Lenovo ThinkPad Edge E130: v malém těle obří baterie (recenze)

Řada ThinkPad Edge je mezi uživateli nebojím se napsat až notoricky známá, ale drobné připomenutí, o co tady vlastně jde, myslím nebude škodit. Klasické ThinkPady jsou vysloveně pracovní stroje, často využívané profesionály k práci a patřičně k tomu vybavené detaily, které většina uživatelů moc neocení (integrované GSM moduly, konektory pro dokovací stanice atd.). Tyto vlastnosti samozřejmě nejsou jen tak zadarmo a tak si za většinu klasických ThinkPadů docela připlatíte.

Edge je o něco "nižší" řada stejného výrobce; určená těm, kdo chtějí notebooky bez zbytečných designových výstřelků, ale zároveň nepotřebují výše zmíněné vlastnosti a chtějí ušetřit. V praxi to vypadá tak, že většina klasických ThinkPadů začíná s cenami nad dvaceti tisíci s daní; řada Edge tady naopak spíš končí a levnější modely se dají sehnat už od nějakých dvanácti tisíc. Přesně to je případ nejmenšího modelo nové generace této řady, dnes recenzovaného E130; jedná se malý notebook (úhlopříčka 11,6″), který můžete koupit zhruba od 12 000 do 20 000 Kč včetně daně v závislosti na konfiguraci – v tomto případě hlavně procesoru.

Protože jde stále o poněkud pracovněji zaměřené notebooky, nemá smysl zde očekávat výkonné grafické karty. Větší modely (jako patnáctipalcový E530) v některých variantách diskrétní grafiku mívají (třeba GeForce GT 630M); stále však jde spíš o nižší třídu, na seriózní hraní jsou tady jiné modely. V případě E130 jsou k dispozici pouze grafická řešení integrovaná v procesorech. Pracovnímu zaměření odpovídá také konzervativní design s kompletně matnými povrchy, matný displej, přítomnost trackpointu... a také asi nejzajímavější vlastnost celého notebooku: obrovský akumulátor.

Papírově dokonalý

Nemá moc smysl chodit okolo horké kaše; vzhledem k rozměrům notebooku a použitým úsporným komponentám (nízkonapěťovým procesorům s nízkým TDP) je osazený akumulátor silně nadprůměrný. Ne ani tak rozměry nebo hmotností, nicméně jeho kapacita 63 Wh by byla nadprůměrná i mezi patnáctipalcovými notebooky; u jedenáctky je to dost ojedinělý (a nutno podotknout velmi vítaný) úkaz. Konkurence je v kategorii malých notebooků docela bohatá, nicméně takovou kapacitu má, pokud vím, pouze Lenovo.

Kapacita akumulátoru je přitom u takto malých notebooků podle mého soudu nejdůležitějším parametrem. Jedenáctipalcový notebook prostě není určen na náročnou činnost, ale k tomu, aby vám byl vždy k dispozici; nedá se doporučit jako "hlavní počítač", ale je to každodenní pomocník. To znamená, že jej budete nosit neustále s sebou a výdrž je tím pádem extrémně důležitá, společně s dalšími vlastnostmi souvisejícími s mobilitou – rozměry, hmotnost, velikost adaptéru, matný displej, tichý chod či pohodlná klávesnice. Výdrž ale hraje prim, protože sebemenší a sebelehčí notebook vám nebude nic platný, pokud "umře" po třech hodinách nenáročné práce.

Rozsáhlý výběr

Jak už jsem nakousl, na trhu existuje docela dost konfigurací. Kromě frekvence použitých pamětí (1333 vs. 1600 MHz), což je z pohledu většiny z nás zanedbatelný rozdíl, se liší v podstatě pouze procesory. Existují i varianty s výbavou od AMD, známé jako E135; většina dostupných verzí používá procesory od Intelu, a to v docela zajímavém rozsahu. Levnější varianty používají starší architekturu Sandy Bridge, dražší, včetně námi testovaného modelu, jsou vybaveny novějšími dvoujádrovými procesory Ivy Bridge. U AMD je to podobné; jedna ze dvou konfigurací využívá APU E-300, druhá novější AMD E2-1800. Varianta s E-300 je zdaleka nejlevnější a jako jediná se dá koupit za méně než deset tisíc, ovšem pozor – taky je to jediná verze bez operačního systému.

Přehlednou tabulku s parametry a cenami jednotlivých konfigurací tentokrát s dovolením vynechám; rozdíly jsou skutečně tak malé, že to prostě nemá smysl. Upozorním vás ale na jednu věc: hardwarově nejsilnější verze s procesorem Core i5-3317U (1,7 – 2,6 GHz) jsou na trhu dvě. Jsou zcela identické, liší se pouze v operačním systému: levnější verze, označená výrobcem jako NZU57MC, má klasicky Windows 7 Home Premium (64b), dražší NZU2CMC má Windows 7 Professional. Pokud nemáte skutečně specifické požadavky na systém, pravděpodobně profesionální verzi Windows nevyužijete, a cenový rozdíl mezi těmito dvěma variantami je téměř 1700 Kč s DPH (17 268 oproti 15 599 na CZC.cz); většině uživatelů (třeba studentům) se tady určitě vyplatí ušetřit.

 

Kromě toho ještě stojí za pozornost varianta pod názvem NZU36MC, vybavená procesorem minulé generace Intelu – Core i3-2367M. S tou ještě další téměř tisícovku ušetříte, na CZC stojí 14 628 Kč; použitý procesor přitom rozhodně není slabý a na jakékoliv představitelné využití jedenáctipalcového notebooku (což bude hlavně Office a web) bude bohatě stačit. A ani nejlevnější varianta, NZV65MC, nemusí být úplně k zahození – absence systému přímo vybízí k instalaci nějaké minimalističtěji pojaté distribuce Linuxu s prostředím optimalizovaným pro málo výkonné procesory, se kterou by zároveň systém mohl být přijatelně rychlý. Instalaci Windows 7 na stroj s AMD E-300 bych ovšem příliš nedoporučoval kvůli rychlosti.

Zpracování a rozhraní

Stejný jako předchůdce

Pokud jste někdy přišli do kontaktu s jakýmkoliv starším ThinkPadem Edge, nezávisle na velikosti, víte, jak vypadá nový E130. Vzhled celé řady je už nějakou dobu neměnný, stejně jako si i "dospělé" ThinkPady zachovávají svůj černý, víceméně hranatý vzhled (s výjimkou v této generaci nové klávesnice, víceméně převzaté právě z řady Edge).

Notebook je kompletně matný a s výjimkou červeného víka, kde sem tam nějaká ta šmouha přece jen ulpí, je téměř imunní vůči otiskům prstů. Zvlášť u malinkého notebooku, který nepochybně budete velmi často otevírat, zavírat a přenášet, je to ohromné plus. Červené víko (plus stříbrný pruh tuto část ohraničující) působí pěkně, je to tmavý, neurážlivý odstín, který ale celý počítač pěkně ozvláštňuje. Ostatně, z fotek si jistě uděláte názor sami. Existují i varianty s víkem černým, které se ještě více přibližuje klasickým ThinkPadům, a modrým; poslední jmenovanou variantu jsem ale snad nikdy za tu dobu co píšu o noteboocích neviděl na vlastní oči.

Na víku i na základně najdeme na shodném místě logo ThinkPad. Červená tečka nad písmenem i tady plní i praktickou funkci; funguje jako indikační dioda. Svítí, když notebook běží, a v režimu spánku pomalu a plynule poblikává. Naštěstí nesvítí nijak silně, takže nehrozí, že by v noci oslňovala někoho sedícího naproti vám nebo zahalovala místnost rudým světlem.

 

Klouby displeje se na první pohled tváří jako kovové; bližší ohledání ukazuje, že jsou ze stříbrně nastříkaného plastu. To ale nepovažuji za problém; jsou velmi masivní a působí vysloveně bytelně. O nějakém houpání displeje při vibracích nemůže být řeči, a to jsem s tímhle notebookem na klíně absolvoval cestu vlakem Brno–Praha a zpátky. Tuhost kloubů je možná až trochu přehnaná, otevřít víko jednou rukou kvůli relativně lehké základně a těžišti umístěném vzadu (což má na svědomí rozměrná baterie) nelze. Maximální úhel otevření víka je klasických zhruba 135 stupňů.

Celková pevnost notebooku je téměř příkladná. Pár chybiček se najde: víko je sice díky své nadprůměrné tloušťce velmi odolné proti zkroucení, při tahání za rohy se téměř nehne, nicméně pokud na nej poblíž středu zatlačíte, na displeji se projeví deformace. Existují notebooky s mnohem tenčími víky, které tímhle problémem netrpí. Základna trpí téměř identickým problém v okolí klávesnice; celý její modul je nejspíš dost tenký, takže se při zatlačení poblíž středu dost výrazně prohýbá. Při běžném psaní se to ale neprojevuje – jen když píšete opravdu hodně rychle a pořádně do klávesnice bušíte. Odolnost v krutu je u základny opět příkladná a ani při zvednutí za jeden roh se notebook nekroutí; na tom má ostatně svůj podíl i jeho malá úhlopříčka (vzniká tak menší, kratší páka).

     

Rozhraní pro cokoliv

Konektorová výbava je docela slušná – nevyskytují se zde žádná exotická rozhraní, ale notebook svými možnostmi spojení s okolím uspokojí téměř každého. Velmi příjemné překvapení se skrývá uvnitř notebooku v podobě neobsazeného konektoru mSATA. Ten umožňuje zapojení SSD pro systém ve formě "karty", bez nutnosti zbavovat se zabudovaného pevného disku.

   

Zpátky k vnějším konektorům: řada Edge se konečně dočkala USB 3.0, které v minulé generaci chybělo; na E130 jsou rovnou dva exempláře a k nim ještě jeden pomalejší USB 2.0. Jinak standardní nabídka: analogový a digitální výstup na monitor (VGA a HDMI), gigabitová síť LAN a jediný sdružený 3,5mm audio jack, což je drobná nepříjemnost (nebo alespoň já mám radši vstup a výstup odděleně), ale dá se přes to přenést. Veškeré konektory jsou po stranách notebooku, vepředu ani vzadu nic není – zadní část zabírá baterie ohraničená z obou stran klouby víka a dávat konektory dopředu je nesmysl, na tom se asi shodneme všichni. Osobně si, co se týče rozmístění konektorů, nemám příliš na co stěžovat – snad jen HDMI by nemuselo být v přední části pravého boku, pokud připojíte externí monitor tímto rozhraním a jste pravák(/pravačka), kabel vám bude překážet v práci s myší. Leda byste si koupili HDMI kabel zahnutý do L.

Ještě se zmíním o bezdrátových sítích. Lenovo použilo klasický modul od Intelu (typ 2230N), který podporuje vše co byste mohli potřebovat – Wi-Fi standardu 802.11n, Bluetooth 4.0 a bezdrátový přenos obrazu Intel Wireless Display (WiDi).

Klávesnice, touchpad, displej

Zvládne i slohovku

Klávesnice opět uživatelům znalým minulých generací TP Edge nepřináší žádná překvapení – v dobrém i ve zlém. Mechanicky je jako minule v podstatě perfektní; při rychlém psaní je trochu hlučnější, ale nijak tragicky. Stisk kláves je jistý a přiměřeně dlouhý, mezery mezi klávesami tak akorát široké a mírné prohnutí kláves přispívá k pohodlnému psaní. Vzhledem k celkově malým rozměrům notebooku je klávesnice velmi pohodlná a po chvíli zvykání jsem neměl problém na ní docela rychle a bez koukání psát i delší texty.

Nic ale není dokonalé a tak mám i pár výhrad. Prohýbání celého dílu s klávesnicí jsem se už dotknul v minulé kapitole; pokud ale nepíšete rychle a do kláves nebušíte, neprojeví se to. Klávesa PrintScreen z nepochopitelného důvodu umístěná mezi pravý Alt a Control mě ale strašně rozčilovala; je samozřejmě možné, že pokud zde obvykle přítomnou klávesu pro vyvolání kontextové nabídky nepoužíváte, ani si toho nevšimnete – já na to ale zvyklý jsem a docela mi to vadilo.

Prohození přepínačů v levém spodním rohu klávesnice (Fn je v rohu nalevo od Controlu) je u Lenova standard, kterého se drží snad od chvíle kdy ještě jako IBM začali poprvé dělat notebooky; v praxi si na to brzo zvyknete, takže tady nevidím problém. Jinak je rozložení kláves celkem standardní, jedinou další zvláštností je Page Up a Page Down v bloku s kurzorovými šipkami – osobně proti tomu nic nemám (ty klávesy jsou jasně odlišené, takže jsem je nemačkal omylem), akorát by se mi líbilo, kdyby na tuto dvojici byly namapovány ještě Home a End přes kombinaci s přepínačem Fn, tak jako to má třeba Acer na některých svých modelech.

Horní řada kláves je tvarově odlišená od ostatních (jsou hranaté a mají menší rozestupy). Standardně tyto klávesy fungují jako multimediální, což odráží jejich popisky – jako standardní jsou na nich vyobrazeny piktogramy jejich multimediálních funkcí (ovládání jasu displeje, zvuku nebo třeba bezdrátových sítí) a k funkčním klávesám (F1–F12) se dostanete opět přes přepínač Fn. V BIOSu počítače toto chování lze obrátit na obvyklejší režim, záleží na vašich preferencích.

A ještě jedna zajímavost k popiskům klávesnice: pokud vím, ani jeden model E130 nemá ani pověstnou Lenováckou přisvětlovací lampičku, ani podsvícené klávesy. Na mezerníku je přesto piktogram naznačující, že kombinace Fn+mezerník aktivuje nějaké podsvícení. Bohužel, není tomu tak. Podsvícená klávesnice by se mi tady přitom velice líbila, k vysoce mobilnímu notebooku to tak nějak patří – bohužel mě tímhle Lenovo akorát tak dráždilo.

Abychom to shrnuli: klávesnice je, jak to u ThinkPadů obvykle bývá, docela povedená, i když má pár svých specifik. Žádné z nich netvoří nějakou zásadní překážku a na všechny zvláštnosti si brzy zvyknete.

 

Trackpoint je nejlepší

Přítomnost trackpointu, tedy miniaturního červeného "joysticku" pro ovládání kurzoru myši, je jedním z velkých lákadel ThinkPadů obecně a řady Edge obzvlášť – TP Edge jsou nejlevnější notebooky, u kterých se s tímhle podle mě zcela geniálním polohovadlem můžete setkat. Zvlášť na malinkém notebooku s poměrně velkou klávesnicí jako E130 je trackpoint k nezaplacení; touchpad se sem vešel pouze malý a kdybych byl odkázán pouze na něj, zážitek z používání notebooku by byl výrazně horší. Na omezeném prostoru trackpoint přímo září díky odpadající potřebě velké plochy pro pohodlnou práci.

Jako vždy je práce s ním zcela bezproblémová, citlivost lze v ovladačích pěkně nastavit a tlačítka jsou zcela perfektně zpracovaná – nedělají žádný hluk, mají jistý chod, takže vždy víte, zda jste tlačítko stiskli či ne... prostě paráda.

Kromě trackpointu je tu i velmi malinký clickpad, který by tady popravdě nemusel být vůbec. Nejen že je tak malý, že je v podstatě nepoužitelný; celkově jsem si s ním vůbec nerozuměl, neustále považoval mé pokusy o klepnutí za pohyb kurzorem a navíc jsou jeho tlačítka docela dost hlasitá – vydávají při stisku dost výrazný, "dutý" zvuk. Clickpad má docela dobrý povrch, ale to je tak všechno.

Displej bez překvapení

Svou obvyklou filipiku proti HD displejům si tentokrát odpustím; u jedenáctipalcového notebooku považuji rozlišení 1366 × 768 bodů za dostatečné a více tady záleží na regulovatelnosti podsvícení, povrchové úpravě a pozorovacích úhlech než na realistických barvách. Od takto malého displeje doufám nikdo neočekává realistické podání barev a celkově si asi nikdo nebude kupovat jedenáctipalcový notebook na práci s grafikou.

Povrchová úprava je pěkně matná, což nelze než pochválit – u často přenášeného notebooku je tohle prostě základ a je škoda, že to spousta jiných výrobců nechápe a dává do svých supermobilních notebooků lesklé panely. Co se týče regulovatelnosti podsvícení, E130 je silně nadprůměrný – ovšem trochu jiným způsobem, než bych rád.

U notebooku je totiž docela důležitá hlavně maximální intenzita podsvícení; ta se hodí, pokud s notebookem pracujeme někde na přímém slunečním světle. Ne že by tady Lenovo nějak strádalo, maximum 230 Cd/m² sice není nejvyšší hodnota, co jsme kdy naměřili, ale v naprosté většině případů bude stačit; o nadprůměr jde ale hlavně kvůli až nesmyslně nízkému minimu. To je na šíleně nízkých 5 Cd/m². Nízké minimum se hodí naopak při práci ve tmavém prostředí, kde by vás nadměrně jasný displej oslňoval a bolely by vás z toho oči; 5 Cd/m² je ale nesmyslně nízko. Je to tak slabý jas, že je displej v podstatě nečitelný i v naprosté tmě.

Regulace podsvícení je navíc poněkud zvláštní. Má celkem 16 hodnot (0–15), nicméně prvních zhruba deset je v poměrně malých intervalech a posledních pět zase skáče po desítkách Cd/m². Není to nijak fatální problém, kromě prvních asi čtyř hodnot jsou použitelné všechny, ale určitě by to šlo udělat i rozumněji.

Matrice displeje je jako u většiny ostatních notebooků typu TN, což znamená nepříliš hvězdné pozorovací úhly, především ve vertikální rovině. Při pohledu zespodu dochází velmi rychle k posunu barev až k úplné inverzi – nic na co bychom nebyli zvyklí z většiny ostatních notebooků. Kvalit IPS panelu třeba v Zenbooku Prime UX31A prostě Lenovo nedosahuje, ale je těžké mu to mít za zlé, když stojí v nejdražší konfiguraci polovinu toho, co momentálně nejlevnější IPS Zenbook – UX32VD.

Zbytek jen zběžně: statický kontrast je průměrných 233:1, především kvůli docela dost "svítící" černé barvě (černý bod je přesně 0,5 Cd/m2 při bílé na 116 Cd/m2). V praxi není třeba s čitelnosti šedého textu na bílém pozadí větší problém. Barvy jsou dost ustřelené, s realitou korespondují jen volně, a barevný prostor (gamut) má k pokrytí prostoru sRGB dost daleko, ale u jedenáctipalcového, relativně levného notebooku to opravdu nevidím jako problém. Důležitá je tady hlavně matná povrchová úprava a slušná maximální úroveň podsvícení; realistické barvičky tady nikdo nejsou třeba.

Výkon, úložiště a provozní vlastnosti

Výkon jaký si zaplatíte

Povídání o výkonu jsem už tak trochu nakousnul v první kapitole v části o dostupných konfiguracích. Rozdíly se tady pohybují hlavně v rovině osazeného procesoru, přičemž námi testovaný model osazený úsporným nízkonapěťovým dvoujádrem nové generace, Core i5-3317U, je z nabídky nejvýkonnější. Jde o procesor střední třídy a rozhodně mu nelze vyčítat nějaký nedostatek výkonu – práci, na kterou se tento notebook jako celek hodí, což znamená hlavně prohlížení webu a editaci dokumentů, zastane bez nejmenšího zadýchání.

Na hraní E130 skutečně určený není, integrovaná grafika Intel HD 4000 není vysloveně slabá a podporuje DirectX 11, ale s nějakými herním zážitkem přesto radši nepočítejte. Na Trackmanii v autobuse vystačí a jakkoliv komprimované video samozřejmě přehrává bez sebemenších problémů, ale pokud hledáte něco víc, poohlédněte se pokud možno v úplně jiné kategorii – jedenáctipalcové notebooky nejsou na hraní.

Největší potíž, co se výkonu týče, spočívá v jednoznačně v pevném disku – ten celkově považuji za nejslabší místo celého notebooku. Jedná se o model Hitachi TravelStar Z5K500 s rychlostí otáčení 5400 ot./min. a přijatelnou kapacitou 500 GB. V testu sekvenčního čtení a zápisu je nadprůměrně rychlý a daleko přesahuje hranici 100 MB/s, jenže sekvenční přístup nevyužijete tak často jako práci s malými bloky – a tady nastává problém, disk tady výrazně zpomaluje.

Problém je podle všeho v docela vysoké odezvě, HDTune naměřil nepříliš pěkných 19,9 ms. To znamená, že notebook pomalu bootuje do Windows (na čemž se ovšem podílí i pořádná dávka předinstalovaných programů, i když často docela užitečných – třeba Lenovo Power Manager je mezi softwarem pro řízení spotřeby, který různí výrobci přibalují ke svým notebookům, rozhodně nejlepší) a celkově je práce v systému diskem zbytečně bržděna – (nejen) spouštění aplikací trvá déle než obvykle.

Jako když do kamene ryje

Kromě dlouhé odezvy má disk ještě jeden problém: je velmi, velmi hlučný. Při práci jsou velmi výrazně slyšet jeho kmitající čtecí hlavy, což se projevuje jemným "vrčením" – možná to znáte ze starších počítačů. Zvuk je to dost nepříjemný a hravě přehlušuje ventilátor, který při běžné činnosti běží jen občas.

 

O ventilátoru, provozním hluku a chlazení jsem se rozepisoval již před nějakou dobou v článku o utilitě TPFanControl. Na něm sice Lenovo nemá žádnou zásluhu, jeho existence a funkčnost na tomto modelu je ovšem z pohledu uživatele pořádným plusem. Tohle prostě musíte mít. Nebýt hlučného disku, byl by notebook při běžném využití dokonale tichý. A ventilátor není nijak zvlášť uřvaný ani bez ní.

Provozní teploty jsou velmi slušné i v maximální zátěži (měřeno bez TPFC). Jako obvykle jsme notebook vytížili na maximum spuštěním torture testu v Prime95 a FurMarku; ani v této nerealisticky vysoké zátěži (říkejme tomu nejhorší možný scénář) se teplota komponent nevyšplhala na více než 80 stupňů Celsia, což je skvělé.

Co je ještě skvělejší: ventilátor byl překvapivě velmi, velmi tichý i v této vysoké zátěži; zdaleka nedosahoval svých maximálních otáček. Tento zátěžový test jsem prováděl uprostřed pracovního dne v redakci, takže v okolí byl hluk (nijak extrémní – prostě "živé" pracoviště) a ventilátor téměř nebyl slyšet. Dost jsem se tomu divil a musel jsem se ujišťovat, že oba testy skutečně běží; zatížení procesoru skutečně viselo na 100 % pro obě jádra, ale hluk byl přes okolí slyšet jen velmi lehce. Při spuštění Prime95 a FurMarku jsem zvyklý na to, že testovaný notebook začne ječet jako startující stíhačka; tohle mě, abych se přiznal, opravdu rozhodilo. Takhle v zátěži tichý notebook jsem ještě neviděl.

Pozitivně hodnotím i přístup do vnitřku notebooku: v podstatě celý spodek základny je tvořen odnímatelným krytem jištěným třemi šroubky a plastovými "zuby", odstranit jej vyžaduje rozumnou aplikaci síly, ale jde to celkem bez problémů, jen to nepřehnat. Po sundání krytu máte perfektní přístup k disku, pamětem, slotu pro mSATA SSD a částečně i k ventilátoru – můžete jej profouknout stlačeným vzduchem; jeho demontáž by už byla složitější.

Malý běžec na dlouhé tratě

Tichý provoz ale stále není tím nejlepším, čím se ThinkPad Edge E130 může pochlubit. Jak jsem zmiňoval v úvodu, kombinace úsporného procesoru s TDP 17 W, integrované grafiky, jediného osazeného paměťového modulu na místo dvou a silně nadprůměrné kapacity baterie dělá z E130 notebook s přímo excelentní výdrží. Naměřené výsledky jsou jsou v obou režimech silně nadprůměrné a jakýkoliv Ultrabook s o polovinu vyšší cenovkou se může jít klouzat.

    

Těsně přes 7 hodin při surfování po internetu s jasem displeje na zhruba 120 Cd/m² (reálně asi 116 Cd/m² – prostě taková normální denní hodnota) se skutečně nevidí často; 6 a tři čtvrtě hodiny při přehrávání videa (720p MKV) taky ne. Výsledky jsou to přímo úžasné, zvlášť když vezmeme v úvahu, že akumulátor z notebooku ani nijak nevyčuhuje – spousta malých notebooků s nadprůměrnou výdrží má velké baterie, které zezadu trčí z notebooku a komplikují třeba přenášení v neoprenových pouzdrech.

Dodávaný napájecí adaptér je, jak jsme u Lenova zvyklí, velmi malý; jeho maximální výkon 65 W je celkem standard. Nabíjení baterie z 5 na 100 % kapacity trvá 3 hodiny, na 90 % se dostane za dvě.

Závěrečné shrnutí, plusy a mínusy

Nejlepší jedenáctka

Jsou výrobci, kteří dávají do Ultrabooků silné grafické karty. Jiní zase dělají superlehké patnáctipalcové notebooky pro vysokou mobilitu a zapomínají přihodit slušnou baterii. Lenovo nedělá ani jedno z toho, zato dělá s přehledem nejlepší jedenáctipalcový notebook na současném trhu.

Vážně: ThinkPad Edge E130 se nesnaží být originální a mít nejsilnější grafiku v nejtenčím notebooku či podobné nesmysly. Od malého notebooku čekám, že bude dobře použitelný na cestách – a to splňuje zcela do puntíku. Má svoje chyby, hlavně pomalý a hlučný pevný disk, ale nakonec mu i tohle rád odpustím. Zcela si mě získal ohromnou výdrží, trackpointem, matným displejem, konzervativním designem a kvalitní klávesnicí. Jako jediný počítač bych jej příliš nedoporučoval prostě kvůli malé úhlopříčce (když už, tak zkuste jeho většího sourozence E330 či E430), ale jako společník na cesty za nízkou cenu je řekl bych naprosto bez konkurence.

 

Výsledky testů, screenshoty a galerie

Výsledky benchmarků a testů výdrže

 

Galerie screenshotů

Kompletní fotogalerie