Smallwood prý od roku 2004 strávil hraním 20 000 hodin. Jednapadesátiletý muž měl z toho psychické problémy, zanedbával rodinu i hygienu. Nakonec na tom byl tak těžce, že jej museli hospitalizovat. Nyní musí třikrát týdně chodit na léčení.
Pro nás to vypadá jako nesmysl, ale soudce Alan C. Kay vyhověl čtyřem z osmi bodů obžaloby a Smallwood si připisuje malé bezvýznamné vítězství v prvním kole. Problémem se ukázaly být licenční podmínky software, ty jsou všude víceméně stejné, vágně formulované a pokud možnost zbavují producenty veškeré zodpovědnosti. I zde by například musel Smallwood žalovat firmu pouze u texaského federálního soudu.
Softwarové licence by tedy zasloužily jakousi renesanci a firmy by měly najímat lepší právníky, tak vypadá průběžný stav. Přípomíná to podobné žaloby na McDonald's nebo třeba Google, jenž špatně navigoval ženu a tu mále zabilo auta při pěší procházce.
Dlouhé EULY jsou softwarové zlo, nemáme je rádi a nečteme je (já téměř zásadně). Ale tato žaloba je přímo pekelné zlo i když možná s dobrým úmyslem a třeba dobrým výsledkem pro nás ostatní. Bez servítek se do kauzy pustila Cassandra Jamesová, komentátorka Associated Content. Američané jsou prý neschopní vzít odpovědnost do vlastních rukou a raději svalují svou vinu/hloupost na ostatní. Takové nesamostatné existence pak potřebují blbuvzdorné návody jako „tyto nůžky si nepíchejte do očí ani uší“nebo „nestrkejte malé děti do pračky“.
Asi zažaluji nějakého poskytovatele optického připojení, že k nám na vesnici se jejich síť nikdy nedostane. Jsem z toho fakt špatnej.
Zdroj: Cnet, The Register
