Poslední česká recenze Kingdom Come: Deliverance

Už je to tak, na Cnews vůbec poprvé recenzujeme hru. Zanedlouho to sice bude již rok od vydání středověkého českého RPG Kingdom Come: Deliverance, ale pořád se vyvíjí a je to trochu jiná hra než v únoru. KCD je navíc teď všude v pěkných zimních slevách, takže kdo pořízení odkládal, teď má příležitost levně nakoupit. O hře se už dnes ve světě skoro nemluví a trestuhodně jí unikla nominace v anketě The Game Awards na nejlepší RPG. Takto velkých a propracovaných her na hrdiny letos opravdu moc nevzniklo. Kredit KCD sráží asi to, že hra vyšla ve špatném stavu. Obsahovala spousty chyb, nebyla dobře optimalizovaná a hlavně v ní nebyli žádní černoši. Formu po vydání nemůžu hodnotit, neboť tehdy jsem KCD pouze spustil, abych se ujistil, že s mojí grafikou opravdu nepoběží. Na podzim, kdy jsem upgradoval počítač, již KCD prošlo hromadou aktualizací ladících problémy a přidávajících nový obsah. Vyšla i dvě placená rozšíření, další dvě se chystají na příští rok. Jak tedy hra vypadá v prosinci 2018?

Bylo nebylo…

Jindřich ze Skalice je obyčejný kluk. Chodí do hospody a s kamarády občas provede nějakou lumpárnu. Rád by se jednou podíval do světa, ale ví, že se stejně usadí doma a po otci převezme kovářskou dílnu. A když vše půjde podle plánu, vezme si místní šenkýřku Blanku. Jenže osud mu nakonec rozdal jiné karty.

České království už po smrti Karla IV. není tak silné. Syn Václav je spíš požitkář než vladař a z trůnu by jej rád sesadil jeho bratr a uherský král Zikmund. V Čechách hledá spojence, obsazuje strategická místa a zbavuje se těch, co jsou na straně Václava. Skalice, resp. jejich pán Racek Kobyla, stojí za českým králem. Zikmundova armáda proto skalický hrad zboří, vesnici vypálí a každého, kdo neuteče, zabije.

Jindřich toto řádění přežil, ale sledoval přitom, jak umírali jeho rodiče, sousedi i milovaná dívka. Druhý den do Skalice vrátí, aby pohřbil matku a otce. Dočká se další rány. Banda lapků mu ukrade mistrovský meč, který s otcem ukoval pro pána Kobylu. Sám přitom ještě málem přijde o život. Po několika dnech blouznění se probudí u mlynáře v Ratajích a začne spřádat plány na pomstu.

Z vesnického hňupa rytířem

Příběh a úkoly ve Skalici slouží jako klasický tutoriálový prolog, v němž se naučíte základní herní mechaniky a osvojíte ovládání. Hra skutečně začíná až v Ratajích, kde Jindřich a další přeživší včetně Kobyly najdou azyl. Dostanete dva hlavní úkoly. Získat zpátky meč a najít velitele vojska, který Jindřichovi zabil rodiče. Cesta ke splnění obou questů je ale „dlouhá“ a „trnitá“.

Uvozovky proto, že v obou případech bude záležet, jak se ke hře postavíte. Na YouTubu najdete speedruny, kde borci KCD proletí za dvě hodiny. A pak jsou takoví, kteří ve hře stráví přes sto hodin, užívají si všechny vedlejší úkoly a aktivity, aby postavu vylepšili na maximální úroveň. Sám se řadím do druhé skupiny, ale postavu se mi rozhodně nepodařilo „vylevelit“ na maximum.

V jednotlivých činnostech se zlepšujete tím, že je vykonáváte. Můj Jindra například až do konce hry neuměl moc dobře bojovat se zbraní, což by u titulu, ve kterém se máte stát rytířem, mohla být velká nevýhoda. Ve skutečnosti ale krev prolévat nemusíte. Povinně musíte zabít jen jednu postavu a tento pacifistický průchod vás pak odmění patřičným achievementem. Mám ho!

Ze začátku vám jde všechno špatně a nedivil bych se, kdyby to spoustu svátečních hráčů odradilo. Jindra pomalu běhá a hned se zadýchá. Neumí se prát. Lukem by netrefil ani vrata od stodoly. Kůň jej shazuje ze sedla. Coby kapsáře jej hned odhalí. A při vylamování zámků zlomí leda tak paklíč.

Každý Jindra bude jiný

Stačí ale dané činnosti provádět stále dokola a budete se zlepšovat. Řada činností se navíc rozvíjí současně. Sběrem bylinek pro alchymii se zvyšuje síla, protože prakticky provádíte dřepy. Lovením zajíců v lese posílíte výdrž i střelecké schopnosti. Dočasně vám schopnosti zvýší i alkohol, ale ten má zase negativní účinky.

Trénovat vás mohou také další postavy ve hře, ale budete muset zaplatit. Zlepšit se můžete i čtením knih o lovu, boji, bylinkách apod., ale musíte se nejdříve naučit číst a pak knihy kupovat. Nebo krást. Pokud ale ve městě roste kriminalita, stráže jsou pozornější a častěji vás budou prohledávat. Tady zkrátka všechno souvisí se vším.

Dovednosti a schopnosti přijdou vhod i v dialogových volbách. Můj Jindra měl maximální výřečnost, uměl se ze všeho vykecat. Hodí se i charisma odvíjející se od toho, jak luxusní máte oblečení či zbroj. Musíte jej ale pravidelně čistit, jinak body klesají. Nebo můžete jednat agresivně, pak ale musíte mít silnou postavu, zbraň a ideálně být od krve.

Všechny možnosti využijete, když vás při páchání nekalostí přistihne strážný. Výřečností jej přesvědčíte, že máte tajný úkol. Při využití charismatu sdělíte, že jednáte ve službách ratajského pána. Můžete ale také pohrozit silou. Ostatní postavy mají také úroveň výřečnosti, charismatu a síly, takže je přesvědčíte jen tehdy, pokud je vaše úroveň vyšší.

Ze zločinu se lze také vyplatit nebo jít bručet do vězení. Načapání při zločinu je věc, která vám ve městě sníží reputaci. S nízkou reputací budete mít v obchodech horší ceny a někdy se s vámi postavy ani nebudou chtít bavit. Zlepšit ji můžete plněním úkolů či „vyresetovat“ tím, že půjdete do vězení.

Různý přístup k úkolům

Vaše schopnosti a dovednosti uplatníte v dialozích, rozmanitý je ale také způsob plnění questů. Hra vám napoví, co máte udělat, skoro vždy ale existuje i alternativní varianta (-y). Často musíte získat nějaký předmět. Ten můžete buď ukrást, nebo od vlastníka koupit, vyhrát v kostkách či se domluvit na splnění dalšího podúkolu.

O kousek výš jsem psal, že až na jednu postavu jsem ve hře nikoho nezabil. Dle herních pravidel je to pravda, fakticky ale mou rukou zemřelo více lidí. Ve městech vám budou dávat úkoly, abyste okolí čistili od táborů lapků nebo kumánských žoldáků, kteří zde zůstali po tažení Zikmunda. Nepřátele můžete zabít v boji. Nebo je navštívíte v noci, kdy většina z nich bude spát, a zákeřně je zapíchnout. Nebo se můžete jako já proplížit do tábora, otrávit jim víno a kotlík s jídlem. Smrt otravou totiž není zabití.

Takto se můžete zbavit většiny postav ve hře. Každá totiž někde bydlí, pracuje, má svůj denní a noční rytmus. Můžete je vystopovat domů a tam okrást či zabít. Po Ratajích se pohybuje Máchal, kterého jsem omylem jednou zmlátil a on mi od té doby pořád utíkal. Problém byl, že se chodil dívat na místní rytířský turnaj. Když jsem v něm bojoval a na kolbišti jsem se dostal kousek k němu, mise kvůli němu skončila. Pár kapek jedu a Máchala už nikdy nikdo neviděl a já mohl turnaj s velkým štěstím vyhrát (fakt mi to bojování nešlo).

Smrt je jen relativní

Po pár dnech Máchal zase ožil, takže smrt ve hře není trvalá, což mi trochu zkazilo dojem z jinak dobře fungujícího světa. Vadilo mi také to, že hodně vedlejších postav má stejné obličeje, což je ale problém většiny her. Vídat stejné ksichty je rušivější než poslouchat stále stejné hlasy. Nedomyšleně působí také systém zločinu. Pokud něco ukradnete, daná věc bude v inventáři dočasně označená zvláštní ikonkou. Stráž nebo obchodníci ale tyto čórky poznají, i když všechny jablka, sekery, boty atd. jsou úplně stejné.

Technických problémů jsem ale ve verzi 1.7x již nepozoroval tolik, jako se mluvilo na jaře. Neměl jsem problém s dokončením žádného úkolu v základní hře ani DLC, což je věc, kterou se mi nepodařilo ani v Zaklínači 3, edici GOTY.

Chyby tam ale jsou. Postavy, se kterými mluvím, se na mě někdy nedívaly či byly rovnou otočené směrem ke zdi. Viděl jsem jezdce, který rajtoval ve vzduchu (bez koně). Občas je problém přesně kurzorem zaměřit některé předměty. Někdy je znát, že dialogy byly točené v jinou dobu či s jiným nastavením, hlasy stejné postavy znějí jinak. Kůň se může zaseknout o nepochopitelné překážky. Většinou jde o drobnosti. Nejvíce mě rozptylovalo doskakování textur. I když jsem měl nastavenou maximální dohlednost, při běhu nebo jízdě na koni se kousek přede mnou objevovaly stromy, postavy apod.

Uvěřitelný příběh

Nejsem naivní, takhle komplexní hru nelze udělat chyb. A když už tam jsou, tak by je měl vyvažovat dobrý zbytek. V případě Kingdom Come: Deliverance je ten zbytek velmi dobrý. Bavilo mě zasazení do skutečných reálií. Místa odpovídají historickým záznamům, spousta postav ze hry skutečně žila. Ve hře vám postavy řeknou spoustu informací o dané době, hodně se toho dočtete i v místních knihách. Avšak uuku na srdce, odehrávat se Jindřichův příběh ve středověkém Bulharsku, nejspíš by mě to tolik nepohltilo.

Pořád ale zbývá pěkně podaný příběh kluka, na kterém nestojí budoucnost světa. Není žádný vyvolený. Řeší každodenní problémy své nebo svého okolí. Tím lokálním hrdinou se samozřejmě stává, ale je uvěřitelnou postavou, která klidně mohla před šesti sty lety žít. Vytknul bych hodně opakujících se úkolů, kdy děláte jen poslíčka a lítáte z města do města. Ne všechny dějové zvraty mi přišly tak působivé, jak by mohly být. Ale stejně si po letech budu pamatovat jen to skvělé špičkování s Janem Ptáčkem, pijatiku s farářem Blahutou nebo absurdní úkoly místního šarlatána.

Postavy jsou vůbec silnou zbraní KCD. Každá z těch hlavních má svůj minipříběh a za ty desítky hodin jsem je dokonale poznal a pochopil, proč a jak se chovají. Navíc jsou skvěle namluvené/zahrané. Trefa to byla v případě Toma McKeye, který dal hlas a tvář Jindrovi. Vypadá sice obyčejně, ale to k tomu vesnickému ňoumovi sedí. Když ale začne mluvit, uvěříte mu každou hlášku. Tónem, jakým mluví, ihned poznáte jeho aktuální sebevědomí. Tedy i to, jestli má v dialogu navrch. Vůbec proto nemám problém, že hra nevyšla s českým dabingem.

Titulky jsou dobré a všiml jsem si jen pár chybek. České slovo občas uslyšíte i ve hře, ale když Angličan v zápalu boje řekne „khurhva“, zní to spíš rušivě. V hospodách navíc slyšíte české písničky. Hudba je ve hře obecně velmi dobrá. Se správnou chvíli dobře dramatická a ani po sto hodinách mě nezačala otravovat.

Až na zmíněné problémy s texturami nemám problém ani s grafikou. Animace postav mají velké rezervy, obličeje jsou hrozně strnulé. Hra je silná hlavně v přírodě. Krajina vypadá nádherně, srnky poskakující v lese působí jako živé a zážitek je to hlavně při úsvitu či večerní zlaté hodince, kdy příroda hraje všemi barvami. Naopak v poledni nebo dešti je vše takové nevýrazné, barvy vybledlé. Tak jako ve skutečnosti, kdy ne vždy je pořád všechno fotogenické nebo přehnaně kýčovité.

Geralt, nebo Jindřich?

Hra Kingdom Come: Deliverance na mě zapůsobila. Pořád se nabízí srovnání se třetím Zaklínačem, který je nejpodobnější hrou, byť jde o fantasy a na rozdíl od KCD hrajete z pohledu třetí osoby. Obojí jsem shodou okolností hrál letos, takže mám zážitky ještě pořád čerstvé. Polský epos je pro mě hrou dokonalou snad ve všech ohledech. Nejvíce na ni ale oceňuji to, že i vedlejší úkoly jsou pořád nápadité a stejně dobré jako ty hlavní. Navíc obě DLC jsou vynikající a takhle propracované příběhy nenajdete ani v leckterých samostatných hrách.

Zaklínače 3 si už ale nejspíš nikdy nezahraju, protože by mi další průchod nedal nic navíc (což neplatí pro druhý díl, kdy klidně třetina hry bude odlišná). KCD si ale nejenže budu někdy chtít zase zahrát, ale už jsem to i rozjel. Napodruhé jsem se pustil do hardcore módu se všemi negativními perky, takže hra je o dost těžší a složitější. Tentokrát ale nechci být tichošlápek a elegán, ale postrach okolí a šermířský virtuóz.

Hraním hlavních příběhových linek jsem se dostal asi do třetiny. Ověřil jsem si, že i s těmi klacky pod nohami se to dá hrát. Své kouzlo má orientace v terénu bez kompasu a „mapy“, ale nakonec mě odradilo, že v tomto režimu chybí rychlé cestování. V KCD se pořád lítá z místa na místo a mě už nebavilo znovu chodit místy, která jsem dokonale znal. Jednou se k tomu ale vrátím. (Při prvním průchodu bych ale každopádně hardcore mód nedoporučoval.)

Kdybych měl KCD ohodnotit číslem, dám 90 %. Na debut nového studia, byť založeného zkušenými lidmi, je to skvělý výsledek. Zaklínač 3 by měl 100 %.