Instalátor Windows je už 20 let stejně nepraktický. Linux ví, jak na to

12. 5. 2014

Sdílet

 Autor: Redakce

Před měsícem jsem naposledy prováděl čistou instalaci Windows. Z uživatelského hlediska je to otravná hodina a půl, která by jistě šla zpříjemnit. Microsoft sice od systému Vista instalátor hodně zrychlil a zjednodušil, jenže tím uživatel zabrzdil na dalších místech.

DVD/flashku s Windows 8+ strčíte do počítače, nabootujete, zvolíte jazyk, opíšete produktový klíč, odsouhlasíte podmínky, zvolíte typ instalace (čistá, nebo upgrade) a pak několik minut koukáte, jak se soubory kopírují na disk.

Čtyři kritické body

Klasický problém číslo jedna: licenční podmínky jsou příliš dlouhé, takže je nikdo nečte. Více než jednu stranu A4 člověk nevstřebá, přitom je to dostatek prostoru k vypsání základních práv a povinností ve stručných bodech psaných neprávnickým jazykem.

Produktový klíč. Chápu, placený software instalovaný jiným způsobem než přes speciální obchod musí být nějak jednoznačně identifikován pomocí kódu. S příchodem Windows Vista ale bylo možné zadat klíč a aktivovat systém až po instalaci. Samotné opisování 25 znaků by jistě Microsoft dokázal zpříjemnit. Třeba sejmutím kódu pomocí webkamery či mobilní aplikací spárovanou s desktopem.

 

Prvotní nastavení. Když už vše nainstalujete, čeká vás nastavení uživatelského jména, hesla, volba vzhledu, připojení k síti, nastavení systému apod. Ještě, že už alespoň ten test Windows Experience zmizel. Všechny zmíněné úkoly by přitom mohly být přímou součástí instalace. Alespoň by vás zabavily během těch 10–15 minut kopírování na disk.

Aktualizace. Problém zdaleka nejhorší. Microsoft běžným smrtelníkům neposkytne instalační ISO s čerstvou verzí systému. Pokud máte Windows 8 a chcete dojít až k Windows 8.1 Update 1, čeká vás série stahování, restartů a vypitých káv. Spousta poinstalačních aktualizací by ale nebyl problém, kdyby se všechny stáhly a nainstalovaly najednou, s jedním restartem. Až už máte systém aktuální, čeká vás výběr prohlížeče (ballot screen). Tohle také mohlo být součástí instalátoru a pak už nikdy více neobtěžovat.

Linux to už dávno umí

Moderní linuxové distribuce mají instalátor naopak příkladný. Systém si můžete ještě před instalací naživo vyzkoušet. Otestujete výchozí aplikace a funkčnost hardwaru. Nastavíte heslo k Wi-Fi, takže po instalaci se už rovnou připojíte. A i během instalace můžete dělat, co chcete, třeba si spustíte prohlížeč a otevřete si nějaký článek na Cnews.cz, kde zrovna kritizujeme, co všechno má instalátor Windows špatně.

bitcoin školení listopad 24

Všechny výše zmíněné body Linux snadno obchází. Už z principu nemusíte číst licenční podmínky ani opisovat klíč (pokud nemáte nějakou komerční distribuci). Základní nastavení účtu provedete už během instalace. Při ní si také můžete zvolit, že chcete v průběhu stáhnout všechny jazykové balíčky a updaty. Během kopírování vám zase průvodce ukáže novinky v systému nebo tipy, jak jej správně používat. Po instalaci vás nečeká automatický restart, ale můžete si ještě dočíst článek nebo dopsat e-mail. Pak už restartujete do plně připraveného systému.

Bez vyhlídek na zlepšení

Nečekám, že si Microsoft z těchto bodů někdy vezme ponaučení. Lidí, kteří provádějí čistou instalaci je totiž minimum. Většina si koupí nový počítač s předinstalovaným systémem a z něj pak případně provedou také upgrade na vyšší verzi. Stavění vlastního počítače se už moc nenosí. A ti přeživší kutilové zase nejsou tolik hlasití, aby je Microsoft vyslyšel.