První seznámení, parametry
O tom, že se LG tento panel po vzhledové stránce povedl, svědčí mimo jiné i ocenění IF Product Design Awards. Jak samo LG uvádí – panel obsahuje lesklý povrch a vypínač, u nějž LED
podsvícení vytváří dojem kapky ranní rosy. Zda vám to tak připadá také, nechám jen na vás. Každopádně co se vzhledu týče, panel ostudu rozhodně neudělá.
V příslušenství najdete instalační CD a oba datové kabely (D-Sub i DVI). Trochu netradiční je přibalený externí zdroj. Přece jen většina LCD panelů má již zdroj integrovaný. Zadní konektory a kabely pak můžete zakrýt velkou plastovou krytkou.
Možnosti polohování, ovládací prvky
Možnosti polohování jsou u tohoto panelu velmi skromné a omezují se pouze na naklápění. Design tak dostal opět přednost před ergonomií. S tímto trendem se ale bohužel setkáváme stále častěji a nejen u panelů LG.
K ovládání panelu slouží celkem šest tlačítek. To kapkovité slouží jen pro zapínání, zbývajícími lze pak přímo přepínat mezi "zábavnými" režimy obrazu, spouštět automatickou kalibraci, otevírat hlavní OSD nabídku, volit vstup, nebo přepínat mezi fEngine režimy.
OSD nabídka, možnosti nastavení
OSD nabídku najdete u tohoto panelu ne jednu, ale rovnou tři. A všechny lze vyvolat stiskem příslušného tlačítka. Stiskem tlačítka Fun vyvoláte nabídku, která umožňuje přepínat režimy obrazu. Na výběr je kromě zapnutí zachování poměru stran i funkce EZ Zooming (zvětší část obrazovky – funguje jako lupa) a Photo Effect. To vyvolá podnabídku s výběrem obrazového režimu. Mezi foto režimy můžete panel přepnout např. do zobrazení Sepia, které najdete hlavně na digitálních fotoaparátech. Obraz vypadá sice zajímavě, ale z dlouhodobého hlediska jsou tyto funkce spíše nadbytečné. Několik druhů OSD nabídek pak činí ovládání panelu spíše zbytečně složitým.
Nedílnou součástí monitorů LG je již pár let tzv. f-Engine. Jedná se o speciální čip v monitoru, který by měl zlepšovat kvalitu obrazu tím, že kontroluje jas, kontrast a věrnost barev. Dále se stará o odstraňování šumů vznikajících při cestě obrazového signálu do monitoru. Na výběr máte čtyři přednastavené režimy – film, internet, fotky a normální. Poslední ikona patří demo módu, kdy můžete na polovině obrazovky sledovat upravený obraz a na druhé originál.
Hlavní OSD nabídka není příliš rozsáhlá a najdete v ní spíše základní položky. Z pokročilých funkcí si u LG vzpomněli jen na přímou korekci gammy.
Metodika testování
Před tím, než začnu jakýkoli panel testovat, tak na něm v ideálním případě alespoň den běžně pracuji. Tím se čerstvě vybalený panel alespoň částečně zahoří a ustálí. Pak následuje měření optickou sondou X-Rite eye one, kterou změřím barevné podání a jeho odchylky v továrním nastavení. To bývá u řady panelů doslova katastrofální. Pak následuje kalibrace obrazu optickou sondou na co nejlepší hodnoty blížící se teplotě barev 6500K, gamma 2,2 a jasu 150 cd/m2.
Po kalibraci optickou sondou následuje zjišťování pozorovacích úhlů, barevného podání na testovacím obrazci a podání jasu s kontrastem. K těmto účelům používám speciální aplikaci, kterou jako svou diplomovou práci na VUT vytvořil můj dlouholetý kamarád Jirka Švec (díky Jirko). Díky ní jsem schopen zjistit rozsah zobrazení jednotlivých barevných kanálů RGBCMYK, zejména v jejich kritických krajních rozsazích. To samé platí o podání jasu s kontrastem na stupních šedi.
Na barevném obrazci vidíte zastoupení jednotlivých barev RGBCMYK ve dvou řadách. Spodní pruh zobrazuje celé spektrum odstupňované po deseti krocích v rozmezí 0–255, horní pruh pak jemné detaily v rozmezích 0–25 a 230–254 pro každou barvu. Díky tomu jsem schopen s celkem velkou přesností určit, jaké barevné odstíny jednotlivých barev již panel není schopen ani po kalibraci zobrazit. Výsledkem jsou pak dva grafy, které zobrazují, od jaké hodnoty bylo možné na monitoru rozeznat odstupňování nejtmavších a nejsvětlejších jemných odstínů.
To samé platí pro testovací obrazec se stupni šedi. V horní polovině můžete vidět rozmezí 1–24 na černém pozadí (0), v dolní polovině pak světlé odstíny v rozmezí 231–254 na bílém pozadí (255). Na tomto obrazci se velmi pěkně pozorují např. problémy S-IPS panelů s nejtmavšími odstíny.
Se zkalibrovaným panelem se pak podívám, jak si poradí s barevnými přechody a případným ditheringem. Ten je nejvíc patrný v černo-bílém přechodu, kde je velmi často vidět alespoň jemné pruhování.
První obrazec (se střídavými černými a bílými obdélníky) je věnován měření stability kontrastu. Měřeny jsou vždy rozdíly na dvou stejných sousedních bodech (dvě dvojice), jejichž výsledky jsou pak zprůměrovány. Tím je eliminováno zhoršení výsledků vlivem nerovnoměrnosti podsvícení. Stabilitu kontrastu měrím celkem v jedenácti krocích - pro nastavení jasu od 0 % do 100 % po 10% skocích. Výsledkem je pak graf, který najdete v příslušné kapitole.
Následuje měření homogenity podsvícení, ke kterému si díky této aplikaci zobrazím libovolně hustou (v mém případě 10 × 6) síť, v níž probíhá měření. Jas je v tomto případě nastaven na 100%, aby bylo zamezeno kmitání obrazu na osciloskopu vlivem blikání podsvětlovacích trubic. Výsledky měření jsou pro lepší grafickou přehlednost převedeny do grafického obrazce s příslušnou legendou.
Při stejném nastavení pak probíhá i měření odezvy. Tomuto účelu je věnována také jedna záložka aplikace LCD Tester. Kromě standardního průběhu odezvy měřené v rozsahu 0–x mě zajímá i jak si panel poradí s odezvami pro běžný provoz podstatně typičtějšími a to 127–255 (šedá–bílá) a 75–180 (šedá–šedá, někdy označována jako GTG (gray-to-gray)). Tyto hodnoty jsou pro každý TN panel nejhorší, protože se krystal musí ustálit na dvou ne krajních hodnotách, při nichž není možné v takové míře použít OverDrive.
Za zapůjčení digitálního osciloskopu M526 děkujeme společnosti ETC.
Za zapůjčení optické sondy X-Rite eye-one display 2 děkujeme společnosti X-Rite.
Pozorovací úhly, rovnoměrnost podsvícení
S pozorovacími úhly je na tom monitor dost špatně a to i při srovnání s ostatními TN panely. Hodnoty udávané výrobcem jsou v tomto případě až přehnaně optimistické (176°/170°). Při reálném provozování se horizontální úhel, kdy ještě nedochází k výraznému zkreslení obrazu, pohybuje kolem 130°. Vertikální je na tom o poznání hůře. hlavně při spodním pohledu nedochází jen k inverzi barev, ale dokonce k rozložení obrazu do zcela jiných odstínů.
Vzhledem k malé úhlopžíčce je na tom LG poměrně dobře s rovnoměrností podsvícení. největší odchylku jsem naměřil u horního okraje, kde intenzita klesla na 80 % maximálního jasu. Kromě této části obrazovky neklesá intenzita pod 85 %. Výsleek to není ideální, ale je mnohem lepší, než u jiných srovnatelných panelů.
Rovnoměrnost podsvícení při maximálním jasu
Rovnoměrnost podsvícení při jasu 150 cd/m2
Jas, stabilita kontrastu
LG začíná na velmi dobré minimální hodnotě jasu 26 cd/m2. Průběh jasu je po počátečním skoku celkem lineární až po hodnotu 200 cd/m2. Tato hodnota odpovídá 100% jasu při 50% kontrastu. V tomto nastavení ještě obraz nevykazuje známky přepálení, jako u 100% kontrastu. Při maximálním jasu a kontrastu jsem pak naměřil maximálních 269 cd/m2, což je stále ještě pod udávanými specifikacemi výrobce. 300 cd/m2 možná z tohoto panelu dostanete u dynamického kontrastu, tento parametrje ale těžko změřitelný.
Stabilita kontrastu je hlavně při nižším jasu o poznání horší, než tomu bylo u dříve testovaného Samsungu 2263dx. V udávání maximálního kontrastu marketingové oddělení popustilo uzdu fantazii a dokázalo do parametrů protlačit hodnotu 30000:1. Trochu mi to připomíná tvrzení: čím víc proužků, tím víc Adidas.
Barevné podání a kalibrace obrazu
Panel svým barevným gamutem pokrývá přibližně barevný prostor sRGB a paradoxně je na tom líp v továrním nastavení, než po instalaci ovladače. Načtení dodávaného barevného profilu panel doslova rozhodilo a LG pak vykazovalo několikanásobně větší zkreslení barevných kanálů, než bez ovladače a v továrním nastavení. Kalibrace sice vše zpravila, daní byl ale razantní úbytek jasu. Vyzkoušel jsem i zapnutí barevného profilu sRGB v OSD nabídce a musím říct, že se v podstatě o žádný posun nejednalo. Trojúhelník reprezentující zobrazitelný barevný prostor zůstal v podstatě na svém původním místě.
Tovární nastavení
Po instalaci ovladače a továrního profilu
Po kalibraci optickou sondou
Při zkoumání testovacího obrazce odhalilo lidské oko (v tomto případě mé), že má panel problémy se sléváním nejtmavších i nejsvětlejších odstínů. Nejvíce to bylo patrné u červeného kanálu, kde nebylo možné rozlišit posledních sedm stupňů grafické stupnice.
Rychlost odezvy a spotřeba
Ve vynikajícím světle se však tento monitor předvedl při měření odezvy. Takto rychlý panel jsem na EHW zatím ještě neměl. Celková odezva se držela pod osm milisekund, překročil ji pouze přechod 127-255. nutno však jedním dechem dodat, že si k tak dobrým výsledkům panel dopomohl poměrně výrazným Overdrivem, který se projevoval zejména u šedých přechodů.
Průběh odezvy 0-255-0, 1 dílek = 40 ms
Průběh odezvy 0-225-0, 1 dílek = 40 ms
Průběh odezvy 50-200-50, 1 dílek = 40 ms
Spotřeba nebyla nijak závratně vysoká a v podstatě kopírovala průběh nastavování jasu. Výsledných 41 W sice není úplně nejnižších, přesto patří mezi lepší výsledky.
Závěrečné hodnocení
Monitor LG Flatron W2284F je možné hodnotit dvěma způsoby. První je podle parametrů, naměřených hodnot, složitosti ovládání, nebo možností polohování. V takovém případě tento panel zapadne do šedého průměru, z nejž vybočuje pouze nadstandardně rychlá odezva a technologie f-Engine a položky nabídky Fun, které jsou ale při praktickém používání spíše nepoužitelné.
Druhou možnost hodnocení představují pouze emoce a zde se LG povedl zásek velmi dobře. Panel má libivý vzhled, díky němuž si jej řada uživatelů pořídí do reprezentačních prostor nebo kanceláří. Bohužel design je skutečně téměř vše, co mě u tohoto panelu výrazněji oslovilo.
Plusy a mínusy
+ povedený design
+ rychlá odezva
- možnosti polohování
- složitější ovládání
- externí zdroj
- pozorovací úhly
- dodávaný barevný profil
Za zapůjčení LCD panelu LG Flatron W2284F děkujeme společnosti LG.
Kompletní galerie
ČLÁNKY DO MAILU