mají oba monitory výborné, spřažená tlačítka dávají mírnou výhodu NECu, ale stejně můžete u obou použít pohodlný software.

PA271w má oproti SX2762W trochu propracovanější správu kabelů, nemá žádný při večerním tichu rušící ventilátor a jeho provedení s tenkým rámečkem je vhodnější, pokud byste mysleli na spojování těchto monitorů v jednu vícemonitorovou plochu. NEC nabízí USB výstup i jinde než vzadu naspodu monitoru a především velice šikovně udělané PIP a PBP (Picture-in/by-Picture).

Eizo boduje třemi uživatelskými režimy, do kterých navíc snadno uložíte různá nastavení získaná pomocí EasyPIX2. Tuto aplikaci vůbec musím pochválit, minutová hardwarová a přitom podle mě docela funkční kalibrace podle oka (bílé plochy) tady snad ještě nebyla. NEC vede protiútok svým MultiProfilerem (emulace barevných prostorů všelijakých zařízení) a předdefinovaným režimem AdobeRGB (u Eiza až u řady CG).

Bitva je to tedy velice těsná a z toho, co jsem zkusil a co preferuji já, z ní přece jen vychází PA271w jako vítěz. Samozřejmě v pracovním prostředí, kde je vám nějaký větráček ukradený a naopak třeba oceníte každé to procento dolů z odchylky hodnoty podsvícení, nebo vám jednoduše už celá léta sedí Eiza, může být SX2762W lepší volbou. Do špičky patří zcela bez debaty.

Eizo FlexScan SX2762W

+ fantastická homogenita podsvícení
+ superrychlá odezva
+ vysoké rozlišení, jemný obraz 
+ H-IPS (p-IPS) s pokrytím 97 % AdobeRGB
+ HW kalibrace, usnadnění kalibrace s EasyPIX 2
+ výborné a hlavně velice snadné polohování
+ dobrý profil sRGB, ořez gamutu na sRGB funkční
+ žádné prosvítání, celkově dobré chování v přítmí, možnost ztlumit či vypnout Power On LED
+ automatické nastavení jasu a kompenzace teploty osvětlení, senzor u monitoru (ne)sedící osoby
+ dostatečně nízký min. jas
+ podpora 24 Hz
+ zobrazení 1:1, dobrá interpolace, možnost doostření písma
+ stabilní kontrast
+ logicky členěné OSD, pojmenování možností bez reklamštiny  
+ matný displej, vkusný design
+ pětiletá záruka (tři roky na panel)
 ± malý bod = velmi jemný obraz, ale pro někoho nutnost sedět blízko (velkého monitoru)
- zabudovaný ventilátor se točí pořád stejně i s min. jasem, v tichu/noci ruší
- robustní rám nepřeje skládání více monitorů vedle sebe
- barevný profil AdobeRGB až u řady CG 
- v jemných přechodech a 8bitovém vstupním signálu jsou viditelné nepravidelnosti  
- vysoká cena