Právě v té době se začala objevovat potřeba počítačů, které by bylo možné snadno přesouvat a které by pokud možno mohly pracovat bez nutnosti připojení do elektrické sítě. Pochopitelně se v té době nejednalo o notebooky dnešního typu. Vesměs šlo o nevzhledné mnohakilové macky, které byste si do vlaku rozhodně nevzali.
Kdo byl první?
Jednoznačně určit, který notebook lze považovat za úplně první, však není jednoduché a shodnout se na tom zatím nedokázali ani historikové. Wikipedia.org například jako první přenosný počítač označuje Xerox NoteTaker, který byl vyvinut v roce 1976 v legendárním výzkumném středisku společnosti Xerox. NoteTaker vážil 22 kg a údajně bylo vyrobeno jen několik prototypů.
Mnohem častěji se uvádí, že prvním přenosným počítačem byl Osborne 1 z dílen společnosti Osborne Computer. Ten již byl komerčním produktem, na trhu se objevil v roce 1981 a stál 1 795 dolarů. Osborne 1 měl zabudovaný 5" CRT monitor, 64 KB paměti, procesor s taktem 4 MHz a dvě disketové mechaniky. Mezi zákazníky jistý úspěch zaznamenal, ale i kvůli své hmotnosti 11 kg nijak valný.
Některé zdroje uvádí, že důvodem byla také nemožnost pracovat na baterie, Osborne 1 však baterií disponoval. Společnost Osborne Computer nicméně v dalším vývoji notebooků žádnou roli nesehrála. Představitelé totiž oznámili nástupce svého počítače Osborne 1 dlouhou dobu předtím, než byl dokončen. Lidé tak přestali kupovat starý model, společnost se dostala do finančních problémů a během několika let zkrachovala.
V roce 1981 byl také představen svým způsobem jedinečný mobilní počítač Epson HX-20, který měl 4řádkový LCD displej a integrovanou tiskárnu. Rozměrově byl jen o málo větší než papír A4 a vážil neuvěřitelných 1,8 kg. HX-20 měl v sobě zabudovaných 32 KB ROM paměti s operačním systémem a programovacím jazykem Microsoft Basic. Samozřejmostí byl již nabíjecí akumulátor. Z dnešního pohledu sice tento přístroj působí jako lepší kalkulačka, spolu s ním však bylo možné zakoupit také celou řadu kancelářských programů. Na jedno nabití navíc dokázal běžet až 50 hodin.
Legendární Tandy TRS-80 a Bill Gates
Přelomem ve vnímání notebooků se stalo uvedení přístroje TRS-80 Model 100 o dva roky později. Vážil stejně jako HX-20, nabídl však mnohem větší displej a díky ceně kolem 800 dolarů a výdrži kolem 18 hodin se stal velmi populární zejména mezi mladými lidmi. Oblíbili si jej ale také například novináři, kteří tak mohli psát články i když byli mimo redakci. Přístroj byl znám také pod původním názvem Kyotronic 85, pod kterým se prodával v Japonsku. Poté ho však koupila společnost Tandy Corporation a přejmenovala. Z dnešního hlediska je možné ho považovat za jeden z nejlépe prodávaných "raných" notebooků, celosvětově se ho prodalo na 6 milionů kusů.
TRS-80 neměl žádné vnitřní paměťové úložiště, veškerá data tak musela jít přes externí kazetový rekordér nebo 5,25" disketovou mechaniku. Uvnitř tikal procesor Intel o rychlosti 3 MHz a operační paměť 8 KB byla rozšířitelná až na 32 kB. V ROM paměti pak byla uložená celá řada kancelářského a komunikačního softwaru, který stejně jako operační systém pocházel z dílny Microsoftu. Říká se, že některé z programů psal dokonce sám Bill Gates. Údajně to byl také jeho poslední velký počin coby programátora.
Začátkem 80. let se samozřejmě objevilo několik dalších pokusů o přenosný počítač, žádné však nebyly příliš významné. Nepříliš úspěšný Commodore SX-64 například připomínal více osciloskop než cokoliv jiného.
Příchod velkých hráčů
Přichází velká modrá
V roce 1984 nicméně vstoupil do těchto vod počítačový gigant IBM a představil přenosný počítač IBM Portable PC 5155. Ten však ještě dnešní notebooky rozhodně nepřipomínal a příliš dobře se také neprodával. Vážil totiž přes 13 kg a mnozí ho dokonce považovali za špatný vtip.
Reputaci si IBM částečně napravilo až o dva roky později, kdy uvedlo IBM PC Convertible. Tento přístroj již částečně připomínal klasické otevírací notebooky, vážil 5,8 kg a disponoval procesorem Intel o rychlosti 4,7 MHz a pamětí 256 kB. V roce 1991 byl pak tento "notebook" nahrazen modelem IBM PS/2 L40 SX, který se stal de facto předchůdcem pozdějších velmi úspěšných notebooků ThinkPad. Jak éra IBM notebooků skončila již všichni víme. V roce 2004 společnost celou počítačovou divizi prodala čínskému Lenovu.
Významnou událostí ve vývoji notebooků sehrála také americká armáda. Ta si v roce 1987 objednala 200 tisíc přenosných počítačů. O zakázku se ucházela řada společnosti, včetně IBM, Compaqu či Toshiby, kontrakt však nakonec vyhrála společnost Zenith Data Systems (ZDS). Armáda tak získala notebooky Zenith Z-171, které ukrývaly procesor Intel 80286 i pevný disk o kapacitě 20 MB. Společnost ZDS se tak na dva roky stala největším dodavatelem přenosných počítačů na světě.
Roku 1989 pak na trh uvedla řadu Zenith Minisport, která je mnohými považována za první skutečné notebooky. Minisport vážil 2,7 kg, měl mechaniku pro 1,44 MB diskety, 640 kB RAM a první náznak barevného LCD displeje. V tomto roce byla také společnost ZDS odkoupena a později sloučena s výrobci Packard Bell a NEC.
Apple a jeho podivný Mac
Z konce 80. let stojí za zmínku ještě notebook Compaq SLT/286, který přinesl novinku v podobě VGA displeje. Velkou oblibu si získal také Compaq Portable 386. Jak už název napovídá, šlo o první přenosný počítač s procesorem Intel 80386. Vážil 11 kg, stál 12 tisíc dolarů a jeho operačním systémem byl MS DOS. Celá řada Compaq Portable, poprvé představná v roce 1982, byla klonem počítačů IBM. Klony ostatně v té době v Americe opravdu frčely, zejména díky nižší ceně.
V roce 1989 na trh přenosných počítačů vstoupila společnost Apple a to s modelem Macintosh Portable. Ten však více než notebook připomínal obrovský kufr vážící přes 7 kg. Obsahoval procesor o rychlosti 16 MHz a displej s rozlišením 640 x 400 pixelů. Na jedno nabití akumulátoru notebook vydržel od 5 do 10 hodin provozu, byl však na něm zcela závislý. Pokud se vybil, ztratila se data jako datum a čas. V případě, že již akumulátor ztratil svou nabíjecí schopnost nebo pokud byl odebrán, počítač nebylo možné vůbec nastartovat. Za to byl Apple velmi kritizován. Macintosh Portable byl dokonce americkým časopisem PC World označen jako 17. nejhorší technický produkt všech dob.
Společnost se však z chyb poučila a v říjnu 1991 představila úspěšnou rodinu notebooků Apple PowerBook. Ta byla vyráběna až do roku 2006, kdy byly oznámeny nové notebooky MacBook. Ty jsou vyhlášené především svým designem a konstrukcí. V roce 1999 si ještě navíc společnost stihla připsat jedno prvenství, když představila Apple iBook. Šlo totiž o vůbec první notebook s Wi-Fi, který mimo jiné zaujal svým jedinečným vzhledem.
Průlomová Windows 95
Svou roli ve vývoji notebooků nepochybně sehrál také Microsoft. Kromě toho, že jeho software byl součástí celé řady notebooků, vydal v roce 1995 operační systém Windows 95, který se zabydlel prakticky na všech "neappplovských" noteboocích. Jeho součástí byla technologie Advanced Power Management (APM), která měla za úkol šetřit prostředky notebooků a energii, i celá řadu dalších vlastností, které v podstatě ustavily několik standardů a posunuly notebooky do té podoby, jakou známe dnes.
Jakousi podkapitolkou celé historie notebooků jsou pak mininotebooky (minibooky), jejich éru odstartoval v červnu 2007 výrobce Asus svým modelem Eee PC 701. To už je ale téma na samostatný článek‚Ķ
