Tip: Pokud jste naše povídání zachytili až teď, můžete si přečíst úvodní díl tohoto seriálu
Doslova revoluci ovšem přinesl až v roce 2007 Asus s modelem Eee PC 700 a 701. Tento výrobce totiž přišel na trh v tu pravou chvíli a s tou správnou cenou. Tehdy nedokonalý maličký notebook s mizerným displejem a titěrnou klávesnicí nadchnul širokou veřejnost. Během prvních čtyř měsíců se prodalo 300 000 kusů minipočítačů Asus Eee PC. Vzápětí přišli se stejnou kategorií mininotebooků i další výrobci, jako například Acer a Dell. Obrovské množství prodaných kusů dovolilo výrobcům vyrábět levněji a současně zvýšit kvalitu a užitnou hodnotu těchto zařízení.
Typický mininotebook má displej s úhlopříčkou 9 až 12 palců, přičemž ty nejlevnější modely můžete pořídit již za 6 000 Kč. Nejčastěji se setkáte s displejem o velikosti 10" a rozlišením 1 024 × 600 bodů. Procesory Intel Atom a nověji i AMD Athlon II Neo sice stále neoplývají vysokým výkonem, právě naopak, ovšem dokážou zajistit výdrž na baterii běžně okolo osmi hodin při prohlížení internetu. A k tomuto účelu jsou také stvořené. Většina domácích uživatelů používá počítač téměř výhradně k brouzdání internetem, komunikaci přes Skype či ICQ, přijímání a odesílání e-mailů a prohlížení fotek. Což zvládnou minibooky i s nízkým výkonem. Podstatným limitem je tak zejména displej. Cena je ovšem pro kupující natolik lákavá, že jsou ochotni se smířit s kompromisy (viz boxík Mininotebook versus CULV).
Mininotebook versus CULV
Drtivá většina dnešních mininotebooků (nebo chcete-li netbooků) je postavena na architektuře procesorů Intel Atom. Tyto procesory jsou natolik úsporné, že se díky nízké spotřebě okolo 2,5 W a nízké provozní teplotě vejdou i s dostatečným chlazením do maličkého těla minibooku. Za nadstandardní výdrž provozu na baterii (běžně nad 8 hodin) a malé rozměry však zaplatíte velmi nízkým výkonem a displejem s nedostatečným rozlišením. Intel však přišel s platformou CULV, která silně konkuruje Atomu. Základem jsou mobilní procesory s velmi nízkou spotřebou (většinou okolo 5 až 10 W), ale podstatně vyšším výkonem. Díky nízké spotřebě a nízkému zahřívání dovoluje koncept CULV vytvářet notebooky velmi tenké, lehké, s vysokou výdrží, avšak vyšším výkonem.
Výrobci se tohoto konceptu ihned chytli a začali v duchu referenčního designu Intelu vyrábět velmi tenké notebooky s úhlopříčkami typicky od 13 do 15 palců. Zároveň stanovili velmi přijatelné ceny, které se pohybují kousek za hranicí nejlepších mininotebooků. Při porovnání minibooku postaveného na procesoru Atom (byť se jedná o novější dvoujádrové varianty) vychází koncept CULV o poznání lépe (viz naše recenze v Extra PC a magazínu ExtraNotebook.cz). Výdrž provozu na baterii je velmi podobná (v průměru okolo 8 hodin). Tělo notebooku je srovnatelně tenké. Díky větším displejům je notebook s CULV mnohem univerzálnější, čemuž přispívá i vyšší výkon.
Ve všech ohledech jsou tedy notebooky postavené na CULV pro reálné používání lepší než mininotebooky - zachovávají malé rozměry i výdrž na baterii a nabízí lepší displej a vyšší výkon. Rozhodujícím faktorem tak zůstává pouze cenový rozdíl. Zatímco mininotebooky tvoří obecně kategorii zhruba od 6 000 Kč do 13 000 Kč, notebooky s procesory CULV zhruba od 13 000 Kč do 23 000 Kč (pochopitelně podle výbavy). Otázka před koupí tedy zní, jestli zvolit velmi dobře vybavený mininotebook, nebo levný model s CULV (například Acer řady Timeline). Nejzajímavější je ovšem úvaha nad mobilním počítačem obecně. Nejedná-li se totiž o mininotebook s Atomem nebo notebook s CULV (případně konkurenční platformou od AMD), pohybuje se výdrž standardního notebooku zhruba na polovině těchto modelů. Klasický notebook coby cestovní počítač tak má smysl pouze pro toho, kdo skutečně potřebuje pro práci vysoký výkon (pochopitelně i těchto uživatelů je celá řada). Všem ostatním však poslouží úspornější varianty lépe.
Pédéáčko
V současnosti je kategorie PDA coby maličkého přenosného počítače s dotykovým displejem v podstatě mrtvou kategorií, protože tyto sympatické a užitečné hračky vytlačily bez milosti chytré telefony (neboli smartphony). Oproti notebooku je PDA méně univerzální (přestože může využívat mobilní verzi Windows), je ale současně podstatně menší, lehčí a vydrží mnohem déle na baterii. PDA může být také koncipováno jako jednoúčelové zařízení kupříkladu pro evidenci položek ve skladu, včetně spedice, objednávek apod. Notebooku však konkurovat nemá, alespoň ne přímo. Otázka pro zamyšlení zní: může PDA svými funkcemi a možnostmi nahradit notebook na cestách? Zvláště v případě, když funkce PDA dnes zastanou chytré telefony, které najdeme v kapsách snad všech nadšenců do elektroniky a manažerů. Kde ale leží hranice mezi PDA a chytrým telefonem?
Z dnešního pohledu není chytrý telefon ničím jiným, než kombinací mobilního telefonu a PDA. Smartphone s Androidem, Windows Mobile či iPhone je v rámci aplikací typu e-mail, webový prohlížeč, prohlížečka textů, tabulek, PDF dokumentů a spousty dalších aplikací typické PDA. Barevný dotykový displej s dostatečným rozlišením dokonce může svou kvalitou překonat displeje minibooků. K tomu všemu ale dokáže smartphone telefonovat a posílat esemesky. Chytrý telefon je vlastně telefonující PDA. Kde jsou kořeny dnešních chytrých telefonů a co všechno uměly PDA a další podobné mobilní hračky?
Apple a Palm organizéry
Jablečný a Palmový organizér
Historii PDA odstartovala v roce 1993 společnost Apple, když uvedla na trh Newton - zcela nový typ zařízení označované Personal Digital Assistant. V podstatě jej můžeme považovat za přímého pradědečka nyní tolik populárního Apple iPad. Newton totiž obsahoval dotykový displej, který byl podstatně větší, než má dnešní iPhone. Apple navíc vytvořil pro toto zařízení i vlastní operační systém Newton a celým konceptem předběhl svou dobu. Předběhl ji natolik, že když se Steve Jobs vrátil zpět do Applu (viz článek v minulém vydání Extra PC na straně 80), zrušil v roce 1998 tento projekt na dobro.
Společnost Palm však přišla v roce 1996 na trh s přístrojem Palm Pilot, čímž odstartovala zlatou éru PDA a stala se také synonymem těchto zařízení. Zanedlouho však svá vlastní pédéáčka přinesl na trh snad každý velký výrobce počítačů (například Acer, Asus, HP, HTC, Fujitsu Siemens, Sharp a mnoho dalších). Jak již bylo zmíněno, kromě univerzálních přístrojů vznikala i jednoúčelová zařízení, která našla uplatnění v nemocnicích, vědeckých pracovištích a dalších provozech. Typické PDA se ovládá stylusem (perem) přes dotykový displej, protože neobsahuje, narozdíl od typických počítačů, klávesnici. Funkčnost zajišťuje speciálně navržený operační systém, který také umožňuje instalaci různých aplikací. Kromě Palm OS a později velmi rozšířených Windows Mobile našel uplatnění i Symbian, který se později uplatnil v prvních smartphonech Nokia.
Hlavním smyslem PDA není obsah vytvářet, ale spíše prohlížet, upravovat a synchronizovat s klasickým počítačem. Většinou obsahuje i bezdrátovou komunikaci pro připojení k internetu, k dispozici je potom kromě webových stránek také elektronická pošta, kontakty a kalendář. PDA má sloužit zejména jako organizér času a informací, které se mohou hodit na cestách. S vývojem pédéáček přišlo i GPS a některé organizéry obsahují i navigaci s příslušným softwarem. Jak již bylo řečeno, z dnešního pohledu je PDA podobné jako vejce vejci chytrým telefonům s dotykovým displejem bez možnosti telefonovat.
Ve skalních dobách ale trpěla pédéáčka řadou nešvarů. K synchronizaci bylo většinou nutné použít kabel a specializovaný software, miniaturizované řešení představovalo tehdy vrchol pokroku, ale stabilita a spolehlivost pédéáček nepatřila vždy k těm nejsilnějším stránkám. Stejně tak rozšíření a množství aplikací se nemohlo rovnat s dnešním App Storem Applu nebo záplavě aplikací pro systém Android. Podstatnou "chybou" pak byla také cena, kterou nebyl běžný smrtelník ochoten zaplatit. Pédéáčka se tak většinou dostala pouze do rukou manažerů a byznysmenů. Hlavním cílem bylo poskytnout pracovní nástroj, dnes jde mnohem více o dostupnost jakéhokoli typu informací kdekoli a zábavu.
Z pédéáček se také později vyvinuly tablety, které však nezaznamenaly přes několik znovuzrození masový úspěch. To vše nyní ovšem mění Apple iPad, který povýšil možnosti tabletu díky nejnovějším technologiím až na úroveň plnohodnotného počítače s velmi kvalitním displejem a pohodlným dotykovým ovládáním. Díky tomu již může v případě konzumování a jednoduššího editování libovolného obsahu plně nahradit notebook. Navíc přidává možnosti multimédií, tedy videa a hudby. Jediným limitem je zde pouze klávesnice, která ve své virtuální dotykové formě na displeji nemusí každému pro pohodlnou práci vyhovovat. Stejně jako v případě některých PDA je ovšem možné k iPadu připojit externí klávesnici (v ideálním případě bezdrátovou verzi s rozhraním Bluetooth).
Stejně jako tomu bylo v roce 1993 se zařízením Apple Newton, následují nyní iPad (coby tablet) všichni velcí i méně známí výrobci a snaží se dostat na trh s novými kousky, dokud je ještě čas. Nové tablety jsou tak v podstatě potomky pédéáček, která byla v devadesátých letech všemi nadšenci obdivována. Dostaly se však do rukou spíše jen manažerům a zarytým fandům. Nyní jsou tablety následující iPad navrženy nejen pro práci, ale zejména pro zábavu a hlavně pro všechny běžné uživatele.
Závěrečný díl nás přivede do blízké minulosti, kdy se začaly objevovat první Smartphony, zopakujeme si dominantní nástup prvního telefonu od Apple a kdo dokázal jeho nadvládě konkurovat. Na závěr zhodnotíme současnost a zkusíme zaspekulovat o budoucnosti.
