Dnes se o Windows XP mluví jako o velkém úspěchu. Řada uživatelů se s oblíbeným systémem loučí s těžkým srdcem. Podepisovaly se dokonce petice za záchranu systému, když jej Microsoft začal posílat do důchodu. Skoro se ale zapomnělo, jak těžké byly začátky Windows XP po jejich uvedení na trh v roce 2001.
Při uvedení na trh systém mnohé šokoval reálnými hardwarovými nároky. Microsoft tvrdil, že systému jako minimum stačí 64 MB operační paměti, v čemž by ani před deseti lety nebyl problém, kdyby to ovšem byla pravda. Systém svižněji běžel v reálném provozu s alespoň 256 MB nebo lépe s 512 MB paměti. To byl v roce 2001 pro mnohé uživatele těžký šok.
Konzervativnější uživatelé si stěžovali na pestré a výrazné barvy v novém designu uživatelského rozhraní. Windows XP byla častována jako nevkusné omalovánky. Z designu se udělala hůl, kterou leckterý kritik přetáhl nový systém přes záda, obrazně řečeno. Uživatelé přecházející z Windows 98 si houfně stěžovali na zpětnou kompatibilitu systému zejména u her. Ovladače pro starší hardware často chyběly.
Zkrátka bylo po Windows Me zaděláno na další neúspěch. Microsoft však byl o kvalitách systému přesvědčen a čas mu dal zapravdu. Vývojem na poli hardwaru se během let stal z nenasytného molocha příjemný, nenáročný a spolehlivý společník. Koho iritovala všudypřítomná modrá barva prostředí Luna, mohl si přepnout na konzervativnější šedé prostředí ve stylu starších verzí. Mnohým uživatelům však nakonec modrá zevšedněla.
Jak se systém na trhu zabydloval, řešila se přirozeným vývojem i kompatibilita. Pro starší hry mnohdy stačilo jen jednoduché nastavení režimu kompatibility. Na trhu se samozřejmě objevily nové herní modly, které s Windows XP neměly sebemenší potíže. Podpora Windows XP byla u nového hardwaru samozřejmostí. Na kritizovaném zabezpečení systému udělal kus práce druhý servisní balíček, s nímž se systém zbavil mnohých dětských nemocí.
Windows Vista: velké rozpaky a zklamání
Mnohaletý vývoj Windows Vista nakonec nestačil na to, aby Microsoft v roce 2006 vyslal k uživatelům propracovaný a vyladěný systém nové generace, který by zaujal místo v té době už velmi oblíbených Windows XP. Opakovala se podobná situace jako u Windows XP. Přijetí systému nebylo dobré, vysoká očekávání nesplňoval. Kritizována byla opět zpětná kompatibilita nebo hardwarová náročnost.
Média nový systém cupovala na kousky, uživatelé se ještě pevněji přitiskli k v té době již osvědčeným Windows XP. I přes mnohaletý vývoj systém mnohdy vypadal nedodělaně a nedomyšleně. Jeden příklad za všechny: principiálně klíčová funkce UAC se z biče na malware proměnila na vysoce otravný element, který nakonec nadělal více problémů uživatelům, než záškodnickým a podvodným programům.
Naneštěstí pro Microsoft přišla módní vlna netbooků. Na menší a méně výkonné příbuzné klasických notebooků se nenasytný systém absolutně nehodil. Vývoj na trhu Microsoft zastihl se staženými kalhotami (ne poprvé, ne naposled). Microsoft sám rád sáhl po starších Windows XP, než aby riskoval, že z netbooků stane onen dlouho vyhlížený impuls pro masivní boom Linuxu na osobních počítačích.
Hodně neduhů se mohlo odstranit a také nakonec odstranilo servisními balíčky. Problematičnost vysokých hardwarových nároků a kompatibilitu s hardwarem postupně řešil vývoj na trhu. Jenže zde veškerá podobnost s osudem Windows XP končí. Microsoft musel aktivně řešit obrovskou vlnu kritiky a negace. Doslova tsunami. Kopnout si do nedoladěného systému se stalo novým sportem.
Kritika se ozývala ze všech stran od koncových uživatelů přes odborná média až po výrobce a prodejce počítačů. Microsoft tudíž oprášil ideu, že nový systém bude vydávat každé tři roky. Na kritiku Windows Vista začal poměrně rychle odpovídat sliby o Windows 7, na nichž se v Redmondu usilovně pracovalo. To byl konec nadějí Windows Vista, že se jim nakonec podaří aklimatizovat.
Windows 7: nejúspěšnější systém všech dob
Kající se Microsoft nakonec v roce 2009 přišel na trh s Windows 7. Rýpalové z internetových diskusí o novém systému mluvili jako o prvním povedeném servisním balíčku pro Windows Vista, za který má Microsoft tu drzost inkasovat peníze. Místy se s nimi dalo i částečně souhlasit. Windows 7 jsou totiž skutečně jen evolucí, která by ovšem nepřišla nebýt draze nabyté zkušenosti jménem Windows Vista.
Řekněme si bez okolků, že Windows 7 byla pro Microsoft trefa do černého. Trh byl na příchod nového systému připraven. Microsoft dokázal zpracovat dostatečné množství připomínek, aby dědictví po Windows Vista nebylo v nové minor verzi systému prokletím. Windows 7 se nakonec stala nejlépe se prodávajícím systémem historie. Hnidopichové zmlkli.
Pomohlo i očištění systému od nejrůznějších doplňkových programů, které se samotným operačním systémem mají pramálo společného a náročnější uživatelé je stejně nahrazují vyspělejšími produkty. Komu by však Windows (Live) Mail nebo Windows (Live) Movie Maker chyběl, může si nadále tyto programy doinstalovat v podobě balíčku Windows Live Essentials, na němž Microsoft dál pracuje.
Přesto jeden úkol Windows 7 nesplnila. Neměla být jen systémem vhodným pro netbooky (kterým se také stala), ale i systémem vhodným pro tablety. Microsoft byl pyšný na své multidotykové ovládání nového systému. Jenže pak přišel Apple a ukázal světu, jak má vypadat komerčně úspěšný tablet. Microsoft zvolil už osvědčenou techniku: chvalozpěv na připravovaný systém, tentokrát na Windows 8.
V tomto případě to však nebyl nůž v zádech nepovedeného produktu, ale spíše reakce na vývoj na trhu. Windows 7 se navzdory neúspěchu na tabletech velmi dobře osvědčila na osobních počítačích. Dnes už jejich mnozí uživatelé křičí, že Windows 8 nepotřebují. Současná verze jim prý vyhovuje, novou nepotřebují. To je asi nejlepší možná vizitka pro jakýkoliv software. Těžko uvěřit, že někde hlubokou ve zdrojovém kódu je dědictví z Windows Vista.
Windows Phone: zaděláno na další ostudu
Jak jsme se již přesvědčili, Microsoft určitě není firmou, která by vždy dokázala ve správný čas přijít se správným produktem. Tápání na poli mobilních systémů to dokazuje. Windows Mobile nebyla ve své době špatným systémem pro chytré mobily. Jenže pak přišel zase ten prokletý Apple a s jeho iPhonem se dostavila nová éra chytrých dotykových sexy mobilů. Stylus byl přežitek a s ním i Windows Mobile.
Vývoj na trhu a preference uživatelů jasně ukázaly, že Windows Mobile už díru do světa neudělají. Chtělo to změnu. Microsoft se rozhodl začít s čistým stolem. Na Windows Mobile zanevřel a v roce 2010 přišel s novým systémem Windows Phone, který se svým předchůdcem nemá prakticky nic společného.
Ale že by to byla rázná odpověď, to se také říci nedá. Systém postrádá „wow efekt“, který doprovází konkurenční platformy. Ten by měl možná někdy před pěti lety. Dnes je ale trh přesycen moderními mobilními technologiemi, což se projevuje i na zájmu médií a později potažmo i jejich čtenářů. Z mobilního byznysu zkrátka zní moc hlasů a všechny je vyslechnout nejde. Prostor si usurpují ti nejhlasitější.
Zatím je brzo systém Windows Phone hodnotit jako výrazný neúspěch. Nicméně, i z řad výrobců mobilů zaznívá, že zájem o nové modely s tímto systémem očekávali větší. Microsoftu zatím výrazněji nepomohlo, že o kvalitách svého nového systému přesvědčil finskou Nokii coby stále největšího výrobce mobilů. Otazníky nad osudem systému Windows Phone teď visí i nad Nokii jako Damoklův meč.
Microsoft ale nemusí být z vlažného přijetí své nové mobilní platformy až tak smutný. Našel si totiž cestu, jak vydával na zařízeních se systémem Android od konkurenčního Googlu. Microsoft tvrdí, že mobily se systémem Android porušují několik jeho patentů. Hned vícero výrobců mobilů se namísto vleklého soudního sporu s nejistým výsledkem s Microsoftem domluvilo na licenčních poplatcích. Desátky za prodávaná zařízení odvádí do pokladny Microsoftu například Samsung, HTC, LG nebo Acer.
Tolik k operačním systémům z dílny Microsoftu. Nicméně Microsoft není jen výrobcem operačních systémů. Příště se podíváme, jak si vede na softwarovém poli, poli internetových služeb a jak se mu s jeho výplody daří dobývat zdánlivě obsazené trhy.