První seznámení, parametry
Lenovo si získalo srdce počítačových fanoušků svým jedinečným modelem L220, který kombinoval menší 22" S-PVA panel s vysokým rozlišením 1920 × 1200. Tento model sklidil již před téměř dvěma lety mnoho úspěchů a tak není divu, že se Lenovo snaží najít nástupce. Zda jim bude dnes testovaný panel ThinkVision L2440x se teprve uvidí.
Tento 24" panel přichází s tradičním rozlišením 1920 × 1200, TN panelem a nově LED podsvícením. U nastupující generace panelů s LED podsvícením však netvoří zdroj světla RGB diody, ale dvě řady bílých LED diod, jejichž světlo je po ploše panelu rozváděno difusorem. Předpokládám, že je tomu tak i u tohoto panelu, i když konkrétní informace o podsvícení jsem nikde nezjistil.
Nabídka konektorů je pro běžné připojení více než dostatečná, nechybí D-Sub, DVI, ani nový DisplayPort. Pokud monitor připojíte přes něj, můžete připojit i sluchátka. Mimo to na panelu najdete čtyřportový USB rozbočovač, přičemž tři porty jsou velmi snadno přístupné.
Lenovo myslelo i na velmi dobrou organizaci kabelů. Přímo na monitoru je praktická spona, do níž sepnete všechny kabely, které pak povedete pod krytem na noze panelu v jednom svazku. Aby šlo monitor i přenášet, najdete na zadní straně vylisované ucho.
Možnosti polohování, ovládací prvky
Možnosti polohování jsou jedním slovem vynikající. Panel můžete naklápět, otáčet kolem osy i na výšku a zvedat v rozmezí 11 cm. Všechny polohy navíc velmi dobře drží. Ke změně pozice ale není zapotřebí vyvinout enormní sílu.
K ovládání slouží pět tlačítek v podobě vlnovky. Popisky jsou velmi pěkně vidět a při mačkání tlačítek se určitě nespletete. Velikost je skutečně dostatečná. Tlačítky lze přímo vyvolat nastavení jasu (pokud nemáte aktivovaný sRGB profil), spustit automatickou kalibraci, nebo přepnout vstup.
OSD nabídka, možnosti nastavení
OSD nabídka je poměrně jednoduše zpracovaná. Základní nastavení se omezuje na jas a kontrast. U analogového vstupu můžete pohybovat obrazem, nastavit jeho fázi, či přesnou frekvenci. U digitálního vstupu jsou tato políčka zašedlá.
Co se týče nastavení barev, tak můžete zvolit jeden z přednastavených profilů (červenější, sRGB, neutrální a namodralý), případně se do nastavení barev můžete vrhnout sami. Barvy lze korigovat ve spektru RGB. Pokud však zvolíte režim sRGB, nebudete moci nastavit ani jeho jas. A nutno dodat, že v tomto režimu panel dosti září, což může být obzvlášť v noci hodně nepříjemné.
V této skupině OSD nabídky lze také přepínat vstup (můžete i přímým tlačítkem). Lze zde také zapnout zachování poměru stran při jiném, než nativním rozlišení. Volba 1:1 zde však schází.
V dalších položkách můžete nastavit jazyk OSD nabídky (češtinu nehledejte), pozici OSD, nebo délku zobrazení.
Metodika testování
Před tím, než začnu jakýkoli panel testovat, tak na něm v ideálním případě alespoň den běžně pracuji. Tím se čerstvě vybalený panel alespoň částečně zahoří a ustálí. Pak následuje měření optickou sondou X-Rite eye one, kterou změřím barevné podání a jeho odchylky v továrním nastavení. To bývá u řady panelů doslova katastrofální. Pak následuje kalibrace obrazu optickou sondou na co nejlepší hodnoty blížící se teplotě barev 6500K, gamma 2,2 a jasu 150 cd/m2.
Po kalibraci optickou sondou následuje zjišťování pozorovacích úhlů, barevného podání na testovacím obrazci a podání jasu s kontrastem. K těmto účelům používám speciální aplikaci, kterou jako svou diplomovou práci na VUT vytvořil můj dlouholetý kamarád Jirka Švec (díky Jirko). Díky ní jsem schopen zjistit rozsah zobrazení jednotlivých barevných kanálů RGBCMYK, zejména v jejich kritických krajních rozsazích. To samé platí o podání jasu s kontrastem na stupních šedi.
Na barevném obrazci vidíte zastoupení jednotlivých barev RGBCMYK ve dvou řadách. Spodní pruh zobrazuje celé spektrum odstupňované po deseti krocích v rozmezí 0–255, horní pruh pak jemné detaily v rozmezích 0–25 a 230–254 pro každou barvu. Díky tomu jsem schopen s celkem velkou přesností určit, jaké barevné odstíny jednotlivých barev již panel není schopen ani po kalibraci zobrazit. Výsledkem jsou pak dva grafy, které zobrazují, od jaké hodnoty bylo možné na monitoru rozeznat odstupňování nejtmavších a nejsvětlejších jemných odstínů.
To samé platí pro testovací obrazec se stupni šedi. V horní polovině můžete vidět rozmezí 1–24 na černém pozadí (0), v dolní polovině pak světlé odstíny v rozmezí 231–254 na bílém pozadí (255). Na tomto obrazci se velmi pěkně pozorují např. problémy S-IPS panelů s nejtmavšími odstíny.
Se zkalibrovaným panelem se pak podívám, jak si poradí s barevnými přechody a případným ditheringem. Ten je nejvíc patrný v černo-bílém přechodu, kde je velmi často vidět alespoň jemné pruhování.
První obrazec (se střídavými černými a bílými obdélníky) je věnován měření stability kontrastu. Měřeny jsou vždy rozdíly na dvou stejných sousedních bodech (dvě dvojice), jejichž výsledky jsou pak zprůměrovány. Tím je eliminováno zhoršení výsledků vlivem nerovnoměrnosti podsvícení. Stabilitu kontrastu měrím celkem v jedenácti krocích - pro nastavení jasu od 0 % do 100 % po 10% skocích. Výsledkem je pak graf, který najdete v příslušné kapitole.
Následuje měření homogenity podsvícení, ke kterému si díky této aplikaci zobrazím libovolně hustou (v mém případě 10 × 6) síť, v níž probíhá měření. Jas je v tomto případě nastaven na 100%, aby bylo zamezeno kmitání obrazu na osciloskopu vlivem blikání podsvětlovacích trubic. Výsledky měření jsou pro lepší grafickou přehlednost převedeny do grafického obrazce s příslušnou legendou.
Při stejném nastavení pak probíhá i měření odezvy. Tomuto účelu je věnována také jedna záložka aplikace LCD Tester. Kromě standardního průběhu odezvy měřené v rozsahu 0–x mě zajímá i jak si panel poradí s odezvami pro běžný provoz podstatně typičtějšími a to 127–255 (šedá–bílá) a 75–180 (šedá–šedá, někdy označována jako GTG (gray-to-gray)). Tyto hodnoty jsou pro každý TN panel nejhorší, protože se krystal musí ustálit na dvou ne krajních hodnotách, při nichž není možné v takové míře použít OverDrive.
Za zapůjčení digitálního osciloskopu M526 děkujeme společnosti ETC.
Za zapůjčení optické sondy X-Rite eye-one display 2 děkujeme společnosti X-Rite.
Pozorovací úhly, rovnoměrnost podsvícení
V podstatě asi jedinou výraznější slabinou tohoto monitoru je bohužel jeho panel. Jedná se o klasického zástupce TN, kterého před horšími pozorovacími úhly nezachrání ani LED podsvícení. Zejména spodní pozorovací úhel je tradičně velmi špatný. Pokud ale budete před panelem sedět kolmo (což se při práci i hraní her většinou dělá), tak to výraznější problém nepředstavuje (vím, že si tímto koleduju o komentáře typu, že na žádné TN se nedá dívat a při pohledu na něj se dere na světlo dříve pozřená strava).
Velmi slušně dopadla rovnoměrnost podsvícení, která neklesla pod 80 % maximální intenzity a na většině plochy dosahovala spíše 90 % maximálního středu. To se nezměnilo ani po kalibraci optickou sondou na 150 cd/m2.
Rovnoměrnost podsvícení při maximálním jasu
Rovnoměrnost podsvícení při jasu 150 cd/m2
Jas, stabilita kontrastu
Průběh jasu je oproti porovnávanému panelu LG téměř ukázkový. Minimálních 76 cd/m2 bylo naměřeno při 60% kontrastu. Jeho stažením bych se zřejmě dostal ještě o trochu níže. V případě panelu LG byl kontrast nastaven na 50 %. Při maximálním nastavení jasu i kontrastu dosahovala pak svítivost panelu hodnoty 325 cd/m2, což lehce přesahuje výrobcem udávaných 300 cd/m2.
Stabilita kontrastu je až do 40% jasu zcela bez chyby. Až pak nástává pokles, který se zastaví na 68 %.
Barevné podání a kalibrace obrazu
Lenovo velmi mile překvapilo s továrním nastavením panelu, které bylo jedno z nejlepších, jaké jsem kdy viděl. Tovární nastavení samozřejmě nemůže být nikdy dokonalé, toto ale k němu nemělo příliš daleko. Paradoxně podstatně hůř na tom byl panel, když jsem v OSD nabídce zapnul sRGB režim, který nejde ničím nastavovat. Jas se vymrštil na přesvícených 283 cd/m2 a nešel ničím stáhnout. Barevné kanály byly podstatně více rozhozené než v režimu Native a na barevný gamut toto nastavení také žádný vliv nemá, protože panel má barevný gamut pokrývající tento prostor přirozeně. Kalibrace optickou sondou pak všechny odchylky bez problémů srovnala.
Tovární nastavení
sRGB profil v monitoru
Po kalibraci optickou sondou
Při pozorování barevného obrazce činily panelu největší problémy tmavé odstíny šedé a červené barvy. U světlých odstínů se slévaly maximálně poslední stupně, což je vidět i z následujících grafů zobrazujících, od jakých stupňů (0-255) byly odstíny od sebe rozlišitelné.
Interpolace obrazu
Interpolace není rozhodně silnou stránkou Lenova a pokud nemusíte, nechte obraz v nativním rozlišení. Panel mi kupodivu neumožnil nastavit klasické rozlišení 1680 × 1050 a tak jsem použil alternativní 1768 × 922. To se však s příliš velkým úspěchem nesetkalo, což můžete vidět i na následujících snímcích. Lenovo v OSD nabídce obsahuje položku pro zachování poměru stran (poslední dva snímky), režim 1:1 ale chybí.
1920 × 1200 – širokoúhlé zobrazení
1768 × 922 – širokoúhlé zobrazení
1280 × 1024 – širokoúhlé zobrazení
1280 × 1024 – zachování proporcí
1024 × 768 – zachování proporcí
Rychlost odezvy a spotřeba
Rychlost odezvy neklesla v součtu pod 20 ms, což bohužel není u TN panelů nic neobvyklého. V rychlých scénách bylo patrné jemné rozmazání, nicméně to nebylo na takové úrovni, aby to při sledování filmů rušilo. Lenovo, stejně jako většina výrobců, používá u tohoto monitoru OverDrive, který se zde projevuje schodovitým náběhem. I tak je ale odezva podstatně pomalejší, než jakou měl například minule testovaný Acer G24.
Nyní se můžete podívat na průběh odezvy měřený osciloskopem, kde je schodování velmi patrné u všech měření.
Průběh odezvy 0-255-0, 1 dílek = 40 ms
Průběh odezvy 127-255-127, 1 dílek = 40 ms
Průběh odezvy 50-200-50, 1 dílek = 40 ms
Co je ale velmi silnou stránkou monitorů s LED podsvícením, je spotřeba. Ta se udržela hluboko pod 40 W. Pokud panel nastavíte na běžné podmínky (snížíte jas), tak se vám za to Lenovo odmění spotřebou kolem 30 W, což je na 24" vynikající hodnota.
Závěrečné hodnocení
Lenovo do tohoto monitoru vložilo hodně ze svého umu, což se odrazilo na ergonomii a velmi funkčním designu. Management kabelů je zvládnut dokonale, stejně jako možnosti polohování panelu. Rovnoměrnost podsvícení je také velmi dobrá, stejně jako tovární kalibrace.
Sporný moment nastane, když zjistíte, že je panel s cenou kolem 14000 Kč osazen TN panelem. Ten bez problémů pokrývá prostor sRGB, nicméně pozorovací úhly jsou tradičně špatné. Při pohledu zboku dochází ke slévání detailů, při spodním pohledu pod určitým úhlem i k inverzi. Otázkou je, kolik času trávíte pozorováním svého monitoru zboku, či zespod. Špatný spodní úhel bohužel Lenovo nekompenzuje záporným náklápěním.
Posledním hodnotícím kriteriem bude cena. Na panel můžete buďto pohlížet jako na klasický 24" monitor s TN panelem a pak je cena enormně vysoká. Za stejné prostředky pořídíte HP LP2475w se S-IPS panelem a lepší výbavou. V druhém pohledu ale můžete zohlednit LED podsvícení, které vám přinese vysokou rovnoměrnost téměř po celé ploše a hlavně nízkou spotřebu (jen kolem 30 W). Pak již cena tak přemrštěná není, protože ostatní LED panely s takovouto úhlopříčkou stojí podstatně více. Jak jsem ale psal již v úvodu, rok 2009 bude u monitorů patři LED podsvícení a tak možná není třeba se unáhlovat.
Plusy a mínusy
+ rovnoměrné podsvícení pomocí LED
+ nízká spotřeba
+ možnosti polohování
+ jednoduché nastavení
+ USB rozbočovač
+ DisplayPort a DVI
- pozorovací úhly
- interpolace obrazu
- v OSD chybí nastavení poměru obrazu 1:1
Za zapůjčení LCD panelu děkujeme společnosti AT Computers.
Kompletní galerie
ČLÁNKY DO MAILU