NEC MultiSync P221W: hardwarová kalibrace za pusu

28. 6. 2009

První seznámení, parametry

LCD panel NEC MultiSync se hlavně svojí cenou vymyká zaběhlým zvyklostem profesionálních LCD panelů. On totiž není drahý a za něco málo přes 11 000 Kč vám nabídne barevný gamut pokrývající 95 % AdobeRGB, skvělou polohovatelnost, široké možnosti nastavení a hlavně kvalitní obraz. Ten se ale musí vejít na menší 22" úhlopříčku s klasickým rozlišením 1680 × 1050 px. Na druhou stranu těchto 1 764 000 pixelů je zobrazování na panelu typu S-PVA, takže se nemusíte bát o špatné pozorovací úhly.

Samotný monitor má velmi decentní design, který se snoubí s vynikající funkčností. Tenký plastový rámeček působí jemně a nenarušují jej ani ovládací tlačítka ve stejné barvě. Dostatečně robustní stojan pak pevně drží každou nastavenou polohu a umožňuje až nadstandardní polohování.

V zadní noze je ukryt vynikající cable management, do nějž uchytíte a následně skryjete veškerou kabeláž. Pro lehčí nastavování správné pozice nebo pro přenášení můžete použít speciální ucho na zadní straně monitoru.

Co do vstupů, NEC sází na klasiku v podobě analogového D-Sub a hybridního DVI-I konektoru. Eizo má v tomto případě trochu navrch a nabízí ještě Display Port.

Na příslušenství se příliš nešetřilo a dostanete tak k monitoru kompletní sadu kabelů a na instalačním CD vynikající nastavovací aplikaci NaViSet.

Nyní si můžete porovnat parametry dvou asi největších konkurentů mezi kvalitními 22" S-PVA panely.

Možnosti polohování, ovládací prvky

NEC vybavil svůj prémiový 22" monitor skvělým polohovacím systémem. Ten umožňuje otáčení kolem osy, naklápění, výškové nastavení (v rozmezí až 150 mm) i otočení na výšku. Vzhledem k technologii S-PVA nebudete mít při otočení na výšku problém ani s pozorovacími úhly.

Stejně dobré, jako jsou možnosti polohování, je i systém nastavení. To probíhá pomocí šesti tlačítek (dvě zdvojená), jejichž popisky se zobrazují přímo na LCD panelu. Nastavení je tak velmi jednoduché a intuitivní.

OSD nabídka, možnosti nastavení

OSD nabídka má tradiční rozložení i grafické provedení, s nímž se u NECu můžete setkávat již několik let. Rozložení je logické, takže i začátečníci nebudou v nabídce příliš tápat.

První skupina je věnována základním parametrům obrazu, jako je jas a kontrast. Mimo ně zde narazíte i na nastavení úrovně černé a ECO režimy či aktivaci automatické regulace podsvícení podle okolního světla. ECO režimy přitom reprezentují snížení jasu na 75 a 50 %, režim Custom si pak můžete nastavit v rozšířené OSD nabídce.

Druhá záložka patří nastavení barev, kde máte na výběr z celkem devíti předvoleb. Mezi nimi najdete určitě teploty barev 5000–9300 K, sRGB profil a neměnitelný Native profil a programovatelný, který je určen pro kalibraci optickou sondou.

V nabídce Tools pak můžete změnit poměr stran (k dispozici je zachování poměrů stran i režim 1:1), nastavit vypnutí monitoru či zapnout inteligentní řízení spotřeby (IPM).

Předposlední záložka je věnována nastavení OSD nabídky, kde můžete vypnout používání Hot Key, čímž zamezíte přímé kontrole jasu s kontrastem bez vstupu do hlavní OSD nabídky.

Nebyl by to ale NEC, aby nenabídl něco navíc. Tím je rozšířená OSD nabídka, kterou zpřístupníte tak, že při zapínání monitoru podržíte tlačítko Select a poté tlačítko Menu. V rozšířené nabídce můžete nastavit funkce, které vám základní nabídka neumožní. hned v první záložce můžete např. nastavit vlastní úroveň pro ECO režim, či zapnout funci Low Brightness. Další dvě záložky jsou určeny analogovému vstupu, který jsem ale neměl připojen.

Ve čtvrté záložce najdete podrobné nastavení barev, v páté pak chování monitoru. Změnit můžete tradičně i barvu systémové ledky. Můžete zde také vypnout funkci DDC/CI, čímž monitor přestane komunikovat s počítačem a vy jej tak nebudete moci nastavit pomocí aplikace NaViSet.

Zbývající položky upravují chování OSD nabídky a v poslední záložce se můžete podívat, kolikpak jste svým ekologickým chováním uspořili uhlíku. Dle slov výrobce je tento výpočet založen na normě OECD. V samotném důsledku to může znamenat, že když si takový monitor pořídíte, republika bude moct prodat více odpustků Japoncům a váš soused si díky tomu zateplí barák. No nekupte to.

Nastavení pomocí NaViSet

Nastavení pomocí aplikace NaViSet jsem si tentokrát půjčil z recenze panelu 2690WUXi², což ale nebrání tomu, abyste si udělali obrázek o jejím fungování. NaViSet komunikuje s monitorem pomocí DDC/CI, takže neovlivňujete nastavení grafické
karty, ale přímo monitoru. K dispozici jsou zde v podstatě všechny
položky základní OSD nabídky. Nechybí míchání barev, jas s kontrastem,
zoom, ostrost obrazu a celá plejáda testovacích obrazců.

Kompletní galerie

Metodika testování

Před tím, než začnu jakýkoli panel testovat, tak na něm v ideálním případě alespoň den běžně pracuji. Tím se čerstvě vybalený panel alespoň částečně zahoří a ustálí. Pak následuje měření optickou sondou X-Rite eye one, kterou změřím barevné podání a jeho odchylky v továrním nastavení. To bývá u řady panelů doslova katastrofální. Pak následuje kalibrace obrazu optickou sondou na co nejlepší hodnoty blížící se teplotě barev 6500K, gamma 2,2 a jasu 150 cd/m².

Po kalibraci optickou sondou následuje zjišťování pozorovacích úhlů, barevného podání na testovacím obrazci a podání jasu s kontrastem. K těmto účelům používám speciální aplikaci, kterou jako svou diplomovou práci na VUT vytvořil můj dlouholetý kamarád Jirka Švec (díky Jirko). Díky ní jsem schopen zjistit rozsah zobrazení jednotlivých barevných kanálů RGBCMYK, zejména v jejich kritických krajních rozsazích. To samé platí o podání jasu s kontrastem na stupních šedi.

Na barevném obrazci vidíte zastoupení jednotlivých barev RGBCMYK ve dvou řadách. Spodní pruh zobrazuje celé spektrum odstupňované po deseti krocích v rozmezí 0–255, horní pruh pak jemné detaily v rozmezích 0–25 a 230–254 pro každou barvu. Díky tomu jsem schopen s celkem velkou přesností určit, jaké barevné odstíny jednotlivých barev již panel není schopen ani po kalibraci zobrazit. Výsledkem jsou pak dva grafy, které zobrazují, od jaké hodnoty bylo možné na monitoru rozeznat odstupňování nejtmavších a nejsvětlejších jemných odstínů.

To samé platí pro testovací obrazec se stupni šedi. V horní polovině můžete vidět rozmezí 1–24 na černém pozadí (0), v dolní polovině pak světlé odstíny v rozmezí 231–254 na bílém pozadí (255). Na tomto obrazci se velmi pěkně pozorují např. problémy S-IPS panelů s nejtmavšími odstíny.

Se zkalibrovaným panelem se pak podívám, jak si poradí s barevnými přechody a případným ditheringem. Ten je nejvíc patrný v černo-bílém přechodu, kde je velmi často vidět alespoň jemné pruhování.

První obrazec (se střídavými černými a bílými obdélníky) je věnován měření stability kontrastu. Měřeny jsou vždy rozdíly na dvou stejných sousedních bodech (dvě dvojice), jejichž výsledky jsou pak zprůměrovány. Tím je eliminováno zhoršení výsledků vlivem nerovnoměrnosti podsvícení. Stabilitu kontrastu měřím celkem v jedenácti krocích - pro nastavení jasu od 0 % do 100 % po 10% skocích. Výsledkem je pak graf, který najdete v příslušné kapitole.

Následuje měření homogenity podsvícení, ke kterému si díky této aplikaci zobrazím libovolně hustou (v mém případě 10 × 6) síť, v níž probíhá měření. Jas je v tomto případě nastaven na 100%, aby bylo zamezeno kmitání obrazu na osciloskopu vlivem blikání podsvětlovacích trubic. Výsledky měření jsou pro lepší grafickou přehlednost převedeny do grafického obrazce s příslušnou legendou.

Při stejném nastavení pak probíhá i měření odezvy. Tomuto účelu je věnována také jedna záložka aplikace LCD Tester. Kromě standardního průběhu odezvy měřené v rozsahu 0–x mě zajímá i jak si panel poradí s odezvami pro běžný provoz podstatně typičtějšími a to 127–255 (šedá–bílá) a 75–180 (šedá–šedá, někdy označována jako GTG (gray-to-gray)). Tyto hodnoty jsou pro každý TN panel nejhorší, protože se krystal musí ustálit na dvou ne krajních hodnotách, při nichž není možné v takové míře použít OverDrive.

Za zapůjčení digitálního osciloskopu M526 děkujeme společnosti ETC.

Za zapůjčení optické sondy X-Rite eye-one display 2 děkujeme společnosti X-Rite.

Pozorovací úhly

pozorovací úhly jsou plně srovnatelné s konkurencí s S-PVA panely. Úroveň černé je skvělá, zvláště když ji ještě trochu poladíte v OSD nabídce.

Rovnoměrnost podsvícení

Kromě pravé strany je rovnoměrnost podsvícení velmi dobrá. Bohužel pravá strana to trochu kazí a úroveň podsvícení zde klesá o 16, po kalibraci až o 18 %. Nejsou to sice nejhorší výsledky, ale čekal jsem trochu lepší.

Rovnoměrnost podsvícení při maximálním jasu

Rovnoměrnost podsvícení při jasu 150 cd/m²

Jas

Jas u tohoto panelu začíná při 50% kontrastu na celkem příjemných 83 cd/m², takže i v nočních hodinách vás nebudou pálit oči. Se zvyšováním jasu v OSD nabídce roste jeho hodnota trochu pozvolněji, než by měla, a při 100 % tak dosahuje jen na 227 cd/m². Výrobcem deklarovaných 300 cd/m² pak docílíte jen dalším zvednutím kontrastu. V tomto směru na tom bylo porovnávané EIZO podstatně lépe.

Nyní se můžete podívat na porovnání s většinou testovaných panelů.

Spotřeba

Vzhledem k zaměření panelu i jeho stáří se nedala čekat u spotřeby žádná převratná čísla. To se také víceméně potvrdilo a panel začínal na poměrně vysokých 32 W. Spotřeba pak ale rostla velmi pozvolna, takže ve finále byla nižší, než u EIZA. To má ale o poznání vyšší svítivost, takže tam je vyšší spotřeba zcela oprávněná.

Nyní se můžete podívat na porovnání s většinou testovaných panelů.

Barevné podání a kalibrace obrazu

Svým barevným gamutem se monitor velmi blíží AdobeRGB, přičemž ani na tovární nastavení nevykazuje příliš velké zkreslení. Po softwarové kalibraci byly i drobné nedostatky doladěny k dokonalosti. Pokud byste nechtěli používat široký gamut, můžete vyzkoušet sRGB profil, který na rozdíl od jiných výrobců fungoval zcela spolehlivě. Škoda jen větší barevné odchylky deltaE, která se po přepnutí ze zkalibrovaného monitoru na sRGB profil projevila.

Silnou a velmi často velmi vyzdvihovanou předností tohoto panelu je ale možnost použít hardwarovou kalibraci, při níž neupravujete křivky na výstupu grafické karty, ale přímo 10bitovou LUT tabulku v monitoru. K tomuto kroku ale budete potřebovat nejen optickou sondu, ale i SpectraView Profiler, který si ale musíte dodatečně zakoupit.

Po kalibraci optickou sondou

Přednastavený profil v monitoru – sRGB

Při sledování testovacího obrazce jsem měl u NECu problém jen s červeným odstínem, kdy se posledních pět odstínů slévalo. Světlé odstíny byly zcela bezchybné, stejně jako podání pleťových barev.

Interpolace obrazu

Interpolace kromě rozlišení 1024 × 768 při zachování poměru stran působila trochu rozmazaným dojmem, což ukazují i následující snímky. I tak se ale dal i drobnější text ještě stále číst, i když v tomto ohledu by se mohl NEC od konkurence ještě ledasčemu přiučit. Na druhou stranu bude asi málo uživatelů, kteří by tento panel používali v jiném, než nativním rozlišení.

1680 × 1050 – širokoúhlé zobrazení

1280 × 1024 – širokoúhlé zobrazení

1024 × 768 – širokoúhlé zobrazení

1280 × 1024 – zachování proporcí

1024 × 768 – zachování proporcí

Rychlost odezvy

Co se týče odezvy, tak tento panel žádný rychlík není. Průměrná odezva se pohybovala kolem 25 ms. Na druhou stranu je odezva poměrně vyrovnaná. U lepších modelů můžete u NECu narazit v pokročilé nabídce na zapnutí funkce OverDrive, která delší odezvu poměrně razantně snižuje. U tohoto modelu ji ale nenajdete.

I při maximálním jasu nejsou trubice NECu zcela v klidu, což se projevilo na měření osciloskopem. Zde můžete vidět jejich vysokofrekvenční blikání, které ale není okem postřehnutelné.

Průběh odezvy 0-255-0, 1 dílek = 40 ms

Průběh odezvy 127-255-127, 1 dílek = 40 ms

Průběh odezvy 50-200-50, 1 dílek = 40 ms

Co se týče inputlagu, tak ten jsem osobně tentokrát neměřil. S jeho měřením si ale dali práci na serveru bit-tech, kde se inputlag pohyboval kolem 20 ms. Není to sice mnoho, ale jako hráčský monitor bych tento NEC raději nedoporučoval.

Nyní se můžete podívat na porovnání s většinou testovaných panelů.

Stabilita kontrastu

Stabilita kontrastu na tom byla o poznání lépe, než v případě dříve testovaného EIZA. I na 30% jasu se držela nad 80 %, což je velmi slušný výsledek. Samotný kontrast pak při měření dosáhl téměř přesně na výrobcem udávaných 1000:1.

Závěrečné hodnocení

NEC P221W v tomto testu prokázal, že je skutečný dříč. Velmi dobře si poradil při práci v rozšířeném barevném prostoru, který pokrývá přibližně 95 %AdobeRGB, tak i při nastavení na sRGB, kdy se zobrazovaný gamut skutečně zmenšil. Také jsem velmi ocenil vlastní nastavení úrovně černé, takže v jeho podání je černá skutečně černá. Skvělé jsou i možnosti polohování, které umožňují panel nastavit do nejextrémnějších pozic.

Velmi kladně musím ohodnotit i možnosti nastavení. NEC má velmi dobře zvládnuté ovládání pomocí tlačítek po stranách panelu, stejně jako kvalitní OSD nabídku, jíž můžete v případě potřeby ještě rozšířit o podrobnější volby. Ty sice nedosahují takové hloubky,jako u monitorů z řady SpectraView, nicméně nějaké možnosti zde přece jen jsou.

Oprávněně velmi vyzdvihovanou funkcí je u tohoto monitoru možnost hardwarové kalibrace, která je v této cenové hladině svým způsobem jedinečná. Bohužel si k ní budete muset kromě sondy dokoupit i aplikaci SpectraView Profiler. Vzhledem ke všem výše uvedeným skutečnostem jsme se rozhodli udělit tomuto panelu ocenění Smartbuy.

I když je cena tohoto panelu velmi příjemná, ve finále asi řadu uživatelů odradí menší úhlopříčka. Přece jen 22" s dnes již poměrně nízkým rozlišením (a s tím spojenými většími body) není pro grafiky a DTP úplně nejvhodnější kombinace. Daleko radši bych podobné parametry, kvalitu zpracování a hlavně cenu viděl u nějakého 24" modelu, který ale NEC v současnosti v nabídce nemá. Řada 2490 se již totiž pohybuje na dvojnásobné ceně.

Plusy a mínusy

+ hardwarová kalibrace
+ kvalita obrazu
+ možnosti polohování
+ stabilita kontrastu
+ přijatelná cena
+ propracovaná OSD nabídka
+ nastavení v NaViSet
+ cable management