Lze nahradit 3D Vision aneb 3D Blu-ray bez GeForce?

Jak a čím sledovat prostorový obraz

Ti z vás, kteří již měli možnost vidět v praxi 3D Vision nebo 3D Ready televizory, moc dobře ví, že anaglyfické zobrazení popsané v minulém článku je jen takovým šidítkem, které vám má přiblížit hloubku v obraze. Dnes se tedy budeme věnovat dalším pokročilejším dostupným 3D technologiím a zaměříme se na teorii i praktické zkušenosti s přehrávači 3D videa. Celkové hodnocení si necháme až do příštího článku, ve kterém se zaměříme na to, jak jsou na tom technologie třetích stran jako iZ3D či TriDef v porovnání s 3D Vision od Nvidie ve hrách.

Dříve, než se pustím do popisu jednotlivých ovladačů, brýlí, jejich schopností a praktických zkušeností, vysvětlíme si pojmy, které budu v článku používat. Rozhodně to není vyčerpávající popis a seznam všech používaných technologií, snažím se vysvětlit vše co nejjednodušeji a nezabíhám příliš do hloubky.

Způsoby jak sledovat prostorový vjem

Doby, kdy budeme běžně využívat holografického zobrazení nebo přímého přenosu obrazu na oční nerv, jsou ještě daleko před námi. Výrobci se sice čím dál tím horečněji snaží vytvořit prostorový vjem, k jeho zobrazení ale stále používají jediného dostupného prostředku – plochu obrazovky. Ať už z důvodu inovace, technických omezení či neochoty platit licenční poplatky vzniklo nemalé množství způsobů, jak stereoskopická data uložit, zobrazit a také jak je na obrazovku dostat.

Jak jsme si již vysvětlili v předchozím článku, pro prohlížení stereoskopického obrazu je využíváno buď barevných nebo polarizačních filtrů, soustav zrcadel, závěrkových brýlí nebo dvou samostatných displejů. V této kapitole se jim budeme věnovat podrobněji.

Většina technologií pro prostorové zobrazení byla v minulosti vyvíjena pro filmový a televizní průmysl, jehož nároky na zobrazení jsou trochu jiné než v průmyslu počítačovém či herním.

Anaglyf

Ze všech jmenovaných způsobů zobrazení je nejdostupnější a nejméně technicky i finančně náročný. Fyzicky se přenáší 2D obraz, ze kterého se prostorový dojem vytvoří použitím dvoubarevných brýlí. Jedná se o stereoskopický režim, kde je přenášen dvoubarevný obraz, přičemž přes barevný filtr je každá barva vnímána jen jedním okem. Nejlepšího zobrazení je dosaženo v režimu odstínů šedi, ale používá se také u barevného obrazu, ať už v jeho originální podobě nebo po různých optimalizacích obrazu. Barevný obraz je však vždy vnímán jako nazelenalý nebo nafialovělý a pro toto zkreslení je velmi často odsuzován. V obraze kromě toho vznikají artefakty při použití jasně červené a modré barvy, které pak druhé oko nevidí, nebo duchy u ostrých přechodů světlých a tmavých ploch. Data uložená v anaglyfu ale nelze kvůli ztrátě barevné informace zpět rekonstruovat do plných barev, takže je vhodné využívat jej jen pro potřeby zobrazení na obrazovce. Anaglyfu jsme se věnovali v předchozím článku 3D stereo levně: iZ3D vs. Nvidia 3D Vision Discover, takže tentokrát jej zmíním jen okrajově.

 

Ukázka anaglyfického zobrazení (zdroj obrázku: Russ 3D Hybrids)

Závěrkové brýle

Anglický výraz „shutter glasses“ se do češtiny nejčastěji překládá jako závěrkové nebo zatmívací brýle. Prostorový vjem vzniká tak, že se na obrazovce ukazuje střídavě obraz pro levé a pravé oko a tomu oku, pro které není zrovna určený, brýle zatemní výhled. Každé oko tedy vidí jen obraz, který mu přísluší. U této metody je nutné zajistit synchronizaci brýlí s obnovovací frekvencí obrazovky. U Nvidie je zajištěná na úrovni ovladačů, u brýlí eDimensional na úrovni signálu přenášeného do monitoru a u dalších 3D Ready zařízení, kde dodávají brýle výrobci televizorů, monitorů a projektorů, na úrovni elektroniky samotného zařízení.

Pro kvalitní obraz je potřebná vysoká obnovovací frekvence obrazovky, při které je blikání závěrek brýlí méně zřetelné. Dalším problémem je ghosting, aneb duchy v obraze, který vzniká na přechodech jasných a tmavých ploch nebo při špatné synchronizaci zobrazovacího zařízení a brýlí. U bezdrátových brýlí je potřeba výměna nebo dobíjení baterií. Skla, která obsahují vrstvu LCD krystalů, mívají i v průhledném stavu mírný šedozelený nádech, což ovlivňuje barevné podání a světlost obrazu.

 

Při pohledu přes závěrkové brýle vidí každé oko pouze svou část obrazu (zdroj obrázku: NotebookCheck)

Polarizační brýle

Jde o poměrně jednoduchou a nenákladnou technologie stereoskopického sledování obrazu, která se už celá desetiletí využívá ve filmovém průmyslu. Na poli domácí zábavy je ale stále rozšířená jen okrajově. Výhodou jsou pasivní brýle, které nepotřebují žádné baterie.

Přestože jsou filtry téměř čiré, může polarizace mírně změnit podání barev a ztlumit jasné světlo. Intenzita ghostingu je velmi závislá na přesnosti zarovnání filtru obrazovky a brýlí. Objevuje se i při náklonu hlavy do stran. Jen velmi málo obrazovek využívá dvou plných obrazů (iZ3D). Mnohem častěji se pro zobrazení využívá některá z variant prokládaného nebo šachovnicového režimu (Zalman, Acer). V kinech jsou buď instalovány dva projektory, přičemž každý má jinak orientovaný filtr a oba promítají zároveň na jedno plátno, nebo je použita technologie, která střídavě promítá obraz pro levé a pravé oko a v závislosti na tom se mění polarita filtru před promítačkou.  Potom se velmi podobá technologii závěrkových brýlí, jen s tím rozdílem, že aktivní je zobrazovací zařízení.

 

Polarizační filtry propustí do oka pouze příslušnou část obrazu (zdroj obrázku: Tom's Hardware)

Autostereoskopie (Auto 3D)

Umožňuje stereoskopický vjem bez použití speciálních závěrkových nebo polarizačních brýlí. Pixely na obrazovce jsou rozdělené tak, aby z jednoho konkrétního místa část z nich vidělo jedno a zbytek druhé oko, čímž může být vytvořen prostorový efekt.

Pokročilejší televizory už jsou dokonce vybaveny eye-tracking systémem, tedy technologií, která sleduje pohyb očí pozorovatele a podle něj upravuje prostorové zobrazení tak, aby nebylo nutné sledovat obrazu z jednoho konkrétního bodu.

Mnoho výrobců již představilo vlastní řešení, ale jeho praktická využitelnost je minimální, protože obraz je prostorový jen pro jednu osobu.

Zvláštní odnoží tohoto způsobu zobrazení je zcela původní princip stereoskopie, kdy se dvě obrazovky nebo jedna dělená sledují pomocí staticky instalované soustavy zrcadel. Dnes se využívá jen u podomácku sestavených řešení.

Za autostereoskopii je možné považovat i takové zobrazení, kdy zaměřením očí na jinou vzdálenost donutíme každé oko sledovat jinou část vertikálně rozdělené obrazovky. Podle toho, jestli při tom šilháme (levé oko sleduje obraz na pravé polovině a opačně) nebo sledujeme obraz přímo (levé oko sleduje levou polovinu a pravé pravou) hovoříme o šilhavé nebo paralelní stereoskopii. Ideálně by měly být středy obrázků stejně vzdálené jako čočky očí. Sledování větších obrazů je však nepříjemné nebo přímo nemožné a tak se také využívá brýlí s optickými hranoly, které pomohou sledovat příslušnou část obrazovky. Nevýhody jsou však stejné, stereoskopický efekt je viditelný jen z jednoho místa a pro jednoho člověka.

 

Zadívejte se na vzdálený objekt za monitorem a pak sjeďte pohledem na obrázek (zdroj obrázku: Brian May)

Virtuální brýle

Samostatnou kategorií autostereoskopie jsou virtuální brýle, u kterých je pro každé oko použit jeden miniaturní displej. Výhody a potenciál do budoucna jsou obrovské – svoboda pohybu, absence ghostingu, věrné podání barev, žádné blikání nebo jiné artefakty, dojem obrovské plochy obrazovky. I přes současnou úroveň miniaturizace jsou však takové brýle poměrně velké, a uvážíme-li, že je musíte mít celou dobu na hlavě, i těžké.

I když vytváří dojem velké obrazovky, kvůli malé hustotě bodů je rozlišení stále hrubé, nejčastěji na úrovni 800 × 600 a 1024 × 768 pixelů pro každé oko. Ceny brýlí s jemnějším rozlišením dosahují astronomických výšin. Jelikož se jedná také o zařízení pro individuální zábavu a především profesionální nasazení, s masovým použitím v zábavním průmyslu a tedy i zlevněním lze v dohledné době jen těžko počítat.

 

Zdroj obrázku: MindFlux

Režimy zobrazení, přenosu a uložení dat

Režimy zobrazení, přenosu a uložení dat

Teď, když jsme si probrali způsoby, jak lze prostorový obraz vytvořit a sledovat, je důležité také chápat, jak se data ukládají a přenášejí na obrazovku. Většinu z formátů stereoskopického záznamu, vyjma těch uložených přímo v anaglyfické podobě, je možné softwarové převést do kteréhokoliv jiného režimu a tedy sledovat libovolnou výše jmenovanou metodou. Vyžaduje to však sadu kompatibilních prvků – nejčastěji přehrávače, nebo náležitě programově vybaveného počítače, monitoru, televize či projektoru a brýlí.

2D

Režim bez prostorového efektu, kdy obě oči sledují stejný obraz. K jeho sledování je v současnosti uzpůsoben veškerý zobrazovací hardware. Až na výjimky jej však není možné využít při sledování stereoskopického nebo chcete-li 3-D obrazu.

Funguje vždy, má nízké nároky na hardware i na úrovni současného lowendu a obrovskou softwarovou podporu. Každý obraz pro jednotlivé oko je v principu 2D.

Side-by-side half

Při tomto režimu jsou vedle sebe umístěny obrazy pro levé a pravé oko, ale každý jen o poloviční šířce, takže celkové rozlišení stereoskopického obrazu je stejné jako u 2D, ale na úkor kvality obrazu, který se musí z polovičního rozlišení roztáhnout na celou plochu obrazovky. Tento režim se využívá jak pro ukládání dat, tak pro datový přenos do zobrazovacího zařízení. Běžný film s poměrem stran 4:3 nebo 16:9 uložený v této podobě není možné bez úpravy prohlížet. Pokud však jde o zobrazení připravené pro šilhavou nebo paralelní stereoskopii, je možné sledovat prostorový efekt na klasickém monitoru prostým okem.

 

Schéma Side-by-side half

Side-by side full

Obdobné jako u předchozího režimu, ale s tím rozdílem, že jsou vedle sebe umístěné dva plnohodnotné obrazy pro levé a pravé oko. Výsledné rozlišení jednoho snímku má tedy dvojnásobnou šířku než 2D obraz, tedy například u FullHD je to 3840 × 1080 pixelů. Pro přenos takového obrazu ve vysokém rozlišení v digitální podobě je potřeba dvojnásobný datový tok, tedy dual-link DVI a Display Port 1.2 nebo poloviční obnovovací frekvence jako u HDMI 1.4. V tomto režimu jsou uložena například obrazová data na 3D Blu-Ray discích. K prohlížení vlastníma očima na běžném monitoru je u menších obrázků možné použít techniky šilhavé nebo paralelní stereoskopie, horní a dolní čtvrtina obrazovky je však nevyužitá.

 

Schéma Side-by-side full

Top-and-bottom

Přenášeny nebo uloženy jsou opět dva celé snímky, avšak umístěné nad sebou. Pro přenos takového obrazu je zapotřebí buď dvojnásobně vysokého rozlišení v porovnání s 2D režimem (např. 1920 × 2160 px) nebo dvojnásobné obnovovací frekvence. Tohoto principu je využíváno například u 3D Vision. Pro digitální přenos platí to samé jako u Side-by-side full režimu. K prohlížení dat uložených v tomto formátu na běžném monitoru je potřeba ho otočit vertikálně a sledovat speciálními brýlemi s optickými hranoly.

 

Schéma Top-and-Bottom

Prokládaný režim

Aneb interlaced, přenáší střídavě jednu řádku pro levé a jednu pro pravé oko. Přesto, že může být i v plném rozlišení pro každé oko, častěji se používá jen poloviční obraz a výsledné rozlišení je tedy shodné jako u 2D. Existují také varianty, kde jsou místo řádků prokládané sloupce. Tohoto principu je využito například u brýlí eDimmensional nebo mikropolarizovaných monitorů. Obraz není možné pozorovat bez speciálních brýlí a případně i monitoru. Texty jsou na obraze hůře čitelné. Výhodou je, že k přehrávání stačí pustit prokládaný obraz v běžném přehrávači a o zbytek se postará vhodná kombinace monitoru a brýlí.

 

Schéma horizontálně prokládaného zobrazení

Šachovnicový režim

Obdoba prokládaného režimu, kde jsou obrazy pro levé a pravé oko promíchány šachovnicově. Anglicky se nazývá checkerboard. Opět je výsledný stereoskopický obraz stejně velký jako jeho 2D podoba a nejčastěji je ho využito u 3D DLP televizorů a projektorů nebo mikropolarizovaných monitorů. Stejně jako prokládaný obraz jej není možné pozorovat prostým okem.

 

Schéma šachovnicového režimu

2D+hloubka

Režim, kde je přenášený 2D obraz spolu s mapou hloubky definovanou 8bitovou hodnotou.

Tohoto režimu bylo využito například u Philips WOWvx, ale pro složitou implementaci, náročný převod stereoskopického obrazu do této podoby a hloubku definovanou pouze 256 polohami byl projekt nakonec ukončen. Výhodou byla skutečnost, že proti běžnému 2D obrazu přidaly stereoskopické informace pouhou třetinu dat navíc při plném rozlišení. Bez speciálního monitoru nebo televize jej však není možné sledovat jinak než 2D.

 

Ukázka dat pro 2D+hloubka (zdroj obrázku: Wikipedia)

Standardy pro stereoskopické zobrazení

Standardy pro stereoskopické zobrazení

Na trhu je spousta komerčních označení, která mají vyjadřovat způsobilost zařízení přinést pozorovateli prostorový zážitek. U výčtu  těch nejčastějších začneme filmovými stereoskopickými projekcemi.

IMAX

IMAX začal už jako analogový systém, ale poslední době se objevují i digitální kinoprojekce. Filmy natočené přímo pro něj jsou orientované především na pop-out efekt, tedy pocit, kdy vidíte objekty vycházet z plátna před obrazovku. Přestože tím vytváří skvělou iluzi prostoru, nehodí se pro sledování delších filmů, protože vyžaduje intenzivní koncentraci pozorovatele. Využívá velkých lineárně polarizovaných brýlí v kombinaci s klasickým plátnem, takže je poměrně levný na provoz, ale vyžaduje téměř strnulou pozici hlavy při sledování. Nevýhodou je také nižší kontrast v tmavých scénách, duchy v obraze a delší doba potřebná k přeostření při změně obrazu, takže se příliš nehodí pro akční scény.

RealD

Je novější a od počátku digitální standard, který využívá aktivní polarizační filtr před projektorem a kruhově polarizované brýle v kombinaci se stříbrným plátnem. Výhoda je v tom, že můžete při sledování hlavou volněji pohybovat, aniž byste ztratili prostorový efekt. Stříbrná plátna jsou ale mnohem nákladnější. Prostorový efekt spočívá především ve vytváření iluze hloubky prostoru, spíš než pop-out efektu, takže není tak únavné jej sledovat a nemusíte tolik přeostřovat při sledování obrazu, což je výhodnější u akčních scén. Při porovnání s IMAXem je ale pocit hloubky prostoru výrazně menší.

Dolby 3D

Je nejnovější ze stereoskopických technologií používaných v kině. Stejně jako RealD je digitální od svého počátku. Využívá kvalitnější filtry, pracující na principu posunu vlnových délek, které věrněji reprodukují barvy i při tmavých scénách. Brýle používané při jeho sledování jsou tedy z těchto tří jmenovaných systémů nejnákladnější, nevyžaduje ale speciální projekční plátno. Je také orientovaný spíše na hloubku scény než pop-out efekt. Problému mohou pozorovateli způsobovat objekty rychle letící směrem k pozorovateli a ve výjimečných případech si někteří lidé stěžují na podivné posuny barev.

3D Ready

Dostáváme se do sféry domácí zábavy. 3D Ready je obecně skupina zařízení (monitory, televizory, projektory), která jsou schopná produkovat stereoskopický obraz ve spojení se set-top-boxem, počítačem či přehrávačem při použití závěrkových brýlí řízených právě tímto zobrazovacím zařízením. Předpokladem pro správné fungování je připojení přes HDMI 1.4, DisplayPort 1.2, dual-link DVI a ve výjimečných případech i D-Sub s obnovovací frekvencí ideálně 120 Hz. Jedná se o označení hardwaru, které znamená, že je takový produkt připraven pro prostorové zobrazení. Jestli jej však opravdu uvidíte, záleží na kombinaci s dalšími prvky vašeho domácího kina nebo počítače.

3D TV

Jedná se především o LCD a plazmové televizory schopné přehrávat 3D (rozuměj stereoskopické) televizní vysílání nebo obraz z 3D Blu-ray přehrávačů připojených pomocí HDMI 1.4 rozhraní. Prostorový efekt je na nich vytvořen pomocí závěrkových či polarizačních brýlí, které jsou většinou součástí dodávky televizoru, případně využívají některý z autostereoskopických režimů zobrazení. Jedná se o žhavou novinku loňského roku, se vzrůstající dostupností a klesající cenou pak půjde o jednu z alternativ i pro prostorový počítačový obraz.

3D DLP

Je podkategorie 3D Ready zařízení. Jedná se o televizory se zpětnou projekcí a projektory využívající DLP technologii, která netrpí pomalou odezvou tolik jako LCD. Platí pro ni stejné parametry jako pro 3D Ready zařízení a většinou využívají dvou celých obrazů nebo checkerboard zobrazení.

3D Vision

Technologie firmy Nvidia, která využívá monitor nebo projektor s certifikací 3D Vision Ready (120Hz s dual-link DVI vstupem) v kombinaci s jejich 3D Vision Kitem – závěrkovými brýlemi s vysílačem připojeným přímo do PC. Pomocí technologie 3D Vision Surround (vyžadující dvě GeForce z řady 200, 400 a 500 zapojené v SLI) je možné spojit tři monitory do jedné zobrazovací plochy s celkovým rozlišením až 3240 × 1920 nebo 5760 × 1080 pixelů. Závěrkové brýle Nvidie je však možné využívat i s některými DLP projektory a staršími CRT monitory připojenými pomocí D-Sub s obnovovací frekvencí alespoň 85 Hz. Stereoskopický obraz je tvořen dvěma obrazy v plném rozlišení zobrazovacího zařízení.

HDMI 1.4

V tomto případě nejde o obchodní značení, ale o nový standard audio-video datového připojení, který přináší několik vylepšení proti předchozímu standardu 1.3. Jedná se však z mého pohledu o kosmetické změny. Nejzásadnější z nich bude zprostředkování síťové komunikace přes ethernet chanel a zpětný přenos audia. Nově bylo také definováno rozlišení 2160p a přenos 3D obrazu přes HDMI, která nás zajímá nejvíce.

Není to však takový zázrak, jak by se mohlo na první dojem zdát. Datová propustnost u HDMI 1.4 totiž zůstala stejná jako u verze 1.3, tedy 10,2Gbit/s. V praxi to znamená, že k přenosu 3D obrazu budou využitelné rozlišení pouze 720p60 a 1080p24 v režimu side-by-side nebo top-and-bottom a případně 1080i60 v prokládaném režimu.

I přes nízký počet přenesených snímků za sekundu se nemusíte bát viditelného blikání obrazovky, protože brýle nebudou synchronizované s HDMI signálem, ale vnitřní frekvencí televizoru či monitoru, která již v současnosti nezřídka dosahuje 200 Hz a více. Honba za vysokými FPS však ztratí smysl a při 24 dvousnímcích za sekundu v 1080p se mohou objevovat lagy v zobrazení. FullHD tedy rozhodně nebude pro hardcore hráče a 720p60 v porovnání s 3D Vision, které již přes rok zvládá 1080p60, vypadá jako krok zpět. Je nutné si však uvědomit že HDMI rozhraní je navrženo především pro přenos obrazu videa, tedy především pro 3D Blu-Ray disky, kde je 24 snímků za sekundu zcela dostačujících. V současnosti disponuje HDMI konektorem standardu 1.4a, který je kompatibilní odnoží určenou právě pro grafické karty, série Radeon HD 6000 od AMD a GeForce 400 od Nvidie spolu s GT220 a 240. V souvislosti s tím si dovolím malou odbočku k herním konzolím, protože PlayStation3 disponuje pouze HDMI 1.3 a přesto Sony ohlásilo příchod stereoskopických her, které budou zobrazeny v rozlišení 720p60. Podpora standardu 1.4 tedy není pro stereoskopický obraz přenášený přes HDMI nezbytně nutná, záleží spíše na podpoře výrobců HW a softwarové výbavě.

HD3D

Doposud mohli uživatelé grafických karet ATI/AMD využívat 3D Ready DLP projektory a televizory se zpětnou projekcí. K těmto zařízením bylo možné dále přikoupit od výrobce závěrkové brýle a zdarma stáhnout ovladač iZ3D.

S 6800 serií přichází AMD s HD3D, což je v praxi využití přenosu stereoskopického signálu přes HDMI verze 1.4 do jakékoliv televize nebo monitoru, který tento standard podporuje. Brýle opět bude dodávat výrobce zobrazovacího zařízení a o přípravu stereoskopického obrazu z her se stále bude muset starat ovladač třetí strany, ať už dříve zmíněné iZ3D ke stažení za sníženou cenu nebo nově také DDD's TriDef s plně placenou licencí. Na přehrávání 3D Blu-ray filmů však bude stačit pouze kompatibilní multimediální přehrávač.

Z toho, že se v současnosti pro HD3D využívá pouze HDMI 1.4a, vyplývají omezení pro použitelná stereoskopická rozlišení, které jsem již popsal výše. Na stereoskopický obraz ve Full HD při 60 snímcích za sekundu si budeme muset počkat až na implementaci display portu 1.2 v průběhu příštího roku.

3DTV Play

Nvidia má své 3D Vision, které využívá především zařízení s dual-link DVI rozhraním. Pro využití nově příchozích zobrazovacích zařízení s HDMI 1.4 v kombinaci s 3D Vision Kitem si mohou jeho majitelé zdarma stáhnout 3DTV Play Support ze stránek Nvidie. Pokud budete mít zájem využívat takovou televizi s přibalenými brýlemi výrobce, je instalace 3DTV ovladače placená. Standardu HDMI 1.4a vyhovují grafické karty GT220, 240 a série 400. Limit v porovnání s 3D Vision Ready monitory je ovšem stejný jako v případě AMD.

Hardware, software a ovladače použité v testech

Ovladače použité v testech

V minulém článku jsme se zaměřili na anaglyfické zobrazení ovladačů 3D Vision Discover a iZ3D. Dnešní bude orientovaný na dostupná řešení závěrkových brýlí (shutter glasses). V současnosti jsou na českém trhu k dostání brýle Nvidie a eDimensional a pak i několik brýlí výrobců 3D Ready dataprojektorů a televizorů. Ty jsou však většinou omezeny na fungování v kombinaci s konkrétním typem zobrazovacího zařízené nebo alespoň produktovou řadou jednoho výrobce, a proto zůstaneme pouze u prvních dvou jmenovaných. Ty by totiž v kombinaci s vhodným ovladačem a monitorem s vysokou obnovovací frekvencí měly fungovat prakticky vždy.

Stejně jako u 3D Vision Discover a iZ3D je u závěrkových brýlí je zapotřebí využívat stereoskopické ovladače, které připraví strereoskopický obraz a zajistí synchronizaci brýlí s monitorem. Dva z nich jsme již testovali, takže začneme nováčkem.

eDimensional Wired Glasses a DDD's TriDef 3D Experience

Tato kombinace zřejmě není tolik mediálně známá. Brýle eDimensonal se přitom prodávají již téměř 10 let (a to jak v drátové, tak bezdrátové verzi), což na jednu stranu svědčí o jisté vytrvalosti a snad i kvalitě, na druhou vysvětluje archaický design a fungování pouze v kombinaci s D-Sub monitory a Windows XP. Přestože mezi podporovanými monitory přibyly i LCD s obnovovací frekvencí 85 Hz a více, tento set je určen především pro klasické CRT obrazovky.

V balení kromě brýlí dostanete také synchronizační modul, CD s prehistorickou verzí ovladače a dvě sady nožiček. Na EHW byly již představeny v recenzi.

V minulosti byly tyto brýle podporovány dokonce stereoskopickým ovladačem Nvidie, ale v momentě, kdy tato podpora skončila, si eDimensional musel začít hledat jiného partnera, který by mu zajistil potřebnou softwarovou podporu. Našel jej ve firmě DDD, která se zabývá nejen tvorbou stereoskopických ovladačů, ale také softwaru pro přehrávání 3-D videí a fotografií. Svůj softwarový balík 3D Experince poskytuje například také pro 3D Ready televizory Samsungu a dokonce vyrábí vlastní stereoskopické brýle. Jejich ovladač je, na rozdíl od těch představených minule, placený a to i v anaglyfické variantě. Pro vyzkoušení je možné stáhnout čtrnáctidenní verzi, která vyžaduje vygenerování klíče on-line. Po vypršení licence už žádnou další šanci, například pro otestování novější verze ovladače, nedostanete. Jednorázová aktivace stojí 50 USD a po ní můžete využívat veškeré funkce bez omezení. Kromě podpory stereoskopie ve hrách získáte také plug-in do Google Earth a přehrávač videí či obrázků pro Windows XP, Vista a 7 v 32 i 64bitové podobě. Ovladač však funguje výhradně v režimu DX9, takže na hry v DX10, 11 a dokonce i DX8 a starších musíte zapomenout.

Pro test jsem použil softwarový balík TriDef 3D Experience 4.2.5. Jeho součástí je program TriDef 3D Ignition ve verzi 2.7.5, který má na starost stereoskopické zobrazení ve hrách. Trochu neobvykle je v něm nutné vytvořit profily her instalovaných na počítači a ty pak následně spouštět z tohoto frontendu.

Výhodou takového řešení je především fakt, že se tím minimalizuje zásah do systémových knihoven a hra se vám spouští 3D pouze tehdy, kdy si to opravdu přejete. Stejně jako v iZ3D si profil jednou nastavíte a pak jej už jen nerušeně používáte.

Množství nastavení je ještě o něco rozsáhlejší než u iZ3D. Kromě autofokusu je k dispozici ještě několik fixních režimů a také mód, ve kterém se v průběhu hraní hledají minimální a maximální hodnoty hloubky a s těmi pak hru hrajete. Tato funkce však nemá výrazný vliv na výkon ovladače. Trochu jiné je to s kvalitou zobrazení, která se volí mezi Low, Medium a High a rozdíly ve výkonu opravdu zřetelně pocítíte. Bohužel nižší režimy citelně degradují grafiku. Poslední volba, která stojí za zmínku je tzv. virtual 3D. Ta vám může citelně navýšit FPS, ale bohužel funguje korektně jen v některých hrách.

Brýle eDimensional se nezapínají automaticky ovladačem TriDef, ale je nutné použít E-D Activator, který je volně stažitelný ze stránek výrobce. Jedná se v podstatě o přejmenovaný program Razor3D ve verzi 2.7.0.0, s jehož pomocí si můžete zvolit režim fungování brýlí i zobrazení na monitoru. V jiném než prokládaném režimu však zřejmě budete mít problém zprovoznit stereoskopii ve hrách. LCD režimy pak přidávají do obrazu šedé pruhy a proto je nedoporučuji používat. Je možné nastavit vlastní klávesové zkratky pro zapnutí před startem hry a vypnutí po jejím ukončení. Pokud ovladač nevypnete před restartem, tak se budete potýkat s velmi nepříjemným blikáním monitoru a neschopností počítače nastavit správné rozlišení po startu Windows. Problém se však dá vyřešit vypnutím počítače na několik sekund.

 

Brýle eDimensional (zdroj obrázku: Inside Technology)

Nvidia 3D Vision Kit

V minulém článku jsme si představili variantu 3D Vision Discover, která funguje s barevnými brýlemi. V tomto pokračování otestujeme jejich závěrkové brýle, které sice využívají stejný stereoskopický ovladač, ale navíc ještě potřebují instalovat software pro USB dongl, který řídí zatmívání brýlí a ovládá několik funkcí stereoskopického ovladače, jako je zapnutí a vypnutí stereoskopie nebo hloubka prostorového zobrazení. Ten není běžně ke stažení, protože je pouze součástí balíku ovladačů označovaných jako 3D Vision Driver CD. V době, když jsem začínal s měřením, byla aktuální verze 1.37, jejíž součástí je mimo jiné ovladač GeForce 260.89 a PhysX 9.10.0514. I pro toto řešení však platí limity, které jsem již zmiňoval u 3D Vision Discover, jako například to, že ovladače pro Windows XP existují pouze pro řadu grafických karet Quadro. Ve Windows Vista a 7 ve 32 i 64bitové verzi však vše funguje bez problémů a u některých her dokonce získáte i podporu DX 10 a 11.

Přednastavené profily a limitovaná nastavení stereoskopického zobrazení jsou také společné pro všechny produkty 3D Vision. Nově však narazíte na omezení, která se ale v praxi ukazují být spíš ku prospěchu věci, například požadavky na vysoké obnovovací frekvence u LCD monitorů, (konkrétně 120 Hz). Při použití CRT monitoru a u DLP projektorů je možné použít i 85 Hz, ale doporučoval bych k nim přistupovat s notnou dávkou opatrnosti. Na rozdíl od eD brýlí podporuje Nvidia nejen D-Sub, ale také DVI, Display Port a HDMI rozhraní.

 

Brýle 3D Vision Kit (zdroj obrázku: LegitReveiws)

iZ3D

Od minulého článku uplynulo hodně vody a tak se zatím objevila i stabilní verze ovladače 1.12, která by měla zajistit softwarovou podporu pro stereoskopii v podání AMD s komerčním názvem HD3D. Nově by měla být implementovaná podpora DX10 a 11. Fungování v režimech CF a SLI ale i nadále nehledejte. Smutnou zprávou je také ukončení výroby jejich vlastního polarizačního monitoru, který byl ve své době, jedním z mála produktů schopných konkurovat 3D Vision. Jelikož jsem v době grafických testů her neměl k dispozici 3D TV či monitor s portem HDMI 1.4 a grafickou kartu z řady 6800, provedl jsem testy pouze v anaglyfickém režimu v DX 9. Stejně jako u předchozích verzí můžete využít široké množství nastavení stereoskopického obrazu, tvorbu vlastních herních profilů, seznam výjimek, ve kterých stereoskopii nechcete a nepřeberné množství stereoskopických režimů. Podotýkám, že pro ty, co se spokojí jen s anaglyfem a majitele iZ3D monitoru nebo grafických karet AMD v kombinaci s 3D DLP je stále zdarma. Za ostatní stereoskopické režimy včetně HD3D zaplatíte aktivační poplatek 40 USD.

Testovací sestava

Hardware:

• AMD Phenom II X4 3,2 GHz
• Zeppelin Gold DDR3 1600 MHz 9-9-9-24
• Gigabyte GA-MA790XT-UD4P
• Seagate Barracuda 500GB 7200.10
• DVD-RW Samsung SH-S203D
• Arctic Silentium T2 Eco 80 550
• Grafické karty:
  • Nvidia GeForce GTX 295 (referenční)
  • ATI Radeon HD4850 (referenční)

Operační systém:

• Windows 7 Home Premium 64bit

Ovladače:

• Nvidia 3D Vision Driver CD 1.37
• Nvidia GeForce 260.89
• Nvidia PhysX 9.10.0514
• ATI Catalyst 10.10
• Razor3D Controller 2.7.0.0
• DDD's TriDef 3D Experience 4.2.5
• iZ3D Anaglyf Driver 1.12

Programy:

• Tabulky a grafy byly vytvořeny v OpenOffice.org 3.2
• Snímkovací frekvenci zaznamenávám pomocí Fraps 3.2.2
• Vytížení procesoru zaznamenávám pomocí nástroje Sledování výkonu ve Windows 7
• K převodu 3D Blu-ray disku na jiné formáty jsem použil DVDFab 8.0.5.0

 

 

Sestava s GTX295

Implicitní herní nastavení:

U všech testů bylo vypnuto nebo vynuceno vypnutí vertikální synchronizace.

Vše je testováno v rozlišení 1920 × 1080 px. Vyšší je momentálně bezpředmětné, protože i nejlepší z 3D Ready monitorů, televizorů, projektorů a VR brýlí zvládají maximálně FullHD.

Nastavení je pokud možno na maximum s 4× AA a 16× AF, aby byla prověřena i funkčnost vyhlazování. Dělat samotný test bez vyhlazování považuji za zbytečné, protože výsledkem měření je procentuálně vyjádřený propad průměrných FPS v trojrozměrném zobrazení proti běžnému dvourozměrnému za srovnatelného grafického nastavení tak, aby si každý mohl snadno přepočítat své naměřené FPS.

Testy proběhly v DX9, pokud to ovladač umožňoval, byla ověřena funkčnost i v DX10, ta ale není zahrnuta do grafů.

Při každém testu byl zároveň zaznamenáván počet snímků za sekundu pomocí Fraps a vytížení procesoru nástrojem Sledování výkonu ve Windows. Měření probíhalo vždy stejně. Před spuštění benchmarku jsem spustil také logování vytížení procesoru a vypnul ho poté, co skončí program. Z naměřených dat jsem vybral tu část, po kterou běžel Fraps a zapsal průměrnou hodnotu.

Test 3D filmů:

Filmy jsem přehrával na stejné sestavě, která byla použita i pro herní testy. Jak vyplývá z požadavků jednotlivých programů, měla by s přehledem stačit v obou konfiguracích i na softwarově akcelerované přehrávání 3D Blu-Ray filmů. Bohužel si však v praxi neověříme funkci hardwarové akcelerace 3D Blu-Ray disků pomocí GPU.

Pro testování jsem použil disk Panasonic Blu-Ray 3D Demonstration Disc v1.2 z roku 2010, respektive jeho 8. stopu s názvem Grand Canyon Adventure 3D, jelikož má nejvyšší konstantní datový tok okolo 55Mbps a ve špičkách až 120Mbps. Pro test stereoskopických multimediálních přehrávačů jsem jej dále převedl do formátu AVI pomocí DVDFab 8.0.5.0 a datový tok jsem nastavil na maximum, co program umožňoval - 15Mbps. Celkem jsem tedy testoval ve čtyřech formátech:

• 1920×1080p AVI Side-by-side half 15Mbps H.264, DTS 5.1
• 1920×2160p AVI Top-and-bottom 15Mbps H.264, DTS 5.1
• 3840×1080p 3D Blu-Ray 55Mbps Mpeg-4 AVC, DTS 5.1
• 1920×1080p 2D Blu-Ray 33 Mbps Mpeg-4 AVC, DTS 5.1

Pro 3D Vision Kit jsem používal v programech integrovaný výstup, u eDimensional brýlí jsem pak nastavil row-interlaced nebo micro-polarized display, tedy režim, který zobrazí video prokládaně a pomocí programu E-D jsem zapínal a vypínal synchronizaci signálu pro brýle. Anaglyf byl testovaný s plastovými red-cyan brýlemi.

Představení 3D přehrávačů 3DTV Stereoscopic Player, Nvidia 3D Vision Player, iZ3D MPC, Cyberlink PowerDVD a Arcsoft TM Theatre

Testované přehrávače

Přehrávání 3D filmů a Blu-Ray disků

Kdybychom se pokusili přehrát soubor uložený v některém z 3D formátů na běžném přehrávači (kromě anaglyfického zobrazení), asi bychom si výsledek příliš neužili. Drtivá většina multimediálních přehrávačů totiž neumí oddělit informace pro levé a pravé oko, takže pustí na monitor surová data tak, jak jsou uloženy v souboru. V tomto testu si ukážeme, v jakých programech lze přehrávat 3D filmy a jaké jsou jejich hardwarové nároky.

3DTV Stereoscopic Player 1.6.1

Tento přehrávač je placený a jedna licence stojí 39 EUR. Zdarma si ho můžete vyzkoušet při prvních pěti minutách přehrávání. Nabízí širokou škálu vstupních formátů i stereoskopických výstupů a ani v této starší verzi (aktuální je 1.6.6) mu nečiní problémy dvojitá výška či šířka videa nebo vicekanálové audio v DTS formátu. Má také podporu DVD, ale je nutné mít nainstalovaný externí dekodér. Blu-Ray disky nepodporuje.

Pro přehrávání běžných videí mu stačí jednojádrový 1,5GHz procesor, ovšem pro filmy v HD 720p je doporučovaný dvoujádrový a pro 1080p dokonce čtyřjádrový procesor. Nemá hardwarovou akceleraci pomocí GPU. Na stránkách se však chlubí obrovským počtem výstupních zařízení, mezi kterými nechybí ani 3D televizory, 3D Vision, iZ3D monitory, anaglyfické zobrazení, prokládané zobrazení (využitelné například u brýlí eD), atd.

 

Screenshot 3DTV Stereoscopic Player

Nvidia 3D Vision Video Player 1.6.2

Tento přehrávač je svým vzhledem i funkcemi velmi podobný tomu od 3DTV. Je součástí instalačního CD 3D Vision a pro uživatele 3D Vision Kitu je zdarma. Je možné jej využít pouze pro tyto brýle. Měl jsem problém v něm spustit videa s dvojitou šířkou (side-by-side full) a výškou (top-and-bottom), stejně jako s přehráváním více než dvoukanálového audia. Pro DVD je nutné mít externí dekodér a Blu-Ray disky také nepřehraje.

Vyžaduje alespoň dvoujádrový procesor, 1 GB RAM a také neovládá HW akceleraci videa pomocí GPU.

 

Screenshot Nvidia 3D Vision Player

iZ3D Media Player Classic 1.4.0

Jak už název napovídá, jedná se upravenou verzi oblíbeného MPC. iZ3D jej nabízí zdarma uživatelům svého monitoru a těm, kteří se spokojí s anaglyfickým výstupem. Jiné výstupní režimy zde nenajdete. Stejně jako u předchozích programů zvládá velké množství vstupních formátů, jejich výběr je však mnohem složitější než u předchozích dvou jmenovaných. Nepodařilo se mi v něm přehrát soubory s dvojitou výškou či šířkou a vícekanálové audio. DVD nepotřebuje dekodér a Blu-Ray nepřehrává. Samo iZ3D ale doporučuje na svých stránkách používat přehrávač od 3DTV.

Systémové požadavky nejsou nikde uvedeny, ale v podstatě jsou obdobné jako u předchozích dvou přehrávačů s tím, že v omezené míře dokonce využívá i GPU akceleraci.

 

Screenshot iZ3D Media Player Classic

Cyberlink PowerDVD 10.0.1803.51 Mark II Ultra 3D

Cyberlink a jeho PowerDVD asi nemusím dlouze představovat. V poslední verzi přehrávače přidali také podporu 3D Blu-Ray filmů, DVD i ve 3D podobě by měla fungovat také, bohužel se mi ale pro změnu nepodařilo zprovoznit přehrávání multimediálních souborů v jakémkoliv 3D režimu. V novějších revizích by však již měl být tento problém opraven. Smutným zjištěním pro mě také bylo, že 3D Vision podporuje pouze na 120Hz monitorech, takže pokud byste snad plánovali použít tento program v kombinaci s 85Hz CRT nebo 3D DLP projektorem, máte smůlu. Prokládaný režim pro mikropolarizované monitory a anaglyfické zobrazení však fungovalo bez problémů. Cena tohoto přehrávače se pohybuje od 40 USD za standardní verzi až po 80 USD za verzi Ultra, která jako jediná podporuje přehrávání 3D Blu-Ray.

S přehráváním klasických BD nebo DVD není problém i na slabších sestavách s Intel C2D a Athlony X2 a DX9.0 kompatibilní grafikou – doporučeny jsou alespoň Intel G45, AMD Radeon HD 2400 nebo Nvidia GeForce 7600 GT. Systémové nároky na přehrávání 3D Blu-Ray disků jsou ale krvavé. Bez GPU akcelerace je doporučeno minimálně dvoujádro C2D E6750 nebo čtyřjádrový Phenom 9450. Při použití GPU akcelerace stačí i slabší dvoujádra na úrovni Pentia D 950, ale musíte je spárovat pouze s GT240 nebo libovolnou grafikou ze série GeForce 400. U Intelu je možné použít kterýkoliv integrovaný grafický čip z Core i3 nebo i5 a grafiky AMD nejsou podporovány vůbec.

 

Screenshot Cyberlink PowerDVD 10 Mark II Ultra 3D

ArcSoft TotalMedia Theatre 5.0.1.80

Tento přehrávač patří do stejné kategorie jako Cyberlink PowerDVD. Jedná se o přehravač DVD i BD a v současnosti i 3D Blu-Ray disků. Přehrává dokonce i 3D videa v jakékoliv podobě a na rozdíl od přehrávačů 3DTV, Nvidie i iZ3D má dokonce autodetekci vstupního formátu. Někdy mu ale chvíli trvá, než vybere ten správný, není problém ho však vybrat i ručně. Stejně jako PowerDVD disponuje vlastním DVD a Blu-Ray dekodérem. Podporuje 3D Vision v jakékoliv podobě, 3D televizory a HD3D, mikropolarizované monitory i anaglyfický výstup. Cenu má však nejvyšší ze všech dnes testovaných – 100 USD.

Systémové nároky jsou víceméně obdobné jako u Cyberlinku. Pro softwarovou akceleraci 3D BD potřebujete C2D E6750 nebo Phenom X3 8400 a grafiku Nvidia 8600 GT, řadu AMD Radeon HD 4000 nebo G45 od Intelu. Pokud byste měli zájem o hardwarovou akceleraci, pak stačí 2,4GHz Intel C2D nebo AMD Athlon X2 a grafika GeForce GT 240, Radeon HD 5000 nebo Intel G45. Doporučují se alespoň 2 GB RAM.

 

Screenshot ArcSoft TotalMedia Theatre 5

Přehrávání 3D Filmu ve formátu 1080p Side-by-side half

Přehrávání 3D Filmu ve formátu 1080p Side-by-side half

Přehrávání tohoto formátu, který má stejné rozlišení jako běžný film ve FullHD, nečinilo většině přehrávačů (až na Cyberlink PowerDVD) obtíže. Ne vždy si poradily s vícekanálovým DTS formátem, což ale nepovažuji za takovou tragédii. Většina z nich nepoužívá ani částečné hardwarové akcelerace. Výjimku tvoří iZ3D MPC a ArcSoft TMT, kde je akcelerace zřetelná a v případě TotalMedia Theatre prokazatelně uleví procesoru. Nedá se ale srovnávat míra vytížení grafiky mezi GTX295 a HD4850, protože zvláště při použití 3D Vision kitu se grafika v několika krocích podtaktovává, aby nakonec běžela na taktech 100/600MHz. Při použití brýlí eDimensional měla frekvenci 400/800 MHz a grafika HD4850 držela rychlost 500/750 MHz, tedy jako ve 2D. Nárokům na procesor by mělo vyhovět současné dvoujádro na 2,4 GHz, i když u 3DTV a přehrávače Nvidie bych doporučil spíš 2,66 Ghz.

 

Přehrávání 3D filmu ve formátu 1080p Top-and-bottom

Přehrávání 3D filmu ve formátu 1080p Top-and-bottom

Přehrávat tento formát už činilo větší části přehrávačů potíže stejně jako Side-by-side full. Zvládly jej jen 3DTV, iZ3D a ArcSoft a všichni také bez problémů přehrály audio v DTS. Ovšem pouze ve Windows XP. Problém nastal ve Windows 7, na kterých test probíhal a kde se podařilo soubory složené ze dvou plnohodnotných obrazů přehrát pouze v TotalMedia Theatre. Ten má na procesor s grafickou kartou HD 4850 stejně mizivé nároky jako v předchozím případě, jen se zvedlo vytížení GPU. S grafikou Nvidie ale potřebujete výrazně výkonnější procesor, C2D na 2,66 GHz bych považoval za minimum. Vytížení grafické karty GeForce GTX 295 je při použití 3D Vision a eD Glasses v podstatě srovnatelné, rozdíl je opět v taktech, na kterých karta běžela.

 

Přehrávání Blu-Ray disku 1080p

Přehrávání Blu-ray disku 1080p

Akcelerovat přehrávání BD zvládly obě sestavy naprosto bez problémů. Míra vytížení procesoru ani grafické karty nepřesáhla 10 %, takže na plynulý chod by snad mělo stačit i jedno jádro na 2,0 GHz a poměrně slabá grafická karta. Bez pomoci grafické karty potřebujete Intel C2D s taktem 2,66 GHz nebo AMD X3. Měření v PowerDVD bez akcelerace nebylo možné, protože ji i přes explicitní vypnutí při přehrávání Blu-Ray disku bezostyšně používal dál.

 

Přehrávání 3D Blu-Ray disku 1080p

Přehrávání 3D Blu-Ray disku 1080p

Výkon potřebný pro dekódování 3D BD je bez akcelerace obrovský. I když v průměru osciluje okolo 50% vytížení, místy využije i 3,2GHz Phenom II X4 ze 70 %. Dvoujádro C2D E6750 uvedené u většiny programů je naprosté minimum, kterému ve špičkách klidně může dojít dech. Celkově je vytížení procesoru v porovnání s neakcelerovaným BD asi o 50 % vyšší, což víceméně odpovídá nárůstu datového toku. Pokud by byl nárůst srovnatelný i po zapnutí GPU akcelerace, měl by stačit prakticky jakýkoliv dvoujádrový procesor.

 

Vyhodnocení přehrávačů 3D filmů

Vyhodnocení přehrávačů 3D filmů

Jelikož je 3D Vision Kit řízen softwarovým ovladačem, projeví se mírně vyšším vytížením procesoru než u brýlí eDimensional, které jsou řízeny externím donglem synchronizovaným s analogovým videosignálem nebo u anaglyfického zobrazení. Pro kvalitu obrazu platí v podstatě to samé, co si ještě zopakujeme u hraní her. Obraz je mírně ztmavený s barevným posunem do zelena, na přechodech zářivých a tmavých ploch se objevují duchy, prostorový efekt je však nejzřetelnější ze všech tří testovaných řešení. Podstatnou nevýhodou je, že k jeho provozu potřebujete ovladače pro 3D Vision Kit, které jsou pouze pro Windows Vista a 7 a prostorový efekt se zapíná pouze ve fullscreen.

Přestože fungovaly téměř všude, nejsou brýle eDimensional žádné terno, protože prokládaný režim viditelně ztmavuje obraz, snižuje kontrast a zhoršuje čitelnost menších textů. To vše se také projeví na pocitu hloubky obrazu, který je méně výrazný. Některých detailů si nemusíte vůbec všimnout. Je si třeba uvědomit, že jejich použitím uděláte z FullHD rozlišení pouhých 540 řádek, což je méně než má DVD. Ani duchy se těmto brýlím nevyhýbají, spíše naopak. Funguje však všude a k jejich provozu dokonce stačí mít video v prokládaném režimu puštěné v běžném přehrávači nebo na Youtube, o zbytek se postará E-D Activator.

Anaglyf sice funguje ve většině přehrávačů, ale je v testu uveden pouze pro účely srovnání HW nároků. Prohlížet filmy ve vysokém rozlišení pomocí barevných brýlí považuji za naprosté šílenství a než mít takové 3D na FullHD filmu, to raději žádné. Kupovat si k nim jakýkoliv přehrávač jsou vyhozené peníze. Pokud přece jen potřebujete nouzově přehrát AVI, WMV nebo MPEG, použijte raději freewarový StereoMovie Player 0.41, který sice není špatný, ale jeho funkce jsou značně omezené. Rozepisovat se o artefaktech v obraze, ghostingu a posunutých barvách považuji na tomto místě za naprosto zbytečné.

Bohužel jsem v době testu neměl k dispozici žádnou 3D televizi ani grafickou kartu s HDMI 1.4 konektorem, abych mohl prověřit fungování žhavé novinky letošního roku. Toto řešení bude mít s největší pravděpodobností obdobné hardwarové nároky jako anaglyf nebo eD Glasses, které nevyžadují dodatečné systémové prostředky na řízení synchronizace. Z toho, co jsem měl možnost zhlédnout v showroomech velkých prodejců elektroniky, mám subjektivní pocit, že obrazová kvalita bude záviset na režimu zobrazení. Pokud bude použito střídání dvou plných obrazovek jako u 3D Vision, bude i obrazová kvalita srovnatelná s tímto řešením, u prokládaných režimů jako je row-interlaced nebo checkerboard půjde zřejmě o něco lepší zobrazení, než jaké dosáhnete s brýlemi eDimensional, protože obnovovací frekvence bude nesrovnatelně vyšší.

Pokud máte zájem o přehrávání 3D Blu-Ray disků na počítači, připravte se na poměrně vysoké nároky na procesor i grafickou kartu. Chybu rozhodně neuděláte s Intelem C2D E6750 na 2,66 GHz nebo AMD Phenomem II X3 a v kombinaci s GeForce GT 240. Některé programy deklarují i podporu Radeonů řady HD 5000 a podle specifikací by měl stačit i libovolný Intel Core i3 s HD integrovaným grafickým jádrem. Přestože se bavíme o komponentách do HTPC, dalo by se na takové konfiguraci i docela obstojně hrát a tomu bude odpovídat také cena a spotřeba elektrického proudu celé sestavy.

Pro přehrávání filmů nepotřebujete herní ovladače jako je TriDef nebo iZ3D, neobejdete se však bez ovladače brýlí pro 3D Vision Kit a prográmku E-D Activator, které vám umožní závěrkové brýle používat. O vše ostatní se stará příslušný multimediální přehrávač.

Na trhu existují minimálně dva další programy, které zvládají 3D Blu-ray disky a to Roxio CinePlayer BD with 3D a Corel WinDVD 2010 Pro, takže výčet testovaných programů rozhodně není vyčerpávající, ale potvrzuje, že nároky jednotlivých programů jsou víceméně obdobné. Z testovaných programů je pro mě favoritem ArcSoft TotalMedia Theatre 5 díky schopnosti přehrávat vše v jednom programu bez ohledu na operační systém a instalované kodeky a fungující hardwarové akceleraci tam, kde je to alespoň trochu možné.

Příště se podíváme, jak si jednotlivé technologie a konfigurace vedly ve hrách a můžete se těšit i na závěrečné shrnutí.

Poděkování:

Za zapůjčení monitoru Acer GD245HQ pro potřeby testu děkuji českému zastoupení společnosti Nvidia.