Leden
Začátek roku si pro sebe tentokrát zarezervovala AMD. Alespoň z pohledu komponent pro PC, protože původně už prosincové a ve skutečnosti však lednové uvedení Radeonů HD 7900 (Tahiti) bylo prostě událostí měsíce. Ani Radeon HD 7950 však při počátečních nekřesťanských cenách úplně nepřesvědčil.
Intel tentokrát novou generaci procesorů v lednu neuvedl, zmohl se jen na cenově dostupný čtyřjádrový Sandy Bridge-E (Core i7-3820). Ten se ale ukázal bbýt dobrou volbou pro všechny zájemce o přednosti platformy LGA 2011, kteří současně nechtěli platit nemalé částky za šestijádra.
Na veletrhu CES v Las Vegas toho k našim milovaným počítačům mnoho nebylo a obsah výstaviště předznamenal, že se v roce 2012 bude mluvit hlavně o ultraboocích. Zaujal snad ještě televizor LG s rozlišením 3840 × 2160 px – toto rozlišení očekáváme na monitorech k PC právě v roce 2013. Ale už ne na 84 palcích úhlopříčky, nýbrž na 32.
Veškerý hardware byl zastíněn kauzou Megaupload, jejíž osud zajímal všechny majitele i uživatele filehostingu. Úřady bez skrupulí potřely vinné i nevinné a vzrostly prodeje knih od Orwella i Marxe.
Radeon HD 7970
Únor
V únoru se švýcarským vědcům podařilo sestrojit tranzistory z něčeho jiného než křemíku, konkrétně molybdenitu. Zatím má ale tento vynález k rozšíření stejně daleko jako grafen nebo memristory.
Zase ty Radeony. AMD v únoru pokračovala se svou sedmitisícovou řadou a oba modely na čipu s kódovým označením Cape Verde (HD 7770 a HD 7750) se v nižší střední třídě uchytily. A to navzdory tomu, že při uvedení to nebylo v poměru výkon/cena žádné terno. Holt Nvidia nechává v této třídě své konkurenci hodně prostoru a HD 7770 získal navíc jedno zajímavé prvenství: jednalo se o první referenční kartu s taktem GPU 1 GHz.
Společnost VIA uvádí na trh první desky (Epia-M910 a M900) se svým čtyřjádrovým procesorem, nazvaným prostě QuadCore. Samotné CPU sice bylo představeno už roku 2011, v únoru ale firma také vydala rychlejší verzi L4800E, taktovanou na 1,46 GHz v základu a 1,6 GHz s turbem.
Především ti, co si chtěli v poslední době koupit pevný disk si asi s hořkostí přečetli o tom, že Seagate na povodních v Thajsku nejspíš pěkně vydělal a nahlásil čtyřnásobný zisk. Pozitivnější zprávy prosákly z LG.Display, největšího výrobce panelů s matricí IPS. Ta sice začala marketingově označovat jako AH-IPS komplet vše bez ohledu na vyšší či menší hustotu pixelu na plochu, ale várka panelů nakonec obsahovala i sympatické polomatné obrazovky či panely s podsvitem W-LED a pokrytím gamutu AdobeRGB.
Začíná se prodávat miniaturní základní deska (vlastně téměř kompletní počítač) Raspberry Pi. Užitečnost je omezena malou RAM a pomalým CPU, i tak ale stroječek dosáhne nečekané popularity, zejména mezi kutily. Část příznivců malinu později zřejmě odloží do šuplíku, ohlas ale zůstane výjimečný, jistě i díky ceně.
Raspberry Pi
Březen
V březnu jste si nejprve mohli přečíst testy střední třídy Radeonů – HD 7870 a především 7850 byly konečně kartami zajímavými i poměrem výkon/cena. Bylo pozitivní, že tentokrát se střední třída nové generace (HD 78xx) mohla měřit s vyšší třídou té nahrazované (HD 69xx).
První jarní měsíc patřil ale Nvidii a prvnímu desktopovému zástupci architektury Kepler. GeForce GTX 680 vytáhla trumfy, které obyčejně měla v rukávu AMD/ATI. GTX 680 byla dle velikosti čipu, šířky paměťové sběrnice a složitosti PCB zřejmě výrazně levnější na výrobu než Radeon HD 7970, přesto jej v době uvedení výkonnostně porážela. Povedla se i po stránce provozních vlastností, takže highend AMD byl zničehonic neprodejný. A to si Nvidia ještě evidentně mastila kapsu vysokými maržemi.
Hannoverský veletrh CeBIT jsme v tříčlenné výpravě prolezli křížem krážem a mnoho zajímavého tam z pohledu PC hardwaru skutečně už nebylo. Velké novinky byly známy buď už z CESu, nebo byly uváděny nezávisle na CeBITu.
Z kraje března také AMD (které v pozdějších měsících roku bude finančně churavět) koupilo firmu SeaMicro. Za 334 milionů USD se tak procesorová dvojka uchytila v trhu mikroserverů. Ovšem jen za cenu toho, že v nich dodává procesory od Intelu. Zda tato akvizice v delším horizontu zachrání existenci firmy na serverovém trhu, nebo již zde AMD není pomoci, se teprve ukáže.
Na serverovém poli se stejná firma pochlapila Opterony 3200, což byly vlastně převlečené Bulldozery pro socket AM3+. Mnohem větší ránu ovšem zasadil Intel, když na bázi Sandy Bridge-EP uvedl Xeony řady E5. Tato osmijádra přinesla integrovaný řadič PCI Express 3.0 a oproti předchozí generaci (založené na architektuře Westmere) razantně vylepšila poměr výkonu a spotřeby. Asi není pochyb o tom, že pro Opterony 6200 (a později i 6300) jsou tyto čipy ve většině úloh prakticky nepřekonatelným soupeřem.
GeForce GTX 680
Duben
Na apríla jsme naším návodem na přetaktování SSD dokázali vyvolat zvědavost v nemalém množství čtenářů, GeForce GTX 680 Ultra jste nám už nezbaštili. Kvantový počítač uvnitř diamantu zněl taky trochu jako aprílový žert, ale to by se o něm nepsalo až kolem třináctého.
V dubnu se však všechny zraky upíraly na Intel a jeho novou mikroarchitekturu Ivy Bridge. Ta nakonec nepřinesla oproti předchozí povedené generaci zvané Sandy Bridge nic moc podstatného, snad jen TDP čtyřjádrových procesorů se díky 22nm výrobnímu procesu s využitím tranzistorů Tri-Gate dostalo na sympatičtější hodnoty. To ale bylo zase vykompenzováno vyšším zahříváním kvůli lacinějšímu způsobu připevnění rozvaděče tepla k pouzdru procesoru. Integrovaná HD Graphics se ve své silnější variantě (4000) dala použít i ke hraní v dalším měsíci vydaného herního hitu Diablo III, Intel se posunul i v podpoře DirectX (11) a akceleraci HD videa.
Core i5-3570K – zatím nejoblíbenější procesor z řady Ivy Bridge
Společnost Intel také převzala od rivala akviziční štafetu. Objekt koupě byl docela zajímavý – od slavné firmy Cray totiž Intel koupil celou divizi vyvíjející propojovací technologie pro superpočítače, jakož i související duševní vlastnictví. Cray zřejmě nyní bude na Intelu silně závislý.
Duben byl prostě Intelu a křemíkový gigant ještě hodně rozvířil vody předsevzetím o zdvojnásobení rozlišení obrazovek osobních počítačů. Později se na stranu Intelu přidala ještě IT celebrita – Linus Torvalds. Snad se alespoň dočkáme smrti takových hrůz jako rozlišení 1366 × 768 px u 15,6” notebooku.
OCZ se vytasila s SSD Vertex 4 a ukázala, že po akvizici Indilinxu si poradí i bez SandForce. Nakonec se z Everestu 2 vyklubal přeznačený řadič od Marvellu, to ale koncovým uživatelům mohlo být celkem jedno. Nebo možná nemuselo, ale spíše v pozitivním smyslu, Marvell si především v řadě Crucial m4 udělal na poli řadičů pro SSD velmi dobré jméno.
Aby Nvidia mohla dál získávat zakázky v sestavách Dell, HP a dalších, přeznačila pár grafik z generace Fermi a rázem tu byla GT 620, GT 640 či GT 645. GT 640 pak dokonce ve třech různě výkonných variantách. Na konci dubna ještě Nvidia stihla oznámit duální GeForce GTX 690. Monstrum za 1000 USD sedí na trůnu pro nejrychlejší herní grafiku dosud, AMD se k oficiálnímu vydání dvoučipovky s Tahiti nakonec neodhodlala.
SSD Tuner fungoval bohužel jen 1. dubna
Květen
V květnu se z AMD slavnostně vyvalilo APU Trinity, zatím pouze pro notebooky. Přineslo poprvé jádro Piledriver (slabého tři čtvrtě roku po Bulldozeru příjemné překvapení) a samozřejmě slušný pokrok grafického jádra, třebaže výrobní proces zůstal na 32 nm. Tou dobou ještě netušíme, že na desktop pro socket FM2 si počkáme až do října.
Intel také uvedl nové procesory – Xeony E3 pro jednoprocesorové sestavy se dočkaly verze v2. Ta už vychází z 22nm Ivy Bridge.
Na překvapivé slávě miniaturní spartánské desky Raspberry Pi se rozhodla přiživit VIA. Její APC za 50 USD také běží na procesoru ARM, je ale trochu větší (a vybavenější) a jako operační systém mu slouží Android.
Na frontě vědy a výzkumu bodoval Samsung. Ohlásil totiž, že se mu podařilo vyrobit logické obvody na bázi grafenu. Pokusné tranzistory se skládaly z křemíku i grafenu a fungovaly na principu Schotkyho bariéry. V Penn State University se zase domnívají, že by k cíli mohla vést kombinace grafenu a hexagonálního nitridu boritého.
Jen-Hsunova Nvidia s dalšími Keplery moc nespěchala, v květnu se dostalo nejdříve na GTX 670. Ta byla v době uvedení podobně výkonná jako Radeon HD 7970 a díky nižší ceně i požadovaném příkonu byla přijata celkem kladně. Přeznačování lowendu se nakonec neudálo jen na trhu OEM, ale byl jím postižen i retail. GT 630, 620 a 610 se ukázaly být už při narození stařenkami.
Tažení Keplera pokračovalo v poněkud jiné rovině. Nvidia totiž odhalila své řešení pro ostře sledovanou technologii cloudového hraní. Jejím jádrem byly serverové grafiky s čipem GK104. Díky úzké provázanosti vykreslování scény s okamžitou kompresí do formátu H.264 přímo na čipu slibuje produkt se jménem GeForce Grid údajně velmi nízkou latenci mezi serverem a hráčem. Zda bude ale odezva skutečně lepší, než jaká je u herních konzolí, Bůh suď. Nvidia to sice tvrdí, ale známe marketingové sliby.
Koncem měsíce se na internetu objeví fotografie duálního Radeonu HD 7990 či 7970 X2 (tehdy se ještě neví) založeného na čipech Tahiti. Karta se na trh ale dopracuje až po několika měsích a jen „pokoutně“ od některých výrobců karet s čipy AMD.
Nemůžeme nezmínit roky očekávané vydání třetího Diabla a přestože šlo o dílensky jistě výborný produkt, spousta fandů série očividnou snahu Blizzardu ještě více vydělávat (a kontrolovat) nezkousla. A to nemluvíme o problémech, které s ryze multiplayer hraním, tedy závislosti na (ideálně nízkolatenční) dostupnosti serverů první měsíc byly.
Červen
Událostí června byl bezesporu nový web ExtraHardware.cz. Přešli jsme z Drupalu 6 na Drupal 7 a spoustu toho překopali. Jestli jste si vy, čtenáři, museli chvíli zvykat, věřte, že z pohledu práce redaktora to byl teprve porod. Nakonec se nám některé věci dělají snadněji a bezesporu se nám daří lépe provázat obsah ExtraHardware a dalších webů Cnews. A abychom konzervativní čtenáře, kteří nemají rádi žádnou změnu, trochu uchlácholili, vydali jsme dle čtenosti i komentářů skvěle přijatý seriál 20 let vývoje grafických karet (1, 2, 3).
Výřez titulní strany ExtraHardware v roce 2011.
AMD uvádí Brazos 2.0, založený na jádře Bobcat. Tato APU rozšíří řady modelů řady E, jde však prakticky o stejný hardware jako původní Brazos. Vedle drobného zvýšení frekvence jsou změny prakticky jen v čipové sadě, která dostává rozhraní SATA 6 Gb/s a co je důležitější, USB 3.0.
Zase se také šíří drby o přechodu AMD na architekturu ARM. Prozatím se z věci vyklube jen licencování bezpečnostní technologie TrustZone od ARM Holdings. Na potvrzení této bomby si počkáme do října.
Na Computexu představuje Asus kartu ThunderboltEX – zřejmě první přídavný řadič pro rozhraní Thunderbolt. Bohužel jej lze použít pouze s deskami Asus, mezi nimi jsou ale i modely pro CPU od AMD.
V červnu také opět „boduje“ SandForce. V řadičích SF-2281 je odhalena chyba, zamezující šifrování s inzerovanou 256bitovou silou klíče. Intel a Kingston nabízejí vlastníkům postižených SSD vrácení peněz či jiné kompenzace.
A zajímavá chyba je nalezena také u Intelu. Kvůli drobnému rozdílu v provádění instrukce SYSRET na procesorech Intelu v 64bitovém režimu může útočník ovládnout operační systém, nebo z hostovaného systému získat kontrolu nad hypervizorem a překonat tak virtualizaci. Chyba je naštěstí opravitelná v rámci operačního systému, což se také děje. Nepropadejte tedy panice!
VGA/EGA kombo od firmy Cirrus Logic s 256 kB paměti (z roku 1988)
Golden Axe ve VGA grafice
Nejdůležitější události v první polovině roku
Druhá polovina roku 2012
Červenec
Z kraje měsíce se potvrdila šuškanda, že gigant Sony odkoupí startup Gaikai, který provozoval službu cloudového hraní. Zda koncern v této oblasti viděl příležitost k expanzi, nebo chtěl naopak odstranit nebezpečnou konkurenci, nevíme. Zaměstnanci prý ale jako pozornost dostali konzole PlayStation Vita.
Intel opět investuje. Do firmy ASML nalije 4,1 miliardy USD skrze nákup akcií a příspěvky na výzkum. Na bedrech společnosti přitom leží osud přechodu na 450mm wafery a také výroby s použitím extrémního ultrafialového záření (EUV). Obě technologie bude Intel potřebovat, jde tedy nejpíš o dobře uvážený podnik. Později budou Intel následovat Samsung a TSMC.
Western Digital uvádí novou řadu pevných disků, která dostane do vínku červenou barvu a jméno WD Red. Její specialitou mají být zařízení NAS.
Zajímavé věci se dějí okolo gigahertzové edice Radeonu HD 7970. Ukazuje se totiž, že karta se liší pouze softwarově, takže starší modely lze upgradovat nahráním příslušného BIOSu a mimo jiné tak také zapnout novinku – technologii GPU Boost.
Konečně se nám dostala do spárů GeForce GTX 690 a následně jsme se ponořili do tajů testování Multi-GPU v obecnější rovině. Srovnání micro-stutteringu top řešení Nvidie a AMD zajímalo samozřejmě jen nadšence nebo movité čtenáře.
V červenci se také začíná ukazovat, že s AMD to v druhé polovině roku půjde od deseti k pěti. Firma ještě před zveřejněním výsledků za druhé čtvrtletí varovala, že se jí tržby proti plánu propadly o více jak deset procent. To se také ve finálním zúčtování potvrdilo. Firmě se ještě nějak podařilo vygenerovat zisk, později ale bude sešup pokračovat. Problémy s odbytem osobních počítačů v Evropě, ale i na do té doby silném čínském trhu pak poznamenají celý zbytek roku a projeví se i v hospodaření Intelu.
Objevují se neoficiální zkazky o tom, že firma Seagate možná odkoupí OCZ, čímž by se prodrala na rozvíjející se trh s úložišti SSD, na kterém zatím chyběla. Akvizice zní logicky, nakonec z ní ale podle všeho sešlo. Údajně prý i pro svéhlavost šéfa OCZ, který později bude muset odstoupit. Po jeho odchodu se mimochodem ve skříních firmy začnou objevovat rozliční kostlivci.
GeForce GTX 690
Srpen
V srpnu zažil do té doby ambiciózní trend cloudového hraní malý otřes. Ukázalo se, že jeho vlajkonoš, společnost OnLive, na tom vůbec není dobře. Klientů bylo málo, náklady vysoké, a firma tak fakticky zbankrotovala. Aktiva, technologii, ochranou známku a samotnou službu převzal výměnou za směšných 5 milionů USD nový vlastník, který chce v provozu pokračovat. I OnLive měla údajně šanci na odkoupení, stejně jako u OCZ však prý vše selhalo na velikášském zakladateli, který měl sice vizi, ale přehlížel důležitost dobrého hospodaření.
V půli prázdnin všechny probral z letargie marketing LG. Nové IPS7 vypadaly jako ze snu: matrice IPS, přesně nastavené barvy, podpora hardwarové kalibrace a supertenký rámeček umožňující takřka nerušivé poskládání monitorů vedle sebe. A to vše za vcelku směšnou cenu. Nakonec se z neviditelného rámečku vyklubal photoshopový podvod, alespoň že ty dobře nastavené barvy a podpora HW kalibrace nebyly jen v nějaké bujné fantazii. Vše jste detailně a bez růžových brýlí viděli až v listopadové recenzi IPS237L.
GeForce GTX 660 Ti se velmi podobá GeForce GTX 670 a opět nutí AMD snižovat cenu Radeonů (hlavně 7950). Prakticky všichni tři velcí tchajwanští výrobci grafik se předhánějí v tom, kdo udělá tišší aktivní chlazení. A tenhle závod se nám líbí.
Nakonec se na trh dostává i duální Radeon HD 7990 s dvěma čipy Tahiti. Jde skutečně o kartu Devil 13, kterou PowerColor ukazoval v květnu. Výkonem grafika asi nezklamala, problém je ale se spotřebou, která je proti GeForce GTX 690 o dost vyšší. Zmínit je také třeba, že chladič zabírá tři sloty. Jelikož je asi karta dost těžká, nabízí PowerColor malý teleskopický podstavec, kterým si ji ve skříni můžete podepřít. Působí to poměrně komicky a dojmu to asi vůbec neprospělo.
Závěrem měsíce leckoho asi potěšily problémy nechvalně známé firmy Rambus. Ztráty ji dohnaly k restrukturalizaci. Mnoho pozorovatelů a „klientů“ (firem, s kterými se Rambus soudil o licenční poplatky) by ovšem asi upřednostňovalo bankrot nebo rovnou, aby se Rambus propadnul do horoucích pekel.
Podvodná podoba IPS7, aneb rychle odhalený podvod marketingu LG
Září
Začátkem měsíce se dějí věci v říši procesorů VIA. Třetí výrobce procesorů x86 uvádí na trh novou čipovou sadu VX11. O její existenci se již vědělo dřív, nicméně až v září se objevuje v první základní desce, modelu Epia-P910, osazeném firemním čtyřjádrovým procesorem.
V září také prosákla veskrze bulvární zpráva, podle které se Intel v budoucnu chystá k integraci operační paměti počítače do procesoru. Je samozřejmě nepotvrzená a jen čas ukáže, zda byla pravdivá. Tato praktika by se mohla týkat pouze mobilních (a třeba ještě notebookových) čipů, příznivcům skládačkových PC se ovšem při tomto pomyšlení ježí vlasy na hlavě. Nemluvě o tom, že by byl znemožněn upgrade paměti po koupení počítače.
Berlínský veletrh IFA nám připomenul, že by se letos měly objevit desktopové monitory s poměrem stran 21:9. Philips nezůstal jen při něm a ukázal také jedinečnou kombinaci matrice IPS, 120Hz vertikální obnovovací frekvence a postranního světla Ambiglow 3D. 27palcový Gioco se už začal prodávat za cenu kolem 400 EUR.
Na veletrhu IFA byly k vidění 29palcové monitory s poměrem stran 21:9
Firma Hitachi (již ve vlastnictví Western Digital) oznámila, že začne plnit pevné disky héliem. Na pohled poměrně kuriózní nápad má zdravé jádro – díky fyzikálním vlastnostem tohoto vzácného plynu by se do pouzdra pevného disku vešlo až sedm ploten místo pěti. Kapacita by se tak mohla zvýšit a navíc by prý mělo mít zařízení lepší provozní vlastnosti. Otázka je, jak dlouho si takový disk zachová potřebnou těsnost.
Půl roku po akvizici firmy SeaMicro AMD konečně uvádí mikroserver s vlastními procesory. Háček je v tom, že stejné šasi podporuje i karty s procesory Atom a Xeon. Dostupnost modulů s Opterony se protáhla až do listopadu, většina klientů ale stejně nejspíše sáhne po procesorech Intel.
V závěru měsíce pak přichází zpráva, která bude mít význam spíše pro následující léta. Konzorcium JEDEC totiž konečně dokončilo specifikaci pro paměti DDR4. Je tedy konečně volná cesta pro další kolo evoluce operačních pamětí.
Zelení goblini ze Santa Clary vyměnili konečně i ve střední třídě Fermi za Keplera. GeForce GTX 660 se při uvedení svým poměrem výkon/cena zaskvěla, o GTX 650 se už to tak jednoznačně říct nedalo. A to jsme považovali Radeony HD 77x0 za snadno zranitelné. Jenže Nvidia jakoby ani v tom segmentu grafik kolem dvou či tří tisíc korun prodávat moc nechtěla.
Přelom září a října patřil však především uvedení APU AMD Trinity. V herních testech A10-5800K zastínil integrovaný Radeon HD 7660D celou spoustu diskrétních grafik a v CPU části seriálu testů nedopadl ve srovnání s Core i3-3220 nijak zle.
Říjen
V říjnu AMD dohání dluh, který vlastníkům akcií asi notně pil krev. Firma uvedla APU Hondo, založené na Bobcatu, a konečně má tedy v nabídce procesor pro tolik módní tablety. Dvoujádrový čip má TDP 4,5 W, jeho uvedení ale kazí fakt, že se AMD nepochlubilo žádným zařízením, ve kterém by Hondo bylo osazeno. Až později se začne proslýchat, že nějaký tablet založený na čipu od AMD snad chystá Fujitsu.
Také se ale začíná šuškat, že ve firmě se co nevidět rozpoutá další vyhazovací peklo, kterému mají padnout za oběť i početní inženýři starající se o vývoj nových produktů. To pochopitelně vyvolalo obavy. Propouštění se bohužel vzápětí potvrzuje. Firma oznamuje restrukturalizaci, která má za cíl srazit náklady o 25 %. I ve třetím kvartále totiž firmě klesly tržby o desetinu, a šéf Rory Read připouští, že světlo na konci tunelu není vidět.
Říjen byl vůbec měsícem firmy AMD, ať v dobrém či zlém. V samém jeho závěru firma konečně provalila to, o čem mnozí spekulovali a jiní zase pochybovali (a že k tomu měli logické důvody). Firma začne pro servery vyrábět procesory typu ARM. Nepůjde ovšem o jádra navržená v AMD, společnost si toliko licencuje 64bitové Cortexy. Zda to firmě nějak pomůže, Bůh suď. Lze se totiž obávat, že tím akorát tak roztříští sily a nakonec ji stejně porazí konkurence, které v oblasti ARMů pro mikroservery bude v roce 2014 (kdy mají procesory od AMD vyjít) podle všeho docela dost.
Ony 64bitové Cortexy, které si AMD bude muset licencovat, jsou vzápětí oficiálně představeny firmou ARM Holdings. Nová jádra se budou jmenovat Cortex A-53 a Cortex-A57. Alternativní procesorová architektura tím ale ještě do 64bitového věku nevstoupila – první čipy založené na těchto jádrech se mají objevit až v roce 2014. Těšme se tedy na setkání někdy v budoucnosti.
Na konci října AMD konečně může složit reparát za Bulldozer. První plnokrevný Piledriver pro desktop – FX-8350 (kódové označení Vishera) – dostává zelenou a zaplňuje titulky všech hardwarových magazínů. A nedopadá zdaleka tak špatně jako Bulldozer, byť vyložený trhák to také není. Především nárůst výkonu procesoru v herních test byl ale sympatický.
/imgp0202.jpg)
AMD také začalo prodávat desktopové APU Trinity ve variantě s profesionální grafikou FirePro. Experiment je to zajímavý, jen je trošku zvláštní, že jej firma neprovedla v segmentu notebooků.
Na podzim tohoto roku se neuvěřitelně rozjelo Eizo, které nejenže uvedlo opravdu hráčský monitor s matricí IPS (Foris FS2333), ale běžnému lidu se určitě zalíbily také nové EcoView. V nich se Eizo zaměřilo na dlouho vyčítané nedostatky (chybějící USB hub, blikající regulace podsvitu atd.) a za poměrně slušnou cenu nabízí ergonomicky velice povedené monitory s IPS. K nim Japonci přidali profesionální grafické monitory ColorEdge s autokorekčním či dokonce autokalibračním senzorem a další novinkou v podobě možnosti pozdějšího upgradu cenově dostupnějších CX na CG.
Eizo EcoView EV2436W
Listopad
Jízda Piledriveru se protáhla až do listopadu, kdy AMD uvedlo Opterony 6300. Představují ovšem spíše mírnou evoluci oproti starším modelům postaveným na Bulldozeru.
V poněkud odlehlejší oblasti serverového bitevního pole udeřil zase Intel, když po předlouhých letech vydal zcela nové Itanium 9500. Čip dříve označovaný Poulson je technologicky poměrně zajímavý, těžko ale říct, zda se mu podaří odvrátit dlouhodobě prorokovanou zkázu „Itaniku“.
Vpravdě historický význam má i uvedení Xeonu Phi. Ten je totiž po letech prvním komerčním produktem věhlasného (a neúspěšného) experimentu Larrabee. Grafická karta z toho sice není, v budoucnu by však mohl Xeon Phi velmi zatopit výpočetním GPU od Nvidie a AMD. Podrobnosti o Xeonu Phi a jeho architektuře můžete najít zde a zde.
Intel také konečně začíná prodávat svou vlastnoruční variaci na téma miniaturizované PC. NUC (Next Unit of Computing) je kompaktní krabičkou založenou na ULV mobilních čipech Sandy Bridge.
/dsc_8899.jpg)
Zmínit je třeba ještě další událost v modrém království. Docela překvapivě byl totiž oznámen konec vlády Paula Otelliniho. Ten avizuje, že v květnu 2013 skončí. Během zbývajícího půl roku připraví záležitosti pro příchod nového šéfa. Otelliniho éra byla pro Intel technologicky i finančně úspěšná, i tak se však ozvaly spekulace, že možná podcenil trh mobilních zařízení.
Xeon Phi nebyl jedinou výpočetní událostí. Nvidia totiž konečně dotlačila na trh takzvaného velkého Keplera, tedy jádro GK110, určené pro náročné výpočetní úlohy. Na trh přišlo coby srdce karet Tesla K20 a K20X, do oblasti herních grafik se asi bohužel nepodívá. Aby nezůstalo na ocet, oznámilo i AMD svůj trumf pro GPGPU, a sice dvoučipovou kartu FirePro S10000.
V dubnu prosákly drby o tom, že procesorová architektura MIPS s dlouhou historií je na prodej, a v listopadu se tento scénář realizoval. Samotnou společnost MIPS Technologies urvala Imagination, většinu patentů ale koupilo konzorcium firem, mezi nimiž je například ARM. O provozní podstatu MIPS musela Imagination ještě zabojovat s firmou Ceva, která se ji dvakrát pokusila přeplatit. Obchod se proto uzavřel až v prosinci.
V listopadu jsme otestovali poslední z letošní nadílky povedených 27” IPS s rozlišením WQHD (2560 × 1440 px) – Dell UltraSharp U2713HM. Zatímco Samsungu S27A850D chybělo přesnější barevné nastavení od výrobce, HP ZR2740w „edice 2012“ už v podstatě jen OSD, Dell neměl za danou cenu skoro chybičku. Tím skoro je rovnoměrnost podsvícení, na níž už ale soudě dle 29” modelu s divokým poměrem stran 21:9 ale Dell pracuje (resp. se snad budeme setkávat s elektronikou pro kompenzaci nerovnoměrnosti podsvitu už i v cenově dostupnějších monitorech než jsou vyšší řady od Eiza a NECu).
Závěrem měsíce také přichází Radeon s jádrem Tahiti LE. Jeho účelem je pochopitelně udání zmetků z produkce modelů HD 7950 a 7970. Jde ovšem o nereferenční až poloficiální kartu, takže ani nedostane vlastní jméno a prodává se jako Radeon HD 7870. Vlastnostmi by přitom patřila spíše do řady 7900.
Prosinec
Opterony 6300 z listopadu doplnily v nabídce AMD ještě řady 4300 a 3300 pro dvouprocesorové, respektive jednoprocesorové servery. Opět se jedná o mírnou změnu, malý nárůst frekvence ale i zde kompenzuje nové jádro Piledriver.
I Intel uváděl serverové procesory, pro změnu pro čerstvý segment mikroserverů. Jde o serverové Atomy označované jako Centerton. Jejich zbraní proti konkurenci z tábora ARM bude 64bitový režim a paměti s ECC. Významnou pomocí bude i absence softwarových problémů, které může přechod na ARM přinést.
Dostali jsme příležitost otestovat novou řadu monitorů s matricí VA a podsvitem LED od BenQ – GW60 – a konstatovali jsme, že s budoucností VA to vůbec nevypadá růžově. A-MVA od AU Optronics nedosahuje kvalit S-PVA z továrny Samsung/Sony a IPS už dávno není dražší.
O GeForce Experience se začalo mluvit už někdy na jaře, v prosinci však Nvidia spustila uzavřený betatest a pozvaní si mohli vyzkoušet, jak dobře celý program může fungovat. Je celkem bez diskuzí, že něco takového hráčům her na PC dlouho chybělo a nejenže to dá konkurenční výhodu Nvidii, ale částečně to smaže také jeden nedostatek PC oproti herním konzolím.
Podobným směrem možná míří Valve, která potvrdila, že by chtěla na trh vyslat konzoloidní osobní počítače s „kontrolovaným“ prostředím a konfigurací. Cílem je, aby si takové PC dobře padlo s obývákovým užíváním, aniž by uživateli dělalo starosti, a snad tak nahradilo klasické herní konzole.
Procesory
Procesory
Mirek Jahoda: Rok 2012 a desktopové procesory, to jsou podle mě spíš nenaplněná očekávání. Když si porovnám zlatou střední cestu Sandy Bridge (Core i5-2500K) a Ivy Bridge (i5-3570K), je přínos nové generace zoufale malý. Navíc tu vznikla jakási díra v nabídce procesorů hry. Na ty často stačí dvě jádra, zato je potřeba vyšší frekvence. Jenže tu si užijete hlavně s procesory s písmenkem K v názvu, u těch ostatních je přetaktování velmi omezeno.
To Piledriver je oproti Bulldozeru o poznání povedenější pracovní stroj, otázkou však je, jestli třeba u Bulldozeru nebyla nějaká podivná chyba způsobující těch klidně 15 % výkonu ve hrách na takt dolů proti Piledriveru. Jinak jsou to nějaká 4 % a jen díky už trochu rozumnější cenové politice nemá Vishera nálepku propadáku.
Trinity, APU s ALU a FPU stejné architektury, by z trojboje novinek vycházelo vítězně, nebýt asi toho, že výkonnější kusy mají pro miniaturní počítače nezajímavý příkon. Výkon Radeonu HD 7660D v AMD A10 ale zabil další diskrétní grafiky, takže v tomto byla odvedena dobrá práce. A s 5800K je skoro stejná legrace při přetaktování jako za starých časů. Škoda, že je k tomu potřeba pořádných (= ne úplně levných) pamětí.
Adam Kahánek: Letos jsme viděli příchod celkem tří nových řad procesorů: Ivy Bridge u Intelu a Piledriver s Trinity u AMD. Vezmu to postupně od nejvýkonnějšího.
Ivy Bridge od Intelu byl plný očekávání a nadějí, že 3D tranzistory a nižší výrobní proces přinesou nějakou razantní změnu. Neříkám, že mě Intel vyloženě zklamal, ale osobně jsem čekal více. Po stránce výkonu rozhodně ne, tam Ivy Bridge splnil zhruba to, co se dalo čekat, ale po stránce spotřeby jsem doufal ve větší zlepšení a rozhodně jsem nečekal botu v podobě špatného přenosu tepla z jádra na IHS, což v konečném důsledku zapříčinilo o něco menší možnosti přetaktování na vzduchu oproti Sandy Bridge. Stále se však jedná o výborný produkt.
U Piledriveru musím uznat, že AMD nějaký pokrok udělalo a kromě znatelného snížení spotřeby oproti Bulldozeru (při stejném taktu) se i o nějaké to procento zvýšil výkon. U něj asi nikdo žádnou revoluční změnu nečekal, byť by to tedy AMD celkem potřebovalo.
Nakonec tu máme Trinity, nástupce APU Llano. Už i Llano bylo pro mne relativně zajímavým produktem. Trinity přineslo mírné vylepšení výkonu, spotřeby, přetaktování a především ještě výkonnější integrované grafické jádro! Z mého pohledu se jedná o relativně povedený produkt s nějakými těmi mouchami. Pro domácí nenáročné používání a občasné hraní her se jedná o optimální platformu, případně pro využití jako HTPC. Proti Intelu také hraje fakt, že jsou grafické ovladače u AMD poměrně lepší.
Jelikož jsem odjakživa hardwarovým nadšencem a mám rád hrátky s dusíkem, nebyla pro mě zpráva o tom, že Intel plánuje procesory po Haswellu již na desky pájet bez možnosti výměny, zrovna potěšující. Naštěstí byla tato informace nedlouho poté vyvrácena.
Lukáš Fiala: …AMD stále více začíná připomínat firmu Centaur Technology (neboli VIA)…
Lukáš Fiala: Jedním z nejdůležitějších trendů uplynulého roku je stále pokračující soumrak klasického desktopového hardware. Začalo to už před několika lety plíživě, postupným růstem prodejů notebooků na úkor desktopů. Jak se změnily priority zákazníků, změnily se i priority výrobců železa. Vyšší výpočetní výkon už není hlavním cílem, nýbrž podružným projevem vývoje orientovaného především na snižování spotřeby a miniaturizaci celého řešení.
Zjišťujeme, že výkonu máme vlastně dostatek, a hardware se tak stává irelevantním. Své pět let staré Core 2 Duo zatím nemám důvod měnit, až na čestné výjimky několika nadprůměrně náročných (nebo špatně optimalizovaných) her není zásadní brzdou. Za dalších pět let budou možná irelevantní i grafické karty, protože všechno zvládne IGP. Tou dobou už nám možná také bude jedno, jestli budeme hrát na Intelu, AMD, nebo třeba Qualcommu.
Ne snad, že bych očekával invazi Qualcommu na trh x86. Invaze architektury ARM do desktopu je ale do pěti let celkem reálná. Půdu už pro ni připravují Apple a Microsoft. Zatím ve stádiu nesmělých náznaků a oficiálního popírání je sjednocování Mac OS X s iOS, díky kterému se Apple bude moci zcela vymknout ze závislosti na Intelu či AMD. Windows 8/RT se ale záměrem sbližování „desktopového“ s „mobilním“ vůbec netají. I Microsoft, tlačen především rozmachem Androidu, se snaží zůstat relevantním a pokouší se o stejnou revoluci, jaká se před pár lety odehrála ve světě chytrých telefonů. Ty byly původně pracovním nástrojem zaneprázděných manažerů, než z nich Apple udělal hloupé přístroje zprostředkovávající konzumní zábavu hloupým masám. Stejně hloupé je dotykové rozhraní Metro (pardon, „moderní rozhraní“) a přestože okenní systémy mají daleko delší tradici než chytré telefony, lidi využívající počítač k práci děsí pomyšlení, že klasický Desktop bude po nynějším upozadění v některé z dalších verzí vyhozen úplně.
Navzdory tomu, že výkonu máme dostatek, AMD se v procesorech daří stále bídně a nezdá se, že by se to v nejbližších letech mělo změnit k lepšímu. Namísto toho mi AMD stále více začíná připomínat firmu Centaur Technology (neboli VIA). Zakladatelé Centauru věděli, že s omezenými zdroji nemohou Intelu konkurovat. Úsporné procesory – úplně opačný směr, než kterým tehdy šel Intel – dával šanci najít si vlastní, klidný koutek trhu. AMD podle všeho časem zařízne klasické procesory a zkusí specializaci na APU. Bude to ale stačit? Myšlenka, že AMD a VIA dokážou držet krok s Intelem tak, že budou vždy o rok až dva pozadu, může být pouhou iluzí. Technologický náskok Intelu v designu i výrobních postupech se časem nezmenšuje a nevěřím, že AMD v současné kondici dokáže vstát z popela. Intel se navíc naučil dělat úsporné procesory a hrozí, že se naučí dělat i grafická jádra. To nejsou moc optimistické vyhlídky a můžeme se jen modlit, aby silný soupeř vzešel z tábora ARM.
Jan Olšan: ARM má mezi námi, co se zajímame o IT, něco, co se na světě vydobývá docela těžko, a hnusně marketingově se to zove „mindshare“. Lidé mají ARM rádi, a vkládají v něj nejrůznější naděje a sny. Částečně proto, že fandění Davidovi proti Goliáši se lidé oddávají rádi, vedle toho také ale ARM pochází z principů RISC (byť se jim také vzdaluje). V neposlední řadě je nadávání na údajně zastaralou, léty zaneřáděnou a nejrůznějším balastem ke dnu taženou architekturu x86 prostě v módě.
Obávám se ale, že x86 nakonec v podání Intelu ukáže, že onu příslovečnou kouli u nohy nepředstavuje. Mindshare sám ARMu stačit nebude. Někdy slýcháme, že ekosystém kolem ARMu svou velikostí Intel hravě překoná. Problém je ale v tom, že TSMC, Samsung, Apple, Qualcomm ani další společnosti nikdy nebudou moci sjednotit své síly do soustředěného útoku, narozdíl od Intelu. Proto myslím, že technologicky ARM architekturu x86 nedožene. Pokud snad ano, nanejvýš půjde o proprietární procesory velké společnosti (nejlepším kandidátem je asi Qualcomm nebo velmi bohatý Apple) a nikoli o všem dostupná jádra Cortex, protože samotný ARM Holdings má rozpočet a licenční příjmy poměrně malé. Nemůže tedy na návrh "zázračných" jader vrhnout tolik prostředků, co Intel.
Úplně bez šancí ovšem ARM nebude. Své místo na trhu si architektura může vydobýt i přes to, že výkonově Intel nedoběhne. Bude to proto, že procesory x86 dodává jen Intel a dvě další firmy, které se tak trošku potácejí. Vstup nového hráče je takřka vyloučen, protože architektura není otevřena k licencování. Koupit tedy můžete jen takové procesory, jaké vám Intel a jeho dva satelity (nenechte se mýlit, do budoucna jim přeji co nejvíce úspěchů) sami nabídnou. Naproti tomu architektura ARM nabízí možnosti úprav, vyrábět tyto procesory může každý, kdo si zamane, neboť vstupu na trh se nekladou umělé překážky. ARM tak vždy může oslovovat širokou nabídkou a velkou konkurencí mezi výrobci, kterým nic nebrání pružně zareagovat na každou díru na trhu, která se naskytne. To bude síla architektury ARM (nebo MIPS, která ovšem v současnosti nemá takovou popularitu a dynamiku).
Místo na trhu tedy ARM bude mít prakticky jistě. To ale neznamená, že se mu podaří široký průlom do oblasti počítačů. Dokonce nemá zaručenou ani svou zatím neotřesitelnou pozici v mobilní sféře. O tyto pozice bude muset bojovat s Intelem, jehož technologickou sílu mnoho pozorovatelů (a často spíše snílků či romantiků) stále podceňuje. Jak souboj dopadne, se neodvažuji předvídat. Procesory ARM se budou muset činit, aby je Intel nepřezbrojil výrobním procesem a pokročilými architektonickými triky. Intel naopak bude muset napřít síly, aby onu technologickou převahu co nejvíce vyhrotil, a tak překonal šíři nabídky a pružnost ARMu, jakož i výhody, které firmám plynou z možnosti si čipy s ARMem dělat na vlastní pěst.
Samozřejmě nevím, kdo z obou kohoutů svou výhodu promění úspěšněji. Některé věci však asi můžeme předvídat. ARMu se jen těžko podaří prorazit do oblasti osobních počítačů, běžících na Windows. Překážku tvoří samozřejmě kompatibilita s programy pro architekturu x86. Tu mohou ovšem snadno překonat vývojáři aplikací, pokud svá díla pro ARM přeloží a vydají. Existuje ovšem bariéra méně nápadná a asi důležitější: nachází se ve Windows 8. Je jí fakt, že nezávislí vývojáři nemohou distribuovat aplikace pro staré desktopové prostředí (představte si například OpenOffice, Notepad++, Gimp a další programy), třebaže je Windows RT stále poskytují. Invaze do PC tak bude pro ARM možná jen tehdy, pokud Microsoft pustí do obchodu s aplikacemi (a tudíž do Windows RT) i desktopové aplikace. ARM by alternativně mohl prorazit proti vůli Microsoftu (třeba s Androidem), jenže tím se úkol stává dvojnásob těžkým: vedle nové procesorové architektury musíte spotřebitelům najednou „vnutit“ i nový software a prostředí. Osobně si myslím, že větší šance na procesorovou revoluci v PC dává cesta přes Microsoft – je ale otázka, zda k tomuto bude v Redmondu ochota.
Jan Olšan: Procesory ARM se budou muset činit, aby je Intel nepřezbrojil výrobním procesem a pokročilými architektonickými triky
Adam Vágner: Stále více si všímám, jak výkon procesorů roste pomaleji a pomaleji a úsilí se investuje se spíš do technologií, vyšší míry integrace a lepších provozních vlastností. Spousta lidí vám na to řekne, že jim výkon procesoru stačí a lepší nepotřebují. Sám to vidím jinak a s výkonem procesoru nebudu spokojený, dokud budu muset deset sekund čekat, než se po drobné změně přepočítá složitější sešit v Excelu nebo na to, než si počítač při otevření přebere patnáctimegapixelovou fotku v RAWu.
Další věc, které si všímám stále víc, je, že procesorům začínají utíkat grafické karty. Ani v nových a pro vícejádrové procesory optimailzovaných hrách už není výjimkou, že jednoprocesorová grafika běží na dvou třetinách výkonu jen kvůli tomu, že ji procesor nestíhá zásobovat, o titulech, které jsou s tou optimalizací pro čtyřjádra či šestijádra na štíru, nemluvě. Důsledek? V kritických situacích může být za chvíli jedno, jestli máte grafiku za šest nebo za dvanáct tisíc, protože výkon bude brzdit procesor. A výkonnější procesor přitom nepořídíte, protože ani špičkové modely za dvacet tisíc kartám někdy nestačí.
A vyhlídka na výrazné zlepšení není. Procesory spasí snad jen přechod na rozlišení 4K, kdy toho budou mít grafické karty zase plné kecky.
Grafické karty
Grafické karty
Lukáš Fiala: Co se grafických karet týče, byl rok 2012 po několika spíše nudných ročnících nadprůměrně zajímavý. Přechod na 28nm výrobní postup sliboval skokový posun poměru výkon/watt, nebo chcete-li výkon/hluk, AMD i Nvidia navíc chystaly zbrusu nové architektury, takže o zábavu mělo být postaráno. Ostatní se mnou ale nejspíš budou souhlasit, že největším zklamáním byly ceny, které se u 28nm modelů hlavně v první polovině roku držely proklatě vysoko. Hodně na to doplatily hlavně Radeony HD 7700.
Překvapením roku v příjemném slova smyslu byla bezesporu GeForce GTX 680. Na základě specifikací, které unikaly do éteru před jejím vydáním, by jen málokdo tipoval, že toto bude pokořitel Radeonu HD 7970. AMD se nechalo ukolébat GeForce GTX 280, 480 a 580, jejichž optimalizace na výpočetní nasazení z nich činila snadný cíl, Nvidia však udeřila s čistě herně orientovaným čipem, kde ani jeden tranzistor nepřišel nazmar. Ocenit musím zejména práci, kterou inženýři Nvidie odvedli na řadiči pamětí a memory managementu obecně. Porazit soupeře, který má o polovinu větší paměť a o polovinu širší sběrnici (a přitom je propustností pamětí limitován), to se vskutku tak často nevidí.
Většinu hráčů ale spíše než high-endové modely zajímaly Radeony HD 7800 a GeForce GTX 660. Druhá jmenovaná sice přinesla opět o něco lepší poměr výkon/watt i příznivou cenu, titul nejlepšího produktu se jí ale zdráhám udělit. Než s ní totiž Nvidia konečně vyrukovala, dlouhých šest měsíců byl tím nejlepším, co jste mohli koupit, Radeon HD 7850.
Nepříliš zdařilým produktem se s příchodem konkurence ukázal být již zmíněný Radeon HD 7970. Označit jej za propadák roku, to bychom mu ovšem křivdili, tak špatná karta to není. Některé karty (jmenovitě GeForce GT 640) měly problém s neadekvátní cenou vzhledem k výkonu. Žádný vyložený debakl, jakým byla svého času GeForce GTX 480, se letos nekonal a v tomto ohledu tedy máme za sebou celkem úspěšnou sezónu.
Mirek Jahoda: Hodně mě překvapila aktivita AMD Gaming Evolved, pod jejíž křídla dostala spoustu her zvučných jmen.
Mirek Jahoda: GCN vs. Kepler, přetahovaná jako na houpačce. Letošní rok asi nemá analogii, uvedení všech řad desktopových Radeonů HD 7000 před novými GeForce GTX 600, následné odstřelení highendu AMD kartou Nvidie, která měla sice (jak jinak) highendovou cenu, ale pravděpodobně výrobní náklady typické spíše pro střední třídu, a opětovný návrat AMD do hry díky vlnám slev, zvýšení frekvencí a vylepšení ovladačů.
Hodně mě překvapila aktivita AMD Gaming Evolved, pod jejíž křídla dostala spoustu her zvučných jmen. Bohužel pro fandy značky a majitele karet Radeon to AMD nepojala stejně jako Nvidia (TWIMTBP). Logo AMD před hrou automaticky neznamenalo bezvadný výkon ovladačů v době vydání hry a pikantně třeba ve Far Cry 3 byly při vydání GeForce stejné ceny před Radeony.
Druhá strana programu, tedy bundlování plných verzí ke kartám, však zafungovala dobře a věřím, že tituly jako Sleeping Dogs nebo už jmenované Far Cry 3 potěšily spoustu kupujících (nebo je dostaly na stranu Radeonů). I Nvidia měla svoje želízka v ohni (Borderlands 2, Call of Duty: Black Ops 2 a Assassin’s Creed 3), ale přece jen typicky jedna přibalená hra proti třem a jedné pětině hry v krabici u vyšších modelů Radeonů už nevypadala tak blyštivě.
Co mě mrzí, to je situace s grafikami někde pod 4000 Kč. Cokoli pod touto cenou je Radeonu HD 7850 s 1 GB paměti výkonnostně na hony vzdáleno a situace, kdy jsou lidi rádi za nijak zvlášť povedené Radeony HD 77x0, mi nepřipadá ideální.
Adam Vágner: Přestože byl letošní rok na novinky v segmentu grafických karet nebývale bohatý (ať už to byl nový výrobní proces GPU, nové architektury, nové a kompletní modelové řady obou výrobců GPU), neudělalo nám to takovou radost, jak by se dalo čekat.
Zatímco u AMD se rozhodli rozhýbat ekosystém a začali nás s architekturou GCN konečně přesvědčovat o tom, jak je „GPGPU pro normální lidi“ zajímavé, Nvidia už od toho po třech generacích karet s novými Keplery upustila a velký výpočetní čip minimálně zatím nechala jen profesionálům.
Intel už integrováním grafických adaptérů do většiny prodávaných procesorů přizabil segment nejlevnějších grafik a AMD mu v tom se svými APU zdatně pomáhá. Samostatné grafiky se posouvají do vyšších segmentů a odpovídá tomu cílení i ceny karet.
Uvádění většiny nových modelů se tak neslo v duchu AMD uvádí novou drahou kartu, Nvidia s odstupem mírně překonává, AMD kontruje úpravou cen, Nvidii stávající cena vyhovuje a zůstává. A v tom všem byla znát i snaha předčasně nezabít starší produkty, které se ještě prodávají.
Pryč jsou časy, kdy výrobci modely jako GeForce 8800 GT, GeForce 9600 GT, Radeon HD 4850 nebo GeForce GTX 275 podrážely nohy konkurenčním či vlastním špičkovým produktům a karta jen o málo pomalejší než highend stála šest nebo sedm tisíc, pryč jsou časy, kdy nová generace karet s uvedením měla lepší poměr cena/výkon než ta minulá.
Příchod nového výrobního procesu, který obvykle znamenal výrazný posun k lepšímu po stránce provozních vlastností, výkonu i poměru cena/výkon, tentokrát provázela neoficiální spekulační kampaň o špatné výtěžnosti, nedostatečné kapacitě výroby, ale objevily se i oficiální marketingové materiály Nvidie o rostoucích nákladech na výrobu, které nás možná měly připravit na to, že to nadále může být i horší.
Důsledkem toho všeho byly Radeony HD 7700, karty, u kterých bych podle dosavadních zkušeností čekal nálepku „lowend“ a cenu s uvedením v rozsahu 1200–2500 korun. Až okatě nevýhodné byly GeForce GT 640 s jádrem GK107 udušené pamětmi DDR3. Na uvedení GeForce GTX 650 jsme pak čekali dlouhé měsíce i přesto, že její čip GK107 dávno existoval a fungoval a prodával se už dlouhé měsíce před GTX 650 (ať už v GeForce GT 640 nebo dokonce ještě dříve v mobilním segmentu). A i u výkonných karet byl znát posun cen směrem nahoru, takže tu zase máme na vrcholu špičkové nereferenční karty za čtrnáct, patnáct tisíc.
Čas ukáže, jestli tento trend bude i nadále pokračovat, nebo za to tentokrát může spíše Nvidia, protože nechala konkurenci dlouho volné pole působnosti a AMD toho využilo k pořádnému pošponování cen. Se svým čipem GK104 (podle spekulací, které už asi nikdo nepotvrdí, původně mainstreamovým) Nvidia konkurenci nepodrazila, druhá GeForce 8800 GT se nekonala a první Keplery nesly highendové označení GeForce GTX 680 a také highendovou cenu.
Nevěřícně jsem zíral na konstrukci referenční GeForce GTX 670; tak „vylevněnou“ highendovou grafiku za 9600 korun jsme tu zatím asi neměli a doufám, že už ani mít nebudeme.
Opačným extrémem, který tu také ještě nebyl, je GeForce GTX 690, která s cenovkou 999 dolarů trhla s odstupem vše, co bylo zatím uvedeno. Možná vznikla i kvůli tomu, abychom se nebáli, že karty jako GTX 670 budou běžným kvalitativním standardem, možná i jako exhibice konstruktérů, kteří tušili, že vyrobit dvouprocesorovou kartu, která v souboji s GTX 690 s novým frame rate meteringem a menšími jádry GK104 obstojí, bude pro AMD nelehký, ne-li nemožný úkol.
Až poté, co oba výrobci vystříleli všechnu munici a do nové generace grafik ještě nějaký ten pátek zbývá, se roztáčí obvyklý kolotoč vydávání přetaktovaných a jinak vyšperkovaných nereferenčních modelů ale i levnějších a výhodnějších grafik, zlevňování a v poslední době jinak opomíjené rozdávání dárečků v podobě plných áčkových her.
A tak už to na konci roku v segmentu grafik vypadá podstatně optimističtěji a ta vyhlídka do budoucnosti není až tak černá jako v prvním pololetí. V další generaci karet bychom se snad mohli dočkat i výhodnějších karet a ještě lepších vlastností, nemůžeme předpokládat razantní nárůst výkonu (bude stále na 28nm procesu) ani výrazný posun po stránce podporovaných technologií (nic lepšího než DirectX 11 zkrátka zatím není). Jistě nebudu sám, kdo netrpělivě čeká, čím nás tedy výrobci karet s příští generací překvapí.
Adam Vágner: Nevěřícně jsem zíral na konstrukci referenční GeForce GTX 670; tak „vylevněnou“ highendovou grafiku za 9600 korun
jsme tu zatím asi neměli a doufám, že už ani mít nebudeme.
Základní desky
Základní desky
Adam Kahánek: Jaký byl rok 2012 z pohledu základních desek? Převratný rozhodně nikoliv, ale přeci jen nějaké změny nastaly. Asi tou z mého pohledu nejvýraznější je snaha výrobců a Intelu o rozšiřování rozhraní Thunderbolt. Velká část letošního Computexu se motala okolo něj. Výrobci základních desek uváděli modely, které nesly řadiče Thunderbolt a disponovaly minimálně jedním tímto portem, výrobci externích úložišť zase prezentovali svá nová zařízení právě pro Thunderbolt. Z mého pohledu je to určitě dobrý krok do budoucna, jelikož Thunderbolt využití má, jen je potřeba počkat na dostupnější zařízení pro něj, což je, si myslím, pouze otázkou času.
Další takovou menší změnou je i situace v high-endu pro procesory Intel Ivy Bridge. High-end byl vždy výsadou hlavně Asusu a nutno říct, že se jim to již nějakou dobu daří. Tento rok je však v high-endu, a nejen v něm, boj velmi těsný. Asus, AsRock, Evga, Gigabyte a MSI, všichni tito výrobci uvedli tento rok velmi povedené základní desky, které si našly své místo na trhu a až na drobné problémy s BIOSy, které se nevyhly nikomu, je segment high-endu obsazen perfektními kusy. Je to asi poprvé, co pamatuji tak těsný boj, jelikož minulým létům dominoval především Asus.
Asi největším problémem všech dnešních základních desek, grafických karet a mnoha dalších komponent, spotřebičů,... je ekologie v podobě bezolovnatého pájení a nesmyslných ekologických nařízení, což zapříčiňuje podstatnou část reklamací a vadných kusů již od výroby. Osobně jsem velký odpůrcem těchto „über ekologických“ nařízení od Evropské Unie, jelikož to má v konečném důsledku dopad na životní prostředí horší než používání cínu s obsahem olova. Ale čemu se ještě divím...
Adam Kahánek: …jsem velký odpůrcem těchto „über ekologických“ nařízení od Evropské Unie…
Jan Olšan: Na téma základní desky se mi vkrádá jedna myšlenka: proč vlastně ještě pořád existují desky typu ATX? Vedle vlastníků SLI a CrossFire je už prakticky nikdo nepotřebuje. Většina stavitelů/uživatelů ani rozšiřující karty nepoužívá, vyjma grafiky, pokud ovšem holdují hrám. Kvůli přetrvávání desek a skříní typu ATX jsou ale počítače dnes zbytečně rozměrné. Vůbec nechápu, proč se výrobci obého ještě nedohodli, a nepřehodili 95 % produkce na kompaktnější formát MicroATX. Ušetřilo by se tím nejen na materiálu, ale také například na logistických nákladech. Osobní počítače by se ale hlavně staly o drobet atraktivnějšími v očích spotřebitelů (ačkoliv je pravda, že tableto-telefonním „hispterům“ by se stejně moc nezavděčily).
Je pravda, že v současnosti je vidět docela slušná popularita platformy mini-ITX. Paradoxně na ní ale staví movitější uživatelé často až přehnaně výkonné sestavy. Můžete tak vidět stroje s obřími chladiči a grafickými kartami, které velikostí spadají do kategorie, kterou kolegové nazývají „lopaty“, a spotřebou zase do čísel nad 200 W. To pak máte PC, kde miniaturní deska obývá překvapivě rozměrnou skříň, a společnost jí pochopitelně dělá několikerý ventilátor. Takto pojatý „kompaktní počítač“ zdá se mi poněkud nešťastným, abych si pomohl klasikem.
Je možná škoda, že mezi platformami mini-ITX a microATX není ještě něco. Dva sloty pro rozšiřující karty by dle mého názoru značně zvýšily univerzálnost nejmenších základních desek. Mini-ITX deskám by také prospěla možnost osadit čtyři paměťové moduly. S klasickými DIMMy se to asi nikdy nepovede, tajně však doufám, že se tento kousek jednou někomu zdaří s notebookovými SO-DIMMy. A abych nezapomněl, desky mini-ITX mají ještě jednu nevýhodu – jsou dražší. Docela by mě potěšilo, kdyby se v tomto ohledu věci pohnuly, protože jak už jsem řekl, zabírá většina PC zbytečně mnoho místa (na vině jsou ale například i zdroje ATX). Bohužel mám ale takový pocit, že mě teď asi žádní výrobci neposlouchají.
Lukáš Fiala: Využiji tohoto prostoru, abych si postěžoval na zbytečné fíčury, kterými výrobci své produkty ládují, ve snaze zavděčit se „overclockerům“. Myslím tím ta všemožná tlačítka pro změnu frekvence procesoru přímo na desce, nesmyslně naddimenzované napájecí kaskády a přerostlé desky pro čtyři grafické karty do SLI/CrossFire (to vážně někdo potřebuje?). Intel sebral výrobcům už skoro všechny možnosti, kterými se mohli odlišit a vyniknout nad konkurencí, takže křeč bude nejspíš stále silnější a zbytečnosti stále zbytečnější. Co naopak není zbytečné, avšak v plné míře si to uvědomíme až pár let od nákupu, je kompatibilita s nejnovějšími standardy USB a SATA.
Lukáš Fiala: … zbytečné fíčury, kterými výrobci své produkty ládují, ve snaze zavděčit se „overclockerům“…
Zdroje, skříně, chladiče
Zdroje, skříně, chladiče
Adam Kahánek: Situace okolo zdrojů je víceméně stejná jako minulé roky, pouze se s účinností posouváme stále směrem vzhůru. Občas se mezi levnějšími zdroji objeví také nějaké, co jsou po stránce kvality a osazení součástek výborné, což mi dává zmínit takový OCZ ZS 550 W či PC Power&Cooling Silencer Mk III 500 W (OCZ a PC P&C jsou jedna a tatáž společnost). Jinak však v daných cenových kategoriích často nalezneme téměř to samé.
U nejlevnějších zdrojů nekvalitní čínské kondenzátory, u takových už mírně lepších (typicky Seasonic OEM a výše) buď kompletní osazení tchajwanskými kondenzátory, které sice nejsou tak špatné jako čínské, avšak stále nevyhovující pro dlouhou životnost, a nakonec zdroje, které sice nemají zrovna dobrý poměr cena/výkon, ale člověk u nich může očekávat delší životnost především díky použití kvalitních japonských kondenzátorů. Občas se však i mezi těmi drahými objeví kousky s např. Nippon Chemi-Con (kvalitní japonská značka) na vstupní části a Teapo (průměrná a pro dlouhou životnost ne zrovna vyhovující tchajwanská značka) na výstupní části, což ve vyšších cenových kategoriích nerad vidím a jednoduše za to musím výrobce kritizovat.
Adam Kahánek: Občas se mezi levnějšími zdroji objeví také nějaké, co jsou po stránce kvality a osazení součástek výborné
Jan Olšan: Budu se opakovat, ale řeknu to samé, co na účet základních desek. Zdroje zabírají dnes v počítačích docela dost místa, takže by už stálo za to standardizovat (a hlavně ve spolupráci s výrobci skříní zpopularizovat) nějakou méně rozměrnou variantu. Jelikož 12cm ventilátor není k zahození, asi by stálo za to zaměřit se hlavně na výšku zdrojů, které by se pak v kompaktních sestavách daly instalovat naplocho nad procesor a chladič. Výška okolo 6–7 cm by měla být realizovatelná za cenu použití ztenčeného větráku.
Otázka ale je, zda by taková iniciativa ještě dnes měla smysl, protože jí jako konkurence nenápadně vyrostlo napájení desktopů notebookovými adaptéry. Není to sice úplně elegantní, ale zase to v skříni nezabírá žádný prostor. Výhodou je, že cihla topí do pokoje a nikoliv do počítače.
Co se skříní týče, zase si postěžuju na velikost. Pokud by bylo po mém, měli by výrobci většinu produkce raději soustředit na formát microATX. Obecně ale platí, že sofistikovanější modely skříní se většinou soustředí na co nejlepší chlazení, což často vede k větším a větším bednám. Není dost modelů, které by se snažily o podporu určitého formátu desek (ať již jde o ATX, microATX, či mini-ITX) při dosažení co nejkompaktnějších rozměrů – například umístěním zdroje dopředu. Podobně jako u základních desek je dle mého názoru škoda, že formát mini-ITX vyjde většinou dráž, než microATX. Ale co s tím už nadělám.
Mirek Jahoda: Napájecí zdroje pro PC jdou (alespoň u těch „slušnějších“ značek) evidentně správným směrem a modely s vysokou efektivitou oceněnou certifikací podle drahých kovů už nemusí mít nutně výkon kolem 700 W a stát přes 3000 Kč. Ještě by na mohlo více výrobců dbát na tiché chlazení (které tiché vydrží alespoň tři roky) a byl bych spokojen.
V oblasti skříní mě potěšilo, že Fractal Design snad kromě ještě pořád moc silné modré LED vychytal Define, že mu přibyla adekvátní konkurence v podobě Nanoxia DS1 a že je čím dál více povedených skříní menších formátů. Naopak mě netěší, že pokud chcete trochu kvalitní skříň s nějakým odhlučněním, pořád musíte zaplatit kolem 2500 Kč.
Nebýt zajímavých pokusů o výkonné pasivní chladiče – ať už v tradičnějším duchu (SilverStone Heligon), či odvážnějším (NoFan) – tak bych ocenil snad jen zlepšení výběru mezi těmi levnými. Xigmatek Loki za svou cenu připomíná zašlou slávu Freezeru 7 a 64 od tehdy ještě Arctic Coolingu a díky Gelidu či Scythe je dost velký výběr i do té tisícovky.
Mirek Jahoda: Nebýt zajímavých pokusů o výkonné pasivní chladiče…
Ľubomír Samák: Za uplynulý rok si veľkú pochvalu zaslúžia najmä výrobcova skriniek, ktorí začali konečne využívať efektívnejšie vnútorný priestor. Napríklad SilverStone, Cooler Master i Fractal Design dotiahli do úspešného konca pozoruhodné koncepty s objemom približne polovičným, než býva štandardom u bežných mini towerov s dvoma šachtami pre mechaniky. 5,25" pozície už síce častokrát chýbajú, ale to preto, že optické média ako nosiče dát už zažívajú po dlhej dobe služby výraznejší útlm. Výrobcovia sú si toho vedomí a v moderných kompaktných skrinkách s internými vypalovačkami už evidentne veľmi nepočítajú, čím ale vytvárajú extra miesto pre disky náramne sa hodiace hlavne pre NASy či HTPC.
Najsympatickejšie je ale z môjho pohľadu to, že sa u nich myslelo v značnej miere na priaznivcov výkonných počítačov. Už neplatí, že zostava so žravým procesorom a hernou grafickou kartou z vrchných priečok cenníkov sa zákonite musí tlačiť do veľkého domčeku, prerastajúceho tak dva-trikrát to, čo je k jej uchladeniu postačujúce. Odpoveďou na otázku, prečo muselo trvať tak dlho, kým sa dostalo k tomuto formátu, je azda až poslednou dobou posilňujúci trend maličkých dosiek formátu mini-ITX nevyvíjajúcich sa už len pre úsporné a pomalé Atomy respektíve ekvivalenty od AMD, ale i k mainstreamovým platformám.
Ľubomír Samák: …nie do každej sa tak ako do nedávno testovanej Node 304 od Fractal Designu zmestia veľké veže…
No, ale do malých skriniek to chce i lepší a zároveň nižší chladič pre procesor, pretože nie do každej sa tak ako do nedávno testovanej Node 304 od Fractal Designu zmestia veľké veže. Poprední výrobcovia chladenia na vavrínoch nezaspali. Noctua má za tento rok na konte dva nízkoprofilové boxy a veľmi sľubne vyzerajúce je i najmladšie dietko Thermalrightu. Takže ani o tie skutočne maličké, avšak nie low-endové chladiče, v nasledujúcom období núdza nebude.
Ľubomír Samák: Noctua má za tento rok na konte dva nízkoprofilové boxy a veľmi sľubne vyzerajúce je i najmladšie dietko Thermalrightu
V najvýkonnejšom segmente sa toho veľa nezmenilo, v elitnom pelotóne majú svoje stále rovnaké želiezka v ohni Noctua, Alpenföhn, Zalman, Phanteks i Prolimatech. V roku 2012 ani jeden z týchto výrobcov neuviedol žiaden, ktorý by mal bojovať o trón kráľa chladičov. Osobne mi to ale žily vôbec netrhá, byť to podľa môjho gusta, radšej než víťaza v kategorii ťažkej váhy uvítam silnejšiu konkurenciu ku Xigmateku Loki či notoricky známemu Gelidu Tranquillo.
Do nového roku sa ale high-endové počiny zmestia, v Rakúsku prebiehajú inovácie nielen NH-D14. Vieme aj to, že bude uvedený do predaja (pravdepodobne v druhom kvartáli) monštruózny Everest od EKL, čím výrobca vyčerpá už i najvyšší vrch sveta. Škoda len, že sa na absolútnej špičke nebude pýšiť zmysluplnejším a originálnejším návrhom, aké vie zhotoviť napríklad taiwanský Prolimatech. I keď, úprimne, ten ma už existujúcimi prefarbenými modelmi tento rok tiež zrovna nedostal, a to už začiatkom roka avizoval luxusne vyzerajúce koncepty pre Sandy Bridge-E. Dúfajme, že nezostanú navždy iba v renderoch.
Čo sa týka technologických inovácií priemietnutých i do praxe (rozumejte hotových produktov), tak si spomínam snáď len na nasadenie vapor chamber, s ktorou má zástupcu na trhu chladičov CPU okrem Cooler Masteru podľa očakávaní tiež Sapphire, implementujúci ju už nejaký ten piatok do populárnych nereferenčných chladičov kariet AMD Radeon. Či sa môžeme baviť o niečom zaujímavom aj na poli procesorových chladičov sa určite dozviete v priebehu nového roku, kedy sa opäť dostanete k podrobným testom tých najatraktívnejších.
Paměti (RAM)
Paměti (RAM)
Adam Kahánek: Zatímco se již pomalu, ale jistě blíží DDR4, současné operační paměti DDR3 stále zrychlují. Výrobci paměťových čipů (mezi nejvýraznější v současné době patří Elpida, Samsung, Hynix, Micron a PSC) zlepšují výrobní technologie, předhání se v tom, kdo uvede „rychlejší“ čipy, kdo zase nejspolehlivější, nejúspornější, atd. Krom toho se stále pracuje na nějakých pokrokovějších technologiích.
Největší změnou, kterou mohli všichni v roce 2012 zaznamenat, je rapidní nárůst základních frekvencí nejvýše taktovaných kitů. Není to až tak dávno, co se rekordy v maximálním přetaktování blížily 3000 MHz a dnes už ty nejrychlejší kity této frekvence dosahují pomalu v základní specifikaci. A co se rekordů týče, ty nejlepší výsledky se již dosti přibližují hranici 4000 MHz. Kde jsou časy, kdy takových frekvencí dosahovaly sotva procesory.
Pro většinu lidí je však podstatný výkon. Mnoho z našich čtenářů jistě ví, že pro Intel se v dnešní době závratně rychlé paměti moc nevyplatí a zbývá nám tedy AMD, kde z lepšího nastavení pamětí těží především APU Trinity, respektive jeho integrované grafické jádro.
Jan Olšan: Zejména ceny 8GB modulů je třeba pochválit. Až je to člověku líto, protože takové množství (tedy 16 či 32 GB) osobně těžko využiji.
Jan Olšan: Rychlost samotných paměti už skutečně asi mnoho lidí nezajímá. Na druhou stranu kapacita je věc jiná. Veliké moduly byly tento rok příjemně levné, což bylo jen podtrženo v druhé polovině roku. Zejména ceny 8GB modulů je třeba pochválit. Až je to člověku líto, protože takové množství (tedy 16 či 32 GB) osobně těžko využiji. Ale díky Bohu za to, že již dnes počítače nemusí mít chronicky nedostatečnou RAM jako v devadesátých letech a první polovině minulé dekády.
Odvrácenou stránkou přívětivých cen je však situace výrobců. Momentálně se skoro nikomu nevyplatí RAM pro osobní počítače vyrábět. Letos skončila Elpida (nechala se sežrat Micronem), Nanya se pro změnu rozhodla přeorientovat jen na specializovanou paměť, na které má větší marže. Doufejme, že se nám likvidační ceny v tomto důležitém odvětví jednou nevrátí jako bumerang.
Mirek Jahoda: Už nějaký ten rok bylo kupování rychlejších pamětí pro desktopy víceméně vyhazování peněz nebo úchylka overclockerů, trochu jinak je to s APU. Pro integrovaný Radeon v silnějších modelech Trinity je frekvence pamětí životně důležitá.
Jakoby náhodou přišla tak nějak v době Trinity na trh řada HyperX Predator od Kingstonu, v níž bylo možné koupit 2400MHz DDR3 za ceny velmi blízké 1333- či 1600megahertzovým. Možná je takových modulů více, ale díky obsazenosti našeho trhu největším výrobcem paměťových modulů to nebylo ani potřeba řešit.
Mirek Jahoda: Jakoby náhodou přišla tak nějak v době Trinity na trh řada HyperX Predator od Kingstonu, v níž bylo možné koupit 2400MHz DDR3 za ceny velmi blízké 1333- či 1600megahertzovým.
Monitory
Monitory
Mirek Jahoda: Překvapilo mě, že panely s matricí Samsung PLS nedoznaly letos většího rozšíření a ačkoli třeba Eizo, dlouholetý partner Samsungu, letos mohutně inovovalo, v EcoView a ani Forisu se žádný PLS neobjevil. A je to trochu škoda, protože Samsung předloni svoje PLS vypbavil pěknou polomatnou antireflexní vrstvu, sám je pároval elektronikou regulující jas bez blikání (PWM) a v podstatě jsme mohli vyčítat jen ne úplně přesně nastavené barvy a nerovměrné podsvícení. Obojí Eizo, nebo třeba NEC, umí ale řešit.
Když už jsem zmínil NEC a Eizo v jedné větě, tak letos oproti letům minulým se dostalo díky inovacím (a kupodivu také asi trochu posloucháním stížností lidí na fórech a v recenzích) o krok napřed pro změnu Eizo. Tedy alespoň v monitorech pro desktopy, nemálo byznysových soubojů japonských monitorových mágů se děje na poli přístrojů pro lékaře, pracovní stanice profesionální studií či public displejů. A tam EHW nevidí a vidět ani nechce.
Jestli se letos něco povedlo, tak to byly 27" IPS s rozlišením 2560 × 1440 px. Je trošku škoda, že se aspoň jeden z výrobců nerozhodl podusit konkurenci pořádně a koupit elektroniku s kompenzací nerovnoměrnosti podsvícení, ale i tak tu mít tři vcelku slušně nastavené, polomatné a neblikající WQHD sedmadvacítky kolem 15 000 Kč (Samsung z předloňska, HP a Dell z dnes už loňska) je dobrý výsledek. Zvláště ve srovnání s 24”, kde má alespoň PWM na vysoké frekvenci HP ZR2440w, pěkný polomatný antireflex abyste ale pohledali. Už už to vypadalo s Eizo EcoView EV2436W, jenže nakonec má vrstvu bez špinavého/perleťového efektu jen 23 a 27palcový EcoView a tomu 24palcovému zůstala matná obrazovka. No, alespoň ti, co pracují u nějakého zdroje světla, mají na výběr další monitor bez blikání.
Mirek Jahoda: …je to trochu škoda, protože Samsung předloni svoje PLS vypbavil pěknou polomatnou antireflexní vrstvu, sám je pároval elektronikou regulující jas bez blikání (PWM) a…
Jan Olšan: Nárůst rozlišení je na jednu stranu fajn, ale mě spíš těší ten nárůst uhlopříček. Dostupné sedmadvacítky s matricí IPS jsou moc příjemné, výškou už i trochu kompenzují poměr stran 16:9. Vítal bych i to zvyšování rozlišení, jenže všechno kazí software. Při přechodu na první LCD jsem prošel zkušeností, že i drahý program mívá v tomto směru mouchy. To když Allplan odmítal zvětšit písmenka ve svém GUI z beztak šílené velikosti circa 6–7 bodů. Bylo to těžko čitelné i s monitorem o 90 dpi (22" 1680 × 1050), který jsme schválně vybrali kvůli o něco větší rozteči bodů. Představte si, že byste byli nuceni použít obrazovku s několikrát titěrnějšími pixely.
Když jsem tedy letos kupoval monitor, šel jsem hezky proti proudu, a zvolil IPS sedmadvacítku s rozlišením 1920 × 1080 px. Má pouhých 80 dpi jako 17" obrazovky CRT, nastavené na 1024 × 768 bodů (takže návrat do dětství). Zatím si nemůžu stěžovat, písmenka jsou příjemně velká, aniž by bylo třeba s něčím bojovat. Sice si při sledování debat na internetu občas připadám jako důchodce či cosi, ale pohodlí je pohodlí. Na vyšší rozlišení bych ale určitě přešel v okamžiku, kdy by se běžně začalo distribuovat video v rozlišení 4K. No ale do té doby se to snad už v softwaru konečně vyřeší.
Jan Olšan: …šel jsem hezky proti proudu, a zvolil IPS sedmadvacítku s rozlišením 1920 × 1080 px
Volné téma: Hry, operační systémy…
Volné téma: Hry, operační systémy…
Mirek Jahoda: Bez pokrytectví se přiznám, že letos jsem s tanky (World of Tanks) zabil opravdu spoustu času. A co víc, postupně jsem zjišťoval, kdo všechno v mém (profesním) okolí hraje taky. Přitom je to hra, v níž člověk neustále nadává na vývojáře, (především polské a turecké) spoluhráče a mnohokrát vypne s tím, že už to nebude nikdy hrát. Nevím, jak to Wargaming dělá, ale vždycky se k tomu člověk vrátí a ještě jim pošle peníze na jejich průhledné vějičky. Free to play je u WoT spíše pay to play. Ale ani tohle, ani fakt, že kvůli reklamě všude včetně televize přibývá hráčů, kteří neví, která bije (a jednostranné hry opravdu zábava nejsou), od hry spolehlivě neodradí.
Loni, kdy v redakci frčela ještě pořád strategie Company of Heroes, to bylo alespoň tak nějak vysvětlitelné: CoH byl finančně nenáročný a v podstatě jsme propracovanost a principy hry pořád jen chválili. WoT prostě hřeší na to, že málokterý chlap/kluk ve střední Evropě či Rusku by neměl rád tanky a v tomto nemá pořádnou konkurenci. Samozřejmě, základní principy hry jsou do jisté míry geniální a hrozně chytlavé, ale že to přežije tolik klacků pod nohama a očividného až sprostého tahání peněz, to by někdo nezainteresovaný asi nečekal. Kvůli WoT zůstaly pouze na seznamu “až bude čas, tak si zahraju” hry jako Witcher 2, Heroes of Might and Magic VI, XCOM Enemy Unknown nebo Far Cry 3.
A Windows 8? Je to verze, co mě nechala asi nejvíc v klidu. Další platformu pro tablety/mobily pořizovat nehodlám a v desktopu nevidím jediný důvod pro opuštění sedmiček. Dlaždice mi stejně jako většině konzervativních lidí připadají zmatečné a za ty roky už tak hezky vychytaná nabídka Start by byla něčím, co bych hned hledal.
Lukáš Fiala: Pak jsem začal hrát World of Tanks a na nic jiného už prakticky nezbyl čas.
Lukáš Fiala: Letos jsem napravil loňský rest a zahrál si Deus Ex: Human Revolution a dokončil trilogii Mass Effect. Pak jsem začal hrát World of Tanks a na nic jiného už prakticky nezbyl čas. Výpravné dobrodružné hry představují totiž jakýsi závazek, že se na to v půlce nevykašlete a dotáhnete to do konce, jinak jste to hráli zbytečně. Multiplayer bez příběhu nabízí šanci, že uspokojivého vítězství dosáhnete za deset minut, což je pro lidi s nedostatkem času atraktivní. U mě ta šance na úspěšnou bitvu činí asi 10 % a vlastně nevím, proč to vůbec hraju.
V dohledné době se snad dostanu k experimentální instalaci Windows 8, které jsem dosud neměl možnost vyzkoušet.
Lukáš Václavík: Po dlouhé době zase můžu říci, že mám herní sestavu. Upgradem PC jsem začal plnil resty z let minulých. Dřívejší nákupy na Steamu smutně koukaly, proto jsem nadšeně dohrál Mafii II, prozíval jsem Duke Nukem Forever a na podzim mě zase nabudil Dead Island. Hrou roku je ale pro mě Black Mesa Source. Byl jsem z hraní ještě více nadšený než při prvním setkání s původním světem Half-Life. Skvělá hudba, stále dobrý Source engine a hlavně pořád ta stejná atmosféra. Za takový skvost bych i zaplatil.
Co mě naopak mrzí, je další provazování her s Originem od EA nebo Games for Windows od Microsoftu. Prostě balast, který musíte instalovat, někam se registrovat. Jako by nás studia chtěla donutit hrát na konzolích, kde jen strčíte placku do té správné díry. Žádné vyplňování kódů, miliontá instalace DirectX a další zdržování.
Nejdůležitějším softwarem roku byl pro mě systém Windows 8. Metro mi nevadí (na telefonu jsem si rychle zvykl), ale na desktopu jej prakticky obcházím. Bez těchto vizuálních vychytávek se vlastně jedná zase o chlup vylepšené sedmičky, které už jsem dříve považoval za skoro bezchybné. Microsoft jako první výrazně propojuje mobily, tablety a desktopy. Má to své chyby, podobně jako Vista. Avšak věřím, že v další verzi už si zase budeme chrochtat blahem.
Lukáš Václavík: …prozíval jsem Duke Nukem Forever a na podzim mě zase nabudil Dead Island. Hrou roku je ale pro mě Black Mesa Source.
Jan Olšan: Windows 8 si slízlo hodně kritiky, i podle mě ale není oprávněná. Pravda, na své instalaci jsem se ani neobtěžoval s přihlášením do obchodu s (ex)Metro aplikacemi. Jenže pozor, to neznamená, že by ta zelená omalovánka byla špatná, naopak. Jako zmutovanou nabídku start ji rozhodně preferuji jak před úplně klasickou nabídkou start, tak před tím, co předvedly Windows XP, Vista a 7. Spouštění aplikací mi totiž přijde o dost rychlejší a pohodlnější. Původně jsem si myslel, že si prostě dám zástupce všech programů na plochu a lištu, nakonec se ale ukazuje, že stejně všechno pouštím přes Metro (zlatá klávesa pro vyvolání nabídky start).
Trapasy, marketing, škůdci aneb koutek Jeana-Luca Picarda
Trapasy, marketing, vrtění psem, škůdci. Aneb koutek Jeana-Luca Picarda
Jan Olšan: O hezkou blamáž se postaralo OCZ, byť v jeho případě se ještě ukáže, jak hluboké šrámy si tím vyslouží. V první půli roku vypadala firma jako jasná hvězda, naděje trhu s SSD. Její disky se těšily publicitě a o firmě bylo vůbec hodně slyšet. Určitým vrcholem pak byly červencové drby o akvizici firmy gigantem Seagate. Však také tehdy akcie vyskočily nad sedm dolarů za kus.
Jenže. K odkupu nedošlo, a pak už začla bublina splaskávat. Všechno začalo zřejmě nuceným odchodem šéfa a spoluzakladatele Ryana Petersena. Ukázalo se, že ve firmě byl slušně řečeno nepořádek. Petersen se zřejmě snažil prorazit mezi velké hráče pomocí subvencí, pobídek, garancí a různých podobných prostředků. Zřejmě si ale nedal pozor a nasekal tím nepředvídané finanční závazky. Zároveň nezajistil dostatek provozních peněz a údajně ani potřebné dodávky paměti NAND.
V každém případě se firma dostala do finančních problémů a nakonec místo velké expanze přijde restrukturalizace. Hlavní problém je ale, že Petersen zanedbával účetnictví, ať již z lajdáctví, nebo úmyslně. Po jeho odchodu musí nyní OCZ účty znovu otevírat (to znamená, že klamalo investory) a již několik měsíců dluží finanční zprávy, které musí jako veřejně obchodovaná společnost včas publikovat. Vlastníci akcií jsou tak stále v nejistotě, jak špatně na tom vlastně OCZ je. Momentálně jsou rádi, když se cena akcií udrží na dvou dolarech…
Jan Olšan: O poměrně trapnou epizodu se postaralo AMD…
Při psaní novinek se vůbec člověk setká s lecčím. O poměrně trapnou epizodu se postaralo AMD. Když Intel uvedl své serverové Atomy, Andrew Feldman (šéf SeaMicro a tou dobou již zaměstanec AMD) se pustil do nevybíravé kritiky těchto CPU i Intelu samého. S Centertony prý absolutně zaspal, zatímco trh je již někde zcela jinde a dále.
To by bylo hezké, kdyby nemluvil za AMD. Pokud totiž někdo zaspal, je to právě procesorová dvojka. Již dva roky má úsporné jádro Bobcat, nikdy ale nebyla schopná na něm postavit procesor pro mikroservery. Pokud někdo dohání rozjetý vlak, je to právě AMD, které se nyní panicky snaží zachránit alespoň skrze licencování architektury ARM. Jenže to znamená, že své procesory dostane na trh až v roce 2014, dva roky po Intelu. Tou dobou mu také bude již kdekdo konkurovat. Jinými slovy, AMD tu předvedlo ostudnou kombinaci „kyselých hroznů“ s figurou „potrefená husa“. Jaké zklamání.
Když už jsme u mikroserverů a ARMu, pěknou práci v PR předvádí i AppliedMicro. Tato firma má ambici jako první uvést 64bitový serverový čip architektury ARM, svůj SoC X-Gene. Podobně jako OCZ pochopila, že klíčové je dostat se do hledáčku médií. Firma tedy každou chvíli oznamuje, že „má“ tento převratný procesor. Pak ale rychle zjistíte, že „zpráva“ říká jen, že vzorek někde běží v laboratoři, nebo že se pro něj podařilo přeložit Ubuntu (pochopitelně na jiném počítači). Vrcholem asi bylo, když se na stránkách společnosti na podzim u tohoto produktu dalo přečíst, že je již dodáván („shipping now“). Přitom pokud vím, v prodeji stále není a hned tak nebude. Uvedení lze čekat nejdříve za několik měsíců, v příštím roce.
Lukáš Fiala: Pobavil mě televizní reklamní spot Microsoftu na Windows 8. V české verzi zvolený slogan „Vše v jednom“ působí vzhledem k tomu, že polovina vašich aplikací běží na desktopu a polovina v dlaždicích, komicky až hloupě. Původní „Everything at once“ zní pro změnu trochu nešťastně v kontextu neexistujícího multitaskingu v moderním rozhraní.
Jan Olšan: Jedna věc ještě přece zaslouží zmínit. A můžeme být hrdí, vyskytla se totiž přímo u nás v České Republice. V souvislosti s IT totiž nelze nezmínit přímo trestuhodně zpackaný centrální registr vozidel a změnu systému vyplácení sociálních dávek. Pominu zde možnost, že se na zakázkách někdo nezákonně napakoval. K odsouzení stačí všechny ty problémy, které svou zmetkovitostí nové systémy nadělaly jak klientům úřadů, tak jejich nebohým zaměstnancům.
Chování zodpovědných ministrů už asi ani není třeba komentovat. Zejména tanečky onoho, který dokonce několikrát prohlásil, že všechno do několika dnů spraví, a jestli ne, tak čestné slovo sám odstoupí. Z úřadu ho ale po několika měsících nakonec museli vynést prakticky v zubech.
Výhled a přání do roku 2013
Výhled a přání do roku 2013
Mirek Jahoda: Přál bych AMD, aby se jí konečně povedl malý zázrak a třeba už Steamroller připomněl zlaté časy tohoto výrobce. Přál by jí to možná i Intel, protože jinak by to měl s úřady asi k nevydržení. Jenže kdy Intel udělá podobnou chybu jakou byl NetBurst (Pentium 4) a poskytne tak AMD prostor k nadechnutí se?
Těším se na monitory s 3840 × 2160 px a potom skromněji také konečně na nějakou cenově dostupnou čtyřiadvacítku s matricí IPS, polomatným antireflexem, 1920 × 1200 px (snesl bych i 2560 × 1600 px, kdyby veškerý software uměl s takovým ppi dobře zacházet), bez blikání (PWM na frekvenci pod 300 Hz) a slušnou rovnoměrností podsvitu.
A nakonec si přeji, ať se všichni ti vizionáři prorokující brzký konec PC, jak jej známe, a nástup všemožných -booků, all-in-onů a tabletů na jejich místa pletou a minimálně dalších deset let nám tenhle náš koníček vydrží.
Mirek Jahoda: Těším se na monitory s 3840 × 2160 px…
Lukáš Fiala: Nejprve by se vývojáři software měli naučit tvořit uživatelské rozhraní škálovatelné podle dpi, abychom i my slabozrací na těch retinových displejích něco viděli. Spíše se ale budeme muset smířit s tím, že pracovní plochu nelze zvětšovat donekonečna.
Lukáš Václavík: Jako kolegové se těším na vyšší rozlišení monitorů a další snížení cen SSD. To aby se už na rychlou paměť pohodlně vešly i všechny hry. Doufám v rychlé rozšíření ARMových minipočítačů, kde už linuxové systémy konečně najdou své místo.
O větší rozšíření ARMu do desktopů se možná postará Apple. Ten už začal navrhovat své SoC pro mobilní zařízení (GPU je stále od Imagination Technologies, ale CPU už je vlastní, akorát kompatibilní s instrukční sadou ARMv7s). Zatím na trhu chybí opravdový HPC čip, který by na desktopu svým výkonem plnohodnotně nahradil Intel. Apple však střídá architektury každou dekádu a s Intelem už také brzy oslaví první křížek. Možná se už letos dočkáme nového počítače s jablečným srdcem, iGuess.
Jan Olšan: Na trampoty s dpi jsem si už postěžoval, tak nyní něco jiného: do nového roku bych si přál, aby AMD přežilo, začalo vydělávat, a přešly ho díky tomu různé choutky k divokým pokusům se „znovu nalézt“ tu v procesorech ARM, tu bezhlavým outsourcingem, tu rezignací, že zkrátka jako velká firma skončilo. AMD už léta sentimentálně fandím, tak by mě nějaký definitivní pád (ale ani pomalý rozklad) nepotěšil. I když život by šel dál, to je jasné.
Také by asi bylo hezké, kdybychom si my, obyvatelé internetu, častěji uvědomovali, že naše webem zmítající vášně se většinou týkají v podstatě drobností. Ať už jde o svobodný a nesvobodný software, oblíbené či neoblíbené značky, firmy, vášeň pro reformu patentů nebo autorských práv. Vlastně by nás mělo těšit, že ty nervy drásající dramata na internetu jsou proti skutečným problémům zeměkoule vlastně prkotiny. A tedy že není třeba se kvůli nim tak čertit.
ČLÁNKY DO MAILU