Tip: V minulém díle jsme si odhalili počátky netbooků i PDA a zmínili jsme i organizéry Palm a Apple
První smártfouny
Doby, kdy mobil za opaskem značil příslušnost k podnikatelské elitě, jsou dávno pryč. Stejně tak nadšení z technologie WAP pro specifický typ připojení k internetu a vibrační vyzvánění. všechny tyto dnes základní funkce nabízí i ty nejlevnější telefony. Naproti tomu tzv. smartphony (neboli chytré telefony) toho umí možná až moc. Za historicky první chytrý telefon bývá označován koncept Simon, který představila společnost IBM na veletrhu COMDEX již v roce 1992. Kromě telefonování nabízel i kalendář, kalkulačku, správu kontaktů, poznámky a přijímání e-mailů. Nechyběl dokonce ani dotykový displej, který bylo možné ovládat prstem pro volbu čísla. Pro přesnější ovládání byl k dispozici stylus. Jednalo se ale spíše o prototyp.
Nokia svůj první smartphone představila v roce 1996 s označením Nokia 9000 a přívlastkem Communicator. Tento model, který započal éru později velmi oblíbené devítkové série Nokií, vznikl spojením mobilního telefonu a PDA společnosti Hewlett Packard. To také dokládá, že vývoj rozličných mobilních zařízení skutečně směřoval k chytrému telefonu. Model Nokia 9210 už byl vybaven barevným displejem a poprvé také vlastním operačním systémem. V následujících modelech pak přišlo na řadu Wi-Fi, které umožnilo relativně pohodlné prohlížení internetu. Pátá generace komunikátorů Nokia s označením E90 využívá pro data sítě třetí generace 3G a obsahuje navigační systém GPS.
Zatímco Nokia využívala u svých chytrých telefonů vlastní operační systém Symbian, který byl vytvořen na základě systému EPOC dříve obdivovaných minipočítačů PSION (další důkaz o kontinuálním vývoji různých zařízení směrem ke smartphonu), svou polívčičku si začal v roce 2001 přihřívat i Microsoft. Objevila se totiž mobilní verze operačního systému Windows, označovaná Windows CE, která byla určena pro další výrobce chytrých mobilů.
V roce 2002 pak přišel na trh první Palm Treo, který se dočkal mnoha následovníků a zejména v USA našel značné množství příznivců. Původní model Treo 90 bylo ještě pouze čistokrevné PDA, model Treo 180 už uměl telefonovat a posílat esemesky. Kromě displeje nabízel i plnohodnotnou klávesnici. Uživatelé u všech Palmů oceňovali možnost snadné synchronizace informací s Windows i Mac OS, kterou zaručoval již od začátku operační systém Palm OS.
Roku 2002 se také objevil první přístroj BlackBerry, vyvíjený kanadskou společností RIM (Research in Motion). Obrovskou výhodou všech těchto zařízení byla dokonalá synchronizace e-mailů, kontaktů a kalendářů s firemními servery. Nikdo jiný v té době takové funkce nenabízel. Přístroje BlackBerry si proto oblíbila spousta manažerů a byznysmenů, zejména v USA. V roce 2009 dosáhla společnost mety 32 milionů zákazníků. Na trhu ale rozhodně nemá na růžích ustláno.
Přichází iPhone
Když společnost Apple uvedla v roce 2007 svůj první mobilní telefon, který se navíc vůbec netváří jako telefon, změnila pohled uživatelů na univerzální mobilní zařízení. Přestože kromě obrovských zástupů fanoušků existuje i řada odpůrců, každý dnes porovnává všechny nové smartphony právě podle iPhonu. Do té doby totiž nenabídl žádný přístroj tak revoluční dotykové ovládání společně s vynikajícím displejem. Možnosti iPhonu navíc hned od začátku rostly společně se zástupem aplikací, které je možné stáhnout zdarma nebo zakoupit v App Storu. iPhone v sobě kombinuje nejoblíbenější hudební přehrávač všech dob - iPod, telefon, PDA, přenosnou herní konzoli a od verze 3G i GPS navigaci. Smartphony s příchodem iPhonu začali tvrdě konkurovat ještě jednomu jednoúčelovému zařízení - mobilním herním konzolím typu Nintento DS.
Operační systém Applu navíc dokáže běžet mnohonásobně plynuleji než kupříkladu konkurenční Windows Mobile. Již první iPhone také obsahoval samostatný čip pro akceleraci grafického rozhraní. Současně nabídl iPhone do té doby nevídaně pohodlné prohlížení webových stránek, nehledě na vestavěné aplikace pro přehrávání videí z YouTube a prohlížení map Google Maps. Apple dokázal při vývoji velmi dobře skloubit hardware šitý na míru pro software a naopak. Po obrovském úspěchu iPhonu přišel Apple v dubnu tohoto roku na trh s dalším, možná ještě revolučnějším zařízením - iPad. Zde se paradoxně ze smartphonu vyvinulo zařízení, které tak nějak obešlo notebooky a s vlastním systémem a dotykovým ovládáním z iPhonu definovalo zcela nový typ zařízení. Ano, tablety tady už byly dávno. Apple však dokázala přijít s tímto produktem v nečekanou chvíli, ale přesně ve správný čas a s tabletem zcela nové generace.
Android, dneškem začíná budoucnost
Android - tvrdá konkurence
Kromě dávných rivalů Microsoft a Apple už nějaký ten pátek bojuje na mnoha frontách i Google. Ve stejném roce, kdy Apple představil iPhone (2007), ohlásil Google zcela novou platformu pro mobilní zařízení typu PDA a smartphone s názvem Android. Operační systém postavený na linuxovém jádře Google sám vyvinul a následně založil sdružení 34 výrobců hardwaru a softwaru Open Handset Alliance, kterému Android předal jako otevřený společně vyvíjený standard. Financoval také značnou část dalšího vývoje.
Obrovskou výhodou a zároveň i nevýhodou Androidu je právě jeho otevřenost. Aplikace pro něj může vyvíjet obrovské množství nezávislých vývojářů, ovšem neprochází tak přísnou kontrolou jako v případě App Storu u Applu, a vznikají proto jako houby po dešti. Samotné jádro je vyvíjeno jako standard, aplikace však mohou často obsahovat řadu chyb. Prozatím jsou však zkušenosti s Androidem více než dobré a vedle iPhonu a BlackBerry představuje nejslibnější variantu moderního plnohodnotného operačního systému pro chytré telefony, PDA a nově vznikající kategorii tabletů á la iPad. Mezi nejúspěšnější výrobce využívající Android pro své produkty patří společnosti HTC, LG, Motorola a Samsung. Tím se dostáváme k současnosti.
Jaká je situace dnes?
Některé typy zařízení skončily v propadlišti dějin, některé jsou však dodnes inspirací pro nejnovější koncepty. Čistokrevná PDA mají definitivně odzvoněno, protože byly nahrazeny chytrými telefony. Koneckonců proč sebou tahat zařízení, které umí všechno co chytrý telefon, ale neumí telefonovat? Čistokrevné mobily bez operačního systému mají stále své velmi významné místo i mezi nejmodernějšími vyspělými modely. Mají totiž jednu nedocenitelnou vlastnost - mohou vydržet v plném provozu na baterii několikanásobně déle než sebelepší smartphony. Nepotřebují nutně velký výkon, Wi-Fi, internetový prohlížeč a operační systém s miliony dostupných aplikací. Zato dokážou perfektně dělat to, k čemu jsou určeny - telefonovat a posílat esemesky třeba i týden bez dobíjení. Nejednoho majitele nejmodernějšího chytrého telefonu již napadlo, jestli si nemá pořídit obyčejný mobil jenom pro volání. Vybrat ideální telefon tedy ani s neomezeným rozpočtem není jednoduché. Osobně bych se ale už bez mobilního internetu, e-mailů a mnoha aplikací neobešel.
Přestože mobil zvládne internet a různé aplikace, výkon plnohodnotného počítače a velký displej mu chybí. Klasický patnáctipaclový notebook je sice mezi přenosnými zařízeními stále velmi populární, koncepčně ale dávno zaostává. Zařízení, které má být neustále po ruce by mělo být menší. Kdo by se chtěl všude vláčet s patnáctkou, když může mít displej se stejným rozlišením (například 1280 × 800 bodů) i v těle třináctipalcového modelu (nebo i menšího). Klasický notebook sice zajistí dostatečný výkon, je ale často těžký a nevydrží při provozu na baterii déle než cca 3 hodiny. Výjimku však tvoří již popsaná kategorie notebooků CULV, které dokážou díky velmi úsporné architektuře nabídnout tenoučké tělo, dostatečný výkon pro mobilní použití, jsou lehčí a vydrží pracovat na baterii v plném provozu průměrně okolo 7 hodin i déle.
Samostatnou kategorii pak tvoří stále populárnější mininotebooky, které jsou velmi maličké (většinou okolo 10 až 11 palců), lehoučké a zároveň vydrží některé z nich v provozu na baterii i přes 10 hodin, ty průměrné okolo 7 hodin. Ke všemu jsou extrémně levné. Výhody jsou to lákavé, bohužel se ale za ně platí vysoká daň v podobě velmi nízkého výkonu a méně kvalitního displeje s nedostatečným rozlišením, které je i pro prohlížení webu vzhledem k velikosti minibooku žalostné. I ten výkon by člověk vzhledem k účelu a ceně mininotebookům odpustil, displej s malým rozlišením je však bohužel pro mnohé tragédií. Stejně jako klasický patnáctipalcový notebook je zbytečně velký, mininotebook nezajistí displej s dostatečným rozlišením a svými možnostmi se spíše blíží chytrému telefonu.
Budoucnost je již tady?
Jako alternativu k notebooku i mininotebooku Apple nedávno představil iPad, který bude jistě brzy následován v budoucnu zcela novou kategorií tabletů se systémy Windows 7 a Android. Přestože v minulosti již vzniklo, zaniklo, sloučilo se a rozdělilo několik různých konceptů mobilních zařízení, to ideální zkrátka prozatím neexistuje. Osobně bych si ho představoval asi jako malinko větší smartphone s velkým dotykovým displejem, ke kterému by byla k dispozici bezdrátová klávesnice o rozměrech klávesnice minibooků, který by vydržel v provozu 7 dnů. Tedy něco mezi iPhonem a iPadem s podstatně delším provozem na baterii. Prozatím bych si tedy musel vystačit například s kombinací iPhonu a iPadu s nabíječkou do auta pro obě zařízení, případně s kombinací smartphonu s Androidem (například HTC Desire) a CULV notebookem s úhlopříčkou třináct palců. Jediné univerzální zařízení by mi ale určitě nestačilo.
Pokud bych měl ale stále po ruce Apple iPad (nebo někdy v budoucnu podobný tablet s Androidem), potřeboval bych chytrý telefon? Nestačilo by mít obyčejný mobil s výdrží sedmi dnů v provozu? Osobně mi tato kombinace přijde do terénu ideální. Pak bych ale nesměl udělat krok bez iPadu, abych o všechny vymoženosti, které by zastávalo toto jediné zařízení nepřišel. Budoucnost teprve ukáže, jestli je tablet typu Apple iPad konečně to zařízení, na které všichni čekáme. Možná se stane standardem a mnohde nahradí notebooky, možná skončí v propadlišti dějin stejně jako PDA.
ČLÁNKY DO MAILU