Nelze se přitom spoléhat vyloženě na hardwarové parametry konkrétního kusu. Použité komponenty mohou být sebelepší, pokud však použitý firmware nebude nabízet všechny potřebné funkce, nebudete z nákupu šťastní.
Tím však nechci podhodnocovat hardware jako takový. Vícedisková úložiště vesměs nabízejí i pokročilejší variace diskových polí, ty však vyžadují také nemalý výkon pro výpočet paritních dat pro RAID. Slabý procesor pak může diskové pole výkonově posadit někam mezi pět let staré flash disky.
Synology DiskStation DS413 nabízí (alespoň podle specifikací) slušný výkon při operaci s disky, což je solidní základ. Výkon však využijete i v případě, že hodláte použít i některé z dostupných balíčků aplikací. Provozovat na úložišti poštovní a webový server se na výkonu jistě také podepíše.
Než se vrhneme na podrobnější pohled na DS413, nabídnu vám rychlý přehled základních parametrů úložišť, které se objeví v grafech:
Výrobce | Thecus | Synology | Synology |
Model | N3200XXX | DS213+ | DS413 |
Počet disků | 3 | 2 | 4 |
Maximální kapacita | 9 TB | 8 TB | 16 TB |
Procesor | 1,6 GHz | QorIQ DC 1,067 GHz | QorIQ DC 1,067 GHz |
Operační paměť | 1024 MB DDR2 | 512 MB DDR3 | 1024 MB DDR3 |
Pozice pro disky | 3 | 2 | 4 |
Velikost disků | 3,5" | 3,5" i 2,5" | 3,5" i 2,5" |
Rozměry (mm) | 220 × 175 × 160 | 165 × 108 × 233 | 165 × 203 × 233 |
USB 2.0 | 2 | 1 | 1 |
USB 3.0 | 0 | 2 | 2 |
eSATA | 1 | 1 | 1 |
Ethernet | 2× 1 Gb/s | 1× 1 Gb/s | 1× 1 Gb/s |
HotSwap | ne | ano | ano |
Spotřeba s disky v zátěži (udávaná/naměřená) | 38 | 23 | 41 |
Spotřeba s disky v klidu (udávaná/naměřená) | 17 | 11 * | 14 * |
Verze OS | 5.01.05 | DSM 4.1-2668 | DSM 4.1-2668 |
Průměr ventilátoru | 8 cm | 1× 92 mm | 2× 92 mm |
Rozhraní | SATA, 3 Gb/s | SATA, 3 Gb/s | SATA, 3 Gb/s |
Použité disky v testu | WD10EALX | WD10EALX | WD10EALX |
Jak je z tabulky patrné, DS413 má z velké části shodné parametry jako DS213+, velikost operační paměti však byla zdvojnásobena, stejně tak i systém chlazení využívá dvojici ventilátorů místo jednoho.
Spotřeba v zátěži se vzhledem ke čtyřem diskům stále drží na rozumné úrovni (měřeno při plném zatížení). Pokud disky přejdou do režimu hibernace, dostaneme se na velice slušných 14 wattů. Pokud se podivujete nad tím, co znamená ona hvězdička u klidové spotřeby, přečtěte si další kapitolu. Synology jde se spotřebou ještě níže…
Úvod, představení
Obsah balení, hardware a instalace
Úložiště dorazilo do redakce ve světle modré krabici, která láká případné zájemce na všemožné doplňkové funkce. Na vrchní straně je pak zapuštěné ucho pro snadnou přenositelnost (vzhledem k váze úložiště je to trochu zbytečné, ale pohodlí je pohodlí).
Po rozbalení naleznete na vrchní straně několik kartonů tvořících přihrádky pro jednotlivé díly. Nechybí rychlý manuál (v angličtině), šroubky potřebné pro uchycení disků, instalační médium, elektrický adaptér (poměrně veliký a těžký), kabel pro připojení ke gigabitovému Ethernetu a samozřejmě samotné úložiště.
To je navíc chráněné ještě jemnou látkou, aby nedošlo k jeho poškrábání či zašpinění. Přední dvířka používají stejný (stejně zvláštní) systém uchycení jako nedávno testovaný model DS213. Čtyři gumové špalíčky zkrátka zapadnou mezi plastové moduly pro pevné disky. Nemohu se zbavit dojmu, že dvířka někdy samovolně vypadnou (ačkoli se to zatím nestalo).
Na přední straně úložiště naleznete podsvícené tlačítko pro zapnutí úložiště, pětici svítivých diod signalizující stav disků a úložiště a jeden port USB. Ten splňuje specifikace revize 2.0 (novější porty jsou pak na zadní straně). Mnohem více by se mi líbilo mít jeden rychlý port vepředu i vzadu, aby bylo moderní rozhraní přítomné z obou stran.
Na zadní straně je pak zmíněná dvojice portů USB 3.0, zdířka pro eSATA a gigabitový Ethernet. Samozřejmě se na zadní straně zapojuje i napájení. Velkou část zadní stěny tvoří dvojice ventilátorů (těm se budeme věnovat dále v textu).
Za zmínku stojí použitý procesor. Jeho název je QorIQ a je postaven na architektuře Power. Jedná se o dvoujádrový procesor na frekvenci 1,067 GHz a pokud se nepletu, jiná úložiště než Synology jej nevyužívají. Obecnou „módou“ je nyní využívat spíš úsporné Atomy od Intelu či různé ARM procesory.
A to je právě škoda! I v zátěži je procesor poměrně úsporný a nepodepisuje se nijak výrazně na celkové spotřebě úložiště. Po hibernaci disků jsem na úložišti naměřil pouhých 14 wattů, tam ale DS413 nekončí.
Úložiště se totiž umí uvést do opravdu hlubokého spánku, kdy spotřeba klesne na krásné tři watty. Jistě vás hned napadne, že probuzení úložiště pak nejspíš trvá stejně dlouho jako zapnutí (to trvá přibližně jednu minutu), nicméně jste na omylu. Ze spánku se úložiště probere řádově v sekundách a je okamžitě připravené k zápisu či čtení. Opravdu povedené!
Systém chlazení a odhlučnění
Systém chlazení a odhlučnění je jako obvykle u Synology poměrně povedený a promyšlený. Začněme u předních dvířek – ty jsem sice na začátku kapitoly moc nepochválil, gumové špalíčky však absorbují veškeré přenášené vibrace a napomáhají tak tichému chodu. Stejně tak mezi šasi a krytem tvoří mezeru, kterou je nasáván studený okolní vzduch a proháněn okolo disků až k ventilátorům.
Vzduch je do úložiště vtahován také drobnými perforacemi na bočních stranách (logo Synology) a v neposlední řadě také masivními průduchy na spodní straně úložiště. Není proto divu, že i po celém dni zátěžových testů se teplota disků pohybovala v rozmezí 35–38 stupňů Celsia.
Vraťme se ještě k vibracím a dalším hlukům – na spodní straně jsou čtyři plastové nohy z měkké pryže, úložiště tak na vibrace prakticky netrpí. K tomu ještě připočtěte plastové moduly pro uchycení disků. Ty sice vyžadují montáž pomocí šroubků, u hlavy šrouby je však také měkká guma, která případné vibrace utlumí už u zdroje.
Přestože DS213+ byl prakticky nehlučný, u DS413 musím přiznat, že ventilátory zejména ve večerních hodinách nešlo neslyšet. Nejednalo se o nijak nepříjemný zvuk, spíše klasický aerodynamický hluk. Přesto jsem ze všeho nejvíc slyšel broukání pevných disků – při testech RAID 5 jsem měl pocit, že po místnosti běhají brouci. Pokud tak zvažujete nákup tohoto modelu, kupte do něj spíš pomaloběžné disky (myslím, že na celkovém výkonu se to příliš nepodepíše).
Instalace
Po osazení disků a připojení do sítě můžete klidně úložiště zapnout. Pokud nemáte DHCP server, nemusíte zoufat. Aplikace Synology Assistant vám pomůže prohledat síť a podle MAC adresy vám dovolí změnit nastavení síťového rozhraní.
Na instalačním médiu v mém případě byla dostupná verze DSM 4.0, která je již poměrně stará. Přesto jsem provedl instalaci z něj, alespoň jsem tak mohl otestovat systém aktualizací. Ten funguje na jedničku – v základním nastavení jsou automatické aktualizace vypnuty, nic vám však nebrání je aktivovat.
Pokud má úložiště přístup k internetu, je schopno samo aktualizaci stáhnout bez nutnosti přesunu z počítače. Aktualizace jsou bezobslužné a při přechodu na DSM 4.1 byla zachována veškerá nastavení a data.
Vzhledem k širokému záběru operačního systému Synology DiskStation Manager jsem se rozhodl mu věnovat v budoucnu samostatný článek s podrobnějším rozborem schopností. Jste-li vlastníkem NASu Synology, možná vás zaujme možnost beta testování nové verze DSM 4.2.
Já jsem ji už nainstaloval a aktuálně provádím podrobnější testování. Mimo jiné se můžete těšit v některém z dalších článků na rozdíly ve výkonu mezi jednotlivými verzemi DSM (4.0, 4.1, 4.2). Pro začátek vám můžu říct, že pokud z NASu chcete vymáčknout co nejvyšší výkon, zůstaňte věrni DSM 4.1.
Testovací sestava a metodika
Testovací sestava a metodika
Pro testy síťových úložišť není nutné využívat nejvýkonnější procesor na trhu, použitý Intel Core i5-661 (dvoujádrový procesor s HT) na taktu 3,33 GHz bohatě postačí. Na základní desce je osazeno celkem 16 GB operační paměti DDR3 na frekvenci 1333 MHz.
Část operační paměti je využita pro tvorbu RAMdisku o velikosti 4 GB, ze kterého je na úložiště odesílán balík 46 178 souborů rozesetých ve 4404 složkách o celkové velikosti 3,79 GB. Operační paměť je při práci s takto malými soubory několikanásobně rychlejší než pevné disky, zbavuji se tak dalšího úzkého hrdla při testech. Jako primární pevný disk pro většinu praktických testů nakonec poslouží SSD s řadičem SF-2281, konkrétně model OCZ Vertex 3 s kapacitou 60 GB. Pravidelní čtenáři schopnosti tohoto zařízení znají, při práci s komprimovatelnými soubory dosahuje přenosových rychlostí až 500 MB/s v obou směrech. Vzhledem k tomu, že při testech využívám přenosu 10GB prázdného VHD souboru, není problém dosáhnout maximálních rychlostí (limitovaných řadičem disků, který má propustnost maximálně 3 Gb/s).
Zbylé, pro testy nepodstatné komponenty naleznete ve shrnující tabulce. Jako operační systém posloužil Windows 7 Ultimate 64-bit se všemi dostupnými aktualizacemi, včetně Service Pack 1.
Testovací sestava | |
Procesor | Intel Core i5-661 @ 3,33 GHz |
Základní deska | Asus P7P55 WS SuperComputer |
RAM | 16 GB DDR3 Kingston, 1333 MHz |
Pevný disk | OCZ Vertex 3 60 GB, RamDisk |
Operační systém | Windows 7 Ultimate, 64-bit, SP1 (AHCI on) |
Skříň | Spire SwordFin |
Zdroj | Fortron Aurum Gold 550W |
Chladič CPU | Akasa Venom |
Metodika
Ze všeho nejdříve síťové úložiště připojím do stávající sítě a zkontroluji dostupné aktualizace firmware. Ty někdy přinášejí významné navýšení výkonu. Na úložišti vytvořím novou sdílenou složku a přidám uživatelský účet.
Poté zkontroluji spuštěné služby na úložišti, ponechávám zapnutou pouze podporu pro přenos pomocí protokolu FTP, CIFS a Rsync. Nakonec se přesunu do nastavení sítě a změním potřebné položky tak, aby odpovídali testovacímu prostředí.
U dvoudiskových modelů provádím testy při nastavení diskového pole RAID 0 a 1, u vícediskových se snažím otestovat všechna dostupná nastavení (RAID 0, 1, 5, 6, 10). Pokud je k dispozici protokol iSCSI, provádím pak testy ještě s ním (v režimu RAID 1 u dvoudiskových, respektive RAID 5 u vícediskových úložišť).
Úložiště je poté připojeno napřímo do testovacího počítače pomocí gigabitového Ethernetu. Na této síťové kartě je zakázán firewall a chybí i připojení k internetu. Díky tomu je zajištěno, že úložiště nebude zpracovávat požadavky jiných počítačů v síti a provoz nebude blokován.
Prvním testem je rychlost čtení a zápisu skrz protokol FTP. Na počítači je nainstalován klientský software FileZilla, po úspěšném spojení s úložištěm je na úložiště odeslán 10GB soubor VHD (zdrojem dat je výše zmíněný SSD). Výsledná rychlost je počítána z doby trvání přenosu. Poté je soubor opět stažen (a na zdrojovém disku přepsán).
Následuje stejný test, tentokrát jsou však data přenášena protokolem CIFS/SMB. Na počítači je nainstalován program FastCopy, který slibuje vysoký výkon přenosu a zároveň přináší komfortní možnosti nastavení, navíc po dokončení přenosu sám zobrazí průměrnou rychlost.
Test s FastCopy je proveden ještě jednou, ale s jinými zdrojovými daty – na RAMdisk je nahrán balík 46 178 souborů rozesetých ve 4404 složkách o celkové velikosti 3,79 GB. Data z RAMdisku jsou pak přenášena na síťové úložiště. Rychlost takového přenosu je mnohem nižší než v případě velkého souboru.
Následují kombinovaná měření přenosu pomocí protokolu FTP i CIFS. V jeden moment je zahájen přenos oběma protokoly (z různých umístění do různých umístění) v různých kombinacích. Cílem tohoto testu je ukázat, jak se úložiště bude chovat při současné práci dvou uživatelů. Problém s tímto testem mají zejména jednodiskové modely, kdy pevný disk nestíhá provádět obě operace naráz a přenos v jednom či druhém směru utlumí na minimum.
V testovací metodice mají zastoupení také syntetické testy. Pro testy síťových úložišť jsem použil dvojici oblíbených benchmarků pro pevné disky – CrystalDiskMark a ATTO disk benchmark.
Nově také přibyl test přenosu pomocí Rsync – na úložišti je v samém závěru testů nastavena zálohovací úloha (pokud to samozřejmě úložiště dovolí) a odeslána pomocí Rsync do počítače. Jelikož systém Windows 7 Rsync nativně nepodporuje, je použit software Deltacopy. Rychlost přenosu je vypočítána pomocí časových razítek vytvořeného souboru.
Test výkonu – FTP, CIFS
Všechny testy výkonu probíhají s úložištěm připojeným napřímo do počítače s dedikovanou gigabitovou síťovou kartou. Chci se tím vyvarovat problémům s případným nízkým výkonem dalších prvků v síti (router, switch).
Testy slouží k porovnání výkonu jednotlivých polí RAID, dle výsledků lze jednoduše odvodit, jaké pole zvolit. Ačkoliv většinu testů vyhraje nastavení RAID 0, nemohu toto nastavení doporučit, při zničení kteréhokoliv disku přijdete o data na všech. Nasazení RAID 0 si dovedu představit pouze ve specifických případech (pravidelné zálohování do dalšího umístění, data nenáročná na obnovu, ale existují vůbec taková?). Výsledky budou do budoucna porovnatelné s dalšími testy NASů na ExtraHardware.
FTP, CIFS
K testování FTP využívám FileZilla klient, na server a následně z něj se odesílá soubor o velikosti 10 GB. Všechny služby (mail server, web server, multimediální aplikace) jsou vypnuty. FTP bývá pro svou jednoduchost a (relativní) spolehlivost často využíváno pro automatické zálohování.
Výsledky ve screenshotech:
RAID 0
RAID 5
RAID 6
RAID 10
iSCSI (RAID 5)
ATTO Disk Benchmark, CrystalDiskMark x64 3.0
Na testování síťových úložišť se dají využít tradiční diskové benchmarky, využil jsem dva velmi oblíbené — ATTO Disk Benchmark a CrystalDiskMark. Každý z nich testuje propustnost trochu jinak, a tak vám nabídnou ucelený obrázek o výkonu.
Výsledky ve screenshotech:
RAID 0
RAID 5
RAID 6
RAID 10
iSCSI (RAID 5)
FTP a CIFS podruhé a dvakrát
Ještě jednou se podívejte na výkon zařízení při přenosu dat pomocí CIFS a FTP, tentokrát však na zařízení budou probíhat dvě operace současně. Cílem je ukázat, jak se úložiště bude chovat při více operacích probíhajících různými směry.
Současné čtení FTP i CIFS
Při tomto testu je ze zařízení čten 10GB soubor ze dvou různých umístění, stahování probíhá současně pomocí FTP (FileZilla) i CIFS (FastCopy).
Současný zápis FTP i CIFS
Při tomto testu je do zařízení nahráván 10GB soubor ze dvou různých umístění, nahrávání probíhá současně pomocí FTP (FileZilla) i CIFS (FastCopy).
Současný zápis FTP a čtení CIFS
Při tomto testu je do zařízení nahráván 10GB soubor pomocí FTP, přičemž současně dochází ke stahování jiné kopie souboru pomocí CIFS.
Současný zápis CIFS a čtení FTP
Při tomto testu je do zařízení nahráván 10GB soubor pomocí CIFS, přičemž současně dochází ke stahování jiné kopie souboru pomocí FTP.
Současný zápis a čtení CIFS
Opět stejný scénář, tentokrát komunikaci se zařízením zajišťuje v obou úlohách CIFS protokol (dvě instance programu FastCopy provádějí download i upload souboru z různých umístění).
Záloha 10GB souboru pomocí Rsync
Výsledky ve screenshotech:
RAID 0
RAID 5
RAID 6
RAID 10
iSCSI (RAID 5)
Závěr
Pokud jste se pozorně dívali na výsledky testů, jistě jste si všimli, že výkonový rozdíl mezi Synology DiskStation DS413 a DS213+ je poměrně malý, místy spíše nulový. To se týká zejména čtení, kde již zkrátka často dochází k omezení ze strany gigabitového Ethernetu.
Zároveň také můžete vidět (díky zařazení Thecus N3200XXX s procesorem Intel Atom N270), jak moc výkon síťových úložišť poskočil za dva roky. Z pohledu výkonu je jasně překonán oběma modely, nevyplatí se ani z hlediska spotřeby. Ačkoliv obslouží o disk méně, spotřeba je oproti DS413 jen o tři watty nižší.
V úsporném režimu je pak DS413 dokonce o tři watty úspornější (a o další tři watty níže je DS213). Pak je zde samozřejmě ještě režim spánku, který v případě N3200XXX vůbec neexistuje, obě úložiště od společnosti Synology v takovém stavu odebírají téměř zanedbatelné množství energie (v případě DS413 se jedná o tři watty).
Pokud si vystačíte s dvěma disky v RAID 1, klidně svá data svěřte DS213+. Jestli však myslíte na rozměrnější pole a jeho aktivnější využití, DS413 s dvojnásobkem operační paměti by mohla být dobrá volba. Vyšší výkon vám ale nenabídne.
Synology DiskStation DS413
+ skvělá spotřeba v klidu i zátěži
+ nízká teplota disků v provozu
+ USB 3.0
- aerodynamický hluk
- poměrně vysoká cena
Graf ceny produktu Synology DS413 poskytuje server Heureka.cz