Hledá se nová skříň
I když jen málokde najdete na stolech víc vyhřezlých vnitřností než v redakcích IT magazínů (mluvím o těch počítačových), testy provozních vlastností grafických karet a s příchodem chytrých technologií jako PowerTune a GPU Boost už i testy výkonu děláme v reálných podmínkách a v zakrytované skříni. Některým (hlavně highendovým) kartám to sice moc neprospívá, jiné to ale vysloveně vyžadují, protože jim ochlazování přirozeným prouděním vzduchu prostě nestačí (pasivně chlazené karty se spotřebou kolem 100 W a více)
Stávající testovací sestava pro grafické karty bydlí v letité skříni Cooler Master Centurion 534 s klasickou koncepcí. A pro testování karet se hodila celkem dobře, skříňě s podobnou koncepcí se používají u počítačových sestav používají nejčastěji. I u těch, které označit za herní a spadají někam do střední či vyšší střední třídy. Zároveň není ani zbytečně předimenzovaná pro testování méně výkonných karet, ke kterým by si třeba monstrózní uštěkané skříně kupoval jen blázen.
Díky odmontovatelné horní kleci na pevné disky se do Centuriona vejdou i 31cm dvouprocesorové grafiky, může tedy být i o něco prostornější než levné modely Cooler Master z řady Elite, v některých situacích jsem ale stejně narazil.
Na SLI, rádcové, na SLI?
Mluvím o testech SLI a CrossFire, a zejména o testování tří karet. Ne že bych se chystal do budoucna pravidelně testovat obskurní multi-GPU konfigurace, pro které je každý procesor slabý, ale když se mi tu občas sejdou tři stejné modely highendové grafiky, je škoda toho nevyužít. Rozebírat testovací sestavu s vyvázanými kabely kvůli tomu, že se do spodního nevejde dvouslotová nebo nedej bože tříslotová grafika, je mimořádně otravné.
Ale i u multi-GPU ze dvou karet jsem občas narazil, a totiž s chlazením. Na vině bývá především konstrukce chladičů. Že se u karet s chladičem s axiálními ventilátory horní karta v takovém případě přehřívá, už vás asi nepřekvapí, ale problém bývá i s chlazením karet s klasickým referenčním chladičem s radiálním ventilátorem. Týkalo se to třeba Radeonů HD 6970, u kterých byla v CrossFire kvůli dokonale rovnému krytu a masivnímu backplate mezi kartami jen několikamilimetrová škvíra, takže ventilátor horní karty neměl zrovna ideální přísun studeného vzduchu.
Nedostatek pozic pro systémové ventilátory a menší vnitřní prostor mě u Centuriona nutil vlastně jediný odsávací systémový ventilátor hnát na relativně vysokých 1500 ot./min, protože jsem potřeboval rezervu i pro uchlazení žhavějších karet (a i přesto se u pár z nich teplota jádra dostala přes 90 °C).
U skříní se zdrojem nahoře se předpokládá, že bude chlazení počítače pomáhat i ventilátor ve zdroji. Jenže u zdroje od Enermaxu se díky vysoké účinnosti a nízkému zahřívání součástek ventilátor zrovna nepředře a jinak obrovské pozitivum v podobě tichého zdroje paradoxně neprospívá systémovému chlazení.
Přední ventilátor běžel o něco pomaleji, aby byl ve skříni podtlak a vzduch se přisával i skrz perforaci v bočnici. Vyznavači náboženství zvaného „ideální nenarušený érflou“ mě možná za podobné kaciřství budou chtít pranýřovat, ale jak prokázaly testy, grafikám s chladičem s rozměrnějším žebrováním (a zejména těm pasivním) nic nepomůže k lepšímu chlazení víc než přisávání studeného vzduchu bočnicí v prostoru karet.
Nevidím zlo, neslyším zlo
To, že u Centuriona není vidět do skříně, by zase tolik nevadilo, počítačová akvárka nemusím (ale má to i své výhody, mrknout přes plexi, jestli jsem nezapomněl na přídavné napájení, je mnohem pohodlnější než sundávat bočnici).
S hlučností už je to horší. Zatímco dříve se s celkem hlučnou sestavou ještě nějak dalo žít, vinou výrobců čipů (lepší poměr výkon/watt) a karet (výkonnější chladiče s většími pomaloběžnými ventilátory) už mi Centurion moc nevyhovuje.
Karty střední a vyšší střední třídy jsou stále tišší a řada z nich už v hluku 120mm ventilátorů s 1500 ot./min zaniká nejen bez zátěže, ale i při běžném hraní. Člověk už potom při testování tolik neregistruje, jak se karta chová, až na případy, kdy dostává opravdu zabrat (jako tomu je třeba v případě zátěžového testu v Crysis).
Hledá se nová skříň
Protože jsem byl až na problémy s místem pro multi-GPU a hlučnějším chlazením s koncepcí Centurionu celkem spokojený, do nové sestavy jsem vybíral skříň podobného ražení.
Primárním požadavkem bylo osm záslepek pro rozšiřující karty a dostatek prostorui pro extrémně dlouhé karty jako HD 5970 nebo HD 6990.
Zároveň jsem ale nechtěl vypolstrovanou odhlučněnou skříň (jednak kvůli obvykle horšímu chlazení, jednak proto, že při testování je lepší nežádoucí zvuky netlumit).
Nechtěl jsem ale ani žádné monstrózní řešeto pro hráče s 25cm ventilátorem v bočnici a třema dvoustovkama na čele a v horní stěně, které si pořizují nadšenci ženoucí své přímotopy na hranici stability či zkázy. Člověk, který by na základě testu z větrného tunelu pořídil chladnou „osmdesátistupnovou“ grafiku, by po jejím osazení do odhlučněné sestavy mohl splakat nad výdělkem.
Ze skříní, které jsem měl k dispozici, se jako rozumný kompromis splňující většinu požadavků nakonec ukázal nedávno testovaný Gelid DarkForce. Podrobně jste se s ním mohli seznámit v recenzi od Adama Kahánka.
Výsledky testů
Už z perforovaného čela, horní stěny a záslepek u slotů je zřejmé, že se výrobce spíše než na nižší hlučnost soustředil na proudění vzduchu. Perforace je ale pořád decentnější než u většiny moderních skříní pro výkonnější sestavy. Věcí už téměř nevýdanou v této kategorii je pak plná bočnice.
V kombinaci s deskou X79-UD5 od Gigabyte už by neměl být problém do skříně osadit i tři grafické karty, do spodní pozice by se dokonce měla vejít i trojslotová karta (tedy pokud ještě někde nebude překážet nějaký z konektorů na spodní hraně desky). Další výhodou oproti starší sestavě (tedy jak se to vezme) je, že Gigabyte u desky přeházel „dlouhé sloty“ pro grafiky. První a třetí slot PCIe ×16 je plnohodnotný, mezi nimi je druhý slot s nižším počtem linek pro 3-way SLI. Při osazení dvou grafik do slotů ×16 zbývá mezi kartami prostor dvou slotů. Výhoda je zřejmá – lepší chlazení horní karty, nevýhoda také – propojení vyžaduje atypické dlouhé mustky (dodávají se s deskou).
Při praktických testech DarkForce nedopadl moc dobře. Od výrobce je totiž vybavený jen dvojicí 120mm ventilátorů, které běží na relativně nízkých 1200 ot./min. Teploty ve skříni byly tedy vyšší. A nedobře dopadly i testy hlučnosti, i když systémové není extrémně hlučné, kvůli horšímu chlazení se zase více zahřála grafika, která hlučností dohnala vše, co dodávané stodvacítky nezvládly.
Dodávané chlazení je ale jen ne zrovna ideální odrazový můstek, chtěl jsem se dopracovat k něčemu lepšímu.
Testovací sestava
Zkoušel jsem na stejné sestavě, jako v případě chladiče NH-D14, tedy Jako testovací platforma posloužila základní deska Gigabyte X79-UD5 s BIOSem F10. Procesor je šestijádrový Core i7-3960X s TDP 130 W. Jako grafická karta pak posloužila GeForce GTX 680.
- základní deska: Gigabyte X79-UD5
- procesor: Core i7-3960X (deaktivovaný HTT), 4,2 GHz na 1,33 V
- chladič CPU: Noctua NH-D14
- grafická karta: GeForce GTX 680
- paměti: 4× 4 GB Kingston DDR3 KHX2133C11D3K4/16GX
- zdroj: Energyknight SS-ET500, 500 W
- pevný disk: Intel SSD 510 (250 GB)
- operační systém: Windows 7 x64
Pozice ventilátorů jsem očísloval, abych mohl (především v grafech) trochu zkrátit zápis.
Skříň jsem provětral ve třech základních konfiguracích:
Nejprve jsem skříň testoval při standardní konfiguraci, tedy s dvojicí dodávaných 120mm ventilátorů Gelid Silent 12 na 1140 a 1160 otáčkách (což odpovídá 1200otáčkovým ventilátorům). Zřejmě jde o nějaký atypický model, Gelid na svých stránkách jinak nabízí jen 12cm systémové ventilátory s 1000 nebo 1500 ot./min. První z ventilátorů byl na přední spodní pozici a ofukoval koš s disky (1), druhý byl v pozici v zadní stěně (4).
V této konfiguraci je tak ve skříni zhruba vyrovnaný, GeForce GTX 680 s referenčním chlazením pak pomohla k mírnému podtlaku. Skřín intenzivně nasávala vzduch v místě předního ventilátoru, slabounce potom v místech perforace, tedy dole, čelem i záslepkami pro mechaniky a záslepkami pro rozšiřující karty a dokonce i perforací nahoře i přesto, že by asi většina lidí předpokládala, že tudy bude stoupat ohřátý vzduch ze skříně ven.
U druhé varianty jsem do horních dvou pozic osadil dva 140mm ventilátory NF-P14 tak, aby odsávaly vzduch. A z chování skříně to vypadá, že osazovat jej na přední pozici (6) už nemá pro chlazení přílišný význam, přední ventilátor totiž vyfukuje prakticky studený vzduch, zřejmě tentýž, který se vepředu nasává perforovanými záslepkami 5,25" mechanik. Horní ventilátor jej vzápětí vyfoukne ven, aniž by vůbec něco výrazněji ochladil.
Zato pod zadní pozici je už asi dost husto, zejména v pravém zadním rohu vychází z počítače docela horký vzduch. Teploty naměřené na čidle jsou sice nižší, než tomu bylo, když vzadu nahoře žádný ventilátor osazený nebyl. Důvodem je nejspíš to, že zatímco s ventilátorem skříň v daném místě horký vzduch vyfukuje, bez ventilátoru se v daném místě vzduch nehýbal, nebo se spíš mírně přisával a plechy se rozehřívaly.
Ve třetí konfigraci jsem přihodil ještě dvě NF-F12 do čelní (2) a spodní pozice. (3)
Výsledky testů
U grafů najdete v popisku vždy číslo pozice a osazený ventilátor, v závorce u typu jsou naměřené či nastavené otáčky.
V prvních čtyřech měřeních jsem kromě standardního režimu a snížených otáček nejprve otestoval i chování sestavy s bočnicí a úplně vypnutými ventilátory (chlazení sestavy tak obstarával jen chladič grafiky a samovolně proudící vzduch) a bez bočnice.
U dalších měření už jsem pak vždy měřil teploty a hlučnost při maximálním výkonu ventilátorů a při snížených otáčkách.
Ošklivé nesourodé hodnoty u otáček různých ventilátorů jsou jednoduše proto, že jsem nepostupoval nejčastěji používanou metodou „na všechny ventilátory narvu stejné otáčky a změřím to“, ale tak, že jsem nejprve nastavil systémové ventilátory na rychlost, při kterých už se mi nejevily příliš hlučné, tedy přibližně 36 dBA a 800 ot./min (i když i tak bych se zdráhal sestavu označit za tichou), a u dalších ventilátorů už jsem výkon reguloval tak, aby se hlučnost sestavy znatelně nezvedala. S přidávanými ventilátory se tedy už měnil jen zvukový projev.
Po osazení dvou horních pozic jsem zjistil, že dost hustý a jinak celkem zbytečný prachový filtr (nebo přesněji perforovaná plastová fólie) na horní stěně brání osazeným ventilátorům v lepším vyfukování vzduchu.Proto jsem dané nastavení testoval dvakrát, jednou s ním a jednou bez něj (v popisku označeno „bez filtru“).
Rozdíly byly na pohled minimální, ale byly. Fólie na daném místě nemá valný význam, pokud oba ventlátory vzduch vyfukují přes další „filtr“ v podobě perforovaného plechu kousek nad ním se dostane jen minimum prachu. Dále už jsem tedy pokračoval bez filtru.
Teplota CPU
V prvním grafu jsou naměřené teploty procesoru. Testoval jsem při okolní teplotě cca 26 °C (měřeno levnou „meteostanicí“), v závislosti na tom, jak byla místnost vytopená sluncem i sestavou teplota kolísala v rozmezí tří stupňů, naměřené údaje jsou o tuto hodnotu korigované.
Chladič procesoru měl aktivní automatickou regulaci, běžel tedy i v režimu s vypnutými systémovými ventilátory. A konečně jde o měření teploty při zátěži v Crysis, kdy je vytížená přibližně čtvrtina procesoru (jen jedno jádro a něco z druhého), nikoliv obvyklý OCCT či podobný zátěžový test, kde by teploty byly vyšší.
Teplota GPU je hodnota udávaná čidlem na grafické kartě odečtená přes GPU-Z.
Dále tu mám ještě údaje z čidel monitorovacího panelu. První dva senzory využívám ještě pro kontrolu teplot na vstupu do skříně, zbývající dva k tomu, k čemu mají opravdu sloužit, tedy k monitoringu teplot v PC.
První z nich je údaj naměřený nad grafickou kartou (v doprovodné fotografii červená jednička). Senzor jsem termolepidlem připlácnul do možná nejteplejšího prostoru ve skříni – za chladič procesoru a kousek nad grafickou kartu.
Druhý senzor byl umístěný na výstupu ze skříně na pozici ventilátoru 5 (nebo lépe červená dvojka)
V tomto grafu je pohromadě teplota grafické karty, otáčky ventilátoru jejího chladiče při automatické reglaci a celková hlučnost sestavy.
A v posledním grafu jsou naměřené hlučnosti celé sestavy ze vzdálenosti přibližně 40 cm, vždy v režimu bez zátěže a v zátěži. Na vyšší hlučnosti v zátěži se největší měrou podílela právě grafická karta, kromě ventilátorů jí ale na hlučnosti dost přidával i 500W zdroj, který už o sobě při vyšší zátěži dával vědět.
Namísto závěru
Neřeknu vám zatím, jak to dopadne definivně. Z dosud naměřených výsledků se mi celkem logicky nejvíc zamlouvá ten poslední, kdy samotná sestava drží hlučnost na přijatelných ~36 dBA (pozor, je to měřeno z větší vzdálenosti než třeba u hlučnosti grafik). Ale to už bych asi občas narazil kartu na hranici možností (u přímotopu GeForce GTX 295 v první revizi, který je ve skříni na fotkách na zkoušku osazený, dosahovala teplota u jednoho z jader cca 95 stupňů).
Nechce se mi ale mít skříň nacpanou šesti ventilátory, rád bych se ještě některých z nich zbavil. Prvním kandidátem na odstřel je celkem zbytečný ventilátor na pozici 6. Zbývá také ještě zkusit, jak se bude sestava tvářit na dvě výkonnější karty ve SLI/CF.
ČLÁNKY DO MAILU