Lukáš Václavík a Petr Urban se v posledním vydání Cnews FM věnují Linuxu a já přispěji svou trochou do mlýna, která mi už nějakou dobu ležela na srdci a posléze v bufferu rozepsaných a nedokončených blogpostů. Čas od času narazím na článek, proč je Linux lepší než Windows, nebo proč byste měli přejít na Linux a tak podobně. Snad v každém takovém seznamu je několik evergreenů, jako že Linux je zadarmo (jako student jsem měl zadarmo i Windows a jako pracujícího mě licence nezruinuje), že je široce konfigurovatelný (fajn, ale já chci funkční operační systém, ne „udělej si sám“), nebo že otevřené software je z principu bezpečnější (není); další argumenty jsou pak často absurdní až vyloženě nepravdivé. Přesto dle mého názoru existuje několik dobrých důvodů, proč má smysl si ve volném čase nějaký linuxový operační systém nainstalovat, naučit se ho ovládat a neštítit se ani terminálu. Ten hlavní? Bude se vám to hodit v práci.
Dá se předpokládat, že jakožto čtenáři Cnews se rádi motáte okolo počítačů, a že je mezi vámi mnoho mladých lidí, kteří se (v řeči úřadů) teprve soustavně připravují na výkon budoucího povolání. Pokud plánujete hledat uplatnění v oboru informačních technologií, s velkou pravděpodobností se s nějakým unixovým systémem setkáte nejen v rolích administrátorských a provozně-podpůrných, ale i jako vývojáři nebo konzultanti. Zvláštěpak v malých firmách, kde se na specializaci moc nehraje.
Protože unixové systémy nemají ekvivalent vzdálené plochy ve Windows, veškerá vzdálená správa probíhá přes SSH – tedy terminál. Postupy, které se naučíte v grafickém uživatelském rozhraní, budou často fungovat jen na dalších systémech s tím samým desktopovým prostředím (a někdy ani to ne, protože uživatelské rozhraní se s novou verzí změní), avšak to, co se naučíte v terminálu na Ubuntu, bude ve značné míře použitelné i na ostatních (nejen debianovských) distribucích Linuxu a v míře omezené i například na Solarisu.
A jestliže správa unixových systémů bude vaším denním chlebem, pak se můžete zabydlet i v grafickém rozhraní. Linux je na tuto činnost vybaven lépe než Windows: ve standardní instalaci máte klienta SSH, průzkumníka schopného přenášet soubory přes SFTP a hlavně sjednocené prostředí, když chcete něco vyzkoušet na svém počítači a pak to samé udělat na serveru.
Díky velkému výběru a přizpůsobitelnosti grafických prostředí můžete buď co nejvěrněji napodobit chování systému, na který jste zvyklí (lze se hodně přiblížit jak Windows, tak Mac OS), nebo experimentovat s různými způsoby spouštění aplikací a práce s okny a zjišťovat, který vám vyhovuje více a dokážete s ním na počítači pracovat efektivněji. I když se třeba nakonec vrátíte k prostředí, na které jste nejvíce zvyklí, rozšíříte si obzory a naučíte se přemýšlet, jak se dají věci udělat jinak a pro daný účel lépe.
Pokud se někdy nachomýtnete k vývoji software, ať už jako programátor front-endu, nebo zákazník, který stanovuje požadavky, může se vám tento způsob přemýšlení hodit. Zdatné „user experience designéry“ ale nepotřebují jen IT firmy, nýbrž i výrobci domácích spotřebičů nebo automobilů.
Ubuntu UnityUživatelské přívětivosti se dotkli i kolegové v podcastu. Úplným linuxovým začátečníkům je doporučováno Ubuntu, jenže jeho prostředí Unity je pro uživatele odchované Windows nelogické a těžko stravitelné. Pokud chcete minimalizovat změnový šok, doporučoval bych začít u Linuxu Mint. Skvělé na něm je, že jeho základem je Ubuntu, takže máte k dispozici stejnou škálu aplikací a také všechny návody a postupy (kromě těch specifických k danému uživatelskému prostředí) jsou kompatibilní.
Dalším důvodem, proč zůstat u distribucí založených na Ubuntu, je vyhlazování písem. Steve Jobs věděl už v 70. letech, že se lidé nechtějí koukat na hnusné fonty, linuxový svět se s tím ale z velké části ještě nesmířil a jediné Ubuntu (plus na něm postavené distribuce) má tento problém univerzálně vyřešený.
Při experimentování byste rozhodně neměli minout prostředí GNOME verze 3.x, jinak nazývané též GNOME Shell. GNOME nenapodobuje Windows ani Mac OS, jde vlastní cestou, ale stále chce být přívětivé i pro nové uživatele. Jeho cílem je nabídnout jednotné prostředí použitelné jak s klávesnicí a myší, tak na dotykových obrazovkách. Jelikož většina světa slyšela pojem „konvertibilní tablet“ až před dvěma lety a teprve letos klesla jejich cena na lidovou úroveň, na poměry roku 2010, kdy se GNOME Shell začal vyvíjet, to byla dosti přelomová myšlenka.
Zároveň je to prostředí, které linuxová komunita suverénně nejvíce nenávidí, i když to platilo hlavně v minulosti, než byly nejpalčivější problémy prvních vydání napraveny. Dnes narazíte na spoustu svěžích nápadů, pár přetrvávajících nedodělků, a bohužel i věcí, které autoři úplně nedomysleli už v počátcích (ale bez kterých by didaktické cvičení nemělo ten správný efekt).
Výsledek mého krátkého experimentování: Gnome Shell s doplňky Dash to dock, OpenWeather, Taskbar a Topicons
Závěrem bych doporučil si linuxové distribuce zkoušet (nemáte-li volné nějaké starší železo, tak alespoň na virtuálním stroji) průběžně třeba každý rok a půl. Sledujte, jak se uživatelské prostředí vyvíjí a zlepšuje ve srovnání s Windows, a sledujte také rostoucí počet her fungujících na Linuxu. Jak Microsoft zkracuje cykly vydávání nových verzí Windows, abyste museli častěji platit za licenci, a zařezává podporu těch starších (minimálně co se týče dostupných verzí DirectX), Linux bude postupem času stále zajímavější alternativou.
