Cloud to s námi táhne hodně dlouho, za jeho přítomnost jsme rádi, nesmíme však zapomenout na negativa, jenž s sebou přináší. Dostupnost souborů a soukromí hrají klíčovou roli. Nesmíme se na něj dívat jako na všemocného spasitele, který v budoucnu uleví našim problémům, tentokráte se skladováním dat.
Pokud mně osobně něco vadí nejvíc, je to příliš časté zneužívání tohoto výrazu. Dlouho jsme se obešli bez toho, abychom si uvedené slovo nadměrně spojovali např. s e-mailovými službami. Přitom své e-mailové zprávy prakticky výhradně ponecháváme v cloudu, a to již řadu let.
Co se stalo? Z cloudu se stala dojná kráva. Kdo chce být všemi oblíben a jít s dobou, spojí své produkty právě s tímto nevinným slovíčkem. Za vrchol všeho ale považuji prohlížeč Maxthon. Právě vyšla čtvrtá řada tohoto obojživelníka. Kdybyste s ním nebyli příliš obeznámeni, vězte, že se obojživelníkem stal, když začal podporovat dvě vykreslovací jádra. Vedle tradičního Tridentu z Internet Exploreru dovede zapojit do vykreslování a skládání stránek dohromady také populární WebKit, jenž nalezneme ve Chromu nebo Safari.
Překonaný koncept se rovná zbytečné námaze
Dvě vykreslovací jádra stojí aspoň za krátké zamyšlení. Proč se některé prohlížeče v minulosti vydaly touto cestou? Alternativní jádra poskytovala lepší podporu webových standardů a dokázala stránku zpracovat rychleji než Trident. Microsoft zaspal, to víme všichni, otevřel tak cestu Firefoxu a dalším. Jenže velmi mnoho stránek dříve byla ušito na míru prohlížeči od Microsoftu. V jiných prohlížečích se proto nezobrazovaly správně. Nebylo tedy od věci, mít po ruce jednoduchý přepínač, který stránku zobrazil korektně, za pomoci Tridentu.
Pěkné zpracování vítězí, snadno si vyberte, co chcete synchronizovat
V současnosti se na standardy dbá více a obecně je celkem jedno, jaký prohlížeč používáte. Weby až na ojedinělé výjimky pracují ve všech moderních prohlížečích, nikdo tak není výrazně znevýhodněn. (Své by nám o tom nicméně mohli povědět uživatelé minoritní Opery.) Nedá se proto říct, že by použití dvou vykreslovacích jader mělo valný význam. Ale budiž, není to důvod, abych Maxthon nebo jemu podobné produkty zbytečně shazoval. Ve čtvrté řadě to však prohlížeč zvládnul sám, resp. mu k tomu pomohl vtíravý marketing. Výrobce se rozhodl, že svého potomka přejmenuje.
Sice nese dědictví svých předchůdců, jenže celý název nyní obsahuje jedno populární slovo. Maxthon Cloud Browser, případně jen Maxthon Cloud, útočí na smysly slabších jedinců, jenž se vyhnou každému softwaru, který přímo neříká, že by měl něco společného s cloudem. Čtvrtá řada tedy nese vychytralé jméno, aniž by si ho dokázala pořádně ospravedlnit. Ano, prohlížeč je napojený na vzdálené servery výrobce a dovolí vám na ně ukládat určitá data. Pod úžasně pojmenovanými funkcemi se ukrývá mj. posílání odkazů na zařízení s OS X nebo Androidem.
Nový vzhled a cloud, více novinek Maxthon 4 nenabízí
Cloud na druhou
Služba nazvaná Cloud Download vám zase dovolí soubor stáhnout, abyste ho vzápětí poslali opět do cloudu. Někdy se hodí, že si soubor tímto způsobem zazálohujete, můžete se k němu dostat z libovolného zařízení (ovšem jen s Maxthonem), opět se ale zamysleme nad smysluplností řešení. Z pohledu běžného uživatele je úplně jedno, odkud soubor stáhnete. Mezi servery od Maxthonu a severy cizími, není rozdíl. Pro vás jde prostě o cloud a pokud po datech bažíte, patrně je chcete dostat do svého počítače.
Pěkně zpracovaná hlavní nabídka
Nahrávání jinam by mělo smysl, kdyby cílovou službou byl třeba bohatý Disk od Googlu. V tomto webovém úložišti můžete se soubory rovnou pracovat, aniž byste museli mít lokální kopii. Google dokonce nabízí katalog webových aplikací, jež lze s Diskem integrovat. Tento ekosystém můžeme považovat za mladý a pozvolna rozvíjející se, přesto si dovedu představit, proč byste požadovaný soubor raději přenesli na Google Drive, místo disku místního.
Podobné úvahy vás dovedou k otázce, zda se do Maxthonu uvedená funkce nedostala jen proto, aby se měli tvůrci čím chlubit. A aby mohli na svůj prohlížeč nalepit štítek „cloud“. Služby, zahrnuté pod souhrnným označením Maxthon Cloud Services, totiž vůbec nelze označit za převratné či originální.
Možnost zpětného odeslání souboru do cloudu
Naopak, Maxthon jen s velkým zpozděním dohání konkurenci. Přechytračil ji ovšem až svým novým jménem. Raději se ale neptejte, co přesně si máte představit pod pojmem cloudový prohlížeč. Maxthon je docela normální a obyčejný prohlížeč, který slouží k procházení webových stránek.
Jako příklad toho, jak integrace cloudu vypadá, poslouží dobře Google Chrome. Právě on obsahuje zřejmě nejvíce možností, pokud jde o zálohování a synchronizaci dat prostřednictvím vzdálených serverů. Ke Googlu lze nahrávat nejen záložky, historii brouzdání nebo hesla, prohlížeč si dokonce pamatuje obsah prázdného panelu, kde naleznete odkazy na oblíbené webové aplikace, a instalovaná rozšíření. Přitom se vůbec neohání tím, že by šlo o cloudový prohlížeč.
Novinky jsou příjemné, nikoli revoluční
Zřejmě si teď myslíte, že Maxthon nenávidím, nebo jej prostě považuji za špatný produkt. Není tomu tak. Pouze mne velice popudila taktika výrobce. Hráz tolerance přetekla. Aplikace samotná ve čtvrté řadě příliš novinek neobsahuje. Vlastně, za zmínku stojí prakticky jedině synchronizace obsahu, kterou ovšem tvůrci nesmyslně glorifikují. Dovolí si o ní dokonce tvrdit, že jde o něco unikátního. Synchronizace dat v prohlížečích nicméně není žádnou novinkou, Maxthon tedy nenabízí nic skutečně nového.
Stažení souboru a odeslání do cloudu
Možná s výjimkou zálohování stažených souborů do cloudu, kde ale zase narážíme na jistou zbytečnost počínání. Data v cloudu dokonce ani nelze sdílet, přestože by taková možnost byla vítána. Na serveru dostanete až 10 GB zdarma. I vzhledem k zavedeným řešením jako Dropbox nebo SkyDrive, nedostává novinka šanci zaujmout. Ani oslavované sdílení stránek mezi platformami není převratné, minimálně Chrome nám jej nabízí poměrně dlouhou dobu. Maxthon tak v nové generaci nezaujme náhodného chodce.
Naopak, nadále ho budou používat ti, kdož cestu po vydlážděném chodníku dobře znají. Ti ocení rozšíření schopností prohlížeče. Pro ostatní ale zůstane záhadou. Vzhledově nápadně připomíná Chrome, liší se od něj ale tím, kolik ovládacích prvků v prostředí naleznete. Na rozdíl od něj Maxthon nabízí více funkcí a vestavěných nástrojů. Snímání stránky je šikovné, ale kdo to běžně dělá? Postranní panel zase připomíná Operu. Tyto nemainstreamové prohlížeče sdílí podobný osud.
Rychlý přístup v prohlížeči nesmí chybět
Nic pro masové publikum
Designéři si například vyhráli s hlavní nabídkou. Podobají se jí starší koncepty nabídky, která se pomalu blíží do Firefoxu. Bohužel tento detail boj v důsledku nerozhodne. Zmínit musím ještě jednu věc, jež mi připadá velice podivná. Někdo si usmyslel, že prohlížeč nebude mít klasicky zobrazená tři tlačítka pro ovládání okna, tedy na zavírání, maximalizaci nebo minimalizaci. Na svém místě, sedí, jen se částečně ukrývají a svou tvář odhalí, až když na ně najedete myší. Co dodat?
Tento umělecký záměr ve mne vyvolává nepříjemné pocity. Obzvlášť když okno maximalizujete, vypadají tři úzké čárky, reprezentující známá tlačítka, opravdu ošklivě. Nedokáži najít rozumné vysvětlení, co tvůrce k tomuto kroku vedlo. Možná, že by se trojice bila s jinými tlačítky, když okno není maximalizované. I kdyby to byla pravda, mohli to autoři vyřešit jinak. Tahle zvláštnost vás upoutá a přemýšlet nad ní hned tak nepřestanete. Když se někdo k podobnému efektu uchýlí, musí k němu mít rozumné vysvětlení.
Trojice hlavních tlačítek zmutovala
Maxthon vám na otázku neodpoví, jen se vymyká zvyklostem Windows a nenechá se jimi vykolejit. Neodpustím si malou poznámku k českému překladu, který působí docela neprofesionálně. Podobné slabší chvilky nezažijete v žádném z velké čtyřky prohlížečů, jenž v Česku okupují přední příčky. Proč zvolit Maxthon? To je dobrá otázka, celkově ve mne čtvrtá generace nebudí tak dobré pocity, jaké mám z Firefoxu, Chromu, Opery nebo dokonce Internet Exploreru. Oproti nim nedostanete de facto nic navíc.
Navíc mne popudila hloupá hra na cloud. Prohlížeč se tváří, jako by byl více než jeho konkurenti, což ovšem není pravda. Je to čistě o osobních preferencích. Stávající fanoušky těch pár novinek těžko urazí, což platí také pro filosofii prohlížeče. Drží se své minulosti. V kontrastu s dnešními trendy chce zaujmout nadstandardní funkcionalitou. Většinou se ale bavíme o funkcích, které běžný člověk nikdy nevyužije. O to méně ho zaujmou na pohled přeplácané nástrojové lišty, stavové řádky a postranní panely.
