Fujitsu Slimbook AH552: přitažlivý notebook za rozumnou cenu (recenze)

Testovaná novinka od Fujitsu, Lifebook AH552 (v některých materiálech také nazývaný Slimbook pro svou malou tloušťku) se parametrově řadí mezi domácí notebooky pro nenáročné použití. V konfiguraci, kterou jsme na test dostali zapůjčenou, se chlubí velmi solidně výkonným dvoujádrovým procesorem Intelu, Core i5-3210M. Vzhledem k přítomnosti integrované grafiky a 500GB 5400otáčkového disku je to právě procesor, který notebook výkonově tahá nahoru; ostatní parametry nijak zvlášť zajímavé nejsou.

Sám si popravdě nejsem jistý, jak to přesně se zařazením tohoto modelu Fujitsu zamýšlí. Je to opravdu celkem klasický, relativně levný patnáctipalcový notebook, nicméně přítomnost operačního systému Windows 7 Professional na místo klasického Home Premium mě tady trochu zaráží. O vysloveně firemní notebook určitě nejde, i když se díky dobré, velké klávesnici a střízlivému designu uplatní i tady; volba systému je každopádně mírně zvláštní a bohužel pro většinu uživatelů naprosto zbytečně zvyšuje cenu.

Cena ani u jedné z konfigurací není nijak vysoká, nicméně 17 a půl tisíce za patnáctku s displejem o rozlišení 1366 × 768, integrovanou grafikou a 500GB diskem není ani nijak málo. Samozřejmě za tuto cenu dostanete notebook vybavený právě testovaným procesorem Core i5-3210M, který je opravdu hodně silný na jakoukoliv běžnou činnost; ostatní varianty mají Core i3-2350M, o něco níže taktované dvoujádro minulé generace (Sandy Bridge) a jedna od druhé se odlišují jen systémem, který tvoří i cenový rozdíl zhruba 600 korun. Pokud vysloveně nevyžadujete silný procesor a AH552 se vám líbí, určitě bych vám doporučil spíše jednu z těchto variant – nejlépe tu s W7 Home Premium, protože edice Professional je pro většinu lidí vcelku zbytečná.

Relativně omezená nabídka je momentálně k dispozici nejspíš proto, že Intel stále neuvolnil slabší procesory nové generace Ivy Bridge. Až se na trh dostanou nové Core i3-3xxx, předpokládám, že se některý z těchto nových procesorů objeví i v nové variantě Lifebooku AH552 a cenou i výkonem bude spadat někam doprostřed současné nabídky.

 

K dispozici jsou také dvě barevné varianty: námi testovaná klasická černá, která nikoho neurazí, a červená. Alespoň na českých obchodech se zdá, že barva je pevně vázaná k hardwaru, takže nejsilnější model je černý a ostatní červené. Je možné, že se někde dá koupit verze s Core i5-3210M v červené barvě, ale rychlým projetím nabídek místních obchodů jsem na nic podobného nenarazil. Je to ale spíše drobnost, myslím, že ani s rudým notebookem nikde nějakou ostudu neuděláte; červenou variantu jsem zahlédl nedávno na jedné akci Fujitsu a vypadala docela decentně.

Když se odpoutáme od povídání o variantách a podíváme se na notebook samostatně, tak na papíře nevypadá zle; cena působí adekvátně k tomu, co dostanete – tedy nadprůměrně lehkou a tenkou patnáctku s tělem napůl z kovu a z plastu, silným procesorem a jinak víceméně průměrnými komponentami, optickou mechanikou a obvyklou sadou konektorů. Displej nebude nijak hvězdný, jde o obvyklé TNko s lesklou povrchovou úpravou a nijak skvělým rozlišením HD Ready, ale to je v této cenové kategorii normální, nic lepšího za takové peníze neseženete.

Malé drobné plusy získává AH552 za detaily jako multiformátová čtečka paměťových karet, paměti na frekvenci 1600 MHz (to už se pomalu stává standardem, ale opravdu jen pomalu) a třeba i pro Fujitsu typickou klávesnici odolnou proti polití, i když si nejsem jistý, jak moc odolná ve skutečnosti je.

Design, zpracování a rozhraní

Šmouhy na víku

Už od prvního pohledu zveřejněného před pár týdny se pochvalně vyjadřuji o designu a v samotné recenzi s tím samozřejmě nepřestanu. Mezi patnáctkami s cenou mezi 15 a 20 tisíci korun, kde se to přímo hemží různými obtloustlými, všude lesklými plastovými notebooky, Lifebook AH552 působí jako závan svěžího větru. Vypadá prostě sexy – nemůžu si pomoct, ale hrozně se mi líbí.

Tělo netradičně plné "ostrých" hran a úhlů kombinuje matné a lesklé plasty, zadní strana víka je z broušeného hliníku. Při prvním otevření notebooku jsem se nejdříve lekl, že je vnitřek lesklý; to je pravda u podkladu klávesnice a zadní části základny, ale exponované části, tedy hlavně opěrky zápěstí, jsou naštěstí matné a proti šmouhám velice odolné.

Dále je lesklý rámeček displeje, to je vcelku běžné (i když radost mi to rozhodně nedělá, ale přece jen se jej nedotýkáte tak často jako těch opěrek, takže se to dá vydržet). Problémy se šmouhami tak asi nejvíc trpí víko – broušený hliník s černou povrchovou úpravou tohle prostě dělává. Otisky prstů nejsou sice viditelné hned, ale jakmile se tam už nějaké objeví, což se prostě časem stane, jdou dolů jen opravdu velmi těžko. Připravit notebook k focení mi trvalo pěkných pár chvilek s jemným hadříkem a stejně je na fotce víka pár šmouh vidět. Lesklé logo výrobce na víku mi naopak nevadí, šance, že byste zapatlali i jej, je minimální a "chromovaný" povrch bývá v tomto ohledu odolnější.

 

Lifebook AH552 tak není až tolik náchylný na nečistoty, jako dříve recenzovaný Lifebook AH531 stejné značky, ale úplně dokonalý v tomto ohledu také není.

Napůl pevný, napůl ne

Ze samotné kvality zpracování mám trochu rozporuplné pocity. Nejproblematičtějším místem je rozhodně víko; je velmi tenké a je to na něm poznat, hliníkový díl na zadní straně pevnosti sice pomáhá, ale jen částečně. Má zřejmě především chránit samotný displej, což dělá výborně – ať víko prohmatávám jak chci, žádná deformace obrazu se nekoná, což jsem popravdě vůbec nečekal. Celé víko se totiž v krutu dokáže docela výrazně zkroutit, až to působí trochu strašidelně, a kvůli malým, docela tuhým a daleko od sebe umístěným kloubům se navíc víko pocitově lehce prohne i pokud jej třeba otevíráte jednou rukou. Nic hrozného se v takovém případě neděje a nemusíte se bát nějakého poškození, ale nepůsobí to dobře.

U základny rozpory pokračují. Opěrky zápěstí jsou pevné dostatečně a i klávesnice se prohýbá i při velkém tlaku jen velmi lehce, mnohem méně než u většiny jiných současných notebooků, nezávisle na cenové kategorii. Některé díly ale bohužel mají drobnou vůli a znatelně pruží.

Neděje se to na místech, kterých se běžně při psaní dotýkáte, ale pružení se slyšitelným vrzáním se objevuje třeba v levém předním rohu základny u oblasti s indikačními diodami a paradoxně také na okrajích lesklého dílu podkladu klávesnice, tam kde je předěl mezi lesklým plastem klávesnice a matným dílem podložek zápěstí. Moc mi hlava nebere, jak je to možné, když se sama klávesnice téměř nehýbe, nicméně je to tak.

Klouby víka jsou, relativně malé a daleko od sebe. To mi ani moc nevadí, jsou ale bohužel, jak jsem už psal, dost tuhé; otevřít notebook jednou rukou není možné, základna se začne zvedat taky a není dost těžká na to, aby překonala počáteční odpor. Maximální úhel otevření notebooku je běžných 135 stupňů a displej díky tuhým kloubů dokonale drží tam, kam si jej nastavíte – při vibracích se vůbec nekýve, takže kloubům tu nadměrnou tuhost klidně i odpustím.

Standardní konektory

Sada rozhraní opět nepřínáší nic moc zajímavého – to, co u notebooku této cenové kategorie čekám, nechybí, a žádné zajímavosti nepřebývají. Veškeré konektory jsou na bočních stranách (s výjimkou vepředu umístěné čtečky paměťových karet, ta mi tam ale nevadí) a umístění je poměrně rozumné. Radši bych sice viděl porty USB umístěné ve dvou dvojicích než jeden vlevo a jeden vpravo, ale to by si vyžádalo větší stěhování, protože oba boky jsou využity v podstatě na sto procent. Pravákům nicméně nezbyde než buď zapojit případnou externí myš do jediného USB 3.0, nebo bojovat s kabelem vpravo.

    

Pouze jedno USB rychlejšího standardu 3.0 mě taky nenaplňuje nadšením, ale většině z nás to asi nakonec bude stačit. Někteří konkurenti mají těchto konektorů více, takže jim přiznám výhodu, ale na druhou stranu si říkám, zda je to vůbec potřeba – více než jeden flashdisk či externí disk stejně mívá zapojený asi málokdo.

Bezdrátová konektivita je bez problémů, je tady vše, co byste mohli potřebovat: Wi-Fi standardu n, Bluetooth i bezdrátový přenos obrazu WiDi. Třeba integrovaný 3G modem v této cenové kategorii asi nikdo nečeká a nevyžaduje, takže žádný problém.

Klávesnice, touchpad, displej

Parádní klávesnice

Osazená klávesnice je podle mě jednou z nejlepších vlastností Lifebooku AH552 – jak co se týká zpracování, tak i rozložení. Psaní je pohodlné, uživatelé přecházející z desktopu si zvyknou hned a výrobce nic neošidil, dokonce ani nulu na numerickém bloku, která se v poslední době stává obětí jakéhosi potrhlého tažení za miniaturizací a téměř na každém notebooku je useknutá, což mi v rámci snahy seznámit se s testovaným počítačem napsáním nějakého článku způsobuje nepěkné myšlenky (vždycky chci zmáčknout nulu na num. bloku, místo toho stisknu šipku doprava a pak nadávám, že mi kurzor odskočil bůhvíkam...). Tady se nic takového neděje.

Tedy nejdřív k tomu rozložení. Skutečně mu nemám co vytknout: Enter je dvouřádkový, kurzorový kříž je perfektně oddělený a ne moc zmenšený oproti zbytku kláves, numerický blok je plnohodnotný včetně dvojnásobně široké nuly a nad ním nechybí klávesy pro práci s textem – Home, End a tak dále. Pořadí těchto kláves bych osobně preferoval trochu jiné (Home na začátku, End na konci, Page Up a Page Down mezi nimi), ale to je spíš osobní preference a věc zvyku. Zmenšený levý Shift možná někomu na začátku bude trochu dělat problémy stejným způsobem jako mně ten numerický blok u konkurence, ale celkový dojem z rozložení klávesnice je prostě extrémně pozitivní a Fujitsu si za to zaslouží pochvalu. Hlavně ať si to udrží.

Mechanicky je klávesnice trochu zvláštní a rychlé psaní přece jen chvilkové zvykání bude vyžadovat – hlavně kvůli o něco kratšímu chodu kláves, než bývá na noteboocích (o stolních počítačích nemluvě) obvyklé. Chod není tak krátký, jako u některých supertenkých notebooků Sony nebo ostatně i u nových Ultrabooků Fujitsu (např. U772), ale na první pohled (dotek) je znát, že klávesy nejdou tak dolů jako jinde.

Když pominu tohle, nemám ani k mechanické stránce klávesnice výhrad; pokud do ní bušíte, je trochu hlučnější, ale při normálním, slušném psaní je dostatečně tichá. Ocenil bych, kdyby byla podsvícená, ale u tenkého a levného notebooku to nevyžaduji.

Hlučnější touchpad

U touchpadu nebude chvála tak jednoznačná jako u klávesnice, ale i tady je nakonec převládající pojem pozitivní. Jedná se o klasický touchpad s perfektně oddělenými hardwarovými tlačítky, díky dotykové ploše s hrubší texturou jej není nejmenší problém nahmatat.

Dotyková plocha je při pohybu kurzorem bezproblémová, reakce jsou rychlé a přesné. Měl jsem ale ze začátku problémy s klepnutím dotykem (ne levým tlačítkem, ale stejná akce ťuknutím na plochu); ne vždy ovladač správně zaregistroval, že chci klepnout, a místo toho kurzor o kousek ujel. Musí se na to trochu opatrně; pokud používate levé tlačítko, tak si toho ani nevšimnete.

Samotná tlačítka jsou asi největším kamenem úrazu celého touchpadu. Mají sice přiměřeně dlouhý a rovnoměrný stisk, ale jsou velmi tuhá a hlavně dost hlasitá – můžete je mačkat jakkoliv opatrně, ale vždycky se nakonec ozve hlasité klapnutí mikrospínače. Je možné, že se po nějaké době používání vychodí a budou tišší, ale to je sotva ideální stav (a navíc jen domněnka); každopádně by měla být kultivovanější od začátku.

 

Touchpad každopádně jako celek patří k lepšímu průměru, dobrá odezva dotykové plochy je vysloveně příjemná ve srovnání s některými jinými notebooky. Jako příklad mě z poslední doby napadá hlavně Asus G75VW, který bych bez myši používal vážně nerad.

Displej v průměru

Od integrovaného displeje v notebooku za sedmnáct a půl tisíce asi sotva někdo očekává kvalitní barvy či zobrazovací úhly. Bohužel mobily a tablety momentálně jasně vedou a začínají nabízet displeje s vysokým rozlišením a matricí IPS, zatímco většina notebooků ustrnula u rozlišení 1366 × 768 bodů a matrice TN, která je sice levnější, ale ergonomií (pozorovacími úhly) či barevným podáním se s IPS nemůže měřit. Nejinak tomu je i v tomto případě.

Osazený panel je tedy TNko s lesklou povrchovou úpravou. Tady zmíním jednu z mála pozitivních věcí, které o tomto displeji mohu říci: povrch je sice lesklý, což je u (napůl) pracovního notebooku sotva ideální, ale konkrétně tady je lesk jen velmi jemný a použitelnost notebooku třeba na přímém slunci je překvapivě dobrá, odlesky se objevují jen velmi výjimečně.

Druhou docela pozitivní věcí je docela rozumný rozsah intenzity podsvícení, která nemá minimum ani maximum v nesmyslných hodnotách (minimum není zbytečně nízko, maximum zbytečně vysoko). Minimální hodnota 36 Cd/m² je dost nízko pro pohodlné používání i v naprosté tmě, ale ne tak nízko, aby na displeji nebylo nic vidět; maximum na 203 Cd/m² je zase dostatečně vysoké pro použití i při plném denním světle a třeba jasné obloze.

Zbytek parametrů displeje se nese ve znamení průměrnosti – statický kontrast 218:1 (bílá:černá) je na matrici TN slušný, podání černé s černým bodem na 0,53 Cd/m² je spíš pod průměrem, což znamená, že vám třeba ve filmech budou tmavé scény dost "svítit". Barevné podání je vidět na přiloženém screenshotu, u stolního monitoru by bylo velmi tristní, mezi levnějšími notebooky je to (bohužel) v podstatě průměr. Na úpravu fotek si rozhodně pořiďte externí monitor (kvůli barvám i rozlišení), na běžnou práci a nějaký ten film bude Fujitsu stačit bez problémů.

Výkon, výdrž a provozní vlastnosti

Standardní výbava

Výkon Lifebooku AH552 už jsem nakousl v úvodu recenze; je tažen nahoru opravdu slušně výkonným procesorem, který zvládne jakoukoliv obvyklou činnost, kterou po něm budete chtít, a příliš se nezadýchá ani při práci s archivy nebo kódováním videa. Prohlížení webu, přehrávání filmů i práci v Office zvládne bez jakýchkoliv problémů. Jedná se o dvoujádro Intel Core i5-3210M architektury Ivy Bridge, obsahuje integrovaný grafický čip Intel HD 4000 a doplňují jej  4 GB operační paměti RAM na 1600 MHz v jednom modulu. Druhý modul je neobsazený, což znamená o něco málo lepší výdrž, ale o něco málo nižší výkon integrované grafiky, protože ta tak nemůže využívat vyšší propustnosti dvoukanálového zapojení pamětí.

Zbytek notebooku je zcela obvyklý pro běžný "kancelářský" stroj; grafika je tedy integrovaná. HD 4000 je oproti minulé generaci HD 3000 výkonná zhruba dvojnásobně a podporuje DirectX 11, ale stále se hodí jen na velmi málo náročné hry, případně starší tituly. Na notebooku jsem zkoušel rozběhat Diablo 3 s minimálními detaily, což je snad nejméně náročná "velká" hra roku 2012, a stejně jsem se nedostal na nějakou hratelnou úroveň, hra běžela v průměru na 24 snímcích za vteřinu. To by bylo dost pro film, ale pro akční RPG ani omylem. Na hraní tedy spíše zapomeňte, nebo se omezte na hry tak odhadem do roku 2008.

Minimální grafický výkon se nicméně od napůl pracovního, levného patnáctipalcového notebooku dá očekávat a nevidím to jako nevýhodu. Mnohem více mi vadil osazený pevný disk. V nedávné recenzi Lenova E130 jsem si na disk také stěžoval, byl pomalý a navíc hlučný; zde přítomný model Hitachi TravelStar HTS547550A9E384 je sice zcela tichý, žádné "škrábání" není slyšet, ale zato je ještě pomalejší. Naměřené rychlosti jsou podprůměrné ve všech režimech, sekvenční čtení i zápis jen těsně nad 70 MB/s je v dnešní době opravdu silně pod průměrem a ani práce s menšími bloky disku reputaci nenapravuje.

V praxi se to projevuje tak, že systém dlouho startuje – načtení Windows a zobrazení plochy trvá asi minutu a půl a se systémem se dá rozumně pracovat až dlouho po uplynutí dvouminutové hranice. Spouštění aplikací, nebo i jen otevření složky Počítač, trvá neúměrně dlouho. Jakmile máte program či data načteny v paměti, počítač je rychlý díky výkonnému procesoru, ale samotné načítání je prostě zdlouhavé a nepříjemné.

Kapacita disku také není nijak oslňující; ne že by 500 GB bylo nějak málo, ale v dnešní době jsme přece jen zvyklí na 750 GB, případně 1 TB. I levnější model Fujitsu Lifebook AH531 měl disk o polovinu větší a nesrovnatelně rychlejší.

Ke komponentám se dostanete, k baterii ne

Pro ty z vás, kteří si rádi notebook servisujete sami, mám dobrou zprávu: dovnitř tohoto modelu je výborný přístup a bez problémů se dostanete nejen k pamětem a disku, ale i k procesoru a ventilátoru. Disk je umístěný pod samostatným krytem, ostatní komponenty jsou kryty druhým a větším; ten má sice docela dost šroubků (devět, kryt disku má dva), ale to ani nevadí – častěji než jednou za půl roku tam stejně snad nikdo neleze. Čištění či drobný upgrade tedy není žádný problém.

    

Docela netradičně se ovšem nedá dostat k baterii – tedy dá, ale ne bez sundání celého spodku základny, což už nepovažuji za "uživatelskou servisovatelnost". Je to ústupek pro zachování malé tloušťky notebooku, ale radost z toho velkou nemám.

O něco teplejší

V běžném provozu (tedy dejme tomu při procházení webu s pár otevřenými záložkami) notebook nedosahuje nijak vysokých teplot, procesor se drží většinou do 60 stupňů. Ventilátor je aktivní téměř neustále, občas se přestane točit, ale tak 90 % času běží; v nízké zátěži je ale překvapivě tichý, zvlášť když vezmeme v úvahu jeho malé rozměry (viz fotky o kousek výše). Pokud procesor pořádně ždímáte třeba náročnou kompresí velkého objemu dat, notebook je dost slyšitelný, ale hluk ventilátoru není vysloveně nepříjemný, nejde o žádné pískavé ječení. Co se týká hluku, je chlazení zvládnuté docela dobře.

O trochu horší, i když stále ne nijak tragické, je to u provozních teplot; ty se ve vysoké zátěži zastaví až na 90 °C. To je o nějakých deset stupňů více, než bych si u notebooku bez diskrétní grafické karty představoval jako ideál. Líbí se mi ale aspoň velmi nízké provozní teploty pevného disku – ten je fyzicky oddělený od zbytku komponent a drží se pod třiceti stupni, ať se děje cokoliv, dož je nadprůměrně dobrý výsledek.

Zahřívání na povrchu notebooku je také zvládnuté velmi slušně. Většina povrchu těla zůstává vlažná, ve vysoké zátěži topí jen výdech chlazení na pravém boku vzadu a pak víceméně střed spodní strany základny, část přímo pod heatsinkem procesoru, což je logické. Nezahřívají se naopak části, kterých se běžně dotýkáte, tedy třeba touchpad a opěrky zápěstí, které jsou proti odpadnímu teplu dobře chráněné. Při práci s notebookem na klíně zahřívání spodku poznáte, ale jen mírně a skutečně jen v zátěži; při běžném použití se není čeho obávat.

Žádný maratonec

Výdrž notebooku na integrovanou (a bohužel nevyměnitelnou) 49Wh baterii je víceméně průměrem v kategorii; při prohlížení webu zvládně kousek přes čtyři hodiny, video o hodinu a čtvrt méně. Žádné překvapení se nekoná. Nabíjení notebooku také trvá celkem obvyklou dobu, zhruba 2 hodiny na 90 % a celkem necelé 3 h na 100 %. Napájecí adaptér je o mírně menší a lehčí než obvyle, což jde pěkně dohroamdy se samotným notebookem, který je na tom podobně. Výkon adaptéru je 65 W.

Závěrečné zhodnocení, plusy a mínusy

Pracovní? Spíš školní

Lifebook AH552 na mě celou dobu testování působil jako především studentský notebook. Má k tomu veškeré předpoklady – velmi dobrou klávesnici, docela nízkou cenu, sníženou hmotnost, dostatek konektorů a tloušťku i slušně výkonné komponenty. Především levnější varianta s Core i3-2350M za méně než 16 000 korun se mi zdá být velmi dobrou volbou.

Ve většině papírových parametrů notebook vypadá spíš průměrně, ale v některých parametrech, které se v popisu zboží v obchodě nedočtete, je až překvapivě dobrý. Klávesnice je rozložením i mechanikou přímo super, touchpad je až na tlačítka také povedený a i třeba povrchová úprava displeje je překvapivě dobrá; ve většině ostatních kategoriích je notebook buď na průměru (třeba rozlišení a barevné podání displeje) nebo mírně nad ním.

Jediným větším problémem notebooku je tak bohužel disk; rozhodně bych jej doporučoval vyměnit, pokud máte k dispozici nějaký rychlejší nebo pokud takový levně seženete – což je dnes bohužel problém. Slabé výkony pevného disku notebooku dost ubližují. Pokud vám nicméně nevadí nějaké to čekání a především pokud hodně píšete, určitě se Slimbookem neprohloupíte – vypadá skvěle a píše se na něm opravdu výborně.

 

Výsledky testů, screenshoty a fotogalerie

Výsledky testů výkonu a výdrže

 

 

Galerie screenshotů

Kompletní fotogalerie